Spasení je Boží dar, dílo Boží moci! (Ř 1:16-17)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 24. února 2019

Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2:9)

Úvod

Pokoj vám a milost drazí sourozenci v Kristu! Přemýšleli jste někdy nad evangeliem, nad pravdami, které přináší? Je to dobrá zpráva. Dobrá zpráva začínající drsně. Radikálně a nekompromisně. Ta nejúžasnější, nejlepší, nejlaskavější, nejmilosrdnější zpráva, která nemůže být více plná lásky a dobroty Boží, začíná pro nás tvrdými slovy. Slovy, jež nás konfrontují. Slovy o hříchu každého člověka, který odděluje jednotlivce i celé lidstvo od Boha, jež je svatý.

Jsme konfrontováni nezávažnější informací a skutečností. Jsme hříšní, nespravedliví a zlí. Tak jak jsme, nemůžeme stanout před Bohem, před Jeho svatým Majestátem. Náš Bůh je ohněm a žárem stravujícím! Již v druhé knize Mojžíšově stojí:

  • Ex 24:17  Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň na vrcholku hory.

A v knize Židům čteme přímo, že náš Bůh sám je stravující žár. Žd 12, 29. Přesto, anebo právě proto, že nejlepší zpráva všech dob začíná drsnou konfrontací, přináší do života všech, kteří ji přijmou mocné požehnání, plnost dobroty, laskavosti a slitování. Je psáno: „poznáte pravdu a ta vás učiní svobodnými.“ J 8, 32. Pokud někdo žije ve lži a o padlém lidství platí, že svým bytím popírá pravdu Ř 1, 18. Potom ten samý verš z Ř 1, 18 mluví o Božím hněvu, který se zjevuje a je namířen proti všem, kdo staví svůj život na lži a tak obelhávají sami sebe i svého Stvořitele.

A uniknout svatému Božímu hněvu, tak aby se nás netýkal, nelze. Skrýt se před svatým Bohem a Jeho zrakem to nelze!

  • Židům 4:12-13  Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

Všimněte si, že čtvrtá kapitola Židům mluví o Božím slově, mocném a ostřejším než jakékoli ostří každé zbraně. Mluví o Božím slově, které rozsuzuje každého člověka, právě v souvislosti se zrakem Boha, kterému nic není skryté a kterému neunikne žádná nepravost lidí. Před pravdou nelze utéct! Každého z nás dostihne. Jde jen o to, jak nás dostihne. A kdy nás dostihne. O tom je právě evangelium, které volá každého z lidí stejně. Volá tady a teď, protože jen tady a nyní je čas milosti, proto nezatvrzujte svá srdce řek Pán v listu Židům. A v Písmu slyšíme to volání.

Jan Křtitel připravující cestu Kristu v Mt 3:2 "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

Samotný Pán Ježíš v Mt 4:17  Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

A jeho učedníci a následovníci ústy apoštola Petra, když mluví k Izraelskému národu: Sk 3:18-19  Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy.

Dnes budeme na vrcholu celého listu Římanům. Celý list spěje k tomuto vrcholu a je jím plně a slavnostně zastřešen. Když vyučuje teologii i když mluví o praktických důsledcích a aplikacích evangelia. Dnes půjdeme do veršů 16-17 první kapitoly.

Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: „Spravedlivý z víry bude živ.“

Odkazy: Ex 2, 17; Žd 12, 29; J 8, 32; Ř 1, 18; Žd 4, 12-13; Mt 3, 2; 17; Sk 3, 18-19;

Nestydím se za evangelium

A. Pavlova chlouba

Apoštol Pavel ve svém pastýřském listu do Říma zdůrazňuje jednotu Božího lidu. Jednotu učiněnou Bohem a Pánem Ježíšem Kristem. Vysvětluje, že každý rozpor, nebo nejednota mezi lidmi padá v okamžiku, kdy se člověk stává součástí Boží církve, tedy Kristova těla. A to je pravda, která se v okamžiku obrácení stává nezpochybnitelným faktem.

  • Ga 3:28-29  Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

Proto Pavel píše do Říma následující věty:

  • Ř 1:5-8  Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; k nim patříte i vy (všichni), neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.

