Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 31. října 2010
Pokoj vám a milost. Při mnoha příležitostech vyučoval Pán Ježíš o posledních časech. Už jsme se s takovým vyučováním setkali v Lukášově evangeliu několikrát. Připomeňme si Pánovo vyučování o nevěrném správci, který špatně čeká na návrat svého Pána:
Nebo vyučování o hostině, na kterou jsou mnozí pozváni. Měli však mnoho výmluv, a když nakonec odmítli přijít, tak Pán povolal jiné (Lk 14). Nebo:
A potom pokračoval vyučováním o tom, jak to bude těsně před Jeho příchodem - lidé budou naprosto lhostejní k duchovním věcem - budou jíst, pít, hodovat, kupovat a prodávat a onen den je zastihne nepřipravené. Jako za dnů Noema, jako v době Lota, kdy byly náhle Božím soudem zničeny Sodoma i Gomora. A Pán vždy varuje - nedopusťte, abyste byli jako lidé, kteří nebudou připravení.
Vypadá to, že Pán Ježíš učil mnoho o přicházejícím Božím království. Stejně tak ale vidíme, že mu lidé velmi často nerozuměli. Těsně před tím, než přišel do Jeruzaléma, tak byl v Jerichu.
Zdá se, že lidé byli nějak zmatení ohledně toho, co se má dít. Proto Ježíš znovu a znovu učí o těchto věcech. Skoro celá 21. kapitola Lukáše je takovým vyučováním. A náš dnešní text je vyvrcholením celé kapitoly a vede k hlavnímu bodu celého vyučování - buďte připraveni na příchod Pána a soud. Pojďme tedy společně přečíst z Lukášova evangelia a přečteme skoro celou 21. kapitolu, od v. 5 až do konce.
Zdá se, že se Pán opakuje, ale z Písma vidíme, že to je přesně to, co potřebujeme opakovaně slyšet. A tak kromě všech těch věcí v textu zde můžeme vidět Boží moudrost i trpělivost, kterou s námi Bůh má, když nás krok za krokem vede a buduje nás, abychom:
Pojďme tedy nyní do našeho textu a budeme se zabývat verši 29-38. Ježíš ilustruje své vyučování:
Ježíš často používal obrazy, které měly jeho posluchačům pomoci pochopit, co slyšeli. Nejinak je tomu i v tomto případě.
Lukáš 21:29-30 Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.
Toto je Pánovo jednoduché podobenství. Pán Ježíš poukazuje na fíkovník, s nímž se v Izraeli můžete setkat velmi často. Je to takový běžný strom. Ježíš tady říká - podívejte se na něj a vezměte si poučení od fíkovníku. A dodává - a zaznamenává to jenom Lukáš, na rozdíl od Matouše a Marka - nebo se podívejte na jiný strom. Nebo jak doslovněji překládá stará Bible kralické - na všechny stromy.
V různých kázáních a komentářích naleznete různá vysvětlení tohoto textu. Od osobního, kdy fíkovník zazelená, když se blíží léto, tak i křesťan má rozkvést, když se blíží příchod Krista, takže fíkovník je symbolem Božího lidu, přes to, že fíkovník je symbolem rozpuku nebo nových věcí, takže bychom měli očekávat nové věci, až po rabínský výklad, kdy fíkovník odkazuje na věrnost Božímu slovu, protože se pod fíkovníkem Boží Slovo studuje. Asi nejrozšířenějším výkladem pak je přirovnání fíkovníku k Izraeli, jako národu a jako státu. A ustanovení státu Izrael z roku 1948 je mnohými vykládáno jako naplnění tohoto podobenství. Nechci tyto zmiňované věci rozebírat. Mluvím o nich, protože se s nimi můžete setkat a s tím posledním výkladem se pravděpodobně budete setkávat nejčastěji. Co je ale důležité pro nás? My chceme slyšet, jak toto podobenství vykládá sám Pán Ježíš. Chceme slyšet, co říká text Božího Slova, chceme aby Bible sama k nám promlouvala a skrze ní nás Duch Svatý uváděl do veškeré pravdy. Právě tak to také dělá. Tak některá podobenství v Písmu Pán Ježíš prostě řekl a někdy k nim také dodal:
Jiná podobenství zase velmi pečlivě vyložil - jako třeba to rozsévači, nebo milosrdném Samařanovi. Jak je to ale s podobenstvím v našem textu? Pojďme se podívat, jak toto podobenství vykládá Ježíš:
Lukáš 21:31 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.
