Obřízka těla na soudu neobstojí! Ř 2, 16-29

Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Jan 1:17

 

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem 12. května 2019

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost! Včera, když jsem pracoval na kázání, uvědomil jsem si, že poslední výstřely druhé světové války v Evropě padly ještě 11-12. května 1945. V ten čas umírali poslední oběti této hrozné války na území končícího protektorátu Čechy a Morava. Jen na straně Němců padlo ještě asi tisíc vojáků. Ztráty druhé strany byly podstatně menší. Proč o tom mluvím? Protože válka je vlastní všem lidským srdcím. Pán Ježíš Kristus odhaluje příčinu všech válek v evangeliu Markově:

  • Marek 7:20-23  A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."

Mohli bychom si říct, že nás už se to netýká. A do určité míry bychom měli pravdu. Platí však, že i každý křesťan má ten vzácný poklad nového stvoření v hliněné nádobě. Hřích nad námi již nepanuje, ale nezmizel z našich životů plně. I nám a církvi tak hrozí nebezpečí zhoubných důsledků hříchu.  Apoštol Jakub ve svém listě píše:

  • Jakubův 4:1-3  Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?  Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte.  Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.

Hřích nad námi nepanuje, ale nejsme bez hříchu. Proto jsme dnes tady, abychom se sytili Božím slovem. Abychom prosili Boha o usvědčující a posvěcující dílo Jeho svatého Ducha v našich životech. Pokračujeme v listě Římanům. Je to nádherný a skvělý list. Je dokonalým odhalením a vysvětlením evangelia a jeho slávy. Vrcholem celého listu jsou slova 16-17 verše první kapitoly.  Pavlovou chloubou, ale i chloubou celé církve je evangelium Ježíše Krista.

  • Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Když jsme společně procházeli list do Říma od úvodního pozdravu až k 16. verši druhé kapitoly. Vždy a po celou tu dobu jsme měli na paměti právě tento vrchol celého listu, verše 16-17, kapitoly jedna.

Četli jsme o nádheře a slávě té dobré zprávy. O dobrotě Boží, která nedělá mezi lidmi rozdíly. A povolává z Židů i pohanů. Ze všech národů Bůh ze své lásky zachraňuje svůj lid.

Četli jsme ale také, že Bůh nedělá rozdíly ani ve své svaté spravedlnosti. A Jeho svatý hněv se zjevuje z nebe proti každé nepravosti a hříchu všech, kteří žijí ve lži a hřeší. Ani tady Bůh nečiní rozdíl a spravedlivě postihuje všechny hříšníky ze všech národů i ras. Proč tomu tak je? Protože Bůh je svatý, vyvýšený, oddělený od hříchu. A člověk je padlý, hříchu zaprodaný a problém člověka nevyřeší jen to, že by přestal hřešit. Za prvé toho není schopen. Za druhé, i kdyby se navenek dokázal plně ovládat a káznit, nevyřešilo by to nic z toho zásadního problému, kterým je lidská zkaženost a hříšnost z podstaty člověka. Srdce člověka hřeší, i kdyby se tělo navenek dokonale ovládalo. A o tom Budeme dnes mluvit. Text Ř 2, 16-29:

  • Římanům 2:16-29  Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto. Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží. Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách, vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy. Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš? Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? `Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy´, jak stojí psáno. Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán. Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán? Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ. Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Odkazy: Mk 7, 20-23; Jk 4, 1-3; Ř 1, 16-17;

 

II. Spolehnutí na své skutky je slepá cesta

A. Souzeni budeme Kristem, zákonem Krista, evangeliem Krista

Začínáme dnes 16. veršem druhé kapitoly. Veršem, kterým jsme naposledy končili. Apoštol Pavel v  tomto verši dosvědčuje celému světu, že nastane spravedlivý Boží soud nad každým zlem, hříchem.

Římanům 2:16  Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

Je zde zjevná paralela a kontext s vrcholem listu Římanům. S verši 16-17. první kapitoly.   Lidé, nežijí v pravdě. Potomci Adamovi se rodí jako otroci hříchu.  Každý člověk směřuje k soudu a trestu.  A jedinou mocí ke spasení předně pro Žida, ale i pro Řeka, pro pohana je evangelium.  Boží moc! Další spojitostí, kontextem je skutečnost, že soudit svět a každého člověka bude Ježíš Kristus. Bůh v Kristu bude tím soudcem. A zákonem podle kterého budeme souzeni, je evangelium. To, které Pavel nazývá svým evangeliem.  Dobře to chápejme. Evangelium je Boží, je Kristovo. Evangelium Ježíše Krista. Pavlovo je v tom smyslu, že Pavel sám byl tímto evangeliem usvědčen a zachráněn. Stalo se jeho životem, službou i odměnou. V prvním listu do Korintu píše tamní církvi.

