Zavázáni k poslušnosti (Římanům 6, 14-16)

Zavázáni k poslušnosti!

Koloským 3:1 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.

Úvod

Pokoj vám a milost milovaní bratří a setry! Scházíme se dnes jako Boží lid, který byl vykoupen drahou krví našeho Pána Ježíše Krista. Rozjíždí se nám podle politiků a některých odborníků takzvaná druhá vlna koronavirové pandemie. A mnoho lidí se v poslední době snaží rozpoznat, co se to vlastně děje. Jedná se o lidi ze světa i z církve. Otázky si kladou všichni. Věřící i nevěřící. Opravdu je situace tak vážná? Hrozí lidem skutečně nebezpečí obrovských rozměrů, nebo je to všechno jinak? Lžou nám politici? Jde opravdu o nějaký lstivý záměr a snahu zmanipulovat a ovládnout davy? Vždyť i Písmo k tomu říká mnoho znepokojivých věcí. Ty věci přicházeli, přicházejí a vždy budou přicházet. Jan ve svém prvním listě mluví o vládě zlého nad celým světem 1 J 5, 19. A Pán Ježíš sám v zahradě Getsemane říká svým učedníkům tato slova:

  • Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.

A tak je zde nějaký vládce tohoto světa, otec lži. Záměrem jeho srdce je lhát, krást a vraždit duše. A můžeme si být jisti, že tato duchovní mocnost má ve své kontrole i vlády tohoto světa. Všechnu svou moc tento ďábel využívá k tomu, aby co nejvíce spoutal lidstvo, a především zničil církev.  A tak máme se jako křesťané bát? Hrozí nám skutečné nebezpečí a zánik církve? Milovaní, myslím, že ne! Poslouchejte dobře následující slova.

  • Matouš 16:13 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" 14 Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." 15 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" 16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." 17 Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 18 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Vládcem tohoto světa je ďábel, ale Bůh je Pánem celého stvoření. Všimněte si, co říká sám Pán Ježíš v J 14, 30. Říká: „Proti mně (ďábel) nic nezmůže.“ Církev je zbudována na skále, která se nikdy nezhroutí. Tou skalou je Kristus. Co tedy máme dělat? Na co se máme soustředit? Kterým směrem vést náš zápas? A jaký je vlastně zápas církve?

Máme a musíme se soustředit na toho, který nás vykoupil svou krví. On činí všechno k tomu jedinému cíli. A tím je úplné potření mocností temnoty a vítězství evangelia. A toto vítězství již nastalo. Pán Ježíš na kříži zvolal: „Dokonáno jest!“ A my vyznáváme, že veřejně odhalil, porazil a odzbrojil každou mocnost temnoty. Ko 2, 15.

V Kristu již jsme absolutně svobodni. I kdyby se dělo na této zemi v budoucnu cokoli. Soustředit se na Krista a evangelium, zůstávat v Něm. To znamená být skutečně a vždy svobodný. To je to, co si nikdy nesmíme nechat vzít. Svobodu evangelia. Jeho zvěstování a kázání Božího slova. Zápas o posvěcení nás samotných i dalších, které Bůh povolává!  A k tomu bych chtěl dnes směřovat. Protože ten zápas církve o víru, začíná v osobních životech každého jednoho z nás! Náš dnešní oddíl je:

Římanům 6:14 Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.:15 Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! 16 Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.

Odkazy: J 14, 30; Mt 16, 13-18; Ko 2, 15;

Svoboda od hříchu, ne plášť nepravosti Ř 6, 14-15

a)      Hřích už nad námi nepanuje!

