Vzkříšeni s Kristem (Ef 2,6)

Vstoupili jsme na cestu nového života.

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 14. září 2014

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí svatí, milí hosté. Před námi je jediný verš z listu Efezským z druhé kapitoly. Budeme číst od čtvrtého do sedmého verše a potom se zaměříme na jedinou frázi ze šestého verše.

Máme před sebou zásadní oddíl, který shrnuje poselství o spasení z milosti. Mluvíme tady o sjednocení s Kristem – sjednocení v životě, sjednocení ve vzkříšení a sjednocení ve slávě. Všechno, co se stalo s Kristem fyzicky, se s těmi, kteří jsou v Kristu, stalo duchovně a při Kristově druhém příchodu se to s nimi stane také fyzicky. Proto je Kristův druhý příchod tolik očekávanou a vyhlíženou událostí.

Hned na začátku musím zmínit určitý princip, o kterém už jsme mluvili a který cele naplňuje verše, které jsou před námi. Je to biblický princip, který říká, že některé věci už jsou skutečností, ale ještě nejsou završené. Teologové mluví o principu „už, ale ještě ne“. Už jsme spaseni, ale ještě čekáme na vykoupení těla, které dovrší naše spasení. Už máme vztah s Kristem, ale ještě čekáme na to, až se zjeví a my budeme podobní, protože ho spatříme takového, jaký jest (1J 3,2). Kristu už byla dána veškerá moc na nebi a na zemi – On sám to dosvědčil svým učedníkům, když se s nimi loučil (Mt 28,18) a my jsme to viděli v první kapitole listu Efezským, kde jsme četli, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích a všechno podrobil pod Jeho nohy (Ef 1,21-22). Ale ještě čekáme na to zjevné uvedení Kristovy vlády do všech detailů a částí tohoto světa, kdy se:

  • Fp 2:10-11  …před jménem Ježíšovým skloní každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk vyzná: Ježíš Kristus jest Pán.

Tento den je teprve před námi. Ale už nyní Kristus kraluje nade vším. To je princip, který se táhne celým Novým zákonem a pomáhá nám porozumět době, ve které žijeme – době mezi prvním a druhým příchodem Krista. Tento princip je také zjevný v našem dnešním textu.

Minule jsme o tom mluvili, když jsme si říkali, že všechny tyto skutečnosti, které jsou v našem popsané, už jsou realitou v životě křesťanů, ale zatím jsou jenom duchovní realitou. To nijak nesnižuje jejich platnost ani neumenšuje jejich význam. Jenom nám to ukazuje, že máme ještě co očekávat. A o tom je i dnešní kázání. Budeme mluvit o tom, že jsme vzkříšeni spolu s Kristem a ukážeme si, co to znamená – budeme mluvit o minulosti, ukážeme si také, co nás ještě čeká v budoucnosti a nakonec se podíváme, co z toho pro nás vyplývá v současnosti, tedy v našem každodenním životě s Bohem.

I. Byli jsme vzkříšeni s Kristem (v duchu)

Před námi je mohutné souvětí, které začíná v prvním verši druhé kapitoly a pokračuje přinejmenším do sedmého a dost možná až do desátého verše druhé kapitoly. V češtině je rozdělené do samostatných vět, ale v originále je tento oddíl jediným obsáhlým souvětím.

Podmět – tedy hybatel děje, se nachází až na začátku čtvrtého verše a je jím Bůh. Přísudek – tedy to, co Bůh dělá, je až v pátém a v šestém verši. Je to hned trojice sloves, která nám ukazuje na Boží jednání. Bůh obživil, Bůh vzkřísil, Bůh vyvýšil. To všechno je v minulém čase. To všechno je konstatování o současném stavu křesťanů, tedy těch, kdo jsou v Kristu.

Všechno, co se stalo s Kristem, se stalo také s námi. V řeckém textu je to všechno ještě umocněno tím, že to, co my řekneme několik slovy – vzkříšeni spolu s Kristem, je řečeno jenom jedním slovem. Je tam doslova spoluobživeni, spoluvzkříšeni a spoluposazeni. Byli jste vzkříšeni spolu s Ním. Co se stalo?

