15. dubna

Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl.

Bůh dal člověku život a životu dal smysl, když přikázal člověku (Adamovi), aby střežil zahradu, do níž ho postavil a staral se o ni. Člověk se může a také má radovat z plodů své práce, z toho, co koná. Když Adam nechal vstoupit do světa hřích svou vzpourou proti Bohu, dostala se i práce – spolu se vším na tomto světě – pod prokletí, které hřích přináší. Od té chvíle je práce těžká a musí být konaná v potu tváře. Přesto je stále požehnáním, které Bůh dal člověku a které člověku přináší kromě námahy i uspokojení a radost. Je to jeho podíl na této zemi. V plnosti přináší radost, když je vykonávaná v Kristu, pro něj (Ef 6,7), pro jeho království a jeho slávu.