Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 24. října 2010
Pokoj vám a milost. Tak máme za sebou volby do místních zastupitelstev a také do části senátu. Za poslední rok jsme byli svědky ohromných kampaní různých politických stran a uskupení. Politické strany utratily více než miliardu korun za volební kampaně v tomto roce. Dávají tak okázale najevo, že z politiky se v naší zemi stal velmi výnosný byznys. Usmívaly se na nás různé tváře z billboardů, a četli jsme a slyšeli neskutečné množství různých slibů. Jak kladných – že se budeme mít dobře, ještě lépe, že nám zaplatí to a ono – tedy ne nám, ale někomu – prvňáčkům pastelky, důchodcům dividendy státem vlastněného ČEZu, matkám na mateřské větší mateřskou, … Ale byly zde i negativní sliby – od hrozeb typu: dopadneme jako Řecko, po hrozby nezaměstnaným, kteří nechtějí pracovat – že neuvidí ani korunu ze státního rozpočtu. S povolební situací většinu těchto slibů a hrozeb odnes čas. Tak to je s lidskými sliby a hrozbami – a zvlášť s těmi politickými. Zcela jinak je to ale se sliby, které dává Bůh.
Budeme za okamžik číst z Lukášova evangelia 21,20-28, kde jsou sliby a možná i hrozby, které řekl Pán Ježíš Kristus. Jeho slova – na rozdíl od politiků, ale často také na rozdíl od slov křesťanů – jsou slova, která jsou naprosto jistá. Můžeme se na ně plně spolehnout. Pojďme si je přečíst.
Slavný příchod Pána Ježíše Krista je stejně jistý a nezpochybnitelný, jako se do posledního písmenka naplnila Jeho slova o zkáze Jeruzaléma, zničení chrámu, soužení Židů i jejich rozptýlení do celého světa.
To první, s čím se v našem textu setkáváme, je vlastně Ježíšova odpověď na předchozí otázku jeho učedníků. Učedníci obdivovali nádherné stavby, velikost a úžasnou výzdobu chrámu, ale On řekl:
Učedníci na to okamžitě reagovali slovy:
Jak to poznáme? Jak je to vůbec možné? Mimochodem chrám byl ohromnou stavbou - navíc uprostřed hradbou chráněného Jeruzaléma. Jako kdyby dávno zapomněli, že i v minulosti zde nezůstal kámen na kameni. Ale Ježíš neodpověděl okamžitě na jejich otázku. Oni se stále zajímaly o ty věci vnější, fyzické - o kameny a výzdobu, o znamení a dobu. Ježíš jim však odpovídá poukazem na to, že si mají dávat dobrý pozor, že mají střežit sami sebe. Mají dávat pozor na falešné učení a učitele, kteří by je chtěli svést od vytrvalého následování Krista. Bude to také doba krutého pronásledování - což je mimochodem něco, co skuteční křesťané zakoušení po většinu historie. Dokonce stará Jednota bratrská, reformační církev, která vznikla na našem území ještě o půl století dříve, než Martin Luther přibil svých 95 tezí na vrata kostela ve Wittenbergu, považovala pronásledování za jeden ze znaků opravdové církve. Poslechněme si paralelní text z Matoušova evangelia:
Dříve než jim Pán řekl detaily, na které se ptali, tak je povzbuzuje k horlivé vytrvalosti. K vytrvalosti navzdory všem těžkostem, navzdory pronásledování, navzdory nepřátelství ze strany vlastní rodiny. Ale po těchto výzvách jim dává také odpověď na jejich otázku - kdy se to stane?
Lukáš 21:20 Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza.
Kdy z chrámu nezůstane kámen na kameni? Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska. Tak to poznáte. Tehdy vám to bude jasné. Uvidíte, jak Jeruzalém obkličují vojska. Uzavírají kruh kolem Jeruzaléma. Ježíš mluví o vojsku, které bude obléhat Jeruzalém. Slovo, které je tady použité pro vojsko, znamená vojsko v táboře. Přesně tak se také stalo o několik desítek let později. Poznáte, že se přiblížila zkáza - nejenom Jeruzaléma a jeho obyvatel, ale také chrámu, který byl hlavním stanem pokřivené bohoslužby tehdejšího Izraele a místem, odkud pocházela vzpoura proti Kristu. Co mají učedníci dělat?
