Plnost Kristovy radosti (J 17:6-19)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 28. dubna 2019

Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Jan 15:9 

Pokoj vám, bratři a setry, milí hosté,

přišli jsme dnes do shromáždění, abychom poznávali jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista. Písmo v J 17 říká, že právě v tom je věčný život (J 17:3). To je nádherná pravda Písma! Člověk může mít život věčný spolu s Bohem, žít věčně v jeho blízkosti, v jeho lásce. Žít s Bohem, který je svatý, v němž není střídání světla a stínu a žádný hřích před ním neobstojí, ale bude zničen.

 

I. Úvod: služba velekněze

Pokračujeme dnes v našem studiu 17. kapitoly Janova evangelia. Přečteme nyní tuto kapitolu od 1. do 19. verše. Bratři a sestry, máme dnes jedinečnou příležitost nahlédnout spolu do vztahu Pána Ježíše Krista a jeho Otce v nebi. Služba Ježíšova se chýlí ke svému vyvrcholení. Přišel na zem a stal se člověkem, aby přinesl lidem smíření s Bohem. Více než tři roky veřejně učil lidi o cestě spásy. Povolal 12 mužů a po celou tu dobu je vyzbrojoval a budoval, aby se stali jeho apoštoly - posly evangelia. Duch svatý rukou evangelisty Jana pro nás zaznamenal v Písmu to, co ostatní 3 evangelisté - Matouš, Marek a Lukáš, zmiňují jen z části a poměrně stručně - a to Ježíšovo jednání s učedníky v horní místnosti v předvečer ukřižování. Tady Pán Ježíš připravuje své nejbližší na dobu, kdy bude od nich vzat a usedne na trůn ve své slávě. Tady jim zaslibuje seslání Ducha svatého - jiného Přímluvce místo sebe. Tady je vyučuje a připravuje na službu světu:

  • J 15:27  Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

Nic před nimi neskrýval: ani svůj odchod, ani své ukřižování, ani přicházející pronásledování, kterému budou vystaveni od židů kvůli jemu samému. V tom všem je posiloval s jediným cílem:

  • J 16:33  To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Ať přijde v tomto světě do života Ježíšova učedníka cokoliv, v důvěře Kristu nalézá pokoj. Ježíšovo vyučování vrcholí jeho modlitbou k Otci. V první její části Pán Ježíš prosí Otce, aby se On sám oslavil skrze Ježíšovo dílo. To je cíl Ježíšovy pozemské služby: oslavit Otce. Jeho modlitba pak ve druhé části pokračuje prosbou za 11 Pánových nejbližších učedníků, aby i v jejich životě byl Otec oslaven. A jeho modlitba pak ve třetí části zahrnuje všechny lidi, kteří kdy uvěří v Krista skrze službu zvěstování evangelia církví, aby v ní byl Otec oslaven.

Stojíme však na prahu něčeho velikého, na prahu nové éry. Nyní se blíží hodina, tedy chvíle, pro kterou Pán Ježíš přišel, pro kterou se stal člověkem: blíží se kříž golgotského vrchu: tady zaplatí Ježíš svým životem za hříchy mnohých. Blíží se Kristovo vítězství nad hříchem. On porazí smrt svou smrtí. Apoštol Pavel to později vysvětloval Koloským křesťanům.

  • Ko 2:13-15  Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. 14  Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. 15  Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

To vše, proč Ježíš přišel, je shrnuto v jednom slově. V posledním slově, které zvolal z kříže: Thetelestai! Je dokonáno! Ale nyní tam, kde končí Ježíšova služba vykoupení a smíření s Bohem, začíná něco nového: Ježíšova služba velekněze. Jeho velekněžská služba není jako ta kněží z rodu Lévi, kteří sloužili Bohu v chrámě. Každý takový velekněz umíral a musel přijít nový. Ale Ježíš je velekněz navěky. Už neumírá. On je veleknězem podle řádu Melchisedekova.

  • Žd 7:23-25  A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale. 24  Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. 25  Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.