Pavel zcela jednoznačně nečiní mezi římskými křesťany žádné rozdíly na základě jejich věku, pohlaví, nebo etnického, sociálního, kulturního či jiného původu. Modlí se za každého z nich, za všechny. Je vděčný za každého z nich, za všechny. Bez ustání pamatuje na každého z nich, na všechny. Touží je spatřit, sdílet se s nimi a povzbudit se s nimi. S každým z nich a se všemi! Pavel prostě a jednoduše slouží Bohu a evangeliu o Jeho Synu z celé své duše. Z celé své podstaty a síly. Z podstaty nového stvoření v Kristu. Slouží všem vyvoleným bez rozdílu.

Jaká to byla moc, která proměnila pronásledovatele církve, dokonce pronásledovatele samotného Pána Ježíše Krista? Kdo totiž hubí a stíhá církev, hubí a stíhá Krista. Co proměnilo Saula v Pavla? Byla to moc evangelia Božího. Byla to pravda Boží, kterou z milosti Pavel přijal a uvěřil jí. Tak se stal svobodným a volným. Volným od čeho? Od vlády hříchu, zhouby a smrti.

Pavel žasl. Byl ohromen dobrotou Boha. Jeho nezměřitelný slitováním. Jeho láskou a milosrdenstvím. Poslechněte si Pavlovu chválu z 1 Tm.

  • 1 Timoteovi 1:12-17  Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě, ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování, protože jsem ve své nevěře nevěděl, co dělám. A milost našeho Pána se nadmíru rozhojnila, a s ní víra i láska v Kristu Ježíši.  Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě,  avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.  Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen.

Pavel nepřítel Boží byl přemožen mocí evangelia. Dobrotou a láskou Boží v Kristu Ježíši. Na cestě do Damašku byl zastaven a uslyšel slova:

  • Sk 26:14b-16 „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.“ Já jsem se zeptal: „Kdo jsi, Pane?“ A Pán řekl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.  Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.

Králi Agrippovi Pavel říká, že se nemohl postavit proti nebeskému vidění a stal se z celé duše služebníkem evangelia Ježíše Krista, aby ho kázal všem lidem, Židům i pohanům.

Když tedy Pavel píše do Říma, píše jako ten, který byl zasažen neodolatelnou milostí Boží. A v šestnáctém verši začíná slovy: „nestydím se za evangelium!“ V kontextu toho, co o Pavlovi z Písma víme a co víme o evangeliu, musíme chápat, že tento výrok má mnohem hlubší podstatu, než se na první pohled zdá. Pavel se nestydí za evangelium. Ale v tom je skryto mnohem více! Víme, že evangelium je bláznivá zvěst. Jsme pro ni vysmíváni jak od Židů, tak od ostatních národů. Ale Pavel byl nejen vysmíván. Když vede obranný boj za pravdu evangelia proti falešným apoštolům, píše do Korintu:

  • 2 K 11:23-28  Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.

Vidíte Pavlovo nové srdce, jak je horké? Na jiném místě Pavel mluví o tom, že vše odepsal jako ztrátu. Doslova jako lejno. Proč? Pro svého Pána a Mistra Ježíše Krista a Jeho evangelium. Fp 3, 7-8.

Pavel se nejen nestydí za evangelium. Je to mnohem mocnější a krásnější. Evangelium je Pavlovu jedinou chloubou. Galaťanům říká:

  • Ga 6:14  Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.

Jsme na tom stejně? Víme v srdci, že mít podíl v Kristu znamená mít naprosto všechno požehnání nebes? Víme, že všechno bohatství a štěstí stvořeného světa je jen prázdnotou, když nemáme pokoj s Bohem skrze Ježíše Krista? Souhlasíme radostně ve svých srdcích, že evangelium stojí za všechny strasti, bolesti i utrpení světa, za všechno pronásledování i za každou újmu?

Drazí v Kristu, toužíme po stejném uchvácení? Vyvěrá naše služba, vděčnost, modlitby, prostě celý náš život v Kristu ze stejného, intimního poznání evangelia o Božím Synu? Prosme Boha o to!

Podívejme se blíže na nádheru, sílu evangelia, která doslova ohromila Pavla. Pavel říká, že se nestydí za evangelium, protože je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří,

B. Největší nouze člověka a spasitelná Boží moc všem, kdo věří

Apoštol Pavel říká o sobě v 1 Tm listu velmi tvrdá slova. Už jsme je citovali. Znovu se k nim na chvíli vraťme.

  • 1 Timoteovi 1:12-13  Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě,  ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování, protože jsem ve své nevěře nevěděl, co dělám.