Lukáš 21:21 Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí,
Učedníci mají opustit Jeruzalém a uprchnout z Judska do hor. Když apoštol Pavel navštívil Jeruzalém - bylo to krátce předtím, než Lukáš začal psát toto evangelium, tak čteme:
V Jeruzalémě bylo velké množství křesťanů ze Židů. Byli jich desítky tisíc. Tito lidé nakonec na vlastní kůži zakusili pravdivost Pánova slova. Byli svědky toho, jak se proroctví o vyvrácení Jeruzaléma naplnilo. V dubnu roku 70 přitáhl k městu Titus a město oblehl. Město bylo plné velikonočních poutníků. Historik Eusebius píše, že tisíce křesťanů z města utekly právě na základě proroctví o jeho zničení. Město bylo po pětiměsíčním obléhání dobyto a židovský historik Josefus uvádí, že při tom bylo zabito přes milion lidí a po dobytí bylo dalších sto tisíc uvězněno. Boží hněv byl vylit na Jeruzalém i Judsko. Kromě části západní chrámové zdi a tří věží bylo celé město vypáleno a srovnáno se zemí.
Lukáš 21:22 poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno.
Podívejme se alespoň na jedno místo - co je psáno:
Pán Ježíš znovu - jako tolikrát ve své službě - odkazuje na to, co je psáno, na Boží Slovo. Boží Slovo je pravda. Je to nepohnutelná pravda. My to znovu uvidíme v dalším oddíle příště:
Boží Slovo je základ, na kterém můžeme bezpečně stavět. Respektive, jako křesťané na něm musíme stavět. Nemůžeme jinak, protože jinak bychom nebyli křesťany. Boží Slovo je základním kamenem, na němž stavíme svoji víru. Z Božího Slova poznáváme Pána Ježíše Krista.
Pán Ježíš tady ukazuje na to, že se Boží Slovo vždycky naplní. Vždycky dojde svého cíle.
Ale všimněte si zde ještě něčeho jiného. Jenom hodiny dělí Krista od Jeho popravy. Před ním je strašlivé utrpení, kterým bude procházet, je před ním hrůza kříže a realita smrti. Přesto - nepracuje na tom, jak zachránit sebe samotného, ale na tom, jak zachránit druhé. Ukazuje učedníkům, co mají dělat, až uvidí, že se dějou tyto věci. To je Kristova láska. Láska, která nemyslí na sebe, ale která se dává druhým. Která pracuje pro druhé, k jejich prospěchu a k jejich záchraně. To je Boží láska, kterou Bůh prokazuje nám, svým milovaným dětem.
Lk 21:23-24 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.
Pán tady varuje lid před soužením, které na ně přichází. Toto soužení souvisí s tím, že Ho odmítnou jako právoplatného krále a spasitele. A proto tady zní - běda! Budou rozptýleni a po Jeruzalému budou šlapat pohané. Obojí se znovu naplnilo. Židé byli rozehnáni do celého světa. A žijí tam dodnes. Dnes sice mají vlastní stát, poprvé v historii od zničení Jeruzaléma v roce 70, přesto většina Židů žije v rozptýlení mezi všemi národy. A po Jeruzalému šlapali a šlapou pohané. Dokonce to bylo tak, že Židé měli zakázáno vstupovat do Jeruzaléma a Judska. Nějakou dobu se tam nesměli usazovat, ani tam žít. Ale SZ proroctví také ukazují, že Bůh znovu vybuduje Jeruzalém a Nový zákon nám odhaluje, jak přesně se to stane:
To je nový Jeruzalém, který vyhlížíme. To je církev Kristova, oslavená a proměněná. Je možné, že ten pozemský Jeruzalém ještě sehraje svou roli v dějinách spásy, ale Nový zákon o něm opakovaně svědčí jako o místě, které stojí na straně Božích nepřátel. Ale to všechno je jenom do času - zde Ježíš říká: dokud se neskončí čas pohanů.