Ježíš je stále živ, sedí po pravici Otce a přimlouvá se za své učedníky. To je jeho služba, která na rozdíl od služby vykoupení nyní pokračuje. Od 6. verše 17. kapitoly se Pán Ježíš přimlouvá, modlí, za své učedníky.

 

II. Ježíš zjevuje Otce (6-8)

  • J 17:6  Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. 7  Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; 8  neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.

Proto Pán Ježíš přišel, aby zjevil Otce těm, které mu Otec ze světa dal. Není to nádhera? Co to znamená zjevit Otcovo jméno? Kdyby to bylo jen nějaké magické slovo, vyslovení toho správného jména, neporozuměli bychom, co tu Ježíš říká. Mohli byste stále dokola opakovat jedno slovo: Jahve, Bůh, Hospodin, ale to by nezměnilo nic na tom, že nevíte, kdo to je. Znát Otcovo jméno je mnohem víc. Znamená to, poznat, kdo je, jaký je jeho charakter, jaká je jeho vůle. Jak jedná. Co ho těší a co nenávidí. Poznat Otce však jde ještě o krok dál. Znamená to také mu důvěřovat. Je to největší potěšení pro duši člověka – milovat Boha.

A. Skupině lidí ze světa

Podívejte se, kdo skrze Ježíšovu službu poznal jeho Otce: jsou to lidé, které Bůh Ježíšovi dal ze světa, tedy ze všech lidí na světě. To je zajímavá skupina lidí. Podívejme se na ni více zblízka. Jsou to lidé, kteří patřili Otci už před stvořením světa. Všichni lidé patří Bohu, protože On každého člověka utvořil. David se takto modlí k Bohu v

  • Ž 139:13  Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

Ale ze všech lidí se Bůh zvláštním způsobem stará o jistou skupinu lidí, kterou si vyvolil již před stvořením světa.

  • Ef 1:3-4  Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; 4  v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.

Nic na těchto lidech nebylo v nich samotných, proč to Bůh učinil, ale udělal to čistě ze své milosti.

  • Ř 9:15 Smiluji se, nad kým se smiluji.

S jakým cílem to udělal?

  • Ef 1:5-6 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny 6  a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

B. Skupině lidí, kteří uvěřili

Pán Ježíš zjevil Otce svým učedníkům. Nyní jich je jich s Pánem 11. On se modlí k Otci a modlí se nahlas, aby i oni měli užitek z jeho modlitby a byli ujištěni o jeho i Otcově lásce a byli posíleni. Pověděl jim o Otci a oni mu uvěřili. Uvěřili slovům Pána Ježíše. Uvěřili evangeliu. Uvěřili, že Ježíš je poslaný Mesiáš. Nikdo, kdo se narodí do tohoto světa, nemůže vědět, zda patří Bohu od věků. Ale úplně stejně jako těchto 11 Ježíšových učedníků, když slyší evangelium a věří mu, dostane se mu o tom ujištění: patříš Otci a Ježíši Kristu.

Možná se ptáš: jak se člověk může stát Božím dítětem? Jak můžu patřit Otci v nebesích jako oněch 11 učedníků? Ta odpověď není složitá. Slyšel jsi už o Ježíši? Ježíš Kristus se proto narodil, aby učinil, co je pro tebe samotného nemožné pro tvou slabost:

  • Ř 8:3-4   Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4  a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Už jsi porozuměl, že nejsi schopen žít spravedlivě před svým Stvořitelem, nejsi schopen žít tak, k čemu tě stvořil - abys ho vším co jsi, celým svým životem uctíval? Ty nejsi u Boha spravedlivý. Narodil ses jako pod mocí hříchu a svým životem to dokazuješ. Nedokážeš se hříchu zbavit a tak na sebe uvádíš Boží hněv.

  • Ř 1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Ježíš však žil spravedlivý život. Smrt na něho neměla nárok a přece zemřel: to proto, aby zaplatil svým životem za všechny, kdo jsou s mním skrze víru sjednoceni. Vyznej Bohu svou neschopnost žít k jeho slávě, vyznej mu svůj hřích, že jsi žil v nevěře Bohu. On tě nevyžene, ale přijme tvou prosbu!

