Jaroslav Kernal, Kladno 14. srpna 2011
Pokoj vám a milost. Přeji vám dobrý a požehnaný den. Máme dnes znovu vynikající příležitost společně uctívat Pána skrze Jeho Slovo. Kéž to můžeme činit s pokorou a v Boží bázni. Pojďme otevřít Boží slovo a přečteme společně z Galatským 1,1-12.
Ve 149 verších epištoly Galatským je nejméně 45x zmíněno jméno našeho Pána Ježíše Krista. Ježíš je opravdu velkým tématem tohoto dopisu. A skutečně jde o Pána. Jde o to, jestli jsme zachráněni pouhou vírou v dokonané dílo Pána Ježíše Krista, toho ukřižovaného (3:1), nebo jestli musíme dělat ještě něco navíc - jinými slovy, jestli Jeho oběť byla zbytečná, protože spasení můžeme dosáhnout také nějakým jiným způsobem.
Dnes se společně podíváme na verše 3-5, které nám jasně ukazují 1. základ, na kterém je postaveno evangelium, 2. si vysvětlíme, co to znamená evangelium a konečně 3. si ukážeme, jakou moc má evangelium.
V celém listu Galatským řeší apoštol Pavel dva velké problémy, které otřásaly církvemi v Galácii. Církve pochybovaly o Pavlově autoritě jako apoštola Ježíše Krista a tak Pavel neotálel a hned v první větě svého listu mluvil o svém povolání, které nebylo od lidí, ani skrze lidi, ale bylo od samotného Ježíše Krista vzkříšeného. Potvrzoval svou autoritu apoštola Ježíše Krista.
Druhým problémem bylo evangelium, které někteří lidé převrátili v pravý opak. I tímto problémem se Pavel zabývá hned od počátku svého listu.
Kdykoliv Pavel psal nějaké církvi, bylo jeho zvykem, že hned na začátku svého dopisu, vypsal nějaké slovo chvály, kterou bylo možné nalézt v dané církvi. Dokonce i takové církvi jako byla církev v Korintě, kde bylo mnoho hádek a rozdělení a kde byli lidé, kteří žili v zjevném hříchu, napsal Pavel:
O to vážnější je skutečnost, že pro galatské církve slovo chvály neměl. Nebylo tady nic, za co by mohl děkovat. To nám ukazuje, jak vážně se Pavel díval na skutky těchto sborů. Jak je to smutné a tragické, že totéž učení, které Pavla tak dráždilo, je mezi dnešními křesťany tolik rozšířené.
Chci se vás zeptat, zda důvěřujete Kristu samotnému nebo Kristu a něčemu? Kristu a svým dobrým skutkům? Kristu a své horlivosti? Kristu a svému křtu? Kristu a své bdělosti? Kristu a zákonu?
Jestliže někdo přidá nějakou z těchto věcí ke Kristu nebo jakoukoliv jinou, je na tom stejně špatně, jako na tom byli tito galatští křesťané a „vypadl z milosti“ (Ga 5:4) a má jakési „jiné evangelium“ (Ga 1:6) a „je prokletý“ (Ga 1:8-9).
A tak ačkoliv je Pavel nemůže chválit, přece jenom jim nabízí milost a pokoj.
Galatským 1:3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista.
Pavlovy pozdravy církvím v Galácii začínají slovy milost a pokoj. Milost a pokoj, které mají svůj zdroj v Bohu Otci a v našem Pánu Ježíši Kristu.
Pavel nepřeje galatským pokoj a milost od vládce nebo krále, ani od prezidenta, ale od Boha Otce. Přeje jim nebeský pokoj. Takový pokoj, o kterém Ježíš řekl:
Světský pokoj mluví o užívání si a o vlastnictví. Ale když přijdou problémy, a především tehdy, když se přiblíží hodina smrti, tak vás milost světa a jeho pokoj nezachrání. Jedině milost a pokoj Boží.
Boží milost a pokoj to je základ evangelia. To je popis evangelia. Jsme spaseni jedině z milosti, jedině z Boží milosti. To je jediné pravé evangelium. Toto evangelium nám přináší pokoj s Bohem, pokoj s lidmi a také pokoj našemu svědomí.
Boží milost a pokoj nás posilují a dávají nám odvahu postavit se všem těžkostem a problémům, s Boží milostí a v Božím pokoji můžeme dokonce čelit samotné smrti, protože máme vítězství v Kristově smrti a máme jistotu odpuštění svých hříchů.
