O tichosti Krista!
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 10. dubna 2020
To místo Písma, které četl, znělo: "Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa."
(Skutky apoštolské 8:32)
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 10. dubna 2020
(Skutky apoštolské 8:32)
Velikonoční kázání z 10. 4. 2020
Proč si Kristovo vzkříšení připomínáme? Protože ono je centrem křesťanské zvěsti: je středem dobré zprávy, evangelia. Chcete dnes v záplavě špatných zpráv, kterých jsou plné noviny i televize, slyšet dobrou zprávu? Pak jste ve správnou chvíli na správném místě! Boží slovo skrze apoštola Pavla činí dnes to samé: připomíná evangelium.
Pojďme se podívat na pravou oběť pravého beránka. Víme, že je jím Boží Syn, Ježíš Kristus. Budeme mluvit o Jeho oběti a o tom, jaké pro nás dnes má důsledky. Budeme mluvit o kříži Krista.
Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“
Zjevení Janovo 1:17-18 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“
Kristus byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
Na tomto Janově vyznání si nejprve všimneme osobní roviny. Jan také vidí Krista od samého začátku jako oběť smíření, Boží beránek ustanovený samotným Bohem. Je tím, kdo na sebe bere naše hříchy a odnímá je – snímá hříchy světa. A je naprosto dostatečný, aby sejmul každý hřích na celém světě.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 18. dubna 2014
Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé. Dneska jsme se sešli, abychom si připomněli nejstrašnější a zároveň nejslavnější den lidských dějin – den, kdy byl ukřižován Pán slávy, Ježíš Kristus.