  • 1 J 1:9  Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Udělej to i ty, protože jedině tak se můžeš přidat k těmto 11 učedníkům, za které se nyní Ježíš přimlouvá u Otce. Oni udělali to samé. Nic víc, nic míň.

C. Skupině lidí, kteří přijali Boží slovo

Ještě jedné věci si všimněte. Co Pán Ježíš říká o oněch 11 učednících: tvoje slovo zachovali (v. 6), nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal je od tebe (v. 7); tvoje slova přijali (v. 8). Jak že? Podívejte se na závěr 16. kapitoly! Ještě před chvílí, těsně před tím, než se Pán začal modlit tuto modlitbu, ukázalo se, jak moc ještě doufají sami v sebe místo v Boží pomoc, jak ještě vysoko smýšlejí sami o sobě a teprve se budou muset naučit to, co vyjadřují slova známé písně:

Kdybych neměl tvojí milosti, tvojí lásky, tvojí věrnosti, kdybych neznal moci Golgaty, kam bych já se, Bože přesvatý, poděl v úzkosti?

V strachu, v kalu běd bych hynul dál, do neřestí bídně zapadal, jako kámen v propast vržený. Za své viny na smrt určený, tak bych umíral.

Jen tvá milost v kříži zjevená, jen tvá ruka hřebem bodená nad propastí drží mne – ten div: hříšníku jsi věčně milostiv! Jaká proměna!

Nyní to jsou však učedníci, kteří se zanedlouho rozprchnou, až bude jejich Pán a Mistr zatčen. Budou se bát a tak se budou scházet za zamčenými dveřmi v Jeruzalémě. Jsou to učedníci, kteří tak málo rozumí, že Ježíš bude ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých a bude živ navěky. Jsou to následovníci Ježíše a přece tak málo rozumí slovům, která k nim mluvil. Jejich víra byla slabá a přeci o nich Pán Ježíš mluví tak hezky, s úctou a důvěrou, s takovou jistotou, že nezklamou. Pán Ježíš o nich před Otcem mluví pěkně.

Jak slavný Pán se zde modlí k Tomu, jenž zná všechno, i každé lidské srdce a co je v něm. Jak slavný Pán a jak slabí učedníci. A přesto o nich mluví s takovou láskou a úctou. My mluvíme o druhých lidech raději opačně - aby vynikalo jejich selhání a slabosti a my sami tak v tom světle vypadali lépe. Ale ne Ježíš. To je jeho láska k učedníkům - i když je jejich víra malá a slabá, ani ne jak zrnko hořčice, mluví o nich k Otci v tom nejlepším světle. To je náš Pán!

  • Mt 12:18 -21  `Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. 19  Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. 20  Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. 21  A v jeho jménu bude naděje národů.´

I když těch 11 učedníků tak málo vědělo, málo věřilo, přesto ve srovnání s tisíci lidmi ve světě je to nebetyčný rozdíl. Oni patří Bohu – Otci i Ježíši Kristu, sjednoceni Duchem svatým.

 

III. Ježíš se modlí za učedníky (9-13)

A. Aby je Otec zachoval

  • Jan 17:9  Za ně prosím.

A to je potěšení pro Boží děti, pro následovníky Krista. Pán Ježíš prosí Otce, aby víra učedníků neselhala. Nechť zůstanou ve víře, Otče. To je to nejbezpečnější místo, kde křesťan může být - v Otcově péči. Bůh je totiž jediný, kdo má moc zachovat něčí víru. Pavel v Efezským učí, že naše víra je dar od Pána, není z nás. Stejně tak je to jen a jen Bůh, náš Otec v nebesích, kdo má moc tuto víru zachovat až do konce. Podívejte se: Ježíš tu neprosí samotné učedníky, aby zachovali svou víru do konce - aby se snažili a nepřestali důvěřovat Kristu. Ježíš ví, kdo má naši víru ve svých rukou. Ne my sami, to bychom už dávno od víry utekli. Ale ona je v bezpečí u Pána Pánů, u Krále nebes i země, u našeho nebeského Otce! Proto Ježíš prosí za učedníky Otce.

