Zaslíbení jiného přímluvce (J 14:15-31)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 6. ledna 2019

On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. (J 16:8)

I. Úvod

Pokoj vám, bratři a sestry, milí hosté, shromáždili jsme se k prvnímu společnému uctívání Pána v novém roce, ale náš způsob uctívání i jeho cíl se nemění. Je starý, i když v kalendáři se píše rok nový, rok 2019, naše uctívání, naše bohoslužba je stále stejná, jako byla loni i před 10 lety. Její způsob je založen na svědectví Božího slova, kde čteme o prvních křesťanech, kteří dělali to samé, co my dnes: setkávali se po domech, četli Boží slovo, kázali a vyučovali, co znamená (1Tm 4:13). Zpívali duchovní písně (Ef 5:19) a modlili se (1Tm 2:1). Povzbuzovali se k lásce a dobrým skutkům. Sloužili v lásce jeden druhému (Žd 10:24; Ga 5:13) – odkazy do Písma máte uvedeny v osnovách, projděte si je prosím doma ještě před biblickou hodinou.

Stejně jako náš způsob uctívání, tak i jeho cíl není nový: všechno, co děláme, chceme dělat ke slávě Boží, aby byl mezi námi vyvýšen Bůh v Kristu Ježíši! Proto i dnes

  • ...."zvěstujeme (Krista), když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu." (Ko 1:28) a zvěstujeme Krista "abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem." (1J 1:3)

Způsob i cíl našeho uctívání je tedy starý. Co však krom roku je nového? Je to srdce těch, kteří chtějí Boha ctít! Nové srdce! To dává člověku Duch svatý. Jak? Ježíš to vysvětluje Nikodémovi: Musíte se narodit znovu z vody a z Ducha!

Dnes budeme kázat Boží slovo, vykládat jeho význam a dívat se na to, jak to Boží slovo máme žít. A to je naše modlitba: aby toto slovo Duch svatý použil a dal znovu se narodit těm, kteří stále ještě jsou

  • "lid bydlící v temnotách", kéž "uvidí veliké světlo;" kéž to "světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.´ (Mt 4:16)!

II. Otec pošle Ducha svatého místo Krista (15-17)

Otevřme Písmo v Janovu evangeliu, 14. kap. a budeme číst oddíl od verše 15. do v. 31, do konce kapitoly. Boží slovo tedy máme. Kdo je však Duch svatý, o kterém Ježíš řekl Nikodémovi, že je nutné se jeho činem, prací, jeho přičiněním znovu duchovně narodit? Osoba Ducha svatého je nesmírně důležitá. Duchem svatým bude také Ježíš posilovat a vyzbrojovat své učedníky v poslední části rozmluvy v horní místnosti o velikonočních svátcích, které vyvrcholí Jeho ukřižováním a vzkříšením. Tak jak Písmo postupně více a více odkrývá cestu spasení, dozvídáme se i my více o Duchu svatém.

A. Duch svatý ve Starém zákoně

V knize Genesis se dozvídáme o Božím duchu, který se vznášel nad vodami při stvoření světa (Gn 1:2). Je to stejný Duch, který spočinul nad starozákonními svatými, jako je Otníel, Gedeón, Jiftách nebo Samson v období knihy Soudců, jako byli proroci Samuel, Elijáš, Elíša nebo král David, který v Ž 51 prosí Boha:

  • Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! (Ž 51:13)

Bůh vkládal svého svatého Ducha do nitra lidu izraelského, jak říká prorok Izajáš:

  • svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.

Přítomnost Ducha svatého však nebyla trvalá; v tom se odlišovala od doby Nového Zákona.

  • Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi. (Iz 63:9-11)

Bůh však ve svém odvěkém rozhodnutí připravil něco, co na ani mysl lidem nepřišlo. Svůj plán poodhalil skrze proroka Ezechiele:

  • Ez 36:21  I jala mě lítost pro mé svaté jméno, které oni, izraelský dům, znesvětili mezi pronárody, kamkoli přišli. 22  Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli. 23  Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost. 24  Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. 25  Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. 26  A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. 27  Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

B. Doba Nové smlouvy

A nyní jsme v Janovi 14:15 svědky, že stojíme na prahu nové éry. V ústraní, tichu a osamění, kdesi v Jeruzalémě v jednom ze stovek domů, v obyčejné horní místnosti mezi 11 vystrašenými učedníky, Ježíš odhaluje nový způsob služby Ducha svatého:

  • Jan 14:15  Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; 16  a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - 17  Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Je to slovo zaslíbení pro každého, kdo miluje Ježíše Krista: Duch svatý bude s tebou navždy. Rozsah jeho díla se v plnosti začne zjevovat o Letnicích. Už ne jako v dobách Starého zákona, kdy se Duch svatý zmocňoval lidí ve zřejmě ne velkém počtu, ale bude dán v nesrovnatelné míře. Doposud byla jeho služba obrácena především k Izraelskému národu, nyní bude Duch svatý pracovat ve všech národech, mezi lidmi všech jazyků a ras. Přichází doba, kdy Duch svatý bude hojně jednat mezi lidmi: s jediným cílem – oslavit Krista Ježíše v našich životech.

Pán Ježíš žádá od svých učedníků lásku. Možná tu dnes i ty sedíš a říkáš si: " I já jsem ve společenství církve, poslouchám to kázání, tak snad bude Bůh se mnou spokojen." Ale Písmo má pro tebe jednu jedinou otázku: "Miluješ Ježíše Krista?" Zdá se ti to být nevhodná otázka? Milovat muže, kterého jsi navíc ani nikdy neviděl? Ale láska, o které tu Ježíš mluví s učedníky, je jiného druhu, než jak si ji dnes lidé představují. Láska ke Kristu je především nevyčerpatelná vděčnost Ježíši za to, co pro nás udělal. Co nutilo Božího Syna stát se člověkem, když mu nic nescházelo v nebesích? Co ho přimělo nechat se ukřižovat, když mohl na pomoc zavolat legie andělů, aby ho od ukřižování ochránili? Co ho dokonce donutilo ztotožnit se s naším hříchem? Nenašlo by se v celém tvorstvu nic, proč to musel udělat. To všechno podstoupil ne z donucení, ale z lásky. Projevil svou lásku a vykoupil si lidi ze všech možných národů. Proto milovat Ježíše neznamená obdivovat jeho tělesnou krásu, jak lásce obvykle rozumí dnešní svět, ale láska ke Kristu je vděčnost za Jeho projevenou lásku ke mně. Za to, že na kříž Golgoty přibil můj dlužní úpis vůči svatému Bohu a zaplatil plnou cenu za moje hříchy: a tou cenou je jeho smrt. Smrt byla platba, vzkříšení pak je moje naděje! Jako věříme, že jsme zemřeli spolu s ním

  • ... věříme, že spolu s ním budeme také žít. 9  Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. 10  Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. 11  Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. (Ř 6:8-11)

Jestliže ho také milujete! Láska ke Kristu nekončí citem vděčnosti, ale projevuje se skutkem. Poslušností Božím přikázáním. Podle toho se pozná, zda miluješ Krista tak, jak Bůh chce, abychom ho milovali.

  • 1J 5:3  V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání;

Ježíš odchází zpět k Otci. To byla zpráva, která zasáhla Jeho učedníky. Tak začíná celé Janovo vyprávění o událostech před velikonočními svátky. Umývání nohou Mistra a Pána jeho vlastním služebníkům, poslední večeře Pána Ježíše s učedníky, odchod Jidáše. To vše je součástí Ježíšova vyzbrojování těch, kteří ho milují pro službu evangeliu. Ale nyní přichází opravdový trumf!

  • 16  a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce.

Ježíš odchází, ale slibuje, že Otec na jeho žádost pošle jiného Přímluvce, Ducha pravdy. Kdo to je?

