VEĎTE ŽIVOT HODNÝ KRISTA! (FP 1,27-2,4)

 

VEĎTE ŽIVOT HODNÝ KRISTA!

(Fp 1,27-2,4)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 10. ledna 2021

Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 1 Tesalonickým 1:8    

  1. Úvod: nové rodové heslo

Milí bratři, sestry v Kristu Ježíši, našem Pánu! Milost vám a pokoj!

Pokračujeme dnes ve výkladu Božího slova v listu Filipským, oddílem Fp 1:27-2:4. Přečteme text pro od Fp 1:12-2:4.

Byli jste někdy na Pražském hradě? A viděli jste nad ním vlát prezidentskou standartu, tedy vlajku prezidenta republiky? Ta bývá vyvěšena, když je prezident přítomen v České republice. A na té vlajce je mimo jiné nápis: heslo, které má vyjadřovat  přesvědčení a životní postoj toho, komu vlajka patří. Na české prezidentské vlajce je nápis: PRAVDA VÍTĚZÍ. Toto by mělo být vyznání prezidenta. Jiná vznešená hesla měly také šlechtické rody: vyjadřovala odvahu, postoj k právu či zbožnost. Například heslo jednoho šlechtice znělo: Pán Bůh a čest můj klenot jest.

Ač tato rodová nebo státní hesla zní skvostně, jedno je jisté. Naplnit jejich obsah se držitelům vždy nedaří. Je to proto, že lidská hříšná přirozenost zkalí i sebe lepší odhodlání a přesvědčení. Ne vždy člověk zastává pravdu, ne vždy jedná čestně. Člověk je spoután okovy hříchu a tak mu musí otročit. Ani státní, ani rodové heslo nejde bezezbytku naplnit. Ale je jeden, který má moc zbavit člověka pout nesvobody a otroctví hříchu! Ježíš Kristus osvobozuje zajatce a skrze jeho milost je možné naplnit rodové heslo, které Kristův vykoupený člověk dostane do vínku, když se znovu narodí skrze víru:

  • Fp 1:27  Jenom veďte život hodný Kristova evangelia!

Je to Duch svatý, který uschopnil apoštola Pavla žít takový život, hodný Krista, i v nejtěžších chvílích jeho pozemského života: ve vězení a před soudem, jehož verdikt může ukončit Pavlovu pozemskou pouť. Uvěřil jsi Ježíši? Našel jsi i ty odpuštění u Boha? Duch svatý ti nyní daroval ke znaku kříže také rodové heslo: veď život hodný evangelia!

Komu Pavel píše? Ano, píše místní církvi, o místní církvi a pro místní církev. Vidíte? Náš dnešní oddíl Písma není určen pro náhodné návštěvníky nedělního shromáždění. Je to slovo k rodině víry, k lidem, kteří jsou spjati závazkem vzájemné služby. Je to slovo určené každému, kdo uvěřil v Ježíše a jeho dokonalou a dokonanou oběť. On, svatý Boží Syn, byl obětován za nás! Zaplatil celý můj dluh a já jsem tak osvobozen od dluhu, který bych musel v pekle splácet po celou věčnost. To první, co se dnes musíme naučit je, že naplnit nové rodové heslo: veď život hodný evangelia, může křesťan jen uprostřed společenství křesťanů, se kterými je spjat vzájemnými závazky lásky a odpovědnosti. Vše, co nyní v Pavlově dopise následuje, je volání k životu uprostřed místní církve. Je určeno pro místní církev. Je to další v řadě míst Písma, ze kterého je jasné, že si nikdo nemůže myslet, že být křesťanem samotářem je v pořádku a že takový člověk jedná v poslušnosti Bohu. Ne, církev není organizace založená několika odhodlanými aktivisty v prvním století po Kristu. Do církve nelze vstoupit, nelze se do ní dostat přihláškou a zaplacením členského příspěvku. Ani se do ní nedá fyzicky narodit - jako miminko, které bylo zapsáno do matriky s kolonkou "křesťan". Do církve se člověk narodí - z Ducha svatého skrze pokání a víru. Jen tak a nijak jinak. Ale když se do ní jednou narodíte, pak dostanete do vínku také nové rodové heslo:

veď život hodný evangelia!