Oni jsou to, proč přišel. V tuto chvíli Ježíš neprosí za svět - za ty, kteří Krista odmítají a ve své vzpouře vytrvají až do konce. Svět je zahrnout obecnou Boží milostí. Každé ráno vyjde slunce a dává teplo a světlo zemi a všemu, co je na ní. I déšť je darem od Hospodina. Ale celá země slouží Hospodinu, ať si to nevěřící lidé uvědomují či ne. To kvůli těm, které si Pán vyvolil a které ve svůj čas také povolá k víře a které s jistotou dovede do svého království, trvá stále ještě doba milosti. Dokud nevejde skrze víru k Otci plný počet lidí, za které Kristus zaplatil. Pán Ježíš volá k pokání všechny lidi - bez vyjímky:

  • Mt 4:17: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

Zve všechny hříšníky, aby přišli k němu a měli skrze víru život. A přece miluje své zvláštní láskou - tou je posvěcuje a tou je oslaví.

 

B. Aby měli v sobě plnost Kristovy radosti

  • J 17:13  Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.

Pán Ježíš prosí Otce za to, aby jeho učedníci měli v sobě plnost jeho radosti. To je zvláštní vyjádření. Zjevně Pán chce, aby jeho radost, ano – Kristova radost, byla naplněna na učednících. Oni mu budou přinášet potěšení a radost. Zároveň to ale bude radost, která naplní učedníky, takže to bude také jejich vlastní radost - radost z Krista, že mu patří a že On je miluje a je skrze Ducha svatého s nimi. Radost z toho, že Bůh sám jim dává odvahu ke svědectví navzdory pronásledování nevěřícího světa, dává jim radost z Boha samotného - z jeho slávy, z jeho svatosti, z jeho dobroty a věrnosti. Jak se to stane, že učedník Pána Ježíše má takovou radost v sobě? Jak může člověk na tomto světě poznat plnost radosti, která naplňuje věčnost? Pán nám to vysvětluje, když se modlí ve verši 14:

  • Jan 17:14  Dal jsem jim tvé slovo,

Sám Ježíš Kristus je Slovo, jak nám říká Jan hned na začátku svého evangelia:

  • J 1:1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Svět nenávidí církev kvůli Kristu. Ano. Ale zde je spíše tím slovem míněno slovo, které říká Ježíš učedníkům. Shrnuto, je to Písmo, které dnes držíme ve své ruce. Je to slovo od Boha a zjevuje Boha a jedinou cestu ke spáse: Ježíše Krista. A to svět dráždí a to svět nenávidí. Když se káže o Kristu, který nemá žádné nároky, světu nevadí. Vypadá to dokonce dobře - zajímat se o vyšší věci, duchovno, ne jen o materiální svět. Ale tam, kde se zvěstuje evangelium Písma o Kristu Písma a o Bohu Písma, tam přichází nenávist kvůli tomu. Ale Kristus se za své učedníky přimlouvá a prosí za ně Otce. Kvůli pronásledování by někdy Kristovi učedníci raději ze světa utekli - učedníci všech dob -jako v první církvi, stejně tak i dnes. Proto se modlíme: přijď tvé království. Církev ve Zjevení volá: Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud? Už chceme být doma, u Pána. David vyznává v

  • Ž 55:7  Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.