Pán Ježíš tady naprosto zjevně a jasně odkazuje na to, co řekl před několika okamžiky. Připomeňme:
A je docela možné, že to má odkazovat i na věci, řečené na začátku kapitoly - války, zemětřesení, hladomory, vzpoury, pronásledování křesťanů. To všechno jsou znaky blížícího se konce. Minule jsme si ukazovali, že tyto znaky už můžeme vidět ve světě, ale také jsme v Písmu viděli, že se to vše bude ještě stupňovat a bude to dosahovat stále větší intenzity. Ale je tady ještě jeden znak, který můžeme nalézt ve verši 23:
V paralelním oddíle v Matoušově evangeliu potom čteme, že všechna ta nebeská znamení budou:
Bude tady nějaké veliké soužení a po tomto soužení přijde Pán. Znovu tuto skutečnost můžeme vidět v knize zjevení. Podívejme se do šesté kapitoly, kde jsou popsány pohromy, které přicházejí na zemi. Podívejme se nyní společně do Zj 6. Založte si Lk 21 a nalistujme Zj 6.
Tady vidíme soužení, kterým procházejí svatí. Zde jsou ti, kdo byli zabiti a přesto, že už jsou nyní s Pánem, tak volají - Kdy už! Soužení je opravdu velké. Ale - podívejme se dále:
Dokud se nenaplní počet. To ukazuje na Boží milost a na skutečnost, že přes všechno soužení a přes všechny hrůzy, které se budou dít a již se dějí, tak Bůh zachrání úplně všechny, kteří mají být zachráněni. V nebi nebude nikdo chybět. Nikdo z těch, kdo mají být spasení, nezůstane nespasený. Ale podívejme se ještě dále:
To je skoro totéž, co jsme četli u Lukáše. Země i vesmír se budou chvět. A nejen oni:
Lidé se chvějí a třesou se před Bohem. Až uvidíte, že se toto děje, tak máte vědět, že Boží království je blízko. Pán přichází:
Přišel čas Božího soudu, ale také spasení. Pojďme zpátky do Lukášova evangelia.
Vaše vykoupení je blízko. To je poselství olivy a každého stromu, který se začne zelenat. Právě o tom je Pánovo podobenství. Není ani o Izraeli ani o dalších národech, nebo jak říká jeden z mých oblíbených komentátorů - o vzedmutí nacionalismu mezi všemi národy. Je o soužení, je o nebeských známkách Pánova příchodu. Kdy uvidíte ta znamení mého blízkého příchodu, říká Pán, tak se radujte, protože Boží království je blízko. Čím větší soužení zakoušíte, tím větší jistotu můžete mít, že se přiblížil den Pánova příchodu. Tak se nebojte! Ježíš přemohl svět a brzy přijde, aby ukončil dějiny tohoto hříchu propadlého světa. Nebojte se. Vždyť patříte Jemu. Hlavní myšlenkou Pánova podobenství však nejsou ani tak všechny ty věci, které se budou dít a některé se již dějí. Hlavní myšlenkou je vědět, o co jde. To je to nejdůležitější. Tak, jako víme, že se přiblížilo léto, když vidíme prnví ovoce na stromech, tak jako v našich končinách víme, že brzy propukne jaro, když se pupeny stromů začnou nalévat, tak máme vědět, že se blíží příchod Pána Ježíše Krista. Když se objeví všechny tyto známky, tak nám má být jasné, že je to tady. Máme se radovat z Boží věrnosti a z toho, jak Pán naplňuje svá zaslíbení. Aby Ježíš své učedníky upokojil, tak jim dává:
Podívejme se na následující dva verše. Oba jsou to verše, které nás mají ujistit o tom, že Pánova slova jsou pevná a nepohnutelná. Oba tyto verše nás mají vést k větší důvěře v Pána. Ten první z nich patří mezi velmi obtížné a kontroverzní verše.