A. Vzkříšení Krista

Boží Syn se stal člověkem. Vzal na sebe lidské tělo a narodil se z Marie. Vyrostl, dospěl a po vystoupení Jana Křtitele, který byl jeho ohlašovatelem – byl podle svých vlastních slov hlasem, který měl připravit cestu pro Pána, začal svou službu, která trvala tři a půl roku. Povolal k sobě učedníky a odhaloval jim Boží slovo:

  • Matouš 16:21 …že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

Stalo se to přesně podle Jeho slov. Nebyla to souhra okolností, nebyl to překažený plán, ale byl to cíl, ke kterému Pán směřoval. To byl důvod, kvůli kterému přišel, proč se stal člověkem. Dobrovolně daroval svůj život za svůj lid – nikdo mu ho nevzal, dal ho sám a sám si vzal zase zpět.

Byl zajat, mučen a potupně popraven na římském kříži. Spolu s ním tam byl přibit také náš dlužní úpis, naše hříchy a tak došlo k jejich zrušení, odpuštění. Ježíš na sobě nesl Boží hněv kvůli nám. Zemřel a byl pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých. Byl dán do hrobu a hrob byl uzavřen velikým kamenem. Když třetího dne po ukřižování přišly ženy ke hrobu, aby pomazaly mrtvé tělo a zabalily ho do látek, objevil se u hrobu anděl, který jim řekl:

  • Marek 16:6 Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde.

Třetího dne vstal z mrtvých. Smrt ho nemohla udržet ve své moci. Dal svůj život dobrovolně a sám si ho vzal zase zpět. Přesně to se stalo na Golgotě. Ježíš byl svatý a bez hříchu a proto na něj smrt neměla nárok a neměla nad ním moc. Proto radostně voláme k Boží slávě – Pán žije! Kristus byl vzříšen!

B. Vzkříšeni spolu s Kristem

V duchovním slova smyslu došlo také k tomu, že každý, kdo je v Kristu, tedy každý, kdo věří v Ježíše Krista, kdo se bezvýhradně spoléhá na Jeho dílo kříže, každý křesťan byl ukřižován spolu s Kristem, když byl Kristus ukřižován na kříži Golgoty a každý, kdo je v Kristu, byl také duchovně vzkříšen, když byl Kristus slavně vzkříšen mocí svého nebeského Otce.

Čtyřicet dní po svém vzkříšení se Ježíš objevoval mezi lidmi a vyučoval své učedníky a potom byl vzat zpět do nebeské slávy – byl vyvýšen na nebesa a posazen po pravici Boha Otce. A každý, kdo je v Kristu, tam byl v duchovním slova smyslu posazen spolu s ním. Jako byl Kristus oslaven fyzicky, tak byl duchovně oslaven také každý křesťan.

Duchovní vzkříšení křesťanů je natolik závažnou událostí, že ho Boží slovo označuje jako první vzkříšení. Je to vzkříšení k věčnému životu a vzkříšení k životu ve spravedlnosti, jak uvidíme za chvíli. Založte si Efezským 2 a podívejte se se mnou do Jana 5. Ježíš mluví s Židy, kteří usilovali o to Ho zabít, protože nazýval Boha Otcem a tak se Mu stavěl na roveň. Ježíš jim řekl:

  • Jan 5:21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.

Ježíš probouzí k životu ty, které chce. To je spasení z milosti. To je přesně totéž, co říká náš text v Efezským 2. Spasení je dílem celé Boží trojice. V Efezským je nám řečeno, že Bůh nás probudil k životu a vzkřísil nás spolu s Kristem. Jan 5,21 mluví o tom, že Ježíš nás problouzí k životu a dále je řečeno, že nás vzkřísí z mrtvých. Titovi 3,5 říká, že nás Bůh zachránil obmytím, jímž jsme se znovuzrodili skrze Ducha svatého. Otec, Syn a Duch svatý společně pracují na spasení těch, kteří jsou v Kristu. Je to komplexní a souvislé Boží dílo. Před stvořením světa Bůh v Kristu vyvolil ty, kdo se stanou Božími dětmi, na kříži za ně Boží Syn zaplatil, a když přišel jejich čas, Duch svatý jim dal nové srdce a vekřtil je do Krista. To je nádherné a dokonalé dílo spasení.

Když potom Ježíš v Janovi 5,21 mluví o oživení, nemluví o vzkříšení těla na konci věků – o tom mluvil až o několik veršů dále, jak uvidíme, ale mluví o duchovním vzkříšení. Jak to můžeme vědět?

  • Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

To je první vzkříšení, moji milí. Kdo věří v Krista, už nepodléhá smrti, ale přešel ze smrti do života. Byl obživen spolu s Kristem a spolu s Ním byl také vzkříšen k novému životu. A tady je také moje první otázka, která k vám dnes směruje – byli jste vzkříšeni spolu s Kristem? Slyšeli jste Boží slovo a uvěřili mu? Máte život věčný, který Pán zaslíbil každému, kdo v Něj uvěří? Přešli jste ze smrti do života?

Možná se zeptáte, jak to máme poznat? V Janovi 5,24 Ježíš říká dvě velmi jednoduché věci – kdy slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal. Ježíš tady nemluví o ničem jiném než o slovu pravdy, což je evangelium o našem spasení. To je slovo, které je zapsané v Písmu a vyhlašované ústy Božích služebníků. Slyšet toto Slovo neznamená zaslechnout, ale poslechnout. A neznamená poslechnout si, ale poslechnout ho! Poslechnout Boží slovo znamená věřit Bohu, který poslal svého Syna, aby se stal Spasitelem hříšníků. Znamená to spolehnout se na to, že Boží cesta – tedy Pán Ježíš Kristus – je tou jedinou možnou cestou ke spasení. Takováto víra je zde představená jako důkaz nového života, důkaz spasení, důkaz vzkříšení. Kdo takto věří Bohu, má život věčný, nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. Je to o vás? Věříte?

To je první vzkříšení, které se neprojeví tělesně, ale duchovně. Chtěl bych v této souvislosti zmínit také druhé vzkříšení, vzkříšení těla. To není to, o čem je náš text v Efezským 2,6 – tam se mluví o duchovním vzkříšení. Přesto spolu obě vzkříšení souvisí a my musíme porozumět obojímu.

II. Budeme vzkříšeni kvůli Kristu (v těle)

První i druhé je úzce svázané s Ježíšem Kristem a s Jeho vzkříšením. Už jsme si něco z toho ukázali před chvílí. Evangelium je zprávou o tom, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Apoštol Pavel věnoval skoro šedesát veršů patnácté kapitoly prvního listu do Korintu právě otázce Kristova zmrtvýchvstání. A tvrdí zde, že celá naše víra je závislá na tom, zda Kristus vstal z mrtvých:

  • 1K 15:14-15.17 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu. … Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších.

Protože Kristus vstal z mrtvých, máme duchovní život také my.

Co se stalo Kristu fyzicky, zakoušíme duchovně. Kristus vstal z mrtvých a žije, a my jsme byli obživeni a vzkříšeni spolu s Ním. Apoštol Pavel to říká ještě trochu jinak v listu Římanům:

  • Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána…

A v 1K 12,3 jasně vysvětluje, že takové vyznání může člověk opravdově učinit jedině v moci Ducha svatého.

  • Ř 10:9 …a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Všimněte si, že to je zase dílo Ducha svatého. Ale to podstatné, co chci ukázat, je, že zde jde o víru ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Se vzkříšením Krista stojí a padá celé křesťanství, celá naše víra. Právě to Pavel zdůrazňuje v 1K 15. Evangelium je o vzkříšení Krista a náš duchovní život je na Kristově zmrtvýchvstání cele závislý. Ale nejde jenom o duchovní vzkříšení. Nejde jenom o tento život. Pavel říká:

  • 1K 15:19-20 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.

A potom apoštol pokračuje v přirovnání, o němž jsme mluvili minule – klade vedle sebe prvního a posledního Adama a ukazuje na nich dvě linie – linii hříchu a smrti spojenou s prvním Adamem a vedle ní linii zmrtvýchvstání a života spojenou s druhým Adamem, Ježíšem Kristem. Sledujte prosím ten text se mnou ve svých Biblích:

  • 1 Korintským 15:21-22 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni [kdo jsou v Adamovi] umírají, tak v Kristu všichni [kdo jsou v Kristu] dojdou života.

Kristovo zmrtvýchvstání je zárukou našeho budoucího tělesného zmrtvýchvstání, je zárukou toho, že Bůh dovede naše spasení až do úplného konce, tedy k tomu, že dostaneme nové tělo, které už nebude propadlé hříchu, ale bude svaté a dokonalé. Bude tělo, které už nebude schopné hřešit. To je něco, co si vůbec nedovedeme představit. Bude to tělo, které se bude podobat tělu Ježíše Krista a bude cele duchovní a zároveň cele fyzické. To, co je nyní rozpolceno, bude v onen den – v den příchodu Pána Slávy – zase spojeno. Moji milí, celé stvoření, které bylo vinou Adama vydáno marnosti, toužebně očekává a dychtivě vyhlíží tento den. A křesťané spolu s ním.

