Nyní jsou všichni, kdo uvěřili Kristu, kněžími, kteří mají přímý přístup k Bohu a tak mu slouží v novotě Ducha, který jim byl dán do nitra, aby v nás přebýval a dával nám novou, darovanou, motivaci, Boha milovat a jemu sloužit. Nyní jsme všichni služebníci Kristovi a sloužíme Kristu. Sloužíme Hlavě církve, Kristu, i tělu církve - a to jsou naši bratři a sestry v místním sboru především.
Epafroditus – muž, který ví, kdy stojí za to riskovat život (Fp 2,25-30)
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 14. března 2021
Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. 1 Petrův 3:18
I. Úvod: jenom veďte život hodný Kristova evangelia!
Milost vám a pokoj ve jménu Pána Ježíše, milé sestry a bratři, přátelé,
Bůh nám dal Ježíše a jeho smýšlení také jako vzor, jak má smýšlet každé Boží dítě, každý křesťan. Co se stane, když je takové smýšlení v církvi? To hned vidíme na životě apoštola Pavla, radostného vězně Ježíše Krista. Ale někdo si řekne: ale to byl apoštol! Jeden z malé skupiny lidí! Takových moc nebylo - měli zvláštní obdarování od Boha. A co já?
Není slyšet v současnosti mnoho dobrých zpráv, ale církvi Pána Ježíše byla svěřena dobrá zpráva, která je nad všechny dobré zprávy tohoto světa. Je to dobrá zpráva do každé doby – ať lidé oplývají optimismem nebo propadají beznaději. Pán Bůh zveřejnil dobrou zprávu!
Ten nejnádhernější příklad, vzor k následování, je jen jeden. Bůh sám. Ježíš Kristus, Bůh od věků na věky, prokázal, že není Bůh, který by byl sebestředný a bez lásky. Místo radosti z věčného společenství Boží Trojice, stal se Kristus člověkem.
A přesně k Pánu pánů, Králi nepomíjejícímu, k Beránku, který zvítězil, když porazil smrt, k tomuto Kristu vede ve svém listě Pavel nejenom filipskou církev, ale i sám sebe!