Lukáš 21:32 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane.
Máme před sebou verš, který rádi používají skeptici a nepřátelé křesťanství, když chtějí zpochybnit Boží Slovo nebo dokonce ukázat na to, že Pán Ježíš Kristus byl falešný prorok. Musíme se proto zastavit u tohoto verše a dobře ho prozkoumat, aby nám bylo naprosto jasné, co chtěl svým výrokem Pán Ježíš Kristus doopravdy říci. Slovo generace, které zde máme, je řecké slovo GENEA, a to známe, alespoň někteří například ze slova genealogie. To slovo může znamenat rod nebo pokolení. Pokolení v Bibli přinejmenším ve dvou významech. 1. Pokolení v časově omezeném významu. Tak to čteme např.:
To jsou slova, která Bůh promluvil skrze Mojžíše, když Izraelci putovali z Egypta do zaslíbené země.
To je pokolení ve smyslu generace. Generace, která je podle tohoto textu 38 let. Tak někteří učenci vidí v Lukášovi 21 právě generaci - tu generaci, ke které Pán promlouvá. Tito lidé měli spatřit tyto věci, o kterých mluví Pán. Někteří pak také poukazují na to, že 38 let potom, co Ježíš toto vše předpověděl, byl zbořen chrám a zničen Jeruzalém. Tak je to zřejmý odkaz na verše, které mluví o zničení chrámu a Jeruzaléma. Tato teorie má podle mě několik problémů: jednak počítá s rokem 32 jako s rokem ukřižování, což může být pravda, ale také nemusí. My to prostě s naprostou jistotou nevíme. Ale tato teorie to nevyžaduje nutně. Nicméně daleko závažnějším problémem je, že Ježíš mluví v těchto souvislostech také o svém druhém příchodu. A ten je zatím ještě před námi.
Jiný názor, který chápe slovo pokolení ve smyslu konkrétní časově omezené generace, říká, že se jedná o generaci, která zde bude těsně před příchodem Pána Ježíše Krista. V tomto smyslu by to mohlo znamenat také rod - a konkrétně Izrael, který zde bude jako národ až do příchodu Ježíše Krista.
S tím souvisí další významy - kdy bychom mohli mluvit o generaci nebo pokolení věřících, křesťanů, kteří zde budou, dokud se tyto věci nenaplní, nebo naopak o pokolení nevěřících. Tyto dva poslední významy nás vedou k druhému významu slova pokolení.
2. pokolení jako ne zcela přesně časově ohraničené pokračování lidského rodu. V tomto smyslu můžeme mluvit například o pokolení před potopou a pokolení po potopě - to bylo starověké židovské chápání slova pokolení. Takto bychom mohli rozumět slovům Pána Ježíše Krista tak, že věk lidí neskončí, dokud On nepřijde. A velmi konkrétně bychom to mohli chápat např. v kontextu:
Zvrácené pokolení, kterému bude přičtena vina za zavraždění všech proroků od počátku světa (Lk 11,50-51). I toto ukazuje na pokolení v nejširším slova smyslu. Pokolení, které ukřižovalo Krista. Co může být zvrácenějšího. A to se netýká jenom té generace, která stála pod křížem a posmívala se Pánu. To se týká také každé další generace, celého Adamova pokolení.
Jak na to reagujeme? Jak na to reagují lidé, když jim o této lásce vyprávíme? Výsměchem, pohrdáním nebo v lepším případě lhostejností. Nepomine toto pokolení, dokud se všechny tyto věci nenaplní. Takto rozumím našemu verši. Možná bychom i tento význam mohli trochu zúžit, jako to dělají někteří učenci, když spojují tento význam s jedním z předchozích a říkají, že se to týká Izraele, který setrvá ve své zatvrzelosti a v odmítání Krista až do Jeho druhého příchodu. Ale jak zatvrzelí Židé, tak pohané, kteří odmítají Krista, se v ničem neliší. A Bible svědčí o tom, že i my jsme takoví byli.
