Bohatství révy (J 15:1-11)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 27. ledna 2019

Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet.  (Ř 11:22)

I. Úvod

Pokoj vám, bratři a sestry v Kristu Ježíši, vítám i hosty mezi námi,

pokračujeme dnes ve výkladu Janova evangelia a dostáváme se do 15. kapitoly. A hned na začátku chci před nás položit důležitou otázku: Proč bychom my všichni, jak jsme dnes zde, měli číst z 15. kapitoly Janova evangelia oddíl od 1. do 11. verše? Proč bychom právě my měli poslouchat tento text, jeho výklad a proč bychom nad ním měli všichni společně přemýšlet a ptát se: Proč to stojí za tu námahu sledovat text a přemýšlet nad ním?

Nabízí se jednoduchá odpověď: je to Boží slovo a to potřebuji slyšet! Ano, určitě - Boží slovo je zjevená Boží vůle pro naše konkrétní životy (2Tm 3:16). Ale proč nejít do nějaké jiné části Písma, proč právě ta pasáž, která je před námi, je tak důležitá, dokonce klíčová pro naše životy? Proč ji musíme právě dnes prozkoumat? Odpověď najdeme v 11. verši. To vše, co tu dnes musíme spolu studovat, řekl Ježíš z jednoho prostého a přece tak svou podstatou i důsledky ohromného důvodu:

  • 11  To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná."

Oddíl Písma, který máme právě před sebou, je klíčový k porozumění, jak můžeš ty i já žít život, ze kterého má Pán Ježíš radost. Je to oddíl, který nám vysvětluje, jak můžeme mít radost ve svých životech. Kristus tu nemluví o takové radosti, jakou člověk má, když se mu něco podaří nebo se mu něco dobrého přihodí. Když dobře napíšeš písemku ve škole a dostaneš jedničku - to je radost! Když složíš zkoušky - to je radost. Když se vdáš, to je radost. Když máš dobrou práci, to je radost. Když tě ve tvé osamělosti navštíví vnoučata, to je radost. Ale ani jedna z těchto radostí není trvalá. Ne každá písemka nebo zkouška se podaří; ne všechno v manželství je jednoduché; ne vždy se ti v práci daří. Přicházejí nemoci, doléhá stáří. V tom nemáme zalíbení. Pán Ježíš tu však mluví o jiné radosti. O jiném druhu radosti. Je to opravdu něco zvláštního: radost, která přetrvává navzdory těžkostem; radost, která je dokonce schopná překonávat překážky; radost, kterou ti nemohou jiní sebrat, i když by moc chtěli. Je to radost, která trvá a neodchází. Je to věčná radost, protože její zdroj je sám věčný Bůh. V prvním verši Pán Ježíš prohlašuje:

II. Ježíš je vinný kmen (1)

  • Já jsem pravý vinný kmen (v.1)

Proč Pán Ježíš používá právě příměr o vinné révě? Jedná se o rostlinu, která je velmi běžná v zemi, kam Bůh přivedl Izraelce. Každý člověk, mezi kterými Pán Ježíš chodil, dobře znal vinnou révu. Věděl, jak vypadá, jak se pěstuje a k čemu je dobrá. Věděl, jak vypadá vinice, co to dá práce ji založit, protože půda je velmi kamenitá. I z překážek, jako je tato však může vzejít něco užitečného a tak z vysbíraného kamení se postaví zeď, která vinici chrání. O vinici je třeba se starat, proto na ní bývá také věž, domek pro hlídače. A dobrá réva, dobře zaopatřená, nese dobré ovoce.

Ovoce - tedy plody vinné révy, ty dobře známe i my - obvykle je kupujeme v obchodě. Pro život v Izraeli mají však hrozny daleko důležitější úlohu, než hrají v našem životě. Z hroznů se vyrábělo víno - nápoj, který smíchaný spolu s vodou byl běžným nápojem, hrozny se sušili na rozinky či se vyráběl vinný ocet. A protože je to tak známá rostlina, tak je ve Starém zákoně obraz vinné révy používán pro Izraelský lid. Tento národ je přirovnáván k vinné révě:

  • Ž 80:9-12  Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil. 10  Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi. 11  Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry, 12  rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece.

Pokaždé, když je v Písmu vinná réva uvedena jako obraz Izraele, jde vždy o vylíčení neschopnosti této vinné révy nést ovoce. Hospodin na ni znovu a znovu přináší svůj soud, protože přes veškerou jeho péči o vinici není žádného ovoce, které by přinášela.

  • Iz 5:1-7  Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu. 2  Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata. 3  Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. 4  Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? 5  Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. 6  Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm." 7  Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění.