  • 1 Korintským 15:23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.

Kdo je v Kristu je nové stvoření, a to už nechce dál pokračovat v hříchu nebo v hříšném způsobu života, ale vyhlíží příchod Božího Syna a spolu s Ním vykoupení, vzkříšení těla. Křesťan ví, že už přešel ze smrti do života – to je to první, duchovní vzkříšení, ví, že už nepodléhá soudu, protože byl ospravedlněn, a to jediné, co nyní zbývá, je přijmout od Pána nové tělo a pak už se navždy radovat v Jeho přítomnosti – to je druhé vzkříšení.

Vyznáváme, že věříme ve vzkříšení těla a očekáváme ho. Jsme si naprosto jisti tím, že k němu dojde, protože Kristus byl tělesně vzkříšen.

Pojďme nyní zpátky do listu Efezkým a podívejme se na to, co apoštol říká křesťanům. Jeho cílem není jenom ukázat, že jsou živí v Kristu, ale jeho cílem je dovést je k tomu, že toto duchovní vzkříšení spolu s Kristem je – a musí být – jejich životní zkušeností. Cíl apoštola Pavla, když psal tato slova, byl veskrze praktický. Nebylo to jenom o něčem, co se stalo před dvěma tisíci lety na golgotském kříži, ale bylo to o každodenním životě s Kristem.

III. Žijeme vzkříšeni pro Krista (ve spravedlnosti)

Pavel zdůrazňuje a popisuje osobní zkušenost křesťanů. Bůh přijal Ježíše Krista jako zástupce všech, kteří jsou v Kristu a dívá se na ně tak, jako se dívá na Krista. Za jejich hřích bylo zaplaceno smrtí Božího Syna, v Kristu byli obživeni a spolu s Kristem byli vzkříšeni k novému životu. Ten život začíná už nyní, v tomto těle. Začíná v okamžiku, kdy jsme uvěřili, kdy jsme byli Duchem svatým vekřtěni do Těla Kristova.

  • Římanům 6:4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.

Křest ve vodě je veřejným vyznáním toho, co se stalo duchovně. Je to symbolický pohřeb starého člověka – když je člověk ponořeno do vody, a je také symbol našeho vzkříšení spolu s Kristem, když je člověk vyzdvižen z vody. Toto je také jeden z důvodů, proč nekřtíme nemluvňata, ale křtíme věřící, tedy ty, kdo vyznali svoji víru v Ježíše Krista a dosvědčili, že jim Bůh dal nové srdce a vložil do nich svého Ducha.

Je to přesný opak toho, co jsme četli na začátku druhé kapitoly Efezským – křesťan byl mrtvý v hříchu, ale nyní je spolu s Kristem oživen Bohem a žije už nikoliv v hříchu, ale ve svatosti. Ve druhém verši bylo napsáno, že přirozený, neznovuzrozený člověk žije pod vládou satana a světa a třetí verš říkal, že je veden svou hříšnou přirozeností – žádostmi těla a žádostmi mysli. Ale křesťan byl vzkříšen spolu s Kristem. Stejně jako jsme spolu s Ním byli pohřbeni ve smrt, byli jsme také spolu s Ním vzkříšení k novému životu. Mílé sestry, milí bratři, tady je to nejdůležitější, co se týká našeho vzkříšení spolu s Kristem – novota života. Kdo je v Kristu, je nové stvoření!

  • Římanům 6:9-11 Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Byli jste vzkříšeni k novému životu, který už není ovládán světem, ďáblem a hříšnými žádostmi těla a mysli. Už je novým stvořením. Stále je ve světě, ale není z tohoto světa. Adam byl před svým pádem svobodný a mohl zhřešit – a také zhřešil a spolu s ním všichni, kdo byli v něm, tedy celé lidstvo. Uvedl do otroctví hříchu každého člověka, který se rodí na svět. Po pádu se Adam, a spolu s ním celé lidstvo, dostal do stavu, kdy už nemůže nehřešit. To je popis člověka z Efezským 2,1-3. Před pádem Adam mohl zhřešit, po pádu Adama člověk nemůže nehřešit. Ale v Kristu dochází ke změně lidské přirozenosti – skrze znovuzrození, obživení – a křesťan je člověk, který získává schopnost nehřešit. Právě o tom je první vzkříšení. Druhé vzkříšení bude znamenat přijetí nového těla, které už nebude mít schopnost hřešit. Až budeme proměněni Bohem při Kristově druhém příchodu, už nebudeme moci hřešit. To je dokonalá svoboda a to je také cíl, ke kterému směřujeme.

