Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 25. července 2010
Jedna z oblíbených písniček, které každý rok zpíváme anglicky na English Campu je Blind Man – Slepý muž. Je to písnička, která začíná u našeho dnešního textu. Začíná slepým mužem, který stál u cesty a zoufale křičel o pomoc. Pojďme tedy společně přečíst tento text. Budeme číst Lk 18,31-43.
Osmnáctá kapitola Lukáše nám ukazuje dobrotu Boží a to hned několikrát. Můžeme si vzpomenout na vdovu, která chodila za nespravedlivým soudcem, aby jí zjednal právo. Tento muž, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal, se jí nakonec zastal. A Ježíš říká:
Bylo to pro nás velké povzbuzení k vytrvalým modlitbám a také k tomu, abychom se spoléhali na Boží dobrotu, která se zjevuje v tom, jak Bůh vyslýchá naše modlitby, jak se nás zastává, jak s námi jedná. Vytrvale volejme k Bohu a On nám odpoví.
Další ukázkou Boží dobroty je to, jak Ježíš přijímá kajícnou modlitbu celníka – každý, kdo činí pokání, každý, kdo k Němu přijde, nebude vyhnán. Jasně to můžeme vidět v tom, jak Pán přijímal děti.
Přijme každého, kdo k Němu přijde a nikoho nevyžene. Pán je dobrý a tuto jeho dobrotu můžeme také vidět v Jeho jednání s bohatým mladým vládcem, který se přišel ptát na to, jak může získat věčný život. Ježíš ho vede – jemně, citlivě, s láskou, ale také velmi jasně k tomu, že musí dát na první místo vztah s Bohem, s Kristem, následovat Ježíše Krista a hledat Boží království. Potom bude mít poklad v nebi a získá věčný život.
Pánova dobrota a slitování se znovu prokazuje, když vysvětluje učedníkům, jak ohromná zaslíbení jsou spojená s jeho následováním. Trpělivě učedníkům ukazuje, kým doopravdy je. Kdyby jakýkoliv jiný člověk prohlásil, že když se kvůli Němu všeho vzdáme a budeme ho následovat, tak že získáme již mnohem více nyní, a v budoucnosti věčný život, tak bychom ho museli prohlásit za blázna, protože toto může tvrdit jedině šílenec, podvodník nebo skutečný Boží Syn. A tím Pán Ježíš Kristus také je.
Pojďme tedy nyní k našemu textu a podívejme se na to, jak Pán znovu prokazuje svou dobrotu a milost svým učedníkům a vede k pochopení – z jejich pohledu – budoucích událostí, které mají znovu jasně prokázat Kristův královský nárok a to, že On je pravý Spasitel.
Ježíš odpověděl na otázku mladého vládce, co má dělat, aby získal věčný život a poukázal na to, že spasení je cele Božím dílem. Na otázku svých posluchačů:
V našem dnešním textu Ježíš vysvětluje svým učedníkům, jak vůbec je možné, aby byl kdokoliv spasen, jak Bůh umožnil spasení pro člověka, kdo je On sám a nakonec to vše svým nechápavým učedníkům demonstruje na slepém žebrákovi z Jericha.
Lukáš 18:31-33 Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane."
Znovu v této kapitole Pán Ježíš dokazuje svým učedníkům, že je skutečně dobrý – že On doopravdy je ten „dobrý Mistr“, jak ho ve v. 18 nazval onen bohatý mladý vládce. Jenom Bůh je dobrý – to byla Pánova odpověď a spolu s ní také vyznání a výzva pro nás, abychom věřili, že Ježíš Kristus je pravý Bůh.
Pán vysvětluje učedníkům, jak se ukázala Boží milost. Vysvětluje jim, jak může být člověk spasen, a to i přes to, že pro člověka jako takového, je to kvůli jeho tvrdosti a zaslepenosti naprosto nemožné. Ježíš tady v několika jednoduchých větách předkládá celé evangelium. V tuto chvíli ho předkládá pouze svým nejbližším učedníkům. My přesně nevíme, kdy přesně se tento příběh odehrál. Nevíme, s jakou časovou prodlevou máme počítat mezi verši 30 a 31. Ale to není podstatné. Podstatné je, že tady Ježíš ještě před svým ukřižováním, seznamuje učedníky s tím, co se s Ním má stát.