A. Pravý vinný kmen (1)

Ale nyní je tu pravý vinný kmen: Ježíš Kristus! Člověk Ježíš a vtělený Bůh je pravý Izrael, spolu se všemi výhonky, ratolestmi, které jsou s ním spojeny a do kterých proudí životodárná míza Ducha svatého, která je vyživuje, takže ratolesti přinášejí ovoce. Celé Ježíšovo přirovnání o vinném kmeni, vinaři a ratolestech není na tomto místě Písma náhodou. Napadla vás při čtení Janova evangelia někdy nad tímto místem otázka, proč tu Ježíš mluví o vinné révě? Jakoby tu bylo přerušeno Janovo vyprávění o událostech ukřižování a zmrtvýchvstání Krista.

Ale kontext nám pomůže! Vše začíná ten večer. Blíží se velikonoční svátky. Ježíš posílá Petra a Jana, aby připravili sváteční večeři pro Pána Ježíše a 12 učedníků. U večeře Ježíš ukazuje, jak si mají učedníci sloužit: umývá učedníkům nohy - všem, i Jidášovi, který zanedlouho odchází, aby ho zradil. A pak oznamuje ostatním, že přišla chvíle, kdy od nich odejde. To je pro učedníky rána: hlavami se jim honí myšlenky: co budeme dělat? co bude s námi? co teď? Ježíš přišel, aby zachránil hříšníky, protože miluje ty, které Otec před stvořením světa vyvolil ke spáse. Jedenáct učedníků patří mezi ně. Učil je po tři roky a i nyní je Ježíš vyzbrojuje pro službu jemu a jeho království. Připravuje je na dobu, kdy od nich bude vzat a budou to právě oni, kdo z duchovních kojenců budou dospívat do zralosti lidství podle Ježíšovy míry.

Pane, chci jít s tebou! Svůj život za tebe položím!

Kam jdeš, neznáme cestu!

Jak dojdeme k Otci do nebe?

Tolik otázek, tolik nejistoty, takový strach zaplavil srdce učedníků! Je to stejný strach, který zasahuje naše srdce, když si myslíme, že Ježíš je daleko, že Bůh o mně neví, o mojí situaci, kdy si myslíme: jsem na to sám.

Pamatujte v tuto chvíli, kdo je Ježíš: Bůh v těle. A o Bohu Písmo říká, že je láska (1J 4:8). Ježíš je láska; on si nás zamiloval a dal svůj život za nás! Proto to Pánovo zvolání v J14:1!

  • "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! (Jan 14:1)

Já jsem ta cesta, pravda i život a nyní jdu, abych vám u Otce v nebesích připravil příbytky. A nezanechám vás osiřelé: pošlu jiného Přímluvce, Ducha pravdy. To je náš kontext! Byli jste Duchem svatým naroubováni na ušlechtilou olivu skrze víru (Ř 11:23). Ten pravý vinný kmen je Pán Ježíš, Jeho Otec je vinař a Kristovi učedníci jsou ratolesti. Ježíš Kristus, poslaný Syn od Otce, je konečně ten pravý vinný kmen, který zaručeně vydá ovoce, pro které Otec vinici vysadil! Kristus přišel proto, aby Otci stvořil svatý Boží lid.

  • Ef 5:25-27   Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, 26  aby ji posvětil a očistil křtem vody ve slovu; 27  tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

To, čeho jsou lidé sami o sobě neschopni kvůli svému hříchu: těšit Boha v každé chvíli, vším co jsou a co dělají, to nyní učinil Bůh! Dal svého svatého Syna, aby každý, kdo žije z víry v Něho, měl také jeho život na věky!

B. Otec je vinař (1)

Otec jako dobrý vinař dělá vše pro to, aby jeho réva nesla to nejhojnější a nejlepší ovoce. Podívejte se, co se stalo, když vinař udělal vše, co pro vinici je potřeba udělat, aby nesla dobrou úrodu: vydala jen odporná pláňata (Iz 5:2). To je samozřejmě přirovnání. Znamená to, že Bůh se staral o izraelský národ daleko víc, než o jiné národy - byl jako obdělávaná, udržovaná vinice uprostřed divokých a neudržovaných luk. A přes tu veškerou péči na ní nebyly žádné sladké šťavnaté hrozny, ale jen odporná kyselá pláňata, která jsou k ničemu, není z nich žádný užitek. Jak je to možné?

Protože samotné rostliny byly plané, špatné, zkažené. Taková vinice zobrazuje pravý duchovní stav srdce přirozeného člověka: je před Bohem neschopný žít k Jeho slávě! To, co vycházelo ze srdce izraelského národa, bylo před Bohem jen jako odporné pláně - neužitečné a zkažené. Dobrý vinař to tak nenechá. Proto Otec vysadil nový vinný kmen, dobrou, užitečnou vinnou révu - to je Ježíš, pravý vinný kmen. Sám Bůh musel zasadit takovou révu, která je schopna přinést užitek, dobré ovoce, protože není zkažená. Musel přijít sám Bůh, stát se člověkem, aby zajistil způsob, jak přinést Bohu slávu! Vinice nebude zničena, ale obnovena! Jak?