Ale Pán Ježíš se nemodlí, aby Otec vzal svou církev ze světa, ale aby ji zachoval od zlého. Kdyby Pán Kristovy učedníky hned po obrácení vzal do nebe, kdo by svědčil lidem o Kristu, kdo by sloužil evangeliem? Ano, kamení by volalo (Lk 19:40) na svědectví o Kristu. Ale kamení nemůže mít účast na Boží slávě. Církev ano. Proto se Ježíš modlí za ochranu učedníků od zlého a ne o jejich vytržení ze světa. Jak bychom rostli v porozumění ceny Kristovy oběti, jeho lásky, jak bychom rostli v posvěcení, v zapírání své staré přirozenosti a v obnově své mysli, jak bychom mohli růst do Krista? Ale k tomu všemu to pronásledování světa Bůh používá. Jak mocný a dobrý je náš Otec! I zlo tohoto světa dokáže a chce použít pro naši spásu a svou slávu. Apoštol Pavel tomu dobře rozuměl z vlastní zkušenosti, když psal Timoteovi:

  • 2 Tm 2:12  Jestliže s ním (s Kristem) vytrváme, budeme s ním i vládnout.

Kdo chce nosit korunu vítězství, musí nést i kříž utrpení. A to je naše vítězství - pokoušeni na všech stranách a přeci vítězové. Slavnou mocí toho, jenž si nás zamiloval a vydal za nás sám sebe! (Ga 2:20)

 

IV. Prostředek posvěcení (14-19)

A. Posvěcení se děje pravdou

Ale Pán Ježíš jde ještě dál ve své modlitbě k Otci. Nejen je zachovej ve víře a nevydej je tomu zlému, ale navíc je posvěcuj! Posvěcení se děje, když celý člověk je veden touhou nechat se vést, doslova ovládat, pravdou. A pravda, vzpomeňte na 14. kapitolu Jana, není nikdo jiný, než náš Pán: Ježíš.

  • J 14:6  Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život.

Pán Ježíš odchází ke svému Otci. Ale pravda Písma SZ a NZ zůstává s učedníky! To slovo je pravda a bez něj není žádné posvěcení. Proto se Pán Ježíš modlí, aby láska učedníků ke slovu Božímu stále rostla, a tak i jejich posvěcení. Nemůžeme si myslet, že bez Božího slova budeme růst do podoby Krista. To nejde. Možná bychom ve své naivitě chtěli být zbožní, dělat radost Otci v nebesích, milovat Krista, být svědky evangelia lidem kolem nás. Ale bez posvěcující moci Božího slova to nejde. Jestli Kristovo slovo, Písmo, není mým chlebem, který mě sytí den co den, mám jedinou jistotu: nemohu růst v poznání Boha. Nemohu růst v posvěcení. To je něco jako přírodní zákon: nečti, nezkoumej, nepřemýšlej, nerozjímej nad Božím slovem den co den s modlitbou a důsledek je, že neporosteš v poznání živého Boha. To v čem naopak porosteš velmi rychle, je utvrzení: já přece vím jak to je, nepotřebuji Boží slovo. To je ale jen duchovní pýcha, která vede ke katastrofálnímu pádu celého života! Dej pozor, aby sis neučinil boha svých představ a nezaměňoval ho za Boha Písma.

  • Jan 17:17  Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

B. Posvěcení má důsledky

K čemu vede posvěcení pravdou? Božím slovem? Povede k naplnění poslání, které Kristus své církvi dává: svědčit světu.  Pokud se učedníci neposvěcují Božím slovem, pak jsou svým charakterem velmi podobni světu. Pak nemají o čem svědčit, protože jsou k nerozeznání od světa - jejich zájmy, cíle i prostředky se neliší od světa a proto to nikoho ve světě nezajímá. Ale je-li křesťan posvěcován den ze dne, tehdy je skrze něj vidět Kristus. Pak o tomto Kristu přirozeně vydává svědectví: to vyvolává u jedněch nenávist ale u těch, které Pán ze světa povolává, vůni libou ke spasení. Vidíte ty spojené nádoby: Písmo - posvěcení- poslání? 3 velká P pro křesťana!

A za to se Pán Ježíš modlil do života svých 11 učedníků. A to ještě, dá-li Pán, budeme příště objevovat, za co se ještě navíc Pán Ježíš modlil i pro ty, kteří skrze 11 učedníků uvěří: pro nás!

Osnova kázání