V listu Římanům jsme došli do šesté kapitoly a budeme dnes ve verších 14-16. Zatím jsme z listu poznali následující pravdy. Bůh je pravdivý, ale každý člověk je lhář! Ř 3, 4; Bůh je svatý, ale každý člověk je hříchu zaprodán. Ať už Žid, nebo pohan. Není nikdo spravedlivý, není ani jeden! Ř 3, 10;

Slyšeli a přijali jsme, že jedině evangelium Kristovo je cestou ke spáse, každému, kdo věří. A že spravedlnosti před Bohem můžeme dosáhnout pouze z Jeho milostivého rozhodnutí, a to darem víry Boží. Ř 1, 16-17. Nezachrání nás víra, která má svůj původ v nás, či v čemkoli jiném, ale víra od Boha, která je Jeho darem! Slyšeli a přijali jsme pravdu o roli zákona Mojžíšova, který byl dán Židům. Je ukazatelem a vychovatelem ke Kristu těm, které Bůh povolává ze Židů. Ze zákona pochází poznání hříchu. Ř 3, 20;

S tím souvisí také pravda, že ačkoli pohanům Mojžíšův zákon nebyl dán, mají to, co požaduje napsané ve svých srdcích a zákon Boží je tímto způsobem skrze jejich svědomí jednou hájí, jednou obviňuje. Ř 2, 15;

Ve čtvrté kapitole Pavel dokazuje Židům, a nejen jim, že víra byla již před zákonem. Ukazuje na Abrahama a jeho ospravedlnění, protože Abraham z Boží milosti věřil.  Tím Pavel upevňuje učení Písma o ospravedlnění a spasení milostí skrze víru. V páté kapitole Pavel nádherným způsobem ujišťuje nás všechny, kdo patří Pánu Ježíši, že tedy jsme ospravedlněni a máme pokoj s Bohem skrze Pána Ježíše. Vírou v Krista jsme získali trvalý přístup k milosti. Jsme z Bohem v Kristu smířeni, a proto máme pokoj s Bohem.

Každý hříšník si v okamžiku svého znovuzrození, v okamžiku, kdy kapituloval před Bohem a vyznal mu své hříchy, zhluboka oddechl. Vzpomínáte si na to? Na tu nezastavitelnou vlnu pokoje, která pronikla do celé vaší existence? Nemusela přijít ihned v okamžiku pokání. Ale dříve, nebo později si ji každý z nás hluboko ve svém srdci uvědomil a znovu uvědomuje.

 To hrozné břemeno našich hříchů, které učinilo mezi námi a Bohem propast z naší strany a z našich sil nepřekročitelnou, je pryč! Chvíle, kdy si každý z nás jako nepřítel Boží uvědomil, že Bůh se nad námi smiloval a v Kristu nám odpustil naše viny, zůstane navždy jedním z nejsilnějších momentů našeho života! Vybavíte si žalm 130?

  •  Žalmy 130:1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. 3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Nyní jsme tedy v kapitole šesté a víme, že jsme v Kristu zemřeli hříchu. Dokonce nejsme jen mrtví pro hřích, ale hluboko pohřbení, zakopaní! Žijeme Bohu, a proto nemůžeme už dále žít v hříchu. Hřích už nad námi nemá vládu. Nemá žádnou moc v tom absolutním smyslu, že bychom dál patřili do jeho království a že by mohl změnit náš statut před Bohem, který zní: Jsi spravedlivý v Kristu! Pavel vede tuto pravdu až k vrcholu, poslouchejte:

  • ·         Římanům 6:14 Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.

Až potud tedy, do verše 14 sledujeme Boží svrchované dílo, které se v našich životech projevuje naprosto nezávisle. Ale nyní apoštol Pavel přistoupil k tomu, že nás vede ve verši 15 k poznání naší zodpovědnosti. Protože hřích je stále s námi a v nás. Ale my jsme nyní svobodni od něj, ne pro něj! A na svém posvěcení máme podíl. Bůh je svrchovaný, ale člověk v Kristu je zavázán k vlastnímu podílu, je zodpovědný, aby nehřešil.

b)     Jsme svobodni od hříchu, ne pro hřích!