III. Otec se stará o svou révu (2-5)

Na pravý vinný kmen, na Pána Ježíše, Bůh roubuje nové větve, které ponesou ovoce. Vinař se o rostlinu stará, pečuje o ni. Jakým způsobem? Jsou zde dvě skupiny, dva druhy ratolestí: - ratolesti, které nesou ovoce (v. 2b; 5; 8) a ratolesti, které nenesou ovoce (2a; 6). S každou z těchto skupin Otec zachází jinak:

A. Způsob jeho péče (2)

  • Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. (v. 2)

Jak se Otec stará o révu?

- odřezává ratolesti, které nenesou ovoce

- čistí ratolesti, které nesou ovoce

Vysvětlení: je to jako s ratolestmi vína - nesou ovoce, jen když jsou napojeny na kmen, bez něj nemají výživu a hynou. Míza z kmene, která přináší živiny do kořenů, proudí do výhonků větví a živí je. Tak je to i s učedníky.

  • Jan 15:4-5 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Abys ve svém životě mohl nést ovoce, musíš být spojen s Ježíšem Kristem. To spojení tvoří Duch svatý, který v křesťanu přebývá. Jeho dílem je neustále ukazovat na Ježíše: kdo je, co dělá, jaká je jeho vůle. On vyučuje Boží dítě o Kristu a dává mu sílu obstát v pokušení, zvítězit nad hříchem, růst v posvěcení a následovat Krista. Ale pokud svou sílu nehledáš u Ježíše, pak do tvé ratolesti neproudí životodárná míza. Taková větev nakonec uschne. Pán Ježíš nepřestává v povzbuzování a budování svých učedníků. Pokračuje, aby jim vysvětlil, co se stalo s Jidášem, který ho zrazuje, i ukázal, jak bude Bůh jednat s nimi, kteří jsou Ježíši věrní, milují ho a věří mu.

B. Vysvětlení (Aplikace k učedníkům) (3-5)

Ratolesti, které nesou ovoce, Bůh pročišťuje. Které to jsou, co nesou ovoce? Jsou to ty, které byly naroubovány Duchem svatým do Krista. Ve verši 3 to Pán Ježíš svým učedníkům objasňuje:

  • Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. (v.3)

Byli jste ospravedlněni Bohem skrze víru. Byla jim darována

  • Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista (Ř 3:22)

protože mu uvěřili. Byli očištěni, obmyti, vykoupeni obětí Ježíše Krista, která zanedlouho bude obětována. Od J 14:15 Ježíš mluví o tom, co udělá pro své učedníky, až odejde k Otci: pošle Ducha svatého, aby s nimi a v nich přebýval na věky. Nyní od 15:1 nemluví už o tom, co udělá pro učedníky, ale co udělá s učedníky. Duch svatý je už nyní proměňuje a činí je závislými na Ježíši Kristu.

Jak se to stalo? Jak může být člověk očištěn? Oni uvěřili Ježíšovým slovům! Pro jeho slovo jsou čistí. Jediný způsob, jak se stát před Bohem čistým, je uvěřit slovům Pána Ježíše: uvěřit evangeliu; uvěřit Ježíši! A to právě těchto 11 učedníků Ježíšových udělalo. A to je ten nejlepší a nejstabilnější základ, na jaký se kdy mohli postavit. Nyní zde stojí ospravedlněni Kristem. Ale co dál? Jak mohou obstát, když Ježíš odchází! Pamatujte - Pán jim slíbil poslat Ducha svatého, aby s nimi byl navěky. Duch svatý je jako životodárná míza proudící z vinného kmene - Krista - do ratolestí, tedy učedníků. Přimkni se celým svým životem vírou ke Kristu. A on bude vyživovat tvého vnitřního člověka, toho, který se skrze víru narodil znovu. Co je cílem ve tvém týdnu, v obyčejném dnu? Vydržet starosti, které ten den přinese? Poprat se s těžkostmi a jít dál dalším dnem? Uprostřed povinností - škola nebo práce, domácnost, dům, rodina, manželka mít také nějakou zábavu, koníčky, aby ses odreagoval? To je málo! To jsou cíle tohoto světa. Ale pokud tvůj cíl křesťane není Kristus, pak usycháš! Jestli motorem tvého jednání zítra ráno, až půjdeš do školy nebo do práce, není blízkost Krista a jeho království, pak opravdu jako ratolest usycháš!

