Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 11. prosince 2005
V době, kdy Jakub psal svůj dopis křesťanům, bylo mnoho těch, kteří utlačovali druhé.
Pavel připomínal Timoteovi, že kdo chce žít zbožně, zakusí pronásledování. V předchozí pasáži Jakub mluví o dělnících, kteří byli okrádáni o svou mzdu bohatými lidmi. A výsledek popisuje v následujících verších.
7 Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává drahou úrodu země, trpělivě na ni čeká, dokud nepřijme raný i pozdní déšť.
Buď trpělivý - Nebraň se!
Tak to učil Pán Ježíš i apoštolové a Jakub to znovu připomíná čtenářům svého listu.
Nebránit se je proti lidské přirozenosti a lidské moudrosti - lidská přirozenost jedná ve „spravedlivém hněvu“ a lidská moudrost se staví proti „Tomu jedinému spravedlivému“.
Ovšem když se nebráníme, tak ukazujeme na dvě věci:
1. Ukazujeme a sami si také uvědomujeme, že Pán přijde a bude soudit, jak o tom čteme v následujících verších.
2. Necháváme na Pánu, aby byl naším mstitelem:
Není to jednoduché nechat to na Pánu, aby se o nás postaral a potřebujeme moudrost, abychom věděli, kdy a jak máme jednat, když nás někdo utlačuje nebo zneužívá. Ale když budeme zakořeněni v Božím Slově, tak je mnohem pravděpodobnější, že budeme jednat moudře a správně k Boží chvále.
8 I vy tedy buďte trpěliví; posilněte svá srdce, neboť se přiblížil Pánův příchod.
V Jk 1,3 je slovo „hypomone“, které znamená stát, unášet, snášet, vytrvat – je to trpělivost, která se projevuje vzhledem k věcem nebo k okolnostem.
V Jk 5, 7-8.10 je slovo „makrothymia“, což je složení dvou slov – dlouhý hněv – být vzdálen, daleko od hněvu. Jedná se trpělivost, která se projevuje ve vztazích s lidmi – zvlášť s těmi, kteří nás nějakým způsobem utlačují.
Jakub tu uvádí tři příklady trpělivosti k našemu povzbuzení:
Tyto příklady nás učí důvěřovat Pánu, že On odplatí za nás – stejně jako jednal, když k němu volali ženci, kteří nedostali svou mzdu a učí nás také být pevní v naší službě.
Ale této trpělivosti nelze dosáhnout snadno a bez úsilí – potřebujeme jednat podle toho, k čemu nás tu Písmo vyzývá:
Slovo „posiluj“ (stérizó) znamená udělej to pevné, stabilní, trvalé – tady to znamená utvrzuj svoje srdce v trpělivosti, nedovol, aby tě ďábel zviklal.
Klíčem k posílení našeho srdce je Boží Slovo:
Když se jím pravidelně sytíme a pečlivě ho studujeme, tak naše víra roste a je stále pevnější, jsme utvrzováni ve víře a upevňuje se naše naděje:
Z Božího Slova čerpáme naději, díky němu se soustředíme na Pána a jak nám tu Jakub připomíná hledíme k jeho návratu. Apoštol Pavel napsal věřícím, aby se posilovali navzájem tím, že si budou připomínat, že Pán přijde.
Ale jsou tu ještě další věci, skrze které se učíme pokorné trpělivosti:
9 Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, Soudce stojí přede dveřmi!
Především jedni na druhé. Toto téma už Jakub několikrát rozvíjel. Když procházíme nějakými těžkostmi, tak je pro nás nejjednodušší ventilovat svou frustraci směrem k těm, kdo jsou nejblíže a jsou nám nejdražší. Často je to naše rodina, manželé a manželky, komu se snese na hlavu to, co se v nás nahromadilo za celý den nebo ještě déle.
Ale Jakub nám ukazuje na to, že máme dobrý důvod pro to, abychom takto nejednali. Je to proto, abychom nebyli odsouzeni. Reptání a stěžování je hřích – stejný jako jiné hříchy – jako smilstvo, modloslužba, pokoušení Boha.
Pán bude soudit ty, kdo utiskují a týrají druhé stejně jako bude soudit ty kdo reptají a stěžují si!
10 Za příklad odolnosti a trpělivosti si, moji bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu.
Bůh chce, abychom se učili od zbožných lidí. Máme se od nich učit odolnosti a trpělivosti. Vytrvalost ve zkouškách a trpělivosti.
Jejich utrpení bylo naším požehnáním.
11 Hle, blahoslavíme ty, kdo vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste výsledek připravený od Pána, protože Pán je velmi milosrdný a soucitný.