Ospravedlnění, spása i posvěcení nezačne být závislé na našich skutcích. Ospravedlnění i posvěcení bude vždy Božím milostivým dílem. Vždyť je spáno v listu do Filipis:

  • Filipským 2:12b S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. 14 Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování,

Ano, zemřeli jsme hříchu.  Ale Pavel sám říká ve Fp 2, 14, že máme všechno dělat bez pochybování a reptání. Když k tomu přidáme Ježíšova slova o tom, že svody musí nutně přijít Mt 18, 7, pak se nám potvrzuje učení Písma o převzácném pokladu, který máme v hliněné nádobě. Být znovuzrození neznamená být bezhříšní. Hřích neustále bojuje o nadvládu nad naším tělem. Křesťan se může pořád ještě dopouštět hříchu, jak nás varuje Pavel v Ř 6, 12-13, nebo v Ga 5. kap.  Všechny naše hříšné sklony dál zůstávají v našich tělech.  Ale my máme tělem oslavovat Boha.

Proto Pavel v patnáctém verši šesté kapitoly Římanům říká slova, která zdánlivě odporují prohlášení 14 verše. Ve čtrnáctém verši čteme, že hřích nad námi nepanuje, nemá nad námi žádnou moc, protože už nejsme pod zákonem, ale patříme Boží milosti. A v patnáctém verši Pavel pokládá otázku, zda proto máme dále hřešit. Hřích je tedy stále přítomný v našich životech!

  To, že nad námi hřích ztratil moc danou zákonem a nemůže nás vyrvat z Boží ruky a usmrtit na věky. To svádělo některé křesťany ke zneužívání milosti. A přiznejme si, že někdy takové myšlenky pokoušejí i nás. A potom přistupujeme ke hříchu laxně. Tolerujeme ho v našich životech s myšlenkou: „vždyť jsme pod milostí.“ A Bůh přeci zaslibuje ve svém slově, že kdy hřích vyznám, vždycky mi ho odpustí.

Také falešní učitelé v církvi tenkrát i dnes využívali a využívají této naší slabosti, aby zničili Boží církev. V jedné diskusi jsem četl, že nejsem za svůj hřích před Bohem zodpovědný, protože sám Pavel v sedmé kapitole listu Římanům píše:

  • Římanům 7:16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. 17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.

A tak jsou mnohé směry v křesťanském proudu. Všimněte si, že neříkám v církvi. Které dokonce učí: „ospravedlnění ano, posvěcení ne!“ Oni říkají, že když jste vyznali Pána Krista, tak to stačí a vaše víra nemusí nést ovoce poslušnosti! Ale to je lež. Hnutí v Americe i jinde, které říká Kristu: „jsi můj Spasitel, ale nejsi můj Pán.“ To je démonské učení v církvi! Je to svod! Za svůj hřích jsme před Bohem zodpovědní i jako nevěřící.

 A dvakrát více jsem za svůj hřích před Bohem zodpovědný, pokud jsem křesťan a vyznávám, že jsem uvěřil v Krista. Kdo ví, co je činit dobré a nečiní, má hřích. Jk 4, 17; Jakub také svědčí, že víra bez skutků je mrtvá!  A služebník, který zná vůli svého Pána a nečiní ji, bude více bit než ten, který vůli svého pána nezná! To svědčí Lk 12, 47;

Hřích je urážkou svatého Boha! A my máme v bázni uvádět své spasení v co? Ve skutek! Jinými slovy: „Naše skutky musí jít ruku v ruce s naší vírou a víra musí nést ovoce!“ Jdi a už nehřeš říká Pán každému z nás, poté, co za nás zaplatil. Milost v Kristu, je milost od hříchu, a nesmí nám sloužit jako plášť, kterým budeme přikrývat své nepravosti! A to je význam našeho dnešního oddílu. Vždyť Pavel si sám na svou otázku odpovídá. Odpovídá na ni i nám všem.

  • Římanům 6:15 Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!