Jak vypadá život hodný evangelia? Apoštol Pavel to vysvětluje.

  1. Zakotveni v jednom Duchu (1,28-30)
  • Fp 1:27  Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium 28  a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha.
  1. Vydáváte svědectví o Bohu

Apoštol Pavel je vězněn pro Krista Ježíše, přesně řečeno protože žije pro Krista, slouží Kristu a zvěstuje lidem evangelium Ježíše Krista. A říká, že dokonce to, co ho potkalo - vězení, je spíše k prospěchu evangelia (v. 12). Pán Bůh ho používá k šíření evangelia i ve vězení - a právě zde, protože tak se dostala dobrá zpráva o vykoupení v Kristu Ježíši i mezi lidi z císařského domu. Jak mocný je Bůh! Co ďábel zamýšlel jako konec vlivu apoštola Pavla, to Bůh obrátil v naplnění  císařova okolí evangeliem! Jak dobrý je Bůh! Tam, kde vězení mělo zasít strach a depresi a vést ke zničení Pavla, tam dal Bůh Pavlovi radost, že může svědčit o Kristu! Jak milostivý je Bůh, když dal Pavlovi porozumět, že to nejdůležitější pro něj nejsou jeho vlastní tužby, ale prospěch druhých, prospěch církve, Boží sláva!  A k církvi se nyní Pavel obrací. Poslouchejte jeho slova: Ať už vyjdu z vězení živ anebo už vás v tomto světě neuvidím a budu s Kristem, vy veďte život hodný Kristova evangelia! Veďte život, který přináší slávu našemu Bohu. Proto také přišel Pán Ježíš na tuto zem - aby Bůh byl oslaven. Kříž Ježíše zjevuje Boží slávu! Tak se Ježíš modlil v zahradě getsemanské před ukřižováním ke svému Otci, těmito slovy:

  • J 17:4  Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.

Náš Pán oslavil svého Otce skrze utrpení, jež mu vyneslo dokončení díla, pro které přišel. Tak také každé Boží dítě ukazuje nějakým způsobem na Boží slávu. Každý, kdo vidí tvůj život, se může ptát: Jaká to milost stojí za tvým životem? Jak to, že se tvůj život tak změnil a je jiný, než byl před obrácením? A nejen to, ale i roste v posvěcení, protože přináší ovoce Ducha svatého. Kde se v něm bere:

  • Gal 5:22-24  Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23  tichost a sebeovládání.

Jak to, že jsi ukřižoval sám

  • Gal 5:24  Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.

To je tvé svědectví světu. Ale existuje také svědectví obráceného života skrze církev.

  1. Církev zápasí

Jak svědčí církev o Boží slávě? To když

  • zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium (27b)

To není jen nějak éthos - tedy obyčej, nebo zvyk: prostě jsme církev a tak jsme zakotveni v jednom Duchu a sami na to nemáme vliv, to udělal Bůh při mém znovuzrození. Ne! Pavel tu jde dál. Říká: vaše svědectví o Boží slávě vyvěrá z vaší práce, která vede k tomu, že jste zakotveni v jednom Duchu. To je vaše zodpovědnost, vaše úsilí, váš úkol být zakotveni v jednom Duchu.

Není to ani pathos apoštola Pavla - tedy nějaká emocionální výzva bez obsahu! Prostě jen: jste zakotveni v jednom Duchu a to nemá žádné následky. Ne! Jestliže Pavel říká Filipským, a tedy Duch svatý nyní nám zde, našemu sboru: buďte zakotveni v jednom Duchu, pak je to výzva Písma, abychom pracovali! Písmo říká, že Duch svatý je Duch pravdy (J 14:16). Je to právě tento Duch svatý, kdo používá také svůj nástroj, aby  nám zvěstoval Krista - Slovo pravdy, Boží slovo. Proto je to zodpovědnost každého jednoho bratra a sestry v místní církvi, aby byl zakotven a rostl dále v pevnosti svého zakotvení v Božím slově. Když na zahradě chcete vybetonovat základ pro novou chatku. Kdy můžete začít na tom základě stavět? Po vybetonování? Když to ztvrdne? Druhý den? Ne. Beton zraje v čase. Vyzrálý je teprve po 28 dnech. I křesťan je křesťanem hned při obrácení. Ale musí dál zrát. A zraje skrze známost Krista. Proto má smysl a je to tak důležité číst Boží slovo, promýšlet ho s modlitbou, konfrontovat svoje porozumění s druhými ve sboru, povzbuzovat jeden druhého k dolování ve slově, abychom Krista znali den ode dne lépe. Když budeme zakotveni a budeme zrát, pak můžeme a máme také vést jednou myslí zápas ve víře v evangelium (27b).