Galatští se odvrátili od milosti a rozhodli se pro zákon, odvrátili se od pokoje a dostali prokletí! Přesto jim Pavel posílá milost a pokoj. A je to Otec a Syn, kteří milost a pokoj dávají. Je to úžasné vidět Boha Otce a Boha Syna, jak láskyplně společně pečují o své ovečky. Je to stejné, jak je to popsáno u Jana v 10. kapitole:
Pavel čelil útoku na Boží milost, která zachraňuje ubohé ztracené hříšníky bez jejich skutků. A tak píše: Milost vám - vám, kteří jste opovrhli Boží milostí, vám, kteří jste vypadli z milosti, vám, kteří jste si zvolili zákon místo milosti. Přesto se Bůh raduje z toho, že může ještě jednou poslat sborům v Galácii svou milost a svůj pokoj.
A přestože se tolik snažili o ospravedlnění svých hříchů skrze skutky, přesto - a nebo právě proto, jim Pavel připomíná, že Kristus dal sebe samého za jejich hříchy.
Aby dobře znázornil tuto milost a tento pokoj, používá Pavel hned v následujícím verši slova „který dal sebe samého za nás“, což je milost a „který nás vysvobodil z tohoto zlého věku“, což je nádherná ilustrace pokoje.
Galatským 1:4 který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.
Pavel se drží svého cíle. Nikdy se neodchyluje od záměru epištoly. Není zde napsáno, „který přijal nás nebo naše skutky“, ale „který DAL“! Co dal? On dal sám sebe! A za co? Za naší dobrotu? Za naší lásku k němu? ZA NAŠE HŘÍCHY! Tato slova jsou jako hrom z nebe, který se snáší proti každému sebeospravedlnění. Tato slova tolik uspokojují svědomí, které je obtížené vinou hříchu.
Jak můžeme získat odpuštění svých hříchů? Pavel nám dává odpověď: Člověk, který se jmenuje Ježíš Kristus a je Syn Boží dal sám sebe za naše hříchy. Těžká palba těchto slov poráží každé záslužnictví, dobré skutky, přímluvy svatých nebo jiné pověry. Neboť jestliže by naše hříchy mohly být odstraněny našimi vlastními skutky, proč bychom k tomu ještě potřebovali Syna Božího? Skutečnost, že Ježíš byl dán za naše hříchy, je zřetelným důvodem, který ukazuje na to, že hříchy nemohou být nějak skryty našimi vlastními skutky.
Je to jako když pojedete na křižovatce na červenou, protože zrovna máte naspěch a potom to budete chtít odčinit tím, že na další křižovatce velice laskavě počkáte, až budete mít zelenou a teprve potom pojedete. Myslím, že nikoho nepřesvědčíte o tom, že to, že jste jeli na červenou, už neplatí a že je to v pořádku.
Podívejme se ještě na slůvko „naše“. Tak často jsme ochotní rozhodně věřit tomu, že Ježíš zemřel za hříchy Petra nebo Pavla nebo kohokoliv jiného, ale nějak nám nejde spolehnout se na to, že dal sám sebe za NAŠE hříchy. Často je to naše pýcha, co nám brání přijmout odpuštění od Ježíše. Je to nepochopení hříchu, kdy říkáme, že náš hřích je tak velký, že ho ani Ježíš nemůže odpustit.
Ježíš dal sám sebe za naše hříchy. Tento verš nám pomáhá pochopit velikost našeho hříchu. Před Boží tváří neobstojí žádný hřích - ani velký ani malý. Každý hřích je totiž urážkou samotného Boha. Někdy smýšlíme velice nízce o svých hříších. Říkáme, to nic není, to ani nestojí za řeč, za omluvu, za pokání.
Ale tento verš nám pomůže obnovit naše smýšlení o hříchu. Ukazuje nám totiž, jak veliká je cena za hřích. Nic na světě, ani celý svět sám nemůže odčinit ani jeden jediný hřích. Nic na světě nemůže přikrýt urážku svatého Boha, kterou každý hřích je. Existuje jedna jediná cena - tou je smrt Božího Syna. Život Ježíše Krista byl dán za naše hříchy, abychom my mohli žít. Vidíme tu hrůznou velikost hříchu? Žádná oběť není dostatečně veliká, kromě oběti samotného Božího Syna. Tak veliký je každý hřích. I ten nejmenší.