  • 1 Korintským 2:2  Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

A v listu Filipským píše nádherná, silná slova, která nás zahanbují, ale také povzbuzují, protože naše naděje je stejná, jako Pavlova.

  • Filipským 3:7-9  Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře,

Evangelium Ježíše Krista je zákonem, kterým budou souzeni všichni lidé. Ježíš Kristus sám je tím zákonem!  Slovo, jež bylo do počátku, Slovo, které je Bůh a které se stalo tělem! Tímto zákonem bude souzen předně každý Žid, ale i každý pohan!

Římanům 2:16  Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

B. Duchovní slepota a pýcha Židů

Apoštol Pavel pokračuje slovy veršů 17-18.:

Římanům 2:17-18  Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.

Pamatujeme si ještě dobře z prvního kázání na list Římanům, že Pavel psal do situace církve, kde pohané zlehčovali víru židovských křesťanů a povyšovali se nad nimi tím, že svou víru považovali za lepší, silnější, protože Židé dál dodržovali různá ustanovení. Třeba u pokrmů a svátků.  Naproti tomu věřící Hebrejové v Římě se zase povyšovali nad věřícími z pohanů kvůli zákonu Mojžíšovu a obřízce těla. V Římě byl svár. Proto Pavel tolik zdůrazňuje Boží nestrannost jak v otázce spásy, tak i v otázce soudu. Pavel římské křesťany buduje a touží je sjednotit na evangeliu, které je Boží mocí ke spasení, pro každého, kdo věří. Žida i pohana! Pohany kárá a připomíná jim, že ačkoli neměli a nemají zákon Mojžíšův, mají to, co požaduje napsané ve svém svědomí. Proto budou pro své hříchy odsouzeni, pokud nevěří v Krista. Potřebují tedy milost spásy skrze víru v Krista!

A nyní se Pavel obrací k Židům. A říká jim totéž. Že potřebují Krista, evangelium, kříž, smrt a vzkříšení Spasitelovo! To, že jsi Žid. To, že podléháš zákonu a chlubíš se příslušností k vyvolenému národu, ti nepomůže. Protože i ty můžeš být spasen jedině milosti, a to vírou v dílo Ježíše Krista.  Nepochopil jsi smysl zákona. Toho, proč byl dán a čím byl! Zákon Mojžíšův je jen stínem věcí budoucích Ko 2, 17. Dozorcem ke Kristu. Zákon je dobrý, není proti Bohu a Jeho slibům, ale nemůže dát život. Co Pavel píše Galaťanům?

  • Galatským 3:21-22  Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

 

C. Mojžíšův zákon není ztělesněním všeho poznání a vší pravdy. Tím je Kristus!

Všechno je v zajetí hříchu. I vyvolený národ Izrael! Národ Izraele to ale nerozpoznal a nepochopil smysl zákona Mojžíšova. Místo toho propadl jako celek pocitu nadřazenosti. Jejich dědictví, smlouva s Bohem se jim stalo zdrojem pýchy a samolibosti. To ukazuje velice dobře na to, že jejich srdce je stejně padlé a hříchu zaprodané, jako jakékoli jiné srdce, bez ohledu na rasu, či národ.

A podobné smýšlení zůstalo i problémem obrácených křesťanů ze Židů. Proto Pavel tak důkladně vysvětluje v listu Římanům evangelium a jeho důsledky. Židé usilovali o svou vlastní spravedlnost ze skutků zákona a toto smýšlení jim bylo vlastní i po obrácení. Je to pochopitelné, Žili v tom od narození a generace po generaci. Tuto tragédii Izraelského národa Pavel dobře vystihl v desáté kapitole Římanům. Kde stojí psáno:

  • Římanům 10:1-3  Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.

Pavel píše křesťanským Židům v Římě čisté evangelium, aby pochopili, že jsou mimo pravdu evangelia, pokud spoléhají na Mojžíšův zákon a požadují jeho plnění i po druhých. Píše:

Římanům 2:19-20  Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách, vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.

Na základě kontextu oddílu i celého listu my bychom mohli k tomuto textu napsat do závorky slova: „Ale to je omyl!“ Pokud spoléháš na zákon, mýlíš se! Pokud si myslíš, že znáš Boží vůli a dovedeš díky zákonu rozpoznat, na čem záleží, mýlíš se! Pokud se považuješ za vůdce slepých, mýlíš se! Pokud považuješ Mojžíšův zákon za zjevení veškeré pravdy a poznání, mýlíš se!

