Koruna stvoření (Ef 5,22)

Jako muže a ženu je stvořil

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 10. února 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Už jsou to skoro tři měsíce, kdy jsme naposledy spolu otevřeli list Efezským. Jsme ve druhé polovině páté kapitoly, a mluvíme o tom, co to znamená naplňovat se Duchem svatým. Bůh nám ve svém Slově ukazuje, co znamená plnost Ducha v různých oblastech lidského života – začíná u vztahu k Bohu a ke svatým, tedy k církvi, a potom jde do manželství, do rodiny a k dalším vztahům, které máme. Završené je to duchovním bojem, duchovní zbrojí a modlitbou. Budeme teď číst Ef 5,18-33 a potom zůstaneme u v. 22.

Otevíráme téma, které je velmi aktuální – je to téma vztahů mezi mužem a ženou v manželství. To je téma, které bylo aktuální vždycky. Manželství je místem, kde se jako velmi zřetelně projevuje hříšnost člověka, kde jsou velmi dobře vidět důsledky pádu a lidské zkaženosti. Ale abychom byli schopní dobře uchopit a pochopit text, který je před námi, tedy celou druhou polovinu páté kapitoly, musíme nejprve položit základy. V loňském roce jste mnohé z těchto věcí probírali, ale myslím, že nebude na škodu, když se k nim znovu vrátíme. Když se podíváme na náš dnešní text, musíme začít příkazem, který je v 18. (E v 19.) verši – naplňujte se Duchem svatým. To je řídící sloveso celého oddílu až do konce páté kapitoly, minimálně do devátého verše šesté kapitoly. A potom musíme jít do verše 21, protože ten tvoří bezprostřední kontext našeho textu: Naplňujte se Duchem svatým, což se bude projevovat tím, že se v bázni Kristově budete podřizovat jedni druhým – a nyní náš text – ženy svým mužům jako Pánu (Ef 5,22).

Abychom pochopili smysl celého tohoto oddílu, musíme se vrátit ke stvoření člověka, k pochopení Boží svrchovanosti ve stvoření a porozumění tomu, kdo je člověk, co to znamená být mužem a ženou. Na to nám nedá odpověď ani biologie, ani sociologie (i když ty nám mohou pomoci v dalším pochopení), ale odpověď najdeme v Božím slově. Jenom v Písmu najdeme pravdu o člověku – pravdu, kterou dnešní (ale nejenom dnešní) svět převrací a překrucuje.

Náš dnešní text říká jednoduchou věc – žena se má podřizovat svému muži. Je to velmi prosté prohlášení, přesto budí velké emoce a je spojené s mnoha špatnými výklady a aplikacemi. Pojďme tedy na samotný začátek, abychom se podívali, co Bůh říká o muži a ženě, a na tomto základě potom mohli rozumět našemu dnešnímu textu.

I. Bůh stvořil muže a ženu

Jestli můžete, nalistujte si spolu se mnou knihu Genesis a podíváme se společně, co nám Písmo říká o stvoření člověka. Je to hned v první kapitole, takže není třeba ani moc listovat. Bůh tvořil den za dnem – každý je něčím specifický a zvláštní, každý den se Bůh podíval na své dílo, a to, co uviděl, každý den prohlásil za dobré.

Přečtu text Gn 1,24-31. Chci, abychom si všimli několika věcí – především vidíme, že Bůh stvořil člověka ve stejný den, jako stvořil všechna pozemská zvířata. Stejně jako člověka stvořil i zvířata z prachu země. Ale tím veškerá podobnost se zvířaty končí. Podle Písma není člověk vylepšené zvíře, není vrcholem evolučního vývoje, neodvozuje své předky od opic, ale je korunou celého stvoření. Už zde, v první kapitole, vidíme oddělení člověka od zvířat – zvířata byla stvořena zvlášť a teprve potom byl stvořen člověk. Stvoření zvířat bylo završeno prohlášením, že je to dobré. A teprve potom text pokračuje ke stvoření člověka. Člověk je oddělený od zvířat, není zvířetem, ale je vrcholem Božího stvoření ve fyzickém slova smyslu. Bůh také stvořil člověka jinak než zvířata:

  • Genesis 2:7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Originální text mluví o specifickém stvoření, které bychom mohli přirovnat k ruční práci. Ve všech předchozích případech Bůh řekl a stalo se, nyní vytváří a nakonec vdechne ducha života.