V knize Skutků říká: víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit, Sk 22:4

A v dopise do Galácie stojí psáno:  Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. Ga 1, 3

Pavel byl nepřítel Krista! Byl nepřítelem Boha a to nejhorší na celé věci bylo, že on si myslel, že Bohu slouží! Zdálo se, že Pavel je plný horlivosti pro Boha, ale nebyl. Sloužil bohu svých představ. Pravého Boha nenáviděl. V Janově evangeliu v patnácté kapitole stojí:

  • Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.  Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Jan 15:19-23  

Svět Krista pronásleduje. Svět Krista nenávidí a kdo Krista nenávidí, nenávidí Boha! A ten hrozivý stav může u každého člověka nabýt takové převrácenosti a jít tak daleko, jako u Pavla. Svět a lidé v něm si mohou myslet, že konají dobro, když nenávidí a pronásledují Krista a v Něm i Boha Otce. To je prokletí, milovaní. Prokletí, v němž leží celý svět i každý člověk. Sám apoštol Pavel říká:

  • 1 Korintským 16:22  Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!

Z toho pro nás všechny plyne jen jedna jediná věc. Máme jako potomci Adama nouzi. Smrtící nouzi. Ta nejhorší morová nákaza těla není ničím proti tomuto moru ducha i duše lidí. Jsme Boží nepřátelé a Boží hněv na nás zůstává.

Ale nyní je tady zvěst, dobrá zpráva, za kterou se Pavel nejen nestydí, ale kterou je doslova pohlcen. Evangelium Boží o Ježíši Kristu přemohlo Pavla takovým způsobem, že se doslova stalo niternou podstatou Pavlova bytí. Je nejen Pavlovou podstatou, ale i cestou, prostředkem i cílem zároveň. Je každou buňkou Pavlova těla a je každou duchovní buňkou nového stvoření v Kristu, kterým se stal ten pronásledovatel Ježíše Krista, Saul z Tarsu, když dostal od Boha nové srdce a nové jméno!

Boží milost, dobrota a milosrdenství prostoupila Pavla a jeho život takovým způsobem, že Pavel vrostl do evangelia a stal se jeho nedílnou součástí. Nástrojem, služebníkem a otrokem vrostlým do pravého vinného kmene, do Krista. Pavel poznal osobně a velmi intimně, důvěrně při svém vzkříšení z duchovní smrti moc kříže Ježíše Krista. Moc evangelia, která přemáhá a doslova hubí hřích, temnotu a smrt.

Proto Pavel říká: „Nestydím se za evangelium. Je to moc Boží ke spasení. Pro každého, kdo věří.“

Není člověka, který by nemohl být vytržen evangeliem ze smrti do života. Není hříchu ani spousty, nespočtu hříchů, které by nemělo evangelium moc odpustit a smýt krví Božího Syna! Tomuto mocnému evangeliu Božímu slouží Pavel z celé své duše a síly. Hřích tříští, hubí, devastuje, rozkládá, ale evangelium je mocnější. Drtí zhoubu a prokletí silou Boží lásky a milosrdenství. Povolává lidi zpět do života, k Bohu. Boří rozdělení hříchu a smrti, aby vše dospělo v Kristu k jednotě. V prvním listu do Korintu je psáno:

  • jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. 1 K 15:22-24  

Všimněte si, že spásy a života v Kristu nedojdou všichni lidé, co kdy žili, jak se na základě vytržení 22 verše z kontextu mnohdy tvrdí. Ale jen ti, kdo jsou Jeho. Pán zná ty, kdo jsou Jeho. Jsou to všichni, kdo z milosti dostali od Otce nová srdce, a proto činí pokání a věří. Jeremiáš 2, 7.

  •  Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já jim budu Bohem, neboť se ke mně navrátí celým srdcem.

 Jak pravdivá jsou slova apoštola Pavla. Je prodchnut pravdou, Božím Duchem Pravdy. Nestydím se za evangelium: vždyť je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.

C. Ze všech národů, jazyků a ras

Pochopte to dobře. Nikdo tedy nebyl, není a nebude vybrán pro své zásluhy, pro svůj etnický, kulturní, sociální, či jiný původ. O nikom v Kristu neplatí, že by mu Bůh nějak nadržoval, nebo že by ho miloval před založením světa o kousek více. Že by Otec měl v někom více zalíbení a někdo se mu více zamlouval! Jak by potom mohl platit následující výrok.