Tak můžeme vidět, že Pán Ježíš nemá na mysli jenom ty lidi, jimž tato slova říkal, ale také všechny další. Ale smyslem těchto Jeho slov není nahnat nás do náruče strachu, nebo pochybností. Smyslem těchto slov je ujištění. Je to důrazné ujištění, že všechny tyto věci nastanou. Než aby se tato slova nenaplnila, to spíš zahyne celý národ, celé pokolení. Je to tedy podobné ujištění, jako následující:
Lukáš 21:33 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
Je dobré si všimnout, že Ježíš prohlašuje tato slova hned po onom těžkém a těžko pochopitelném verši. Může nás to vést k tomu, že i když nebudeme úplně jasně rozumět všemu, co Pán říká, tak můžeme věřit všemu, co Pán říká, protože Jeho Slovo je pevnější než nebe a země.
Boží Slovo je ukotvené v nebesích. Je tam ukotveno navěky. Nemusíme se bát, moji milí, že když něčemu z Božího Slova neporozumíme, tak že o to přijdeme. Boží Slovo je věčné, tak i na věčnosti budeme mít možnost zkoumat Boží Slovo a odhalovat Boží záměry. A kromě toho tam budeme s Jeho autorem. Boží Slovo je pravda. Boží Slovo je mocné, mocnější než jakýkoliv dvousečný meč (Žd 4,12).
Když čteme tyto charakteristiky Božího Slova a alespoň trochu jim rozumíme, jak moc se nám potom
otevírají taková slova jako ve verši:
Nebo jiné místo, které mluví o tom, jak se člověk může stát křesťanem:
Takové verše by nás měly vést k tomu, že budeme používat Boží Slovo, k tomu, že ho budeme číst, studovat, učit se ho zpaměti, rozjímat nad ním, sloužit Božím Slovem druhým lidem. Ef 6,17 říká, že Boží Slovo je mečem Ducha Svatého, tak vás chci vyzvat, abyste se nebáli tento meč používat. Když mluvíte s druhými lidmi, používajte Boží Slovo, když chcete povzbudit křesťany, použijte Boží Slovo, když potřebujete potěšit, vezměte tento meč, který má moc spasit naše duše.
Náš Pán používal Boží Slovo, odkazoval na něj a neustále zdůrazňoval jeho pevnost, pravdivost, neomylnost. I v tom bychom Ho měli následovat. Nedopusťme, aby Boží Slovo bylo zlehčováno nebo rozmělňováno, aby ho lidé zpochybňovali nebo zlehčovali.
Na tomto místě Pán odkazuje na Boží Slovo a ukazuje na jeho pevnost. Říká to v kontextu svého brzkého příchodu. Mluví o tom, že Jeho druhý příchod je naprosto jistý. Spíše národy, pokolení pominou, než aby Kristus nepřišel. Spíše se nebe i země zhroutí - a oni se zhroutí - než aby Boží Slovo nepominulo. Ježíš tady staví do kontrastu nebe a zemi proti Božímu Slovu. To, co nám připadá tak nepohnutelné a trvalé - nebe a země, tak ohromné a pevné, je nestabilní a pomíjivé proti pevnosti, nepohnutelnosti a trvalosti Božího Slova. To je povzbuzení, které vychází z úst samotného Pána. A na toto povzbuzení přímo navazuje:
V dalších verších našeho textu nás Ježíš vede velmi praktickým směrem. Dosud mluvil o znameních, o národech, králích, vzpourách, válkách, zemětřeseních, vesmírných tělesech, nebeských mocnostech. Nyní se ale dostává k samotnému jádru toho, k čemu tím vším směřuje - k osobní aplikaci. Jak máme aplikovat všechny tyto věci? Máme zkoumat znamení, zoufale sledovat zprávy, pozorovat nebe, pátrat po kdejakém zemětřesení a zatmění měsíce nebo slunce? Podívejme se do Bible. Co říká náš text?
Lukáš 21:34 Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.
Tady je ten hlavní důvod