Když se vrátíme do první kapitoly, ve verši 26 vidíme, jak moc se liší člověk ode všeho ostatního stvoření – člověk je stvořen k Božímu obrazu. A hned následující verš říká, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Muž a žena je obrazem Božím. Bůh vytvořil člověka a hned mu dal úkol: „Ploďte se a množte se a naplňte zemi.“ To ukazuje, že muž a žena se neobejdou jeden bez druhého, ale aby mohli naplnit Boží plán se svým životem, potřebují se navzájem a musí spolupracovat. Tato nutnost doplnit jeden druhého vyplývá také z druhé kapitoly Genesis.

  • Genesis 2:21-23 I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“

Žena byla stvořena velmi specifickým způsobem – byla stvořena z muže, je částí muže, je vzata z muže. To ukazuje, že žena nemůže být bez muže, není bez muže úplná a stejně tak muž není úplný bez ženy. Když byl muž ještě bez ženy, poprvé v Písmu vidíme, že to nebylo dobré – a v kontextu prvních kapitol Genesis je to naprosto jasné – muž sám by nikdy nemohl naplnit to, k čemu Bůh člověka povolal. Vidíme tady, že Bůh povolal muže a ženu k jednotě. Vidíme také, že muž a žena mají stejnou hodnotu před Bohem – společně je Bůh povolal k vládě nad celou zemí, společně je povolal k tomu, aby se množili a naplnili zemi. To je něco, co ani jedno pohlaví nedokáže bez toho druhého. Musí na tomto úkolu spolupracovat v jednotě, v níž se obě pohlaví navzájem doplní. Už od samotného počátku je tedy člověk, muž a žena, nádherným a dokonalým Božím dílem.

Bůh stvořil ženu, aby byla muži „pomocí jemu rovnou“. Všimněte si těch slov – nestvořil méněcennou pomocnici, ve smyslu služky nebo otrokyně. To by ostatně nebylo ani možné, vždyť Bůh stvořil ženu z muže! Mohl by vzít část muže a říct, že to je něco horšího, něco menšího, něco nedokonalejšího? Museli bychom potom tvrdit, že muž nebyl stvořen dobře, což by bylo přímo proti biblickému svědectví. V jistém smyslu to bylo přesně opačně – žena byla stvořena z již připraveného materiálu, z muže, byla stvořena v zahradě Edenu, zatímco muž byl stvořen v divočině a Bůh pro něj zahradu vytvořil a potom tam člověka postavil (Gn 2,8). Ale nic to nemění na skutečnosti, že muž a žena jsou stvořeni k Božímu obrazu, jsou stvořeni  jako rovnocenné bytosti. Žena byla vytvořena jako pomoc muži rovná. Jako pomoc, která doplní nedostatek muže. Muž pojmenoval zvířata a pojmenoval také ženu, což ukazuje na to, že muži byla dána autorita, ale neznamená to, že by žena byla v nějakém podřadném postavení. Je pomocí, která je muži rovná. Nemá autoritu jako muž a nemá mít autoritu jako muž, ale není méně než muž. Muž byl ustanoven hlavou ženy, ale ne že by měl být něčím víc, než je žena.

  • 1 Korintským 11:3 Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.

Mluví se tady o Bohu, o Boží trojici, o vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem. Jsou jednotní ve své podstatě, Otec i Syn (a s nimi i Duch svatý) mají stejnou důstojnost, stejnou plnost Božství, stejnou slávu, stejnou dokonalost, stejnou přirozenost, a přece je Otec hlavou Syna, Otec posílá Syna, Syn se s radostí podřizuje Otci a ve všem oslavuje Otce, a Otec vyvyšuje a oslavuje Syna. Právě tak má vypadat vztah mezi mužem a ženou – vztah rovnosti a harmonie a současně vztah naprosté rozdílnosti a nutného doplňování se.