Nevíme úplně přesně, zda Pán v našem textu v Lukášovi odkazuje právě na tyto události popisované apoštolem Pavlem, ale z kontextu vidíme, že se to v každém případě bude týkat konce - období těsně před příchodem Pána. Vede nás to k druhé části našeho textu. Vede nás to naprosto jistě, protože Boží Slovo je pevné, pravdivé, bezchybné a neomylné. Nezavede nás na zcestí, ale dovede nás do náruče toho, který si nás tolik zamiloval, že neváhal položit svůj vlastní život, abychom my mohli žít v Jeho jménu. O Něm také Boží Slovo svědčí, že ačkoliv odešel k Otci, tak se vrátí pro svou církev. Jaké tedy jsou:
Pojďme se podívat na to, jaké znaky nám zaznamenal Lukáš:
Lukáš 21:25-26 Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí.
Lukáš těmto znakům věnoval dva verše - když nepočítáme předchozí verše dvacáté první kapitoly, kde mluví o válkách, katastrofách a pronásledování. Ale to jsou obecné znaky poslední doby, která začala vylitím Ducha Svatého o Letnicích. V těchto dvou verších jsou ale konkrétní znaky, které budou bezprostředně předcházet Pánovu příchodu.
1. Kosmická znamení. Na prvním místě tady Ježíš uvádí kosmická znamení. Změny, které se budou odehrávat ve vesmíru a které budou zcela jistě patrné. Co si o těchto věcech máme myslet a jak s tím máme naložit? Jsou lidé, kteří se těmito věcmi zabývají, zkoumají různé úkazy na obloze a snaží se zjistit, kdy přijde Pán Ježíš. Máme se taky takovými věcmi zabývat? Podívejme se na to, co se dělo při Pánově ukřižování?
Při Ježíšově ukřižování se odehrávaly takové změny - slunce se zatmělo, země se otřásala, skály pukaly. O něco později - po Pánově nanebevstoupení, o Letnicích, Petr otevřel proroka Joele a kázal:
Pán Ježíš poukazoval na to, že se budou naplňovat starozákonní proroctví a Petr říká - už se to děje.
Přiblížil se konec. Nastaly poslední dny. Dokonce apoštol Jan říká:
Máme tedy očekávat ještě něco dalšího? Vidíme, že žijeme v poslední době, že žijeme těsně před příchodem Pána Ježíše Krista. Nemáme vyhlížet nebeská znamení, ale máme vyhlížet samotného Pána. Přesto máme vědět, že to, co Ježíš zaslíbil, se znovu naplní do posledních detailů.
Ještě budou pokračovat tyto nebeské úkazy a bodou se stupňovat, dokud Pán nepřijde. S těmito úkazy souvisí další znak, který je v našem textu:
2. Bezradnost a strach národů. Národy se budou třást hrůzou. Budou zmatené, budou v úzkosti z toho, co se bude dít s mořem. Budou zmírat strachem z očekávání toho, co přichází. Je to znovu něco, co opakovaně spatřujeme v celé historii světa od ukřižování Pána. Připomeňme si při té příležitosti ještě jiná slova Pána Ježíše, která se také týkají konce:
Na jedné straně je hrůza z toho, co přichází a na straně druhé - naprostá lhostejnost, bezstarostnost. Snaha žít, jako kdyby to takto mělo být už navěky. To je problém hlavně naší západní civilizace. Zatímco to prnví - to je problém třetího světa, kde lidé umírají hlady, nedostatkem vody, nedostatkem léků, umírají na banální věci, je tam množství sirotků - a lidé žijí v hrůze z toho, co přijde.