První věc, na kterou Ježíš upozorňuje své učedníky a které bychom měli věnovat pozornost také my, je skutečnost, že se Pán odkazuje na starozákonní proroky. Naplní se všechno, co je psáno u proroků. Tato slova říká v kontextu cesty do Jeruzaléma. My si pamatujeme, že Ježíš je na cestě do Jeruzaléma:
Několikrát se to v předchozích kapitolách opakovalo. Ježíš věděl, že to je konečný cíl jeho cesty.
Tady – v našem textu – Ježíš upozorňuje učedníky na to, že to není nějaký jeho výmysl nebo libůstka, ale že se musí naplnit, co napsali proroci. Ale nejen to, že půjde do Jeruzaléma a zemře tam, ale že se musí naplnit všechno, co je psáno u proroků. Na Synu člověka se tyto věci naplní:
Na Kristu se naplnilo všechno, co o něm psali proroci. Všimněte si, prosím, že Ježíš tady odkazuje na to, co napsali SZ proroci. On znal jejich proroctví. Zdá se, že je studoval, že je četl, věděl o nich a věděl, co se má naplnit. Rozuměl dobře Starému zákonu. Myslím, že to je veliká výzva také pro nás – novozákonní křesťany – abychom strávili více času ve Starém zákoně. Abychom usilovali o to, porozumět Starému zákonu, proroctvím. Je to také jedna z věcí, které můžeme dobře ukázat nevěřícím lidem – totiž, že se naplnilo Boží slovo, které Bůh promluvil ústy proroků – naplnilo se na Kristu.
Řada lidí dnes studuje Starý zákon, ale někdy jenom jako takové kulturní pozadí, jindy proto, aby se dozvěděli věci o budoucnosti. To nemusí být nutně špatné, ale příliš často tyto věci odvádějí křesťany od toho, co je ve Starém zákoně skutečně důležité – a to je proroctví o Božím Synu:
Písma svědčí o Kristu. On je Alfou i Omegou Božího Slova. On je Alfou i Omegou celého světa. Ježíš Kristus je tím nejdůležitějším v životě každého člověka. A blaze takovému člověku, který může této skutečnosti porozumět už nyní. Ale i ten, kdo to odmítá, musí počítat s tím:
Takže Pán zjevně odkazuje na celý Starý zákon. Ale jsou i pasáže, které zcela konkrétně ukazují na Kristovo utrpení v Jeruzalémě, na Jeho ukřižování, na další detaily Jeho smrti.
Vedle toho je zde také celá řada dalších jako Ž 22, 69, Daniel 9,26, Zacharjáš 13,7, a další.
Ježíš tedy připomíná svým učedníkům slova proroků. A potom pokračuje konkrétními věcmi – bude vydán pohanům, budou se mu posmívat, tupit ho a plivat na něj. Ježíš mluví o svém utrpení, kterému bude muset čelit. Popisuje ho naprosto přesně. Byl vydán velekněžím, kteří ho vydali Pilátovi – pohanovi, který zastupoval okupační moc. Velekněží, Pilát, vojáci i zástupy se mu posmívali. Plivali na něj. Vojáci si z něj udělali hračku, se kterou se bavili:
Zbičují ho a zabijí, řekl Ježíš učedníkům. A přesně tak to také bylo.
Do puntíku přesně – přesně podle starozákonních proroctví, tady Ježíš svým učedníkům popisuje, co se stane v Jeruzalémě. Každá další Pánova předpověď o jeho vlastním konci je vždycky více konkrétní.
Ježíš ukazuje z Písma, že zemře. A Starý zákon mnoho století před narozením Krista předpovídal mnoho detailů Kristovy smrti – bude zrazen jedním z nejbližších, opuštěn přáteli, prodán za třicet stříbrných, zmučen a zbičován, jeho ruce a nohy budou probodeny, bude ukřižován se zločinci, bude se modlit za ty, kdo ho budou křižovat, bude objektem výsměchu, bude opuštěn Bohem, v agónii bude žíznit, poručí svou duši Bohu, jeho přátelé budou stát opodál, jeho kosti nebudou zlomeny, bude zahalen temnotou, bude pohřben do hrobu boháče, jeho smrt bude výrazem jeho vlastní vůle.