Společný základ Božího slova, společné zakotvení v Duchu svatém, je podmínkou a také garantem jednoty místní církve. Bez společného základu bychom nemohli vést zápas víry v jednotě. Byli bychom rozděleni a každý by stál na jiném základě a vedl svůj vlastní boj podle toho, co vyznává a čemu věří. Ale my jsme povoláni k jednotě, protože nás spojuje Kristus, o kterém mluví Písmo a který je zjeven Duchem svatým našim srdcím. Máme tedy společný základ, obsah víry. Máte tedy výzbroj. Pro co?

Pavel nazývá křesťanský život "zápas víry". Chce, abychom usilovali o víru v evangelium v každé sféře našeho života. Vidíte, co znamená věřit Kristu? Znamená to zápasit! Zápasit. Být křesťanem neznamená jenom změna označení - dříve ateista, dneska křesťan. Být Kristovým následovníkem znamená vést zápas víry. Zápas být věrný tomu, kdo nám odpustil, zápas věřit v toho, koho nevidíme.

  • Žd 11:1  Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

a to společně, jako Kristovo tělo.

  1. Vede duchovní boj

Zápas ve víře v evangelium znamená boj (28)

  • 28  a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha.

Jak to, že se církev nemá strachovat protivníků? Kde se vzali protivníci? Proč tady vůbec nějací protivníci jsou? Na prvním místě chci říci: Písmo nikde neříká, že v duchovním boji církve jsou protivníci naši protivníci. Zápas víry nikdy nestál v rovině "my, následovníci Krista" proti "nim, protivníkům Krista".

  • Ef 6:12  Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Nejde zde o naše nepřátele, ale o nepřátele evangelia. Lidé, kterým vydáváme svědectví, kterým zvěstujeme evangelium Kristovo, nejsou naši nepřátelé. Nemáme vůči nim zášť. To, co máme, je soucit a láska a touha po tom, aby i oni byli zachráněni skrze víru v Krista. Ani Bůh nechce, aby někdo zahynul

  • 2Pt 3:9  Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Jak bychom mohli my! Ale poznání Krista - evangelium, je jedněm

  • 2K 2:16  ... smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu.

Evangelium rozděluje lidi, protože lidské srdce nechce poslouchat Boha, ale to, co mu našeptává ďábel: ty Boha nepotřebuješ, ty si stačíš sám. Ty se nemusíš Bohu podřizovat, ty jsi svůj vlastní Pán! Ale není větší lež! A je tak umně maskovaná, že by člověk za tvářemi těch milých, hodných, pracovitých, ochotných lidí mnohdy  stěží hledal nepřátele evangelia. Evangelium rozděluje a mnozí žijí jako jeho nepřátelé. Dívejte se na Pána Ježíše Krista. Sám Bůh se stal člověkem. Narodil se v judském Betlémě. I dnes si o Vánocích značná část světa připomíná jeho narození. A když začal lidi učit o živém Bohu a opravdovém stavu jejich srdce před svatým Bohem, plácali ho snad lidé souhlasně po zádech? Ne. Ti napohled milí lidé nakonec křičeli na Piláta: Ukřižuj! Ukřižuj ho! (Mk 15:13)

Evangelium Kristovo přineslo Ježíši utrpení, způsobené protivníky evangelia. Utrpení pro evangelium zažívá apoštol Pavel, když píše list Filipským. Jak máme jednat v duchovním boji my?