Jste živi Bohu v Kristu Ježíši. Vaše přirozenost je zcela nová – byl do vás vložen nový život a spolu s ním schopnost, která vede, ovládá, určuje vnitřního člověka. Předtím jsme byli mrtví v hříchu – to, co ovládalo našeho vnitřního člověka, byla schopnost hřešit. Spolu s ní to byla také touha hřešit a odpor ke všemu, co bylo svaté, čisté, co pocházelo od Boha. To byla řídící složka naší bytosti – proto Písmo nazývá hříšníky Božími nepřáteli. Toto nepřátelství se projevovalo jak nepřátelskými úmysly, tak zlými skutky. Můžete to dobře vidět v naší společnosti – jsou plné hospody, ale prázdné modlitebny. Mnozí rodiče budou podporovat své děti v různých hříšných činnostech, jako je předmanželský sex, jako je opilství, různé druhy hříšných zábav, a často dokonce se slovy, že se to přeci musí naučit, ale budou se silně stavět proti tomu, aby jejich děti šly do církve, aby poslouchaly kázání Božího slova, aby žily svatě a v čistotě. To je naše společnost. A není to nic jiného, než nepřátelství proti Bohu, než hřích, který ovládá člověka. Na začátku Ef 2 Pavel třikrát připomíná křesťanům, že i oni byli takoví. Byli jsme úplně stejní. Jenom slyšet povídání o Bohu nebo o Ježíši Kristu v nás vyvolávalo odpor.

Ale to všechno zemřelo spolu s Kristem a my jsme byli vzkříšeni k novému životu. Proto apoštol vysvětluje v listu Římanům:

  • Římanům 6:12-13 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

Důsledkem našeho vzkříšení s Kristem je život ve spravedlnosti. Co to znamená? Pavel to vysvětluje v několika dalších verších:

  • Římanům 6:19 Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.

Před naším obrácením vedl a určoval náš život hřích. Po něm jsme dychtili, toužili jsme dělat věci, za které se nyní stydíme. Věci, na které nechceme ani pomyslet. Boží slovo jde tak daleko, že tvrdí, že jsme měli svobodu od spravedlnosti. Uvědomujete si, co to znamená? Byli jsme otroky hříchu, neměli jsme žádnou svobodu k tomu, abychom přestali hřešit, a my jsme dokonce ani nechtěli přestat hřešit. To je svoboda od spravedlnosti.

  • Římanům 6:22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

To je význam Efezským 2,6. Byli jste vzkříšeni spolu s Kristem, což znamená, že jste se stali služebníky spravedlnosti, služebníky Božími, nežijete prázdný život, neděláte prázdné věci, ale užitečné, které vedou k posvěcení, nikoliv k poskvrnění a zahanbení, které vedou k věčnému životu, nikoliv ke smrti. To je důvod, proč nás Písmo vede k tomu, abychom hledali Boží království a jeho spravedlnost vždycky na prvním místě.

IV. Závěrečné aplikace

Dostáváme se k samotnému závěru dnešního kázání a musíme si říci, co to tedy znamená pro náš každodenní život s Bohem. Ve dvojčeti dopisu do Efezu, v listu Koloským, čteme:

  • Ko 3:1-2 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Všimněte si toho, co tady Pavel říká – znovu opakuje, že už jsme byli vzkříšeni a toto vzkříšení uvádí jako důvod určitého jednání, kterým se mají křesťané vyznačovat. Protože jste byli vzkříšeni, váš život už nebude stejný, jako byl předtím, protože jste vzkříšeni, vaše hledání a vaše nasměřování bude naprosto odlišné od toho, jaké bylo předtím. Právě to znamená být křesťanem.

Co tedy máme hledat? Pavlova odpověď je jasná – to, co je nad vámi, kde Kristus sedí po pravici Boží. Ve skutečnosti je to tak, že to je naprosto přirozené, protože to je místo, kde jste doma. Pamatujete?