A vede je ještě dál – znovu podle toho, co říkali proroci – třetího dne vstane. Podívejme se na několik veršů – jak ze Starého tak z Nového zákona:
Ježíš vysvětluje svým učedníkům, že podle proroctví bude třetího dne vzkříšen. Odkazuje je do Božího Slova. V několika jednoduchých větách jim tady předkládá shrnutí starozákonních proroctví, které je v Novém zákoně nazváno evangeliem. Podívejme se na to, jak o tom později píše apoštol Pavel:
Moji milí, toto je evangelium. Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých. Právě toto je Boží moc ke spasení. Právě toto je ten zázrak Boží milosti. Takto Bůh zachránil člověka. To, co je pro člověka nemožná, se takto stalo. A lidé jsou zachraňováni – prostou a jednoduchou vírou právě v toto evangelium. Není jiná moc, která by nás mohla vynést do nebe, není jiná možnost, jak se dostat do Boží blízkosti a nebýt spálen Jeho svatostí, a rozdrcen jeho hněvem, který se zjevuje proti každému hříchu. Právě toto je ta jediná cesta ke spasení.
Není to poprvé, co Ježíš tyto věci říká svým učedníkům. Ale skoro pokaždé byla reakce učedníků stejná, jako nyní. Ve třech verších mnoha slovesy Ježíš zdůraznil svým učedníkům, co se chystá a jak to bude vypadat. Zdá se, že to nemohl říci jasněji. Přesto – podívejme se do verše 34:
Lukáš 18:34 Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
Znovu je tady ohromné zdůraznění. Třemi větami, třemi způsoby, třikrát Lukáš opakuje jednu jedinou věc – učedníci nechápali nic z toho, co říkal. Nerozuměli, zůstalo jim skryté, nepochopili. Znovu se dostáváme k tomu, že spasení je Boží dílo. Je to dar Boží milosti. Co je nemožné u lidí, to je možné u Boha. Bůh zajistil lidem spasení – skrze oběť svého jediného Syna.
Jasně tady můžeme vidět, že dokud Bůh neprobudí lidské srdce, tak člověk zůstává v temnotě.
To, že učedníci chodili s Ježíšem, je nijak nepřiblížilo spasení. Měli velkou výsadu, že byli se svým Mistrem, že mohli poslouchat jeho učení, že mu mohli v soukromí klást otázky – přesto zoufale nutně potřebovali totéž, co každý z nás – aby jim Bůh otevřel duchovní zrak a oni prohlédli. Aby se znovuzrodili z Božího Ducha. Den před ukřižováním slyšel Petr z úst Pána:
Přišla chvíle, kdy učedníci prohlédli. Kdy také v jejich srdcích zazářilo světlo. Kdy se Kristus stal světlem jejich životů a mocí ke spasení. Nyní to však ještě nechápali. Jak je to s vámi, moji milí? Věříte evangeliu? Věříte tomu, co Pán říká? Věříte, že zemřel právě za vaše hříchy a třetího dne vstal z mrtvých? Nebo vám smysl těch slov zůstává skryt? Jak to s vámi před Božím soudem? Budete souzeni podle svých skutků nebo máte v Kristu svého obhájce? Je vaše srdce v temnotě nebo vám září Kristus jako světlo světa, světlo, které nelze ničím překrýt ani přehlušit? Je Alfou a Omegou vašeho života? Tím nejdůležitějším, co v životě máte?
Ačkoliv učedníci zůstali v tuto chvíli ještě v temnotě, tak tady máme jiný příklad člověka, který měl světlo života a světlo světa. Možná je to trochu paradoxní, ale tento člověk je slepý Bartimaios.
Lukáš 18:35-37 Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
Slepý žebrák, o kterém Marek (Mk 10,46) říká, že se jmenoval Bartimaios, seděl u cesty. Možná už něco slyšel o Ježíši – ale i kdyby ne, tak nyní má velkou příležitost se s ním také setkat. Tento slepý muž slyšel, že kolem prochází velký zástup lidí a s tímto zástupem přichází také Ježíš. Dochází tady k jedné úžasné věci – slepý žebrák dostává světlo světa, jeho srdce je ozářeno, naplněno vírou. Ve Skutcích čteme podobný případ – také tam byl jeden žebrák, chromý a jednoho dne uslyšel evangelium.
Ježíšovo jméno v něm vzbudilo víru. Něco podobného se stalo také Bartimaiovi. A totéž se stalo každému z nás, komu Kristus zazářil jako světlo v temnotách. Jméno Ježíšovo v nás vzbudilo víru. Jakmile Bartimaios uslyšel o Kristu, začal k Pánu volat. Toto nás vede zase na začátek osmnácté kapitoly – k vdově, která vytrvale volala, k vyvoleným, kteří vytrvale dnem i nocí vytrvale volají k Pánu, aby jim zjednal spravedlnost. Když Bartimaios slyšel, že jde Ježíš kolem:
Lukáš 18:38-39 Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Slepý muž začal volat k Pánu. Představte si tu situaci. Ježíš jde v doprovodu svých učedníků a provází ho celá řada dalších lidí, kolem cesty stojí další lidé, kteří sledují tento průvod. A do toho začne nějaký slepý žebrák křičet.