  1. Prochází utrpením
  • Fp 1:28  a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. 29  Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; 30  vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.

Nebojte se! Nebojte se nepřátel evangelia. Oni mohou zahubit naše tělo, ale to bude jednoho dne vzkříšeno. Bojte se Pána! Svatou bázní. Neboť je vám dán věčný život v Jeho království. Zápas s protivníky však přináší utrpení stejně tak dnes jako kdykoliv v křesťanské historii. Pán Bůh není od nás daleko. Věříte, že vaše víra je Boží dar? Dobře věříte, protože to říká Písmo. Neuvěřili jsme ze svého rozhodnutí, ale z Boží milosti navzdory naší vzpouře proti Bohu. A stejně tak, říká apoštol Pavel v 28. verši, jako je víra od Boha, tak utrpení kvůli evangeliu je Boží milost. Co ty víš, sestro, co ty víš, bratře, k čemu poslouží tvé utrpení pro evangelium? Pavlovo utrpení ve vězení vedlo k tomu, že všude po celém soudu se vědělo, že Pavel je vězněn pro Krista. Jeho zvěstování evangelia zde vedlo k obrácení bratří z císařského domu (4:22). Tak ani tvé utrpení pro evangelium dnes není marné. Bůh se v něm oslaví!

  • 1K 15:58  A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

Pracuj pro evangelium! Žij život hodný Kristova evangelia! Bůh bude oslaven a to bude tvoje největší radost.

  1. Křesťané potřebují posílit

Pavel také ví, že křesťané do takového boje potřebují posílit. Proto píše filipským, jak i oni mohou posílit jeho ve vězení, v jeho zápase pro evangelium a jak být sami posíleni v zápase, který vedou.

  • Fp 2:1-4  Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: 2  dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, 3  v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4  každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Můžeme Pavlova slova chápat jako otázky: je možno povzbudit někoho v Kristu? Je možno někoho posílit láskou? Existuje nějaké společenství Ducha svatého? Existuje soucit a slitování? Na všechny otázky zní jasné: Ano! To vše je možné, to vše existuje!

Tak jak mohou filipští křesťané potěšit a povzbudit Kristova vězně Pavla? Jak ho mohou posílit v jeho těžkém zápase pro evangelium v římském vězení? Jak s ním mohou mít účast na díle evangelia, které koná? Jak mu mohou projevit soucit s jeho situací a slitování? Boží slovo však neklade tyto otázky jen Filipským. Stejné otázky pokládá Duch svatý i nám. Jak můžeme posílit svoje bratry a sestry v jiných církvích? A jak můžeme posílit a potěšit vykoupené Boží děti v našem vlastním sboru? ...Ne, že by nám patřil, ale my  patříme do něj...

  1. Neodolatelné povolání

Odpověď dává Pavel sám. Klíčový je náš společný zápas jako sboru o jednotu v Kristu.

  • 2 ..... buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, 3  v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností,

Bratři a sestry, musíme si přiznat, že nejsme ve všem stejné mysli i naše láska je nedostatečná. Filipští na tom byli stejně. Ale Pavel jim dává šanci. Pokud stojíme na stejném základě evangelia Ježíše Krista a milujeme ho, protože je hoden lásky - On jediný Bůh, svatý od věků až navěky, kterému se nikdo nevyrovná, pak máme stejnou naději jako Filipští. Co znamená pro křesťana zápas ve víře v evangelium vzhledem ke světu, už jsme viděli – s Boží pomocí se nemusí strachovat protivníků evangelia. A nyní nám Pavel odkrývá, v čem spočívá zápas ve víře v evangelium uprostřed církve, v církvi. Poselství hesla ve svém erbu nedokázali naplnit ani šlechtici uplynulých století, ani prezidenti dnešních států, včetně českého. Ale vést život hodný evangelia je v moci každého znovuzrozeného člověka. Ne z našich sil, ale díky Duchu, kterého nám náš nebeský Otec daroval, aby v nás přebýval, zjevoval Krista Božího slova a vedl k posvěcení. Je možné usilovat o jednotu smýšlení, o společnou lásku jednoho k druhému, je možné umrtvovat vlastní ctižádost i ješitnost.