Tvrdá slova, že? Ale když půjdeme dál, uvidíme, že jsou pravdivá. Ježíš Kristus totiž požaduje mnohem vyšší spravedlnost, než zákon daný Mojžíšovi! Pokud jsi ustrnul u zákona Mojžíšova, potom jsi ustrnul u vnějších věcí. Pokud tě poznání Mojžíšova zákona nedovedlo k pokání u Kristova kříže, zůstal jsi jen u stínu budoucích věcí a tvá spása je jen stínem, odsouzeným k sestupu do říše stínu!

Protože je sice psáno: „Zákon byl dán skrze Mojžíše.“ ale také: „milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista J1, 17!“

Boží moc ke spasení, evangelium je pouze v Kristu. Jediná spravedlnost, která je schopná obhájit tě před Bohem je Boží spravedlnost, přičtená z milosti skrze víru v Krista Ježíše! Jsme znovu u vrcholu celého listu.

  • Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Zákon nepřináší poznání celé pravdy potřebné ke spáse. Spasitelné pravdy. Zákon přináší odsouzení a smrt. A to tím způsobem, že nám odhaluje dokonalou Boží svatost a naše dokonalé propadnutí a otroctví hříchu! Ale to je jen část pravdy, ke spáse potřebujeme mnohem více. Milost a víru, která přináší plnost pravdy, poznání Krista.

  • Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista J1, 17!“

Pravda, která přináší spásu, jde a musí jít mnohem dál a hlouběji, než jen ke stínům budoucích věcí. Než jen k vnějším věcem. Musí jít až k lidskému srdci a do něj. Pavel pokračuje.

Odkazy: 1 K 2, 2; Fp 3, 7-9; Ko 2, 17; Ga 3, 21-22; Ř 10, 1-3; 2, 19-20; 1, 16-17; j 1, 17;

 

III. Kdo spoléhá na sebe, uvádí Boží jméno v posměch

A. Soudíš, ale sám činíš totéž!

Římanům 2:21-22  Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?

Pýcha a sebestřednost zabraňuje každému člověku v poznání toho, že soudit na prvním místě má sám sebe, své srdce a své skutky! Pád a pýcha jsou příčinou toho, že člověk sám o sobě smýšlí skoro jako o bohu. Tedy o téměř dokonalém a o druhých jako o hříšnících přinejmenším třikrát horších. Proto nás Pán Ježíš důrazně varuje:

  • Lukáš 6:41  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

Víte, dokonce platí, že náš hřích bude vždy obludným trámem a hřích bližního vždy třískou. I v případě, že já jsem ukradl pár drobných a můj bližní miliardu. Můj hřích je trámem na mé cestě, nepřekonatelným. Tvůj hřích je na tvé cestě trámem nepřekonatelným, ale na mé cestě je třískou.

Náš dnešní text je směřovaný ke všem Židům. A primárně k věřícím Hebrejům. Ve slovech toho textu Pavel vysvětluje, že i každý Žid potřebuje spásu. Záchranu. Text ale mluví i o nás ostatních. Je totiž obsahově identický s textem, Ř  2, 1-2.

  • Římanům 2:1-2  Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž. Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.

Ten mluvil o lidech obecně, mluvil tedy i k židům i k pohanům a jeho stejnost je důkazem, že ani ve spáse, ale ani v hříchu není žádný rozdíl mezi Židem a pohanem. Proto nyní Pavel může to stejné říci o Židech, spoléhajících na zákon.

Poučuješ druhého, ale sám sebe nejsi schopný poučit! Odsuzuješ krádež a sám kradeš! Stíháš cizoložství a sám se ho dopouštíš! Boříš modly, ale přitom se obohacuješ věcmi z jejich chrámů! A to i přesto, že máš k dispozici Mojžíšův zákon. Nejsi tedy ještě horší, než pohan?

Kde bere Pavel takovou jistotu, že i Židé jsou naprosto stejní přestupníci zákona, který jim byl dán?  Pavel popisuje asi to, co bylo zjevné v židovském národě. Hřích bujel úplně stejně i mezi Židy. A Pavel má na své straně svědectví Písma. Izrael vždy znovu a znovu propadal hříchu, i přesto, že měl zákon Mojžíšův.  Pokud se tedy povyšuje nad pohany, dokonce tak činí jako věřící v Krista, je to pýcha.  Jde o soud nad druhými, ač sám jsem stejný. A ukazuje to na to, že Židé nepochopili smysl zákona, proč byl dán! Spoléhali na zákon, plnili vnější nařízení, přinášeli oběti. Ale nechápali.