Toto byl první krok, který jsme museli udělat – připomněli jsme si rovnost muže a ženy, nutnost vzájemného doplnění, vzájemnou závislost a potřebu. Nyní musíme udělat další krok a posunout se dál:

II. Jako muže a ženu je stvořil

Už jsme si ukázali, že vedle rovnosti vidíme také velkou rozdílnost. U ní bych se chtěl na chvilku zastavit. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a udělal velký rozdíl mezi mužem a ženou. Tento rozdíl je patrný na první pohled a jde až do těch nejmenších detailů. Muž a žena jsou si rovni, ale nejsou stejní. Muž je muž a žena je žena. To zní velmi jednoduše, ale dnes to vůbec jednoduché není. V Německu se můžete prohlásit za třetí pohlaví, a jsou lidé, kteří vám řeknou, že můžete být přesně tím, čím se zrovna cítíte být. Dokonce v našem parlamentu je návrh zákona, který by umožňoval člověku prostě zajít na matriku a změnit své pohlaví. Ale je to skutečně tak jednoduché?

Co nám k tomu říká Písmo? Bible říká, že Bůh je stvořil jako muže a ženu. Bible mluví jenom o muži a ženě a říká, že muž je muž a žena je žena. To je něco, co dnes spousta lidí nechápe a myslí si, že to svým přáním mohou nějak změnit. Ale Bůh stvořil člověka velmi jasně – tím myslím, že stvořil muže jako muže a ženu jako ženu. Důkaz je v každé buňce lidského těla. Od samotného početí obsahuje každá buňka muže chromozómy XY a každá buňka ženy chromozómy XX. I když schopnosti dnešních lékařů jsou velké a dokážou operativně vyřešit mnohé věci, takže z muže mohou udělat skoro ženu a z ženy skoro muže, přesto každá buňka těchto lidí je svědectvím o tom, kým ve skutečnosti jsou – a tedy jak je Bůh chtěl mít.

Proč o tom mluvím? Z jediného prostého důvodu – chtěl bych, abychom rozuměli tomu, že Bůh stvořil někoho jako muže a jiného jako ženu. To je Boží dílo. Je to Boží plán a je to Boží moudrost. Je to Boží výnos a Boží rozhodnutí. Je to dílo Boží svrchované vůle, je to něco, co člověk nemůže nijak ovlivnit, rozhodnout nebo změnit. A tady je jádro problému, který se dotýká našeho textu z listu Efezským – proč je ten text pro tolik lidí problémem?

Část odpovědi najdeme ve třetí kapitole knihy Genesis, kde se mluví o pádu, o hříchu, který zničil vztah člověka s Bohem, vztah člověka s člověkem, tedy vztah muže a ženy, vztah člověka k sobě samotnému. Hřích ničí identitu člověka. A pokud člověk nepřijme svou identitu z Boží ruky, nemůže nikdy porozumět sám sobě. Hřích je tím důvodem, proč muži nechtějí být muži, nechtějí mít autoritu, chtějí mít moc, nechtějí sloužit, chtějí, aby druzí sloužili jim, nechtějí milovat své ženy, tedy obětovat se pro ně, ale chtějí jen uspokojení svých žádostí, svého sobectví, své pýchy. Hřích je tím důvodem, proč ženy nechtějí být ženami, ale chtějí mít autoritu mužů, chtějí vládnout a ovládat, nechtějí se podřizovat, ale chtějí řídit. Mužství a ženství je spojené s podstatou našeho lidství. Pokud nepřijmeme skutečnost, jak nás Bůh stvořil, nebudeme mít klíč k sobě sama a ke své vlastní přirozenosti. Problém je stále stejný, že chceme být jako Bůh a rozhodovat, vládnout. Je to lidská pýcha, která se vypíná proti Bohu a chce zaujmout jeho místo. Lidé si myslí, že mají právo na svůj život, že mají právo řídit si svůj život, jak se jim zlíbí. V mnoha ohledech to Bůh skutečně dovoluje a dává člověku prostor. Ale v mnoha jiných ohledech to není možné. Nikdo z nás si nevybral, kdy se narodí, kde se narodí, komu se narodí, jak se narodí. Bůh to určil. I kdybyste se začali oblékat jako římský voják z prvního století, mluvili byste latinsky, nosili byste meč, verbovali lidi do císařské legie, nic by to nezměnilo na tom, že žijete ve 21. století. Právě sem nás Bůh postavil, tady máme žít a nelze to změnit. Vedle toho je mnoho věcí, které změnit můžeme.