C. Kdo je Duch svatý?

Jiný Přímluvce. Řecký výraz zní: allos parakletos. To znamená "někdo, kdo je povolán stát po boku". Ježíš ujišťuje učedníky: pošlu někoho místo sebe, kdo bude s vámi. Zjevně zde nejde o nějakou neosobní sílu, či schopnost. Ježíš spolu s Otcem pošlou Někoho stejné podstaty jako je Ježíš. Pro naše slovo "jiný" má řečtina dva výrazy:

´heteros´, což znamená ´jiný, jiného druhu´ a slovo ´allos´, což znamená ´jiný, ale stejného druhu´. V našem textu je použito slovo ´allos´, stejného druhu. Někdo stejné podstaty jako je Ježíš. Ježíš pošle Někoho, kdo je stejný Utěšitel, Přímluvce a Obhájce, jako Kristus. Duch svatý, třetí osoba Boží Trojice. Slovo Parakletos je v NZ užito celkem 5x. Čtyřikrát v Janově evangeliu, od tohoto místa ještě třikrát a potom jednou v1. listě Janově:

  • 1J 2:1  Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Zde je jako Přímluvce, Parakletos, označen Ježíš. Máme tedy dva Přímluvce: Ducha svatého a Ježíše Krista!

V EP máme slovo Parakletos přeloženo jako Přímluvce. V jiných překladech bychom našli ještě toto: Utěšitel, Obhájce, Zastánce, Těšitel.

  • Je to Duch pravdy (17).

Tam, kde přebývá, tam se zjevuje pravda. Tam, kde není Duch pravdy, tam nemůže být ani pravda. Tento svět, i když žije ve vzpouře proti Bohu, zná pojmy pravda a lež. To je Boží milost, protože bez toho by svět nemohl fungovat a již dávno by se lidé propadli do absolutního zmatku. Nebyli by schopni spolu ve společnosti vůbec fungovat. Představte si, co se stane, když si lidé řeknou, že není pravda, že se musí pracovat, aby měl člověk co jíst. Pokud si to řekne většina lidí ve společnosti, zanedlouho zahynou hlady. Ale protože toto je Bohem daná pravda, je dobré se jí řídit, protože pak budeme živi i zítra.

Tam, kde přebývá Duch pravdy, jde však o víc, o hlubší porozumění. On zjevuje celou pravdu. On totiž zjevuje to, co svět sám od sebe nemůže znát: Duch pravdy zjevuje Boha. Duch Boží zná hlubiny Boží. Zjevuje ti Duch pravdy kdo je Bůh? Miluješ Krista a zachováváš jeho přikázání? Jestli ano, pak patříš Bohu. Ale jestli ne, pak ještě zůstáváš ve světě.

  • 17  Ducha pravdy ... svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná.

Duch svatý se neplete. Nezaměnitelně a bez výjimky rozděluje lidi napříč všemi skupinami, národy, vrstvami společnosti. Rozděluje bohaté i chudé, chytré i jednoduché v myšlení, rozděluje přátele i rodiny. Dokonce rozděluje i lidi ve shromáždění viditelné církve! Tam, kde přebývá v člověku, tam je život věčný. Tam, kde není Duch pravdy, není život, ale zůstává jen hrozba soudu! Ježíš říká učedníkům:

  • vy Ducha pravdy znáte. (17)

Opravdu? V tuhle chvíli to v té horní místnosti vypadá, že vůbec nic nechápou! Ani si zjevně nejsou vědomi, že s nimi zůstává Duch svatý. Ale on způsobuje změnu života, přináší ovoce a tak nezůstane skryt. I v jejich životě poroste ovoce Ducha svatého. Čtěte knihu skutků! To je dílo Ducha pravdy! Ale jestli v tobě Duch svatý přebývá, pak nutně nemůžeš být stejný jako svět. Nemůžeš žít jako bezbožný svět! Tvoje cíle i způsoby jsou jiné! Duch svatý a jeho přítomnost v tobě tě odlišují od světa.

III. Jistota Ducha svatého (18-24)

A. Ujištěni Duchem

To je to, jak nyní Ježíš jedná se svými učedníky. Duch svatý, kterého Otec pošle, je moje ujištění do vašeho srdce o mé lásce. Ježíš už není cizí pro ty, kdo jsou Duchem svatým znovuzrozeni a milují Krista. On se stal naším Vykupitelem. O tom jsme již mluvili. Písmo však také říká, že jsme jeho přátelé

  • J 15:15  Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

Dokonce jde Písmo ještě dál: odhaluje, že Bůh Otec nás adoptoval do Boží rodiny - stali jsme se Božími děti, jsme nazváni Božími syny a dcerami

  • Ř 8:14-17  Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. 15  Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! 16  Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17  A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

Jsme tedy adoptovanými bratry a sestrami Ježíše Krista! On si nás zamiloval a dal sebe samého za nás! (Ga 2:20) Proto nyní říká učedníkům:

  • J 14:18  Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. 19  Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. 20  V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.