Odkazy: Ř 3, 4; 3, 10; 6, 14-15; 6, 12-13; 7, 16-17; 3, 20; 2, 15; Vž 130, 1-4; Fp 2, 12b-14; Mt 18, 7; Ga 5, Jk 4, 17; Lk 12, 47;

Služba má být a je vždy poslušná Ř 6, 16a

a)       Kým jsi křesťane zavázán?

Tak nyní již víme, že jsme svobodni od hříchu, a ne ke hříchu a pro hřích! Přestože jsme schopni dále hřešit, nemáme dále hřešit. Pavel rozvíjí svůj argument a pokračuje v první polovině verše šestnáctého těmito slovy.

  • Římanům 6:16 Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte

Já myslím, že nikdo z nás nezpochybňuje fakt, že pokud se někomu k něčemu zavážu. Potom musím svůj závazek splnit. A zde čteme, že jsme se dokonce zavázali k poslušné službě. Jak tomu máme rozumět ve světle toho všeho, co jsme si řekli o Boží svrchovanosti? O díle milosti. Kdy vyznáváme, že celá spása, tedy ospravedlnění i posvěcení je jen a jen Božím dílem. Jak a k čemu jsme se tedy zavázali my? 

Jde o to, že nové stvoření v nás se ze své podstaty radostně zavázalo a zavazuje ke službě Bohu! Prostě nemůže jinak!  Jsme z pravdy, a proto se ochotně, radostně, vděčně a plně zavazujeme k životu podle pravdy. Děláme to dobrovolně z nové podstaty. Poslouchejte, co o tom říká Písmo. Nejprve apoštol Jan:      

  • Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. 13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.                                                                                                 

Jsme nová stvoření. Nový život v nás je životem z Boha. Z Ducha svatého. Pro tento život je nemožné, aby jakýmkoli způsobem trpěl a akceptoval službu hříchu! Kmen a koruna stromu se nemůže obrátit proti svým vlastním kořenům! A nyní apoštol Petr. Co k tomu říká on?

  • 1 Petrův 1:23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.

Ten zdroj v nás, ten život, ten je nepomíjitelný. Narodili jsme se skrze to, co je živé a věčné. Jde o slovo Boží. Jde o Krista. Protože On je tím Slovem, které bylo na počátku, které bylo u Boha, které je Bůh.

Dílo spásy je tedy celé dílem Božím. A tak to je Bůh sám, který nás tím, že nám dal podíl na své božské přirozenosti a vede nás k podílu na své svatosti, zavázal k poslušné službě pravdě. A je to proto, že naše nová podstata je z pravdy a obnovuje se podle pravdy a k pravdě.

A protože máme nové srdce a jsme nová stvoření, proto jsme to i my, kdo radostně voláme své ano k tomuto závazku. I my sami jsme se jako nová stvoření zavázali Kristu k poslušné službě.

Dříve, v čase, kdy jsme byli zavázáni v Adamovi službě hříchu, platilo to samé. Jen obráceně. Naše podstata byla padlá, hříšná. Nemohla se obrátit proti svým kořenům. Levhart nezmění svou dravost a skvrnitost. Proto jsme byli poslušnými služebníky hříchu. A to přesto, že jsme byli schopni i dobrých věcí. Jenže cokoli jsme dobrého učinili, bylo uzamčeno v prokletí a smrti celého padlého stvoření. Ani náš nejlepší čin neměl moc nás z tohoto otroctví hříchu a smrti vysvobodit. Ani tisíc takových dobrých činů. Byli jsme zavázaní Adamovým hříchem k poslušné službě hříchu. Adamovým činem neposlušnosti Bohu, jsme byli zavázaní ke službě trvalé neposlušnosti, až na věčnost.