Pavel napsal křesťanům v Korintě, že mají zůstat v tom stavu, ve kterém uvěřili. Žid, který se stal křesťanem, neměl začít dělat, že není Židem a pohan, který uvěřil, se neměl stát Židem. Kdo byl povolán jako otrok, neměl se tím trápit, ale měl to přijmout z Boží ruky, protože v Kristu je svobodný. A kdo byl povolán jako svobodný, je v otroctví Kristově. Ale pokud by se mohl otrok vykoupit a stát se svobodným, má toho využít (1K 7,18-22). A totéž platí o tom být mužem nebo ženou. Muž má být mužem a žena má být ženou. Jenom tak může každý porozumět Božímu plánu se svým životem i roli, kterou mu Bůh dal. Náš problém je v tom, že občas neradi přijímáme to, co nám Bůh dává a rádi pošilháváme po tom, co nemáme. Prostě jsme nespokojení a myslíme si, že bychom to dokázali zařídit mnohem lépe. Ale, milovaní, nazvěme to pravým jménem – je to pýcha, nic jiného. Je to stará lidská touha být jako Bůh. To stojí za všemi snahami o změnu pohlaví, to stojí za všemi snahami o vymazání rozdílů mezi mužem a ženou. Ale nejsme stejní! A díky Bohu za to. Jak bychom jinak mohli žít? Jak bychom mohli naplnit to, k čemu nás Bůh povolal? Jak bychom se mohli množit a naplnit zemi? Nejsme tady přece kvůli sobě a svému sobectví!

Musíme přiznat, že texty, jako je ten náš dnešní text, byly často v minulosti zneužívány a musíme dodat, že takové texty stejně jako mnohé jiné budou vždycky zneužívány. Lidé jsou zkažení do morku kostí a budou zneužívat, co budou moci. Ale to neznamená, že bychom měli hodit výhybku na druhou stranu a texty, jako je ten náš ignorovat nebo tvrdit, že pro nás už to dneska není, protože přece žijeme v jiné době. Skutečně žijeme v jiné době, ale podstata člověka zůstává stejná – Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Nechal člověka padnout a nyní člověka jako muže a ženu zachraňuje. A to nás vede ke třetímu bodu dnešního kázání, k srdci našeho textu:

III. Jako muže a ženu je spasil

Dvacátý druhý verš Efezským pět navazuje na verš předchozí. To je něco, co musíme pevně držet ve své mysli.

  • Efezským 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým.

V Kristu dochází k obnovení padlého člověka. Hřích vede člověka k sobectví a k pýše, k zaměřenosti na sebe a k odmítání Boha. Hříšný člověk se nechce podřídit Bohu, nechce slyšet jeho Slovo, nechce se podřídit příkazu evangelia a věřit v Pána Ježíše Krista. Evangelium Kristovo je ale Boží mocí ke spasení. Když lidé slyší evangelium, Bůh je svou mocí povolává k novému životu. Ježíš Kristus se vzdal nebeské slávy, vzal na sebe lidské tělo a zaplatil za hříchy vzpurných lidí. Šel na kříž a tam nesl Boží hněv, který byl namířený proti nám. Zemřel a byl pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých. Každý kdo věří této dobré zprávě a vyznává, že Ježíš je Pán, tedy vládce, majitel, konečná autorita lidského života, bude spasen. Kdo věří v Krista je zapečetěn Duchem svatým pro den vykoupení. Takový člověk je mocí Ducha proměňován a roste do stále větší podoby Ježíše Krista. Ježíš je tím dokonalým vzorem lidství (Ef 4,13). V Kristu svlékáme starého člověka a oblékáme nové lidství stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy (Ef 4,24). To je naplňování se Duchem svatým, když se upínáme ke Kristu, když obnovujeme svou mysl Božím slovem a z Božího slova přijímáme pravdu o sobě a pravdu o Bohu.