  • Efezským 2:9  Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Každý je milován stejně dokonalou láskou Otcovou v Kristu. Jako Otec miluje Syna, takovou láskou miluje v Kristu i nás. J 15, 9-10

Domýšlíme to správně? Jdeme do úplné hloubky tohoto výroku? Jsme milováni Bohem v Kristu stejnou láskou, jako Ježíš. Byli jsme zlí, nenáviděli jsme Boha, ale On nás v Kristu, kvůli Kristu a pro Krista miloval stejně mocně, jako Svého Syna i přes naši zlobu a nenávist k Němu.

Evangelium se nezastaví před ničím. Koho Bůh vyvolil v Kristu před stvořením světa, jak čteme v Efezským, v první kapitole, ten bude spasen.

  • Ef 1:3-6  Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;  v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

Otec našeho Pána a Mistra Ježíše Krista nás zahrnul vším duchovním požehnáním nebes! Je něco, co by nám ve Svém synu nedal? Nic takového neexistuje! Máme podíl na Boží svatosti, jsme dokonce Jeho děti. A to vše jen v Kristu. Díky Božímu Synu. Pro Jeho dílo a pro Jeho kříž. Evangelium kříže tedy smazává všechny rozdíly mezi lidmi a je mocí ke spáse pro všechny, kdo věří. Pro židy i pohany, chudé i bohaté, moudré i prosté. Bůh, který je nestranný si povolává ke spáse lidi ze všech národů, jazyků a ras! Z nich všech povolává a činí jeden lid, rod vyvolený, jeden svatý národ, který nebyl národem. Lid náležející Jemu!

  • Zjevení Janovo 7:9  Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.

Odkazy: Ga 3, 28-29; 6, 14; 1, 3; Ř 1, 5-8; 1 Tm 1, 12-17; 1, 12-13; Sk 26, 14b-16; 22, 4; 2 K 11, 23-28; Fp 3, 7-8; J 15, 19-23; 15, 9-10; 1 K 16, 22; 15, 22-24; Jr 2, 7; Ef 2, 9; 1, 3-6; ZJ 7, 9;

Půjdeme dál do našeho textu.

Zjevená Boží spravedlnost

A. Boží spravedlnost zjevená evangeliem

Když tedy Bůh nikomu, v ničem a pro nic nestraní, i v tom spatřujeme, že je skutečně spravedlivý. A my se budeme nyní bavit o Boží spravedlnosti. Apoštol Pavel píše v sedmnáctém verši, že v evangeliu se…

zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Proč o tom Pavel mluví a kam tím směřuje? Musíme si uvědomit bezprostřední kontext tohoto výroku. Už jsme o něm mluvili. Všichni potomci Adamovi jsou uzamčeni prokletím hříchu a smrti. Podívejte se do verše osmnáctého.

  • Římanům 1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Každý přirozený člověk potlačuje svým životem pravdu, svou bezbožností a hříchem. To je o té zoufalé nouzi a duchovní bídě hříchu a smrti, ze které potřebuje každý člověk zachránit, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Nespravedliví lidé nemohou předstoupit před Boží tvář. Boží spalující svatost tomu brání.

  • Žalmy 24:3-5  Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě. Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.

Všimněte si dvou věcí. Za prvé jen spravedlivý člověk čistých skutků i myšlení může stanout před Bohem beze strachu.

Za druhé nebavíme se o lidské spravedlnosti. O spravedlnosti podle našich lidských měřítek. Protože žalmista jasně deklaruje, že ten kdo stojí před Bohem jako ryzí a čistý, nedošel spravedlnosti své, ale od Boha. Bůh je spásou takového člověka. Jde o Boží spravedlnost, podle Božích dokonalých měřítek. Jen ta uspokojí Boží spravedlivý hněv vůči hříšníkovi. Takové spravedlnosti není v celém stvoření schopná žádná bytost. Ani svatí cherubové, andělé před Boží tváří. Co s tím tedy ale, jak dojít takové spravedlnosti od Boha?