Vzpomínáte na další učení z listu Římanům? Na jediné dva zástupce lidského rodu. První je Adam, druhý Kristus. A proto se vy všichni v Kristu můžete spolehnout na to, že jste jediným činem Kristovi spravedlnosti a poslušnosti zavázáni k trvalé službě spravedlnosti a poslušnosti.

Jako vás dříve vaše dobré skutky nemohly osvobodit z moci hříchu. Tak dnes vás vaše selhání a případný hřích nemůže vytrhnout z ruky Boží a Kristovi!

Jsme tedy zavázáni Bohem, ale jako nová stvoření i sami sebou. Je zde napětí mezi boží svrchovaností a lidskou zodpovědností. Je zde Boží spasitelné dílo a k tomu úsilí nového člověka.

b)     K čemu jsi křesťane zavázán?

Když tedy nyní víme, jakým způsobem jsme zavázáni, podíváme se na to, čemu jsme zavázáni. Apoštol Pavel říká:

  • Římanům 6:16 Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte

Jak jsme si již řekli, každý rozumí tomu, že když se zaváže k poslušné službě někomu, nebo něčemu, že se zavazuje svou věrností a právě poslušností. Slibuje, že bude pro danou věc, nebo pro danou bytost pracovat a žít. Stane se tedy služebníkem toho, k čemu se zavázal a dal slib. K plnému pochopení chci říct, že slovo služebník v našem 16. verši znamená otrok, nevolník. V originále doulos. My jsme se jako nová stvoření zavázali k poslušné službě pravdě. Ba co víc, Pán Ježíš nás svou smrtí a vzkříšením povolal a zavázal k této službě. Chápejte také, že služba musí být vždy poslušná. Nic takového, jako neposlušná služba totiž neexistuje! Pokud jsem neposlušný, pak škodím, nesloužím! Prostě nepřináším žádný užitek tomu, nebo někomu, čemu jsme se zavázal. Služba znamená oddanost, a to jde ruku v ruce právě jen s poslušností.

 Když jde voják do služby třeba na stráž. Musí konat přesně a poslušně to, co strážní služba vyžaduje. Strážní služba požaduje bdělost, proto voják nemůže spát. Strážní služba potřebuje v případě nutnosti obranu toho, co střežím, a proto musím být ozbrojen.

A nyní si představte, jak voják ve stráži spí. Koná svou službu? Nekoná.  Je poslušný té službě? Ne není. A úplně stejně jestli si vezme místo pušky do stráže píšťalku. I kdyby neusnul, není v případě nutnosti schopen střeženou věc bránit. Není tedy věrný a poslušný své službě.

A v případě, kdy platí, že jsme nejen služebníci, ale nevolníci a otroci toho, k čemu jsme se poslušně zavázali. Potom to není jen o určité části našich životů. Ale je to o celém a plném mém životě. Je to mém myšlení, mluvení i konání. O všem, co dělám a žiji. Proto nemohu hříchu ani naslouchat. Natož abych ho poslouchal, hřešil ve svém srdci, nebo i svým skutkem!

  •  Římanům 6:12 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; 13 ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

A fakt, že jsem pod milostí, a ne pod mocí zákona, na tom nic nemůže změnit. Jestli jako křesťan naslouchám hříchu a poslouchám hřích. Jsem horší než voják, který ve službě spí, nebo do ní chodí nepřipraven, neozbrojen. Jsem v takovém případě spíše voják, který jde do služby záměrně spát. Záměrně neozbrojen. A ještě hůře, jsme jako voják, který toto všechno dělá, a ještě zve do objektu, který střeží, nepřítele. Poté, co mu hlasitě oznámí, že stejně bude spát a nemá zbraň! A to je nejen neposlušnost. To je i zrada. Zrada toho, k čemu jsme byli povoláni a čemu jsme slíbili poslušnost! Pokud povolujeme hříchu jsme jako Jericho v okamžiku, kdy se zřítili jeho hradby a hrozí nám, že budeme nemilosrdně vypleněni! Poslechněte, co o tom říká kniha Přísloví.