Ježíš opět přijde. Nezanechá své osiřelé. Nenechá je samotné. Ale o jakém příchodu mluví? Kdy k nim opět přijde? Kdy se to stane? O jaké době Pán Ježíš mluví? O druhém příchodu, kdy bude na konci věků soudit živé i mrtvé? O svém vzkříšení, kdy ho hrob, tedy smrt, neudrží a on bude zase živ a to navěky? Nebo mluví o vylití Ducha svatého o Letnicích? Anebo o příchodu Ducha svatého, Ducha Božího, Kristova ducha do srdcí lidí, kteří v Něj uvěří?

Nevíme. Neumíme přesně říci, je-li to některá z těchto možností. Existuje však ještě jedna možnost. Že Pán Ježíš měl na mysli vše toto. Učedníci nezůstali bez svědectví Ducha svatého. Po Kristově vzkříšení začala nová éra Ducha svatého i v jejich životech. Rozuměli stále lépe všemu, co se stalo, z perspektivy věčnosti. Znovu říkám: čtěte Písmo od knihy Skutků dále! Dílo Ducha svatého v jejich životech už neuvadá, ale roste stále více ke chvále Boží v nich i mezi lidmi, kterým slouží! Duch svatý je navždy v každém Kristově učedníku. Jeho dílo je vytrvalé a neskončí dokud, se neshledáme s Pánem.

B. Sjednoceni Duchem

Učedníkům se dostává Kristova ujištění o důsledcích přebývání Ducha svatého v nich:

  • 19  Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.

Ježíš Kristus žije! Duch svatý nás spojuje, sjednocuje s Kristem. To, že v nás přebývá, je důkazem našeho sjednocení s Kristem. Tato jednota zajišťuje křesťanovi vše a bez ní naopak nemá nic!

  • Ř 6:5  Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.

Apoštol Pavel to popsal takto:

  • (skrze víru) Jsem ukřižován spolu s Kristem, 20  nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. (Ga 2:19-20)

Proč je to tak životně důležité pro křesťana, že v něm přebývá Duch svatý? Ten největší důvod je popsán v listu Římanům:

  • Ř 6:9  Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.

Řekněte mi, drazí přátelé: může někdo dnes nebo kdykoliv v budoucnu obžalovat Krista a požadovat, aby platil za svoje hříchy? Nemůže. Taková možnost neexistuje. On je svatý Bůh, v něm není nejmenší tmy, ani stín! A teď to důležité pro nás tady a teď: Není-li taková možnost, že by Kristus byl obžalován a odsouzen, pak žádná taková možnost neexistuje ani pro nás! Protože jsme s ním vírou sjednoceni v jeho smrti i v jeho životě! Nemůže-li Kristus zemřít, pak nemůžeme ani my! Nemůže-li být obžalován a odsouzen, nemůžeme ani my! I kdyby satan žaloval na bratry a sestry dnem i nocí, což on opravdu dělá, - viz

  • Zj 12:10  A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.

nemá žádnou moc nad Ježíšem Kristem, Spasitelem hříšníků! A tak nemá moc ani nad tebou! I kdyby satan na tebe žaloval dnem i nocí, nemá moc tě odsoudit - protože ty jsi spjat, sjednocen skrze víru, s Ježíšem Kristem a ten, žije navěky! A Duch svatý, který ti byl dán, zaručuje Boží dílo v tobě a dává ti jistotu, že tě dovede až do svého království!

Co jiného to je, než projev Otcovské lásky? Co může křesťana od lásky Boží odloučit?

  • Ř 8:38-39  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Nic tě nemůže oddělit od Boží lásky. To je Boží dar Ducha svatého. Někteří lidé tu bláhově říkají: ano, nic nás nemá sílu oddělit od Boží lásky, jen to, co v tomto textu není: my sami! Blázne! Nic v celém tvorstvu, ani my sami! Proč? Protože je to Bůh, Otec a Ježíš, kdo posílá Ducha pravdy do srdcí Božích dětí. Nejsme to my sami. Garantem našeho spasení vždycky byl, je a bude jedině Bůh sám, ne člověk, ne my sami! To je moc Ducha svatého, který v tobě přebývá, jestliže miluješ Krista a zachováváš jeho přikázání! Svět ho nezná, ale v tobě přebývá, v tobě zůstává. Jaké je jeho dílo, dílo Ducha svatého, v životě křesťana?