B. Boží spravedlnost přijímaná vírou, o zodpovědnosti člověka

Jak může pouhý prach, padlý člověk dosáhnout takové spravedlnosti? Tato Boží spravedlnost se zjevuje právě v evangeliu o Božím Synu a člověk ji může podle slov apoštola Pavla přijmout jako dar pouze vírou. Jen Boží Syn je spravedlivý a svatý. On v lidském těle naplnil Boží zákon. On jediný je spravedlivý. Přinesl Otci v nebesích sám sebe, jako čistou a svatou oběť, která plně uspokojila Boží hněv. Každý hřích totiž musí být očištěn krví, ale jen krev Syna Božího očišťuje dokonale a jednou provždy. Žd 9, 12

Ježíš zemřel za naše hříchy a proto nám, kteří věříme, může být přičtena Jeho spravedlnost. Spravedlnost Božího Syna. Tak můžeme i my stanout na Boží svaté hoře.

Pavel mluví o evangeliu. O moci, kterou má. Celý svůj starý život Pavel usiloval o svou vlastní spravedlnost ze skutků. Byl velmi horlivý, nadmíru. Ale kam ho to zavedlo? K pronásledování Krista a Jeho věrných. K pronásledování církve až k smrti. Ten, kterého pronásledoval, Jehož ovce Pavel hubil, se však nad Pavlem slitoval.

To nejcennější co nyní Pavel má, svou chloubu, vyzdvihuje před očima všech lidí! Chce křesťanům v Římě ukázat na vzácnost i nezměrnou proměňující milost a moc evangelia, aby je sjednotil. Aby opustili všechny své rozdíly a stali se jedním lidem. Ke stejnému poznání, ke stejné oddanosti evangeliu vede Pavel i všechny ostatní křesťany, kteří kdy četli, čtou anebo budou číst list do Říma.

Ale zároveň tím Pavel evangelium i zvěstuje a připomíná všem lidem. Protože sám Bůh plně vyjevil evangelium o Ježíši Kristu všem národům, jak je psáno už u proroka Izajáše 11, 10. Neboť není pod nebem žádné jiné jméno, které by mohlo přinést lidem spásu.

  • Židům 1:1-4  Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

Boží spravedlnost, která přivádí člověka zpět ze smrti do života, může být dosažena pouze vírou. Člověk, který slyšel evangelium, ho musí přijmout vírou a věřit. K takové zodpovědnosti volá Bůh každého člověka. Bůh prominul lidem dobu neznalosti. Zvěstuje všem na celém světě a volá všechny lidi evangeliem o Svém Synu k pokání a obrácení se k Němu. Sk 17, 30. Zodpovědností každého člověka je zda bude činit pokání a věřit, nebo ne.

Je zde mezi námi někdo, kdo odmítá evangelium? Kdo nevěří, že Ježíš je Syn Boží, zemřel za hříchy a vstal z mrtvých? Potom ho prosím, aby činil pokání a prosil Boha o odpuštění za svou nevěru. Protože každý hřích i rouhání bude člověku odpuštěn. Ale odmítání pravdy evangelia a zůstávání v nevíře nikoli. Ani v tomto věku, ani v budoucím. Každý, kdo odmítá pravdu o Kristu, říká, že Bůh je lhář!

  • 1 Janův 5:10  Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.

C. Boží spravedlnost vedoucí k víře, o posvěcení věřících

V evangeliu je všem lidem odhalena Boží spravedlnost přijímaná vírou a vedoucí k víře. Nelze žádným jiným způsobem, než vírou mít podíl na této zachraňující Boží spravedlnosti. To je varování všem, kteří tvrdí, že ukřižovaný a ze smrti vzkříšený Boží Syn je jen pohádka a výmysl. Ale náš text varuje i všechny vyznávající v církvi. Nejen totiž, že se Boží spravedlnost přijímá vírou, ale ona také k víře vede.

Víra je život. Život je povolán k tomu, aby rostl a sílil. To, a nic jiného, má Pavel na mysli, když říká, že: „Boží spravedlnost, která je přijímána vírou vede k víře.“ Jakub učí.

  • Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;  podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Jk 1:18-25  

Vírou přijatá Boží spravedlnost musí být živá, sílit a růst. To je posvěcení. Víra bez skutků spravedlnosti je mrtvá. Jen kdo slovo vírou přijímá a vírou uvádí do života, ten bude blahoslaven pro své skutky, říká Jakub. Bůh nám v Kristu daroval skutky spravedlnosti. Zkoumejme proto sami sebe, zda opravdu jsme před Bohem a Pánem celé země živí ve svých skutcích. Protože Pán zná ty, kdo jsou Jeho a každý, kdo vzývá jméno Páně, se vždy odvrátí od hříchu! 2 Tm 2, 19.