A znovu - také tato situace bude pokračovat a nabývat na intenzitě až do konce. V knize Zjevení čteme o nebeských úkazech a o řevu valícího se moře - jak žádný ostrov nezůstane na svém místě
To je vyvrcholení - těch kataklyzmatických změn i těch věcí, které souvisí se strachem a bezradností národů. Jedinou cestou, jak těmto věcem uniknout, jak uniknout hněvu Beránka, je vzývat Jeho jméno a být spasen. Věřit v Krista a hledat jeho vůli a jeho království na prvním místě ve svém životě.
Jenom vírou v Pána Ježíše Krista se můžeme zachránit před přicházejícím Božím hněvem. Ale změny a všechno to dění se nebude týkat jenom viditelných věcí:
3. Nebeské mocnosti se zachvějí. První věc, kterou musíme zmínit, je překlad Ekumenické Bible, kterou používáme. Překladatelé nám tady nabídli výklad originálního textu, nikoliv jeho překlad. Není to špatný výklad, ale jedná se o výklad, nikoliv o překlad.
K - moci nebeské, B21 - nebeské mocnosti, KMS - mocnosti nebes. V originále je slovo nebesa. Nebeské mocnosti se budou chvět. Budou se chvět stejným způsobem, jako lidé na zemi. Je tady výraz, kterým jsou v Novém zákoně v této souvislosti popisovány duchovní mocnosti, které vzdorují Bohu:
Tento text nám také ukazuje, že proti těmto mocnostem vedeme svůj boj. Nikoliv proti tělu a krvi - tedy proti druhým lidem, ale proti duchovním mocnostem. Bible také mluví o tom, že Pán svým ukřižováním a zmrtvýchvstáním tyto mocnosti odzbrojil:
Přestože Pán už zvítězil, tak stále musíme bojovat. Nicméně - mocnosti byly odhaleny a odzbrojeny - Kristovým křížem. V něm je take naše vítězství. Nemohou nás oddělit od Boží lásky:
Stále se sice vzpouzí a jsou ve vzpouře proti Bohu, aktivně působí v těch, kdo vzdorují Bohu, ale vědí, že nastala poslední hodina. Proto se chvějí. Vědí, že se přiblížil okamžik, kdy:
To nás vede přímo k poslednímu bodu našeho dnešního textu:
Kristův druhý příchod je vyvrcholením ve smyslu završení celých dějin. První Pánův příchod byl vyvrcholením v tom smyslu, že došlo k té nejdůležitější události od stvoření světa - Bůh se stal člověkem a přebýval v lidském těle mezi lidmi.
Filipským 2:7-9 A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
To je ten první vrchol - to byl skutečný zlom lidských dějin. Byla to událost, která vedla k vyvýšení Krista, k jeho oslavení. Získal ještě větší slávu, než jakou měl od věčnosti u Otce. Ale to všechno směřuje ještě dál - On znovu přijde a ukončí lidské dějiny a skončí svět takový, jak ho známe.
Lukáš 21:27 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.
Slunce ztrácí tvář, Měsíc se mění, jsou znamení ve vesmíru, na hvězdách, lidé se chvějí, valící se moře burácí a řve, země se třese, skály pukají, nebeské mocnosti se chvějí - proč to všechno? Protože přichází Pán slávy, Ježíš Kristus se vší svou mocí. Podívejme se na tři charakteristiky jeho příchodu, jak nám je zaznamenal Lukáš:
1. Zjevný - Pánův příchod bude zjevný. Všichni ho uzří. Podívejme se na paralelní text u Matouše:
Pánův druhý příchod bude jasný naprosto všem lidem. Když Ježíš přišel na zem při svém prvním příchodu - když se narodil jako malé novorozeně, tak to nebyla nějaká speciální událost, která by proběhla všemi tehdejšími sdělovacími prostředky. Byli lidé, kteří o tom věděli - pastýři v horách, kterým to oznámili andělé, mudrcové z východu, kteří to vypátrali ve hvězdách, přátelé Marie a Josefa a také jejich příbuzní - jako byli rodiče Jana Křtitele - Zachariáš a Alžběta. Také tehdy se zjevila nebeská sláva, ale jenom pastýřům, kteří byli naplněni bázní.