Bez Krista není přijetí u Otce, ale marné bloumání, není Pravda, jen pokrytectví, není život, pouze věčná smrt. Jedině Ježíš Kristus je pro Boha přijatelnou obětí smíření za naše hříchy.
Zpět ke Galatským 1:4. Už jsme slyšeli o tom, že Ježíš zemřel za naše hříchy. Ale co znamenají slova, že nás vysvobodil ze zlého věku?
Slovo věk, které je zde použité, znamená ohraničený časový úsek. Pavel má mysli současnou dobu. A také na jiných místech představuje tento věk, jako věk zlý (Ef 5:16; 6:13).
Rozumíte tomu, co to znamená, když mluvíme o „tomto zlém věku“? Oceňujete a vážíte si vysvobození, které nám zajistil Ježíš?
Galatským 1:4 aby nás vysvobodil z nynějšího zlého času podle vůle našeho Boha a Otce,
Pavel často popisoval hříšnost své doby (např. Ř 1:18-32) a Boží hněv, který se zvedá proti takové hříšnosti. Popisoval odmítnutí Stvořitele a potlačování pravdy, vyzdvihování a prosazování vlastních žádostí, které ukazují na zkaženost lidí. Ukazoval na mnoho druhů nespravedlnosti, která naplňovala srdce lidí.
Jsou zde hříchy, které jsou zjevné těm, kdo vůči nim nejsou zaslepení. Jsou zde hříchy, z nichž lidé nečiní pokání a které je diskvalifikují z účasti na Božím království.
Apoštol Pavel a první křesťané žili ve zlé době. __ Ale liší se nějak doba před dvěma tisíci lety od naší doby? Mluvíme o moderní době, o době pokroku, techniky, překotného vývoje, atomových zbraní, teroristických útoků. Je tady věk války a nepřátelství mezi národy.
Jak mnoho lidí dnes zlehčuje věci jako je smilstvo nebo cizoložství nebo rozvody. Slyšíme o tom, že potřebujeme osvětu, která bude podporovat potraty, homosexualitu, registrované partnerství, manželství dvou lidí stejného pohlaví. Stále více naše společnost považuje za normální vulgaritu, pornografii, užívání drog. Jenom si někdy poslechněte, jak se baví děti, které si společně hrají před domem.
Všechny tyto věci jsou důsledkem pohledu na svět, který vychází z humanismu, evoluce a je korunován sobectvím.
Vidíme, že žijeme ve velice zlé a hříšné době. Řecký text klade velký důraz na slovo „zlý“.
Doba apoštola Pavla se příliš nelišila od našich dní. Proto Ježíš vydal sebe samého za nás, aby „nás vysvobodil z tohoto zlého věku“.
Podívejme se tedy na třetí věc, totiž na vysvobození, které nám Pán zajistil. Slovo vysvobodit znamená také vytrhnout, vytáhnout, vybrat někoho odněkud. Nečteme tady to, že by nás „mohl vysvobodit“ ani že nás někdy v budoucnosti vysvobodí, ale jako jasný důsledek toho, že Ježíš dal sebe samého za naše hříchy, vidíme to, že nás VYSVOBODIL. Byli jsme vysvobozeni Kristovou obětí. My se možná budeme obracet zpátky do tohoto přítomného zlého věku, ale Kristus nás z něj vytrhl. Nejsme ze světa, jako ani Kristus není ze světa.
Byli jsme přeneseni ze tmy do království Božího Syna. Podívejme se rychle na pět věcí, z nichž nás Kristus vysvobodil, když dal sám sebe za naše hříchy a tak nás vytrhl z tohoto zlého věku.
Hřích je přestoupení Božího zákona (1J 3:4). Všichni jsme zhřešili, za což nás čeká jediný důsledek, nikoliv trest, ale to, co je spravedlivé - proto Písmo mluví o mzdě - touto mzdou je smrt (Ř 3:23; 6:23). Ale Ježíšovou krví jsou nám odpuštěny naše hříchy (Ef 1:7). Proto v Ježíši není žádné odsouzení kvůli našim hříchům (Ř 3:24).