Již podruhé se v této kapitole setkáváme s tím, že lidé kladou překážky druhým v tom, aby se dostali ke Kristu. V prvním případě to byli učedníci, kteří bránili dětem přicházet k Pánu. Nyní jsou to ti, kdo jdou vpředu a možná se považují za takové vyslance Pána, rozrážejí mu cestu, oznamují druhým, že to je Ježíš, kdo jde za nimi, ale zároveň okřikují a napomínají slepého žebráka, aby mlčel. Nekřič, nech Ježíše na pokoji, přeci se nebude zabývat takovou nulou.
Ale co je u lidí nemožné, je možné u Boha. Bůh vzbudil víru tohoto slepého žebráka, dal mu do srdce odvahu i odhodlání. Slepý člověk se může jen velmi těžko a špatně bránit a tak by bylo přirozené, kdyby tento muž utichl. Stejně tak je nadpřirozené, že křičel tím více. Vytrvale, odhodlaně, zoufale volá k Ježíši a prosí o milost a slitování. Slévají se nám tady do jednoho všechny předchozí příběhy osmnácté kapitoly – vytrvalé prosby, zoufalé volání k Bohu o smilování, pokorné přicházení k Pánu jako dítě, a ochota všeho se vzdát pro Krista. To všechno můžeme vidět na slepém žebrákovi.
Tento muž oslovuje Pána jeho zákonným titulem – Synu Davidův. Bartimaios tady vyznává, že Ježíš je právoplatným králem Izraele, že je zaslíbeným potomkem, který přinese spasení a milost mnohým.
Volání žebráka nezůstalo bez povšimnutí. Řecký text ukazuje na to, že volání bylo opravdu silné. K – mnohem více volal, NBK – křičel tím více. Čím více nedostával odpověď, tím silnější bylo jeho volání. Kéž bychom si vzali k srdci příklad tohoto muže a modlili se stejně usilovně a úpěnlivě.
Lukáš 18:40-41 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím."
Ježíš tady znovu ukazuje svou dobrotu. Můžeme vidět to, že jeho srdce je stále s těmi, kteří jsou ve skutečné nouzi. Prokazuje se nejenom jako dobrý mistr a učitel, ale také jako ten, kdo je plný milosti a slitování. Před chvílí mluvil o svém vlastním utrpení, ale nečekal, že ho někdo bude litovat nebo ho utěšovat. Mluvil o tom proto, aby ukázal lidem, kým skutečně je – že je tím zaslíbeným Mesiášem. A nyní to znovu dokazuje – jde a naplňuje potřeby druhých. Jde a jedná s láskou a slitováním.
Jaký náš postoj? Je to postoj milosti a slitování? Je to postoj ochotné a pohotové pomoci druhým? Hledíme více na potřeby druhých než na vlastní? Chceme sloužit druhým lidem – potřebným a lidem na okraji, tak jako jim sloužil náš Pán?
Ale nejenom Ježíš je tady pro nás dobrým příkladem. Všimněte si toho, co říká slepý Bartimaios – Pane, ať vidím. Klidně mohl říct – dej, ať mám plnou náruč zlata, nekonečný bankovní účet, dej, ať se o mě až do smrti někdo stará, dej, ať už nemusím žebrat, … Ale on chce vidět. Jedno světlo již zazářilo v jeho srdci, když jméno Ježíšovo v něm vzbudilo víru a on vyznal Krista jako pomazaného Mesiáše, poslaného od Boha. A nyní chce k tomuto světlu ještě další světlo – světlo očí. Věděl, že až přijde Syn Davidův, tak to bude znamenat nový začátek:
Rozpoznal Ježíše jako Mesiáše a volá k němu o milost. Už nechce být závislý na druhých, nechce být břemenem okolní společnosti, ale spíše chce sám být oporou pro druhé. A to, co tohoto slepého muže přivedlo k těmto myšlenkám, byla jeho víra:
Lukáš 18:42 Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila."