B. Spoléháš na zákon, ačkoli nechápeš jeho smysl

Pavel pro svou jistotu nejde nikam jinam, než do Písma. Vidí dobře, že problém je vnitřní, ne vnější. Když Bůh žaluje Izrael, říká:

  • Žalmy 50:7-23  "Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem. Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat." Ale svévolníkovi Bůh praví: "Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl. Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky. To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu. Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne. Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu."

Jiný text mluví takto:

  • Matouš 23:1-3  Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům:  "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové.   Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní.

 

C. Uvádíš tedy Boha v posměch národům!

Židé tedy plnili všechna vnější ustanovení zákona. Naplňovali ty vnější viditelné věci, ale zůstali nedotčeni v srdcích. Pravá oběť díků, líbící se Bohu je zkroušené srdce činící pokání.  Židé tomu nerozuměli. Mysleli, že uctí Boha množstvím vnějších obětí a projevů. A je to pochopitelné, protože jen milost a pravda v Kristu může tento stav změnit. Zakládali si na zákoně, a sami přestupováním zákona zneuctívali Boha Ř 2, 23, protože nechápali jeho smysl!. Zůstali v prvním Adamovi. Člověk nemůže sám sebe vytrhnout ze smrti.

Na základě toho všeho Pavel vyřkl tvrdá, vážná varující slova: Ř 2, 24  `Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy´, jak stojí psáno.

Milovaní, ta slova patří Židům, ale varují i nás dnes. Protože ani dnes se člověk nemůže postavit před Boha se svou vlastní spravedlností. Ani morálně pevný člověk, z vnějšku ukázněný nemůže na základě svých skutků očekávat spásu, jako svou odměnu. Bude-li dnes kdokoli spoléhat před Bohem na sebe, že naplní Boží požadavky na spravedlnost, bude odsouzen. Ve chvíli, kdy uvěřím, že mám Bohu co nabídnout, podlehl jsem lži a nestojím na cestě pravdy. Hrozí mi zkáza!  Dokonce, i když se hlásím ke Kristu, můžu být spasen jen milostí, skrze víru, pokud jsem nové stvoření. Ne svými skutky.

  • Římanům 8:7-10  Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.  Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

Pokud začnu spoléhat na své skutky, ztrácím milost. A hrozí ještě horší varianta. Taková, že budu tvrdit o sobě, že jsem křesťan a přitom budu i nadále hřešit. To je rouhání a uvádění Krista v posměch nevěřícím pohanům. Náš život musí být z podstaty odlišný!

Proč Pavel při vysvětlování evangelia postupuje tímto způsobem? Pavel směřuje k poznání pravdy, že před Bohem není nikdo spravedlivý, není ani jeden a všichni propadli zhoubě! A v tom není rozdíl mezi Židem a pohanem. Žid na tom není před Bohem z hlediska spásy pro zákon Mojžíšův lépe. Spíše naopak. Soužení padne předně na něho, právě proto, že je pod zákonem Mojžíšovým! Pavel píše ve třetí kapitole:

  • Římanům 3:9-12  Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

A v devatenáctém verši třetí kapitoly Římanům k tomu dodává:

  • Ř 2, 19-20  Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Znovu tedy zopakuji, kdo spoléhá na zákon, ať už Mojžíšův, nebo zákon svědomí, kdo spoléhá na své skutky, neobstojí a bude odsouzen. Navíc tupí Krista, když říká, že Ho nepotřebuje. Pohrdá Boží milostí!

  • Galatským 2:21  Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.

Kdo o sobě tvrdí, že je zbožný, chlubí se Bohem, Kristem, ale nežije tak, uvádí Boha v posměch. To platilo tehdy a platí to i dnes! Tak jako křesťané v Římě potřebujeme i my dnes pochopit podstatu evangelia. Bohu nemáme co nabídnout! Je jedno, kým jsme podle těla. Je jedno, kým jsme byli! Nyní jsme v Kristu.

Řeknu to ještě jinak. Obráceně. Budu negovat výrok, že nemáme Bohu co nabídnout. V tom, co po nás žádá, nedáme Mu nic. Ale…

Všichni stejně bez rozdílu toho kým jsme, nebo kým jsme byli. To, co Bohu jediné dáváme a čím přispíváme k Jeho svrchovanému dílu spásy, je náš odporný hřích. Zatvrzelá vzpoura a nepřátelství! Proč?