12 Především však, bratři moji, nepřísahejte - ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou - ale ať vaše "Ano" znamená ano a "Ne" ne, abyste nepropadli soudu.
Ať se lidé i Bůh mohou spolehnout na tvé slovo.
Jakub ukazuje hlavně na sliby – v jeho dnech totiž mnozí rozlišovali mezi sliby, které dali Bohu – ty byly závazné a sliby dané lidem – ty se mohly porušit. Jakub říká, že tak to být nemá.
Už dříve ukázal na to, že slova jsou oknem do srdce a ukazují pravdu o našem srdci – proto nyní varuje – jako mnohokrát v tomto listu, před špatným užíváním slov.
Na slova věřících musí být spolehnutí. Ukazuje to na obnovenou osobnost. V první kapitole jsme mluvili o dokonalosti, kterou dosahujeme skrze vytrvalost a později Jakub napsal:
Podobně Pán Ježíš na toto téma prohlásil:
Když tímto způsobem reagujeme na útlak, následujeme příklad Pána Ježíše Krista a učedníků, kteří vkládali soud do Božích rukou.
Kristus
Učedníci
13 Snáší někdo z vás útrapy? Ať se modlí. Je někdo dobré mysli? Ať zpívá chvály.
Tou nejmocnější zbraní v arzenálu Božích dětí je modlitba.
Toto je klíčová věc během pronásledování nebo útlaku. Když se modlíme, Bůh naslouchá (Jk 5,4).
Vede se ti zle – modli se!
Slovo, které tu Jakub používá může ukazovat na různé druhy toho „zle“ – od pronásledování, útlak, nemoc až po špatné vztahy a problémy způsobené naším vlastním selháním nebo hříchem. V dalším verši to Jakub zužuje na nemoc.
Za co se máme modlit?
Za to, aby skončilo to, co nám způsobuje problémy – bude-li Pán chtít
Za sílu, abychom mohli obstát
Za koho se máme modlit? Nejprve za sebe, abychom mohli obstát k Boží slávě, ale také, jak nás učí Boží slovo, za ty, kdo nás pronásledují, za ty, kdo jsou našimi nepřáteli.
Modlitba je naší výsadou a je zdrojem pokoje, když procházíme nějakými těžkostmi.
Když se nám vede dobře, tak máme zpívat.
Jakub nám tu ukazuje, že v našem životě jsou chvíle, kdy se nám vede zle a tehdy se máme modlit a vedle toho jsou tu chvíle, kdy je nám dobře, kdy jsme šťastní, spokojení. Tehdy máme zpívat.
14 Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu.
15 Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.
Pán odpoví na modlitbu víry stejně jako odpověděl na křik volání těch, kdo nedostali mzdu.
16-18 Vyznávejte jedni druhým svá provinění a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho. Eliáš byl člověk stejné přirozenosti jako my a horlivě se modlil, aby nepršelo, a na zemi nezapršelo po tři roky a šest měsíců. Potom se modlil znovu a nebe vydalo déšť a země vydala svou úrodu.
Elijáš nebyl superman. Byl to člověk stejně jako ty a já. Nic víc. Jak to, že Bůh odpovídal na jeho modlitby?
Elijáš byl spravedlivý – byl ve správném vztahu s Bohem a to znamenalo mimo jiné, že se modlil horlivě a vážně. Modlil se opravdově. Neměl žádné předem připravené modlitby.
Modlitba a chvála jsou zvláštní výsadou křesťanů – v našem životě by neměl existovat žádný čas, kdy neděláme jedno nebo druhé. Musíme si dát pozor, abychom nepodcenili důležitost chvály a moc modlitby.
Ale abychom měli skutečný užitek z těchto dvou duchovních věcí, musíme být ve správném vztahu s Bohem. Tzn. mít otevřenou mysl i srdce pro Boží Slovo:
A jednat podle něj – plnit Boží vůli:
Jaký je náš – můj, tvůj vztah s Bohem?
19-20 Bratři, kdyby někdo z vás zbloudil od pravdy a někdo ho obrátil zpět, ať ví, že ten, kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání duši před smrtí a přikryje množství hříchů.
Slovo hříšník je používané takřka výhradně pro lidi, kteří jsou ztraceni. Obrácení hříšníka znamená vést někoho z jeho cesty, kde se potácí sem a tam a přivést ho na tu úzkou cestu pravdy, ke Slovu Pravdy.
Znamená to vést člověka od duchovní smrti k Tomu, který je Vzkříšení a Život. On přikrývá jakékoliv množství hříchů.
Amen.
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