Tak jako na duchovní otevření zraku stačí Ježíšovo slovo, tak také na otevření slepých očí stačí Jeho Slovo. Prohlédni. A je to. Ne víra v uzdravení, ne víra v to, že to on sám nebo Kristus dokáže. Ale víra v Ježíše Krista, syna Davidova. Víra v živého Mesiáše. Ježíš tady jedná velmi rychle – možná, aby ilustroval to, co před nedávnem učil své učedníky:
Všimněte si: v. 41 – ať vidím. V. 42 – prohlédni. V. 43 – ihned prohlédl. Ve všech třech případech je v originále stejné sloveso, pouze v jiném tvaru. Ježíš okamžitě jedná. A vidíme, že to není jenom o uzdravení těla, ale že se tady jedná především o vztah s Kristem. Tvá víra tě zachránila. Tento muž byl spasen a tělesně uzdraven. Obojí je ohromný zázrak, který je možný jenom u Boha. Žádný člověk nemůže nic takového udělat.
V posledním verši našeho oddílu vidíme několik důsledků toho, co se odehrálo:
Ježíš vyučoval o spasení a ukazoval na to, že to, co je nemožné pro člověka, je možné pro Boha. Ukazoval na to, jak těžko vejdou do Božího království bohatí. A náš text je ilustrací této myšlenky. Je tady slepý, chudý žebrák, který vchází do Božího království. Ježíš ukazoval mladému bohatému vládci, že se musí všeho vzdát a následovat Krista a potom získá věčný život. Podívejme se nyní na slepého Bartimaia, jak zareagoval, když mu Kristus vrátil zrak.
Lukáš 18:43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
Hned poté, co prohlédl – a Boží Slovo nás nechce nechat na pochybách ohledně toho, jak dlouho to bylo – ihned prohlédl – a jakmile se to stalo, tak šel a následoval Krista. Je to naprostý protiklad mladého vládce, který na výzvu k následování zareagoval tím, že smutně od Krista odešel. Tento bývalý slepec naopak šel za Kristem. To je skutečná víra. To není rozvažování nad tím, jestli má být Ježíš Kristus Pánem mého života, či nikoliv. Skutečná víra znamená, že Kristus JE Pánem lidského života. Není žádné mezi, žádný mezistupeň, neexistuje nic takového, jako křesťan, který není následovníkem Ježíše Krista. Může být neposlušný křesťan, který potřebuje napomenout, činit pokání a vrátit se na cestu následování. Ale nemůže být někdo, kdo by byl křesťan a nešel za Ježíšem.
Tento muž prohlédl a okamžitě se vydal na cestu následování. Ale nejenom to.
Jeho srdce bylo rázem naplněno chválou. A to je další charakteristická známka znovuzrozeného člověka – vděčnost. Vděčnost tryská z každého srdce, které bylo očištěno od hříchu.
Každý, kdo se osobně setkal s Kristem, tak je vděčný. Vděčný za spasení, za milost, za odpuštění hříchů, za dar Ducha Svatého, za pokoj s Bohem, za odvrácení Božího hněvu, za život věčný i časný, za Kristův kříž, za Kristovu církev, ….
Vděčnost je takovou dobrou známkou křesťanů v naší nevděčné době, kdy nejenom že lidem vděčnost chybí, ale kdy mají často pocit, že je jim něco upíráno, že mají na něco nárok, že nepotřebují být vděční. Nad takovými se zjevuje Boží hněv.
Nevděčnost vede rovnou do temnoty. Jak je to příznačné. Vysvobození z temnoty vede rovnou k vděčnosti. Tam, kde vzchází světlo evangelia, tam se objevuje také vděčnost. A není to ledajaká vděčnost – je to taková vděčnost, která vede k oslavování Boha.
Všechen lid vzdal Bohu chválu. Ježíš se ukázal jako Mesiáš, jako dobrý učitel, jako Bůh, který přišel v těle. A lidé, kteří to viděli, vzdali Bohu chválu. Jak reagujeme na zázraky, které Bůh dělá v našich každodenních životech? Nebo snad nevidíte žádné zázraky? Nevidíte žádnou Boží milost? Nevidíte, jak vám Bůh prokazuje své milosrdenství? Pokud by to tak mělo být, potom musíte volat k Bohu úplně stejně, jako to dělal slepý Bartimaios – Pane, smiluj se nade mnou! A ne jednou, ne dvakrát. Ale stále víc, dokud Pán neodpoví. Dokud nedá světlo do vašeho srdce. Potom budete přetékat vděčností a chválou a lidé kolem vás budou oslavovat Boha za veliké věci, které s vámi dělá.
Pán vedl učedníky do Božího Slova, vysvětloval jim spasení z milosti a potom ho demonstroval na slepém žebrákovi, který se stal Kristovým následovníkem. Pojďme i my stejným způsobem následovat Pána Ježíše Krista:
Amen.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Lk18-31-43-osnova.pdf | 337.59 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