  • Přísloví 25:28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

My jsme ale povoláni a zavázáni samotným Bohem k poslušné službě Bohu. Jako nová stvoření se i my sami radostně zavazujeme ke službě evangeliu. Proto myslím všichni dobře známe správnou odpověď na Pavlou řečnickou otázku. Máme dále hřešit, protože jsme pod milostí? Ne, naprosto ne!

Odkazy: J 1, 12-13; 1 Pt 1, 23; Ř 6, 12-13; Př 25, 28;

Jen dvě cesty Ř 6, 16

a)      Dvě přirozenosti, dvě cesty!

To, jakou máme přirozenost, určuje to, komu jsme zavázáni poslušnou službou.  Tak co nám vlastně Pavel v našem textu říká? Pavel v knize Římanům ukazuje na to, že stejně tak jako jsme byli v prvním Adamovi svobodni od spravedlnosti a byli jsme otroci hříchu. A my to uvidíme o kousek dále v šesté kapitole listu do Říma, ve verši dvacet. Tak úplně stejně jsme nyní svobodni od hříchu a jsme otroci evangelia. Tak jako jsme pro spravedlnost byli dříve mrtví ve svých vinách Ef 2, 1-2, tak jsme nyní mrtví a pohřbení pro hřích. Jako pro naši starou přirozenost bylo nemožné milovat Boha, žít pro Boha a oslavit Ho. Tak pro naši novou přirozenost je úplně stejně nemožné milovat dále hřích, setrvávat dále a trvale v hříchu a svým životem ho oslavovat. Protože to koneckonců každý svévolník dělá. Slouží hříchu a oslavuje hřích.

A jestli je to tak, že nasloucháme hříchu, dokonce ho posloucháme a jsme přitom jak se říká v pohodě. Není na nás vidět žádný zápas, žádný zármutek nad spáchaným hříchem, pak něco je špatně. Možná žádnou novou přirozenost nemáme! Ano vím, že někdy se stává, že křesťan je oblehán a znovu svázán hříchem. Ale na to nemůžeme spoléhat. U koho život neukazuje na soulad víry a skutků, tam je třeba se bát a ptát se, zda dotyčný skutečně patří Bohu a zavázal se jako nové stvoření, ke službě evangeliu.

Milovaní, každý z nás dále někdy hřeší. Třeba jen v myšlenkách. To není o tom, že budeme bez hříchu. Ale je to o tom, že nám nová přirozenost vždy bude velet bojovat ze všech sil s hříchem a když mu podlehneme, povede nás zármutek Boží k pravému pokání. A pravé pokání? To není jen Pane odpusť mi! To je bitva se vším všudy. Budete v ní zažívat i porážky. Někdy budete muset požádat o pomoc další vojáky Krista z vaší rodiny, nebo sboru, aby vás v bitvě podepřeli modlitbou i jinak. Ale platí, že na světě jsou jen dvě cesty. A to, kterou se jako lidé vydáme, to určí naše přirozenost. Levhart nezmění svou skvrnitost ani Kúšijec barvu své kůže.  

Abychom zjistili, jaké přirozenosti skutečně jsme, musí každý z nás sám sebe podrobovat zkoumání a ptát se sám sebe, zda skutečně žije z víry v Ježíše Krista. 2 K 13, 5; A tou autoritou, podle které se takto přezkušujeme je Písmo, Boží slovo. Každý z nás musí také volat denně k Bohu tak, jako žalmista v následujícím žalmu.

  • Žalmy 139:23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24  hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

A znovu bude na scéně hlavní roli hrát Písmo svaté, Boží slovo. Proč? Protože je dostačující, plné, živé, ostré více než dvousečný meč. Protože je vydechnuté Bohem a je dobré. Jak dobré? Poslouchejte:

  • 2 Timoteovi 3:16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Celé Písmo je z Boha a od Boha. A je plně schopné připravit každé nové stvoření ke každému dobrému činu. Bude vás učit a budovat. Když je potřeba usvědčí vás a povede k nápravě. Vychová vás ve spravedlnosti. Tedy v tom, k čemu jste se zavázali. Plně vás připraví na všechno dobré a v každé situaci vás posílí.