IV. Jak nést hojné ovoce (6-11)

A. Bez Krista (6)

Bez Krista to nejde. Jidáš je toho důkazem. Jak to, že Jidáš nezůstal s Ježíšem? Vždyť s ním chodil spolu s ostatními učedníky. Zakoušel Kristovo vyučování, vedení a dokonce i péči, když mu Ježíš myl nohy. Zakoušel, co to je Boží láska! Ale v jeho životě nebylo pravé duchovní ovoce - pokání, posvěcení života i smýšlení. Vydal jen odporná pláňata, a proto byl jako ta neplodná vinná réva odřezán, vyťat. Jeho konec není slavný.

  • Jan 15:6  Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

Je to Ježíšovo varování uprostřed povzbuzování: zůstaňte se mnou spojeni ve víře, protože jinak půjdete cestou Jidáše. Taková cesta končí v ohnivém jezeře (Zj 20:15). Jidáš vypadal tři a půl roku jako věrný a zapálený následovník Krista. Trávil s ním čas, sloužil lidem z jeho pověření, dokonce mu byla svěřena služba mezi učedníky - staral se o pokladnu. A přece jeho srdce nebylo obmyté, proměněné, nové. Když přišla tíseň, pronásledování kvůli Kristu, projevilo se, co opravdu je v něm. Důvěra Ježíši to nebyla. Nikdy nenesl duchovní ovoce - tedy proměnu svého charakteru, jak čteme v Ga 5:22-23

  • Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23  tichost a sebeovládání.

I když byl Jidáš u kmene, blízko u Krista, byl jen suchou větví. Ano, zkoušky jsou tu proto, aby tříbily víru, abychom poznali, jak jsme na tom s Kristem. A Jidáš byl vyvržen ven. Bez Krista nejde nést ovoce.

B. V Kristu (7-11)

však duchovní ovoce přijde!

  • J 15:7-11  Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. 8  Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. 9  Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10  Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11  To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná."

Víte, jak vinař pročišťuje ratolesti, které nesou ovoce, aby bylo ještě lepší a nesla hojnější ovoce? Vezme zahnutý vinařský nůž, velmi ostrý a chirurgicky přesnými řezy odstraňuje plané výhonky na té větvi. Jen proto, aby životodárná míza nemusela zbytečně vyživovat tyto nepotřebné výhonky a pak se nakonec nedostala až k ovoci, kde je výživy potřeba. Téměř můžeme slyšet Pána, jak povzbuzuje a ujišťuje své nejbližší: nebojte se, Otec pečlivými a přesnými řezy ve vašem životě odstraní to, co vám brání, abyste nesli hojnější ovoce a mohli tak růst k Jeho slávě.

Milovaní, procházíte těžkými zkouškami? To nejsou náhody nebo pletichy světa. To nás náš milující Otec právě čistí, abychom byli schopni nést hojnější ovoce! Otec je právě na vašem životě oslavován. Ale nemůžete v té zkoušce obstát bez Krista, bez víry. Naopak, skrze víru vás Pán Ježíš den za dnem posiluje Duchem svatým a dává vám sílu zkouškou projít. Bez závislosti na Kristu člověk utíká, ale v důvěře Kristu roste a přináší ovoce věčné hodnoty: oslavuje Otce. Nebojte se, vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! (14:1) Bůh je věrný:

  • 1K 10:13  Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Pán Ježíš nezklame, ani nezapomene, nezřekne se svých. Vždyť za nás dal sám sebe k ukřižování, jak by se o své nestaral? Zamiloval jsem si vás, říká. Zamiloval. Drž se Krista, hledej svou sílu nad Božím slovem s modlitbou. On slyší naše prosby a Duch svatý ukazuje cestu dál. Dokonce Duch proměňuje i to jak a za co se modlíme - s jedním velikým cílem: aby proměněné srdce bylo plné Krista. Pak se tvoje modlitby budou čím dál více podobat Kristově vůli a On rád vyslyší tvé prosby. Protože to budou prosby posvěcené, ne naplněné sebestředností, ale Duchem Kristovým. Dovedete si představit, jaké ovoce nese ratolest přijímající neustále živiny, křesťan žijící Duchem svatým? Ne trpká pláňata, ale jako když Bůh pověřil Mojžíše, aby poslal po jednom muži z každého pokolení prozkoumat kenanskou zemi. Přinesli vzorek úžasné úrody:

  • Numeri 13:23  Přišli až k úvalu Eškolu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků. 24  To místo se nazývá Eškolský úval (to je Úval hroznů) podle hroznu, který tam Izraelci odřízli.

Tvoje radost křesťane, má svůj pramen v Kristu. Zaměř svůj život na Krista a tvoje radost bude v tobě. To těší Pána a to je ten nejlepší cíl života: žít k jeho radosti!

Osnova kázání