IV. Dílo Ducha svatého (25-31)

Pán Ježíš pokračuje:

  • 25  Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. 26  Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. 27  Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

O díle Ducha svatého mluví Písmo na více místech: ať už je to jeho práce ve znovuzrození v J 3. kapitole, nebo ve spasení v J 16. kapitole. Další aspekty díla Ducha svatého uvidíme dále v Janově evangeliu. Ale zde Pán Ježíš zdůrazňuje dvě oblasti, ve kterých Duch svatý bude jednat s Ježíšovými učedníky. První je role Ducha svatého jako učitele a druhá jako dárce Pokoje.

A. Duch svatý učitel

  • 26  Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

Nadpřirozená práce Ducha svatého v učednících přinese své ovoce. Na začátku Ježíšovy veřejné služby vyhnal z chrámu v Jeruzalémě prodavače holubů a zpřevracel stoly směnárníků. Otřeseným židům, kteří se ho ptali na znamení, že to smí dělat, řekl:

  • Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím znovu. (J 2:13-21)

Učedníci jeho odpovědi vůbec nerozuměli. Evangelista Jan k tomu ve 2. kapitole přidává svůj komentář:

  • J 2:22  Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

A to je přesně dílo zaslíbeného Ducha svatého. On připomene učedníkům to, co říkal Ježíš. V našich lidských silách obvykle není schopnost pamatovat si vše, co někdo řekl. Naše mysl je postižena důsledky hříchu a prokletí stvoření. Naše paměť s časem upadá. Zapomínáme. Ale zde Duch dělá nadpřirozenou práci. Připomene učedníkům Ježíšova slova. A to je také základ naší důvěry v Písmo svaté. Učedníci později pod vedením Ducha svatého zapsali ty události, abychom i my měli Boží slovo. Petr o tom píše ve svém 2. listu:

  • Pt 1:20-21  Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. 21  Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.

Stejně jako apoštol Pavel vysvětluje Timoteovi, že Písmo pochází ne od lidí, ale od Boha.

  • 2Tm 3:16  Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha

A nejen, že Duch svatý, který trvale přebýval s učedníky, jim připomněl Ježíšova slova, ale On je také naučil všemu, co je potřeba ke svědectví o Kristu Spasiteli. Ne všechno byli schopni nyní učedníci nést. Proto jim Ježíš neřekl vše, ale později je to Duch svatý učil. On oslaví Krista.

  • J 16:12-14  Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. 13  Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. 14  On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.

V evangeliích učedníci zaznamenali Ježíšova slova; v knize Skutků, v listech Nového zákona i v knize Zjevení pak Duch svatý učil učedníky o dalších věcech a vedl je, aby je zapsali tak, jak Bůh chce. Duch použil jednotlivé Kristovi učedníky - nejen některé z těchto jedenácti přítomných s Ježíšem v horní místnosti, ale i další jejich spolupracovníky, kteří s nimi budou po Letnicích spolupracovat na díle Páně. Použil si jejich osobnost, charakter, vzdělání, způsob myšlení - proto jsou jednotlivé knihy Písma odlišné svým stylem, slovní zásobou i způsobem vyjádření. Ale použil je přesně tak, jak Bůh chtěl, aby bylo Písmo zaznamenáno. A to zajistil Duchem svatým, který učedníky vyučil i připomněl jim Ježíšova slova.

Protože Písmo je tedy Boží dílo, které On sám garantuje jako důvěryhodné, celé bezchybné a dostatečné pro náš život, byla by to bláhovost chtít Písmo pustit a místo něj se ptát lidí, co si myslí, že je Boží vůle. Písmo je dar Ducha svatého do našich rukou! Chvála mu! A stejně tak dnes Duch svatý ujišťuje nás o Písmu svatém jako jediném spolehlivém zdroji poznání Pána a cesty spasení. Neučí nás dnes nové věci, ale připomíná nám Boží slovo, dává nám růst v jeho porozumění i v radosti a schopnosti podle něj žít.