S druhým příchodem Pána to bude jinak. Kdyby to bylo možné, tak noviny toho budou plné a v rádiu a v televizi se nebude mluvit o ničem jiném. Ale možné to nebude. Tak, jak bude Pánův příchod zjevný, tak bude také definitivní. Nebude to nic tajného nebo skrytého. Někteří falešní učitelé - přesně ti, o nichž se mluví v předchozím textu - říkají, že Kristus již přišel, ale neviditelně, tajně. Ne! Boží Slovo nám jasně ukazuje, že Jeho druhý příchod bude takový, že se to prostě neutají. Všichni se to dozvědí.
To nás vede k druhé charakteristice - Pánův příchod bude také:
2. Slavný - přijde s velikou mocí a slávou.
Pán přichází s velikou slávou. Ale zastavme se na okamžik - vždyť On sám je slávou:
Pán je odlesk Boží slávy. On je zjevením Boží slávy. V Něm je Boží sláva shromážděna a zhmotněna. Tak si to představme - Ježíš Kristus, Pán slávy, se zjeví se zástupy svých svatých. Jeho příchod bude, jako když blesk ozáří nebe. Od východu až na západ. Bude to záře Boží slávy. Jeho příchod bude slavnější než cokoliv, co bychom si mohli představit. Bude plný slávy a moci. Přijde vykonat soud nad bezbožnými. To je znak Pánovy moci. Každé koleno se skloní před Pánem - to bude jeden ze znaků Jeho slávy. Přijde s velikou slávou, ale nezůstane jen u ní. Jeho sláva se bude rozhojňovat. Jak?
Na nás, na křesťanech bude zjevena Pánova Sláva a tak bude rozhojněna. Tak bude jeho příchod ještě slavnější než cokoliv jiného. Bude zde jeho nevěsta, církev, kterou si připravil, aby byla svatá a plná Jeho slávy. To je to, k čemu jsme povoláni. Právě toto na nás - na vás - bude zjeveno při jeho příchodu. To bude opravdu slavný a mocný příchod. Nelze jinak než ho s radostí vyhlížet a těšit se na něj. Ale je tady ještě další důvod, proč bychom to měli dělat. Pánův příchod bude také:
3. Vykupující - až Pán přijde, tak to bude znamenat naše vykoupení.
Pánův příchod bude znamenat naše vykoupení. Odložení smrtelného těla a oblečení nesmrtelného. To je něco, co si nedovedeme dost dobře představit, ale co nám Písmo představuje, jako naprosto jistou naději. Tak jistou, jako že byl zničen Jeruzalém a Judsko.
Lukáš 21:28 Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."
Proto vás chci vyzvat, moji milí, abyste se napřímili a zvedli hlavu. Pohleďte vzhůru. Pán přichází. Ještě možná nevidíme ty poslední známky, které budou předznamenávat Jeho slavný příchod, přesto máme jistotu, že s každým uplynulým dnem jsme o den blíže jeho velikému a slavnému příchodu. Každý den jsme blíže tomu, že se zbavíme těla, které je propadlé hříchu, a budeme proměněni do Pánovy podoby - budeme už definitivně svatí a bez poskvrny.
Mnoho z těch věcí, o nichž Pán mluvil se svými učedníky, se již děje. A my jsme toho svědky. Proto se radujme a s důvěrou vyhlížejme Pánův brzký příchod. Apoštol Pavel napsal církvi, že to jsou slova, jimiž se máme navzájem povzbuzovat a potěšovat (1Te 4,18). Pán je blízko. To je motor našeho života. To je něco, co Kristově církvi pomáhalo a pomáhá překonat každou bolest a trápení, každé soužení a pronásledování, každý hřích a pokušení. Pán přijde a přijde brzy. Neopozdí se. Ale bude tady právě včas. To jsou slova, jimiž je ukončena Bible v knize Zjevení, kapitola 22. Tak se radujme, protože naše vykoupení je každý den o něco blíže.
Amen.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Lk21-20-28-osnova.pdf | 150.56 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