Hřích zotročuje, ale Ježíš vysvobozuje z moci hříchu (J 8:31-36). Dělá skrze Ducha Svatého, kterého nám dal (J 7:37-39). Ducha Svatého jsme přijali a byli jsme jím pokřtěni, když jsme uvěřili (Ef 1:13; Ga 3:26-27; 4:6). Mocí Ducha nyní můžeme umrtvovat skutky těla (Ř 8:12-13; Ef 3:16). V Ježíši Kristu jsme vysvobozeni ze zákona hříchu a smrti (Ř 7:24-25).
I nadále jsme a budeme pokoušeni žádostmi těla (1Pt 2:11; Jk 1:14). Ježíš nás učí, abychom se modlili a byli bdělí, protože tak můžeme zabránit pokušení (Mt 26:41). Bůh Otec nedovolí, abychom byli pokoušeni více, než bychom mohli vydržet (1K 10:13a). A v každém pokušení nám zajistí východisko (1K 10:13b). V Ježíši tedy nacházíme vysvobození z našich pokušení.
Ti, kdo otročí hříchu, mají zatemnělou mysl (Ef 4:17-18; 2K 4:3-4), otupělou a to vysvětluje jejich bezuzdnost a chtivost, v nichž žijí (Ef 4:19). Ale Ježíš nám odhaluje pravdu a ukazuje nám, jak můžeme být obnoveni v opravdové spravedlnosti a svatosti (Ef 4:20-24). V Ježíši svítí světli do morálního bahna, ve kterém se topí náš svět (J 8:12; 12:46).
Tento přítomný věk i se svými žádostmi pomíjí (1J 2:17). Přichází den, kdy svět se všemi svými činy shoří (2Pt 3:10). Naše životy jsou jako pára (Jk 4:14), která se ukáže na okamžik a potom zmizí. Naše vysvobození z tohoto věku může přijít v podobě naší vlastní smrti (Iz 57:1-2) nebo při příchodu Pána Ježíše Krista (1Te 4:15-17). Ježíš nám zaslibuje vysvobození ze všeho zlého (2Tm 4:18).
Žijeme ve světě, který se potácí v morálním zmatku a v duchovní temnotě, ale v Ježíši nacházíme vysvobození.
Nesmíme opomenout a musíme dodat, že toto vysvobození, je „podle vůle našeho Boha a Otce“. Boží Slovo nám ukazuje, že to byl Jeho plán od počátku.
Je to projev Jeho lásky, že obětoval svého Syna za naše hříchy.
Je tady jasný důkaz, že si nás Bůh zamiloval. Může být něco většího? Vždyť obětoval svého vlastního Syna za naše hříchy. Boží Syn vydal sebe samého za nás. Může být větší příklad oddanosti Otci? Vždyť to udělal podle vůle našeho Boha a Otce.
Ježíš je pro nás dokonalým vzorem v poslušnosti. Když byl na zemi, mluvil o tom, že jeho pokrmem je činit Boží vůli (J 4:34). A později ve své velekněžské modlitbě říká:
A tak jedině v Kristu nacházíme vysvobození. Vysvobození z tohoto zlého věku, vysvobození, které je cele motivováno láskou - láskou k nebeskému Otci a láskou k nám - hříšníkům. Jak odpovíte na toto veliké vysvobození? Co řeknete na tuto nesmírnou lásku, která k nám přišla v Božím Synu? Pavel věděl, co má říci!
Galatským 1:5 jemu buď sláva na věky věků. Amen.
Byli jsme vysvobozeni, abychom se stali „chválou slávy Jeho milosti“ (Ef 1:6). A tak je zcela pochopitelné, že Pavel uzavírá svůj pozdrav v listu Galatským nádhernými slovy: „Jemu buď sláva na věky věků.“
Byl to náš Pán Ježíš Kristus, který se sám dal za naše hříchy, byl to Bůh Otec, který dal svého jednorozeného Syna a náš Pán dal sám sebe podle vůle Boha a našeho Otce. Není to nádherné vidět v těchto několika verších Otce a Syna spojené pro naše požehnání?
Neměli bychom oslavovat Boha tím, že přijmeme Jeho vysvobození, které nám dal ze své milosti, když nás vytrhl z tohoto věku zla skrze svého Syna Ježíše Krista? Čiňme to skrze poslušnost evangeliu, tak že půjdeme do celého světa a budeme zvěstovat tuto dobrou zprávu všemu stvoření.
A k tomu můžeme dodat jediné - jenom Jemu buď sláva na věky věků. Amen.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Ga1-3-5-osnovaII.pdf | 115.76 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