Ukázali jsme si rovnost mužů a žen a v tomto smyslu dává verš 21 velmi dobrý smysl – podřizujte se jedni druhým. To platí pro všechny, kdo jsou v Kristu, to musí být způsob našeho života v Kristově církvi. To je první a zásadní vyjádření lásky.

  • Fp 2:1-4 Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

To je vzájemná podřízenost. Ta se týká všech vztahů, které máme. Pavel psal Timoteovi, že právě takto má přistupovat ke starším mužům i starším ženám, že s touto úctou má jednat s mladšími ženami. V Kristově církvi není místo pro povýšenost, ctižádost nebo ješitnost, pro lidské sobectví nebo závist. A nyní tohle musíme aplikovat také do manželství, do vztahu mezi mužem a ženou. A v našem textu Pavel začíná ženou. Nekončí u žen, ale pokračuje muži (Ef 5,25), dětmi (Ef 6,1), otroky (Ef 6,5) a jejich majiteli (Ef 6,9). Celý oddíl je završen výzvou:

  • Ef 6:10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.

Všechno, o čem tento text mluví, se děje v poddanosti Kristu (Ef 5,21). Je to dílo Ducha svatého, kterým se křesťané naplňují. Byli jsme vykoupeni Kristem – muži, ženy, děti, otroci i jejich majitelé. Jestliže věříme v Pána Ježíše Krista, jsme součástí jeho těla, jsme jedním tělem, jsme organismem, který se buduje navzájem, podpírá se a vyživuje – a náš text nám říká, jak konkrétně se to projevuje v životech jednotlivých skupin lidí v církvi. Žena byla spasena úplně stejně jako muž – z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. Nemá nic více před Bohem ani nic méně, než má muž. V tomto smyslu platí to, co Pavel napsal křesťanům v Galacii:

  • Galatským 3:27-29 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Tento text je často zneužíván lidmi, kteří tvrdí, že Bůh smazal všechny rozdíly mezi lidmi. Ale to je hrubá manipulace s Božím slovem. Ten text mluví o spasení a o našem postavení před Bohem. Bůh zachránil ženu z milosti skrze víru, muže z milosti skrze víru, otroka z milosti skrze víru i svobodného z milosti skrze víru. Židé i pohané jsou spaseni jenom tím, co Bůh udělal v jejich životech a ne tím, kde, kdy, komu a jak se narodili. Přesto Bůh zachraňuje muže jako muže, ženu jako ženu, otroka jako otroka a svobodného jako svobodného. Bůh z nás nedělá nikoho jiného – je to přesně naopak. V Kristu se naše identita prohlubuje, protože v Kristu jí můžeme porozumět ještě lépe, než jsme jí kdy rozuměli. Jenom v Kristu může být muž opravdu mužem a žena skutečnou ženou. Jenom v Kristu může být manželství tím, čím ho Bůh zamýšlel – obrazem vztahu mezi Kristem a jeho nevěstou, církví. Mimo Krista nic takového není možné. V Kristu se stáváme občany nebes, takže není rozdíl mezi Židem a pohanem nebo Čechem a Němcem. Ale v Kristu se také prohlubuje naše vědomí sounáležitosti s naším národem, protože ještě více toužíme po tom, aby lidé v této zemi byli spaseni. Přestávají nám být lhostejní, ale modlíme se za ně a chceme jim přinášet evangelium a být dobrým svědectvím o Boží dobrotě.

Pán Ježíš Kristus proměnil naše životy. Jestliže ho vyznáváme jako Pána, naše životy to budou dosvědčovat. A toto svědectví bude začínat na místě, kde to je z mnoha důvodů nejtěžší – v těch nejužších vztazích, které máme – v rodině, ve vztazích mezi manželem a manželkou, ve vztazích mezi rodiči a dětmi.