O každém, kdo vírou dosáhl v Kristu přičtené Boží spravedlnosti, musí platit následující výroky Písma:

  • Fp 2:13  Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

  • 1 J 2:29  Víte-li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen.

Odkazy: Ř 1, 18; Ž 24, 3-5; Žd 9,12; 1, 1-4; Iz 11, 10; Sk 17, 30; 1 J 5, 10; Jk 1, 18-25; 2 Tm2, 19; Fp 2, 13; 1 J 2, 29;

Život ve víře v Krista Ježíše je věčný!

A. Stojí přeci psáno

Přesně o tom Pavel mluví. Říká: „Stojí přeci psáno, spravedlivý bude živ z víry, jeho víra bude živá.“ Boží spravedlnost přijatá živou vírou roste, sílí a je světlem, které není skryto. Víra k víře vede. Jiná cesta není. Bez víry není spravedlivého člověka, bez víry není živého člověka. Živého před Bohem, v Božích očích a v Božím srdci! Jen spravedlivý Boží hněv, přinášející spravedlivý a zasloužený trest. Smrt těla i ducha.

B. Lazare, pojď ven! Probuzeni a vzkříšeni s Kristem

Všichni známe příběh o vzkříšení Lazara. A možná si říkáme: „Panečku, ten zažil věci, potom, co zemřel. To musel mít silnou víru, už hnil v hrobě, ale potom ho Ježíš vzkřísil!“ Chci vám říci, že vy jste na tom ještě mnohem lépe, než on byl v tu chvíli. On musel zemřít tělesně ještě podruhé. My jen jednou tělesně zemřeme, nepřijde-li Pán dříve. My všichni jsme byli Lazar v hrobě, kterým je pro všechny potomky Adamovi tento svět. My všichni jsme slyšeli stejné zvolání, jen s jiným jménem, naším jménem. Ještě v době, kdy jsme byli mrtví pro své hříchy, probudil nás Bůh v Kristu z duchovní smrti, protože si nás zamiloval, jsme spasení Boží milostí, Ef 2, 4-5. A Jan dosvědčuje, že nás Pán osobně zná, volá nás jménem. Máme živý, osobní vztah s Pánem.

  • J 10:1-4  "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.

C. Abyste věděli, že máte život věčný

Každý, kdo vírou přijal evangelium o Božím Synu, jemuž apoštol Pavel sloužil celou svou duší, je spravedlivý. Stojí na Boží svaté hoře, smí se klanět ve svatém chrámu, v bázni Boží. Takový člověk žije jen pro evangelium a slouží mu celou svou duší, tak, jako Pavel. Protože je v něm spravedlnost Boží, zdroj života z Boha. O Kristu je psáno:

  • Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. J 1:10-13  

A kdo se narodil z Boha, má život věčný. A když věčný, pak o něj již nemůže přijít. Apoštol Jan vám všem píše. „ Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ 1 J 5:13  

Mohl by Jan prohlásit, že věříte-li, již máte život věčný, pokud by šlo o něj přijít? A byl by to život věčný, pokud by trval od nějakého počátku, jen do nějakého konce. Byť třeba milión let?

Ten, který za nás nesl plnost svatého, spravedlivého hněvu. Pil kalich Božího, nekonečného rozhořčení až do dna, ten prohlásil:

  •  Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno." J 10:27-30

Nestyďme se za evangelium!

Odkazy: J 11, 33-44; 10, 27-30; 10, 1-4; 1, 10-13; 1 J 5, 13; Ef 2, 4-5;

Aplikace

Jsme spravedliví, máme život z víry v Krista? Jak to poznáme, a poznáváme to ve svých životech? Pokud ne prosme o to. Utíkejme v modlitbách ke Kristu a do Písma. Máme-li víru, pak Bůh nám dá, oč Ho prosíme! Jk 1, 5

Máme stejné poznání hloubky evangelia a Boží dobroty v Kristu, jako Pavel? Pokud ne prosme o to. Utíkejme v modlitbách ke Kristu a do Písma. Máme-li víru, pak Bůh nám dá, oč Ho prosíme! Jk 1, 5

Nestydíme se za evangelium a je také naší chloubou? Pokud ne prosme o to. Utíkejme v modlitbách ke Kristu a do Písma. Máme-li víru, pak Bůh nám dá, oč Ho prosíme! Jk 1, 5. Amen!

Odkazy: Jk 1, 5