Proto pilně studujte Písmo, čtěte ho znovu a znovu. Zkoumejte sami sebe a svůj život ve světle Písma. A modlete se k Bohu, aby své slovo používal ve vašem životě a Písmem zkoumal vaše ledví. K tomu nám byl dán Bůh svatý Duch. Tak zjistíte, jaké jste přirozenosti, zda žijete z víry v Boha. Zjistíte, po jaké cestě kráčíte.

b)     Poslušnost jako hlavní aplikace

A proste také Boha o poslušnost, abyste si ji zamilovali a rostli v ní. Protože Bůh miluje poslušnost a právo Ž 37, 28. Co říká Samuel Saulovi.

  • 1 Samuelova 15:22 Tu řekl Samuel: "Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů.

Poslušnost je naší dnešní hlavní aplikací. Víte, mnohokrát jsem slyšel říkat jiné křesťany i sebe věty podobné této. „Víš, zápasil jsem, modlil jsem se, ale pokušení a hřích byl silnější než já. Hřích mě porazil a já jsem prohrál a podlehl mu!“

Ale co říká Pavel? Říká přeci nám všem toto: „Vy moc dobře víte, že když se k poslušné službě zavazujete, stáváte se služebníky toho, koho posloucháte!“

Proto bychom neměli říkat: „zvítězil jsem nad hříchem. Prohrál jsme v boji s hříchem.“ Ale prostě jen: „byl jsme poslušný Bohu, kterému jsme se poslušností zavázal. Nebyl jsme poslušný Bohu, kterému jsme se poslušností zavázal, poslechl jsem hřích!“

Protože poslušnost je klíčová. A jsme otroci toho, koho posloucháme.  Poslouchat hřích vede ke smrti. Ale poslouchat Ducha svatého, Boha a Písmo vede k životu věčnému. Vždyť podle toho poznáme, že Ho milujeme, když budeme zachovávat Jeho slovo! Poslušnost Bohu a Jeho slovu, to je ten důkaz, že jsme v Bohu a Bůh je v nás. Poslouchejte.

  • Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

To je věc, kterou musíme dělat a na kterou se musíme soustředit. Naplňovat a střežit náš závazek a služba evangeliu i Kristu. Kristus sám a poslušnost Jemu je naším závazkem a otrockou službou. To nám pomáhá a ukazuje cestu i v dobách, jako je tato doba, prý pandemická. Nemusíme zkoumat kdo ze světa má pravdu. Zda ti, kdo mluví o pandemii, či její odpůrci. K tomu ani nejsme vybavení odborně i jinak. Abychom prozkoumali, která strana má pravdu a která ne. Ale musíme zkoumat sami sebe ve světle Krista. Protože On má pravdu. Jen On! On sám je pravda. Musíme jít k Němu a prosit Ho, aby On sám nás zkoumal a střežil před cestou trápení a hříchu. A pokud ve světle Krista a Jeho slova obstojíme, Potom je to pro nás dosvědčením, že i my sami kráčíme správně a nemusíme se ničeho bát. Lží světa i jeho vlád. Snahy o spoutání lidí ze strany ďábla, i jeho lidských přisluhovačů. Ani koronaviru a jiných pandemických hrozeb. Ani kolapsu ekonomiky a všeho ostatního. V Kristu máme vše. Jsme nejbohatší. Jsme opravdu a navždy svobodní! Amen!

Odkazy: Ef 2, 1-2; 2 K 13, 5; Ž 139, 23-24; 37, 28; 2 Tm 3, 16-17; 1 S 15, 22; J 14, 23;

Osnova kázání