Dnešní kázání, moji milí, nás má vést k tomu, abychom přemýšleli nad tím, kým jsme, jak nás Bůh stvořil, kam nás Bůh postavil, jaké nám dal místo, jaké nám dal vztahy, jaké nám dal prostředky, čím nás obklopil, jak nás zahrnul do svého plánu. A otázka, kterou mám, je velmi prostá – přijímáte z Boží ruky to, čím jste, kdo jste, kde jste, jak jste? Jste spokojeni s tím, co vám Bůh dává? Přijímáte to s vděčností?

Nebo můžete být naplněni nevděčností. To vede k hněvu a k hořké závisti. Když lidé nepřijímají to, co jim Bůh připravil, obvykle mají pocit, že mají nárok na něco jiného, na jiné zacházení, na jinou identitu, na lepší finanční situaci, na lepší práci, prostě na cokoliv, co se jim zrovna zdá, že by měli mít. Chci vás ujistit, milovaní, že všechno, co máte, máte jenom z Boží milosti. A nemáte vůbec nic, ani to nejmenší proto, že byste na to měli nějaký nárok.

Je něco, na co máme skutečně spravedlivý nárok – a to je Boží hněv a věčné odsouzení v ohnivém jezeře. To je náš nárok, který nám po právu náleží. Ale náš Spasitel, Pán Ježíš Kristus, vzal tento náš dluh na sebe, připsal ho na svůj vrub a nesl Boží hněv místo nás. Kvůli jeho oběti na kříži Golgoty nás nyní Bůh přijímá jako milované děti. Otevřel naše oči, abychom rozuměli evangeliu, dal nám nové srdce, abychom poslouchali Boží slovo, obnovuje naší mysl, abychom chápali, kým jsme a jak nás Bůh stvořil, probouzí naše svědomí, abychom už dále nepokračovali v hříšném způsobu života. Zahrnuje nás svou milostí, den za dnem nám dává okoušet svou dobrotu a štědrost a učí nás vděčnosti. Učí nás být muži a ženami v Kristově církvi. Vede nás k tomu, co znamená být mužem a ženou, co znamená podřizovat se jeden druhému, jednat spolu navzájem v lásce, sloužit jeden druhému s trpělivostí, hledat, co slouží společnému růstu.

Bůh nás podstavil do církve a ukazuje nám, jak mu máme v plnosti Ducha svatého sloužit. Bůh nás postavil do vztahů, v nichž jsme, a ukazuje nám, jak máme v těchto vztazích žít, aby z nich vzešla sláva jemu a lidé kolem nás podle naší vzájemné lásky poznali, že jsme jeho učedníci. Poznají to podle toho, že se budeme podřizovat jedni druhým, že manželky se budou podřizovat svým manželům jako Pánu a manželé budou milovat své manželky stejně obětavou a posvěcující láskou, jako si Pán zamiloval svou církev. Právě tak se bude Kristova sláva zrcadlit na našich životech. Právě tak bude oslaven náš Pán na nás.

Pojďte k Pánu, moji milí. Zahleďte se do dokonalého zákona svobody, do Kristova zákona, pohleďte na beránka, toho ukřižovaného, který vás vykoupil svou převzácnou krví. Nechte se proměnit mocí jeho Ducha, obnovte se jeho slovem. Bratři, pohleďte na Pána slávy, který se stal podobným otrokovi, aby vykoupil vzbouřence, nás. Pohleďte na jeho lásku a jednejte podle ní – milujte své ženy, jako si on zamiloval svou církev. Sestry, pohleďte na ženicha, který přišel pro svou nevěstu – jak jí získal? Vytrvalou a ochotnou službou, která ho dovedla až na kříž. Jednejte stejně se svými manželi, se svými dětmi, se svými blízkými. Milí přátelé, kteří ještě neznáte Pána a jste od něj vzdáleni, pojďte k němu, vložte své životy s důvěrou do jeho rukou. Spolehněte se na to, že jeho dílo na kříži Golgoty je plnou, dostatečnou a dokonalou cenou za vaše hříchy. Vyznejte Ježíše jako Pána a budete žít ve víře v jeho jméno. A vaše srdce budou naplněna pokojem, radostí a vděčností za milost, kterou vás zahrnul. Dnes je den spasení, dnes je den milosti. Pojďte ke Kristu a věřte v něj.

Osnova kázání