B. Duch svatý, dárce pokoje

Druhá role Ducha svatého v životech učedníků je také projevem Ježíšovy lásky.

  • 27  Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Srdce učedníků se nyní chvěje úzkostí (14:1). Uvěřili Ježíši, spojili svoje životy s jeho, chodili s ním, i když židé jsou proti němu, dokonce mnoho učedníků, kteří s ním dříve chodili, ho opustilo, protože nemohli vydržet Ježíšova slova. A teď jeden z Dvanácti nejbližších od nich odešel a Ježíš o něm říká, že ho zradí. Horlivému Petrovi Ježíš odhaluje, že ho ještě této noci třikrát zapře. Tomáš si je nejistý, zda jde správnou cestou, která vede k Otci do nebe (14:5), Filipa trápí jeho hříchy a neví, jak bude moci obstát u Boha. A ještě k tomu poslední rána: Ježíš od nich odchází! Je to jako černá můra, sen, který nechcete, aby se kdy stal skutečností. V životech učedníků není nic, co by je mohlo uklidnit. I kdyby hledali v tomto světě od pólu k pólu, kdyby prozkoumávali tajemství lidského vědění, prověřovali všechny zkušenosti i těch u lidí nejmoudřejších, nic jim není schopno pomoci. Žádná míra vědění, žádná míry majetku, žádná míra moci. Je jen jeden, který umí dát pokoj ztrápené duši. Pokoj, který převyšuje každé lidské pomyšlení. Je to

  • pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4:7)

Pokoj Boží dává jen a jen Duch svatý. Takový pokoj neumí dát nikdo jiný. Nikdo ve světě a nic ve světě. Je to pokoj s Bohem. Je to zvláštní pokoj. Nekončí, nedá se vyčerpat, neodchází, ale zůstává. Duch svatý je ten pokoj. To, že dokáže utišit starosti a chvění srdce v denních trápeních je ale jen nádherný a hluboký důsledek ještě důležitější skutečnosti. Je to pokoj obmytého hříšníka se svatým Bohem. Řeknu ti, jaký je rozdíl mezi tímto pokojem Ducha svatého a pokojem světa, aby se nikdo nespletl v tak životně důležité věci. Tento svět umí dát někdy pozemský pokoj - máš práci, pak se nebojíš, že se nemáš čeho najíst. Máš střechu nad hlavou, pak se nebojíš, že v noci v zimě umrzneš. Někomu dostatek peněz dává pokoj, že se nestrachuje o zítřek. Ano, ty věci mohou být zítra jinak, ale také nemusí. Ale nic z toho ti neumí zajistit Boží úsměv nad tebou! Jak chceš, aby se z tebe Bůh radoval, pokud se k Němu obracíš zády, žiješ si v přesvědčení, že Boha nepotřebuješ, že si vystačíš sám? Boží slovo má pro tebe varování: jestliže žiješ bez pokání ve vzpouře proti Bohu, nemůžeš čekat Boží radost, ale jen Jeho spravedlivý hněv vůči hříchu nevěry a vůči nositeli tohoto hříchu: A to jsi ty! Obrať se k Ježíši a hledej u něj to, co jinde nenalezneš a to, co tak nezbytně potřebuješ! Závisí na tom tvoje věčnost, tvůj život! Slovy Žalmu 95, který jsme ráno četli: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce! Protože

  • Přichází vládce tohoto světa (v. 30).

Proti Ježíši nic nezmohl, protože On je spravedlivý. Jsi schován, oblečen, do Kristovy spravedlnosti, aby ani proti tobě satan nic nezmohl? Aby, až na tebe u Boha bude žalovat a zjevovat to, co z celého srdce nechceš, aby někdo o tobě věděl, a zvláště Bůh zasedající k poslednímu soudu, bude to připsáno na tvůj dlužní úpis anebo uslyšíš hlas:

  •  "To je ten, který vypral své roucho a vybílili je v krvi Beránkově. (Zj 7:14)

Slož svou naději v Krista, vydej mu své viny a On ti na oplátku dá svou spravedlnost. On ti na oplátku dá svého Svatého Ducha, abys měl věčný pokoj s Bohem, aby ses nechvěl a neděsil. Poznáváš, že Ježíš miluje Otce a jedná, jak mu přikázal?

Osnova kázání