Protože to, na čem jediném záleží, je nové stvoření. Nové narození z Boha. A to člověku nemůže dát Mojžíšův zákon a jeho ustanovení. To člověku nemůže přinést jeho padlé svědomí, ale jen milost Boží. Bůh musí dát zemřít starému a stvořit v Kristu nové. Milostí a darovanou vírou.

Odkazy: Lk 6, 41; Ř 2, 1-2; 8, 7-10; 3, 9-12; 2, 19-20; Ž 50, 7-23; Mt 23, 1-2; Ga 2, 21;

 

IV. Zákon Kristův, ne Mojžíšův, obřízka srdce, ne předkožky!

A. obřízka je k ničemu, pokud nenaplňuji Mojžíšův zákon!

V Římanům pak Pavel pokračuje slovy veršů 25-26.

Římanům 2:25-26  Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán. Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán?

Pavel říká Židům: „Možná jste navenek horliví a zbožní, ale máte stejný problém, jako všichni ostatní. Možná máte vnější kázeň, ale vaše nitro je stejně mrtvé, hříšné a hanebné, jako nitro všech lidí!“ Jste obřezáni zvnějšku, na těle, ale ne uvnitř! Váš problém nevyřeší vnější kázeň a řád, ale jen znovuzrození! Ježíš káral farizeje a zákoníky, duchovní vedoucí Izraele takto:

  • Matouš 23:27  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.

A nám dnes Pavel říká podobně: Možná jste členy církve a máte podobu vnější zbožnosti, ale možná jste pořád jen potomci Adamovi. Jste obřezáni zvnějšku, na těle, ale ne uvnitř! Váš problém nevyřeší úsilí o vnější kázeň a řád, ale jen znovuzrození. Narození z Boha. Timoteovi Pavel píše, poslouchejte.

  • 2 Timoteovi 3:1-5  Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.

B. Kdo z lidí může naplnit Mojžíšův zákon? Nikdo!

Nedodržuji-li zákon, obřezanost těla mi nepomůže. A naopak, ten, co není na těle obřezán, ale dodržuje zákon, ten je, jako by byl obřezán! Dokonce bude soudcem nad tím, kdo je obřezán na těle, ale zákon nedodržuje! Jak máme rozumět tomuto textu? Kam nás vede Pavel? Vždyť pro lidskou slabost není možné, aby člověk naplnil zákon Mojžíšův. Ať už je obřezán, nebo není. Písmo přeci říká:

  • Římanům 8:3-4  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

C. V Kristu mám podíl na Jeho spravedlnosti, On naplnil Mojžíšův zákon!

Klíčem je pro nás verš čtvrtý, osmé kapitoly Ř. spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. Spravedlnost Ježíše Krista byla přičtena vírou v Krista každému křesťanovi. Pokud jste v Kristu, potom není žádné odsouzení pro vás a nad vámi. Boží hněv namířený proti vám, byl vylit na Krista. Pán Ježíš se stal hříchem kvůli vám a vám byla přičtena Jeho spravedlnost. V Něm máte vírou splněný Mojžíšův zákon.

  • 2 Korintským 5:21  Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Milovaní, vidíte tu slávu, kterou vás dobrý Bůh obdařil. To bohatství Krále nebes, které vám daroval spolu s tímto Králem Ježíšem. Máte podíl na Boží, Kristově svatosti! Obstáli jste před Bohem a ještě obstojíte. Ba co více. Čeká vás nevyslovitelné. Jak je psáno:

  • `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. ´1 Korintským 2:9  

A to je i to, co Pavel říká v závěru druhé kapitoly. Jen jinými slovy:

  • Římanům 2:28-29  Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Bůh sám vás obřezal. Bůh vás vykoupil krví svého vlastního Syna. Bůh za vás zaplatil. Provedl obřízku srdce. Dal vám nové. A jsme znovu u vrcholu listu Římanům:

  • Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Ve vašich životech je tato Boží moc přítomná. Ve vašich životech se stal ten největší zázrak. Zázrak zázraků!  Bůh obdařil každého křesťana darem nezasloužené milosti. Smazal dlužní úpis odsuzující nás k věčnému trestu a dokonce nás přijal, jako své děti. Dal nám podíl na své svatosti. Dělejte tedy Bohu čest svými životy, jak praví Písmo. Přinášejte Bohu sami sebe, jako oběť čistou, svatou a Bohu libou. Amen!

Odkazy: Mt 23, 27; 2 Tm 3, 1-5; Ř 8, 3-4; 2 K 5, 21; 1 K 2, 9; Ř 1, 16-17

Osnova kázání