  • Ef 2:6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.

To je místo, kde je srdce křesťana. To je také místo, kde je jeho poklad. Jak poznáte, kde je něčí poklad? Obvykle stačí jenom chvilku naslouchat a brzo to poznáte. Můžete se podívat, jak člověk tráví svůj čas, co vyhledává, za co utrácí, do čeho investuje – to všechno vám nakonec ukáže, kam směřuje a kde je jeho poklad. Pokladem křesťana je Kristus. To byl důvod, proč byl Pavel tak nerozhodný, když stál tváří tvář smrti a nevěděl, za co se má modlit, co si má přát. Říkal – nevím, co mám zvolit, protože být s Kristem je lepší, ale zůstat s vámi, je prospěšnější pro vás. Křesťan touží po Bohu, touží být v Jeho blízkosti a v Jeho přítomnosti. Byli jste vzkříšeni spolu s Kristem, vaše touhy budou nové, jako touhy Krista.

  • Jan 4:34 Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal.

Nové stvoření, každý, kdo je v Kristu, říká stejně jako Pán: Ne má, ale Tvá vůle se, Bože, staň. To je nové hledání. To je odevzdání se do Božích rukou. To je jasná známka nového, vzkříšeného života. Moji milí, jestliže nezakoušíte touhu po Bohu, potom není ve vašem životě něco v pořádku. Možná dokonce vůbec žádný nový život nemáte! Je to důvod, proč potřebujeme neustále zkoumat sami sebe a ptát se, zda žijeme z víry. Nebo je možné, že je náš duchovní život udušený mnoha věcmi, které se na nás valí ze světa kolem nás i z našeho vlastního nitra. Možná špatně rozumíte tomu, co je to skutečná touha podle Písma a očekáváte nějaký pocit, nějaké pohnutí ve svém nitru. Touha je skutečně hluboké niterné pohnutí, ale ne vždycky musí být hned spojena s nějakými hezkými pocity. Je to pohnutí vůle, která jde a jedná. Pokud zde dochází k citovému naplnění, je to nádherné a máme za každou takovou chvíli Pána chválit, a pokud nikoliv, máme přesto pokračovat v naplňování Boží vůle a v jednání podle Jeho Slova. To bude náš pokrm. To bude známka toho, že naše hledání se vydává správným směrem – tam kde Kristus sedí po pravici Boží. To bude nakonec určovat celý náš život a bude to přinášet ještě jiné a mnohem hlubší uspokojení, protože Bůh se raduje, když Ho posloucháme a jednáme podle jeho přikázání.

Zde je měřítko křesťanského života. Měřítko každého našeho jednání, každého našeho rozhodnutí. Můžeme si klást otázky jako: Jak toto mé rozhodnutí bude ukazovat na to, že hledám nebeské věci, kde Kristus sedí po pravici Boží? Jak na to ukazuje to, co čtu, to na co se dívám, způsob, jakým odpočívám, způsob, jakým se bavím, jak na to ukazují slova, která vycházejí z mých úst, jak na to ukazuje společnost, ve které trávím svůj čas… Byli jste vzkříšeni spolu s Kristem, takže se změnilo celé nasměrování vašeho života – nyní jste povoláni k životu ve spravedlnosti.

Apoštol říká – k tomu směřujte a ne k pozemským věcem. Víte, když se stanete křesťany, tak to neznamená, že vás Bůh vezme z tohoto světa. Naopak – nechá vás v něm a pošle vás do něj. Chce, abyste se uprostřed tohoto světa proměňovali mocí života, který do vás byl vložen. Proto přichází pokušení a proto přichází boje – je to cesta k naší proměně. Proto Jakub říká:

  • Jk 1:2 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.

Je to těžké radovat se uprostřed zkoušek, ale právě to je cesta proměny. Bůh nás učí pokoře, učí nás spoléhat se na něj, ne na pozemské věci, soustředit se na něj, ne na věci, které jsou kolem nás, na okolnosti, které utváříme, ovlivňujeme, připravujeme. Právě v tom se projevuje naše víra, když uprostřed těžkostí vlastního života pokorně a s radostí vyznáváme spolu s Janem Křtitelem:

  • Jan 3:30 On [Kristus] musí růst, já však se menšit.

Osnova kázání