Pán nám dal jedinečný dar - postavil nás každého do prostředí místního sboru, aby nás skrze bratry a sestry obdaroval. Modlíme se jeden za druhého, modlíme se spolu, pomáháme si rozumět lépe Písmu, pomáháme si neschovávat si vlastní hříchy, ale místo toho je vyznávat Bohu. Pokud byste chtěli růst v těchto oblastech - v křesťanské lásce a smýšlení bez místní církve, pak jste odsouzeni k nezdaru. Pán chce, aby celá Jeho nevěsta byla krásná, bez poskvrny, vrásky a čehokoliv jiného - ne jen někdo v církvi, ale celá nevěsta. Proto nás postavil do tohoto sboru. Bratře, sestro, Pán ti svěřuje nádherný úkol: abys pro Něho zápasila ve víře životem hodným Kristova evangelia. Službou bratřím a sestrám, službou stejným hříšníkům, jako jsi ty, obmytým Kristovou převzácnou krví. Jaké privilegium je místní církev. Ježíš za ní položil svůj život Božího svatého věčného Syna. Nesmírně musí církev milovat. A teď svěřil tobě službu, skrze kterou se bude na církvi zjevovat Jeho sláva! Jak bychom mohli odmítnout tomuto neodolatelnému povolání?

  1. Život služby

Pán Bůh shrnuje, jak vypadá život církve v následujícím principu:

  • Fp 2:3-4 ........ v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4  každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Jak často pokládáme sami sebe za nejpřednější! To stará přirozenost velí: A co já? Chce nám vnutit, že jde především o mě, o moje zájmy, o moje pohodlí, o můj vlastní prospěch. Bůh však říká:

  • ... v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe...

To slovíčko na začátku zde zjevně není náhodou: v pokoře. Sebestřednost je projev pýchy staré přirozenosti, proto je zde takový důraz na pokoru pro nové stvoření v Kristu. Začít pokládat druhého v církvi za přednějšího, je práce pokory. Možná jste nad tím nikdy nepřemýšleli, ale říkali jste si: vždyť tak to má být, být pokorný před druhými, to je přeci samozřejmé. Ale zeptejte se na svou domnělou pokoru někoho z vašich nejbližších ve sboru! Byli bychom překvapeni, co uslyšíme -  pokud nám prokážou lásku a budou v lásce upřímní a otevření. Pokoře se musíme učit. Nejlepší učitel je náš Pán. On ví, kde nás vést k pokoře, kde jsme ještě tvrdí jako skála! Pokoře se nikdy nenaučíme v osamění. K tomu potřebujeme společenství druhých, abychom se mohli učit. Jak se to můžeme učit? To první je: S očima upřenýma na Ježíše, protože On sám má pokorné srdce.

  • Mt 11:29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

To druhé: službou druhým - otevři svoje srdce církvi!

  • 2K 6:11-13  Nic jsem vám nezatajil, Korinťané, naše srdce se vám otevřelo. 12  V našem srdci nemáte nedostatek místa, ale vy sami se nám uzavíráte. 13  Na oplátku - mluvím k vám jako k svým dětem - udělejte nám i vy místo ve svém srdci!

Kéž nás Pán Ježíš vede ve vzájemné službě v církvi. On je naše pomoc v soužení osvědčená, On se také oslaví.

  1. Závěr

Nevím, jestli byla dnešní pasáž Božího slova pro vás také tak objevná. Bůh to ukáže. Ale já jsem si dlouho nespojoval to, co apoštol Pavel ve svém dopise sám spojuje tak úzce: život hodný evangelia Kristova je tolik spjat se sborem, s místní církví. Přemýšlíme více o tom, jak sami sebe posvěcovat, abychom tím duchovním cvičením duchovních disciplín méně hřešili a byli víc podobni Kristu. Možná to je ta zrada, proč se nám to tak málo daří. Bůh nám k tomu cíli dal totiž ještě církev. A bez ní, říká apoštol Pavel filipským, to nepůjde.... Kéž je tedy naším sborovým heslem: Jenom veďte život hodný Kristova evangelia! Amen!

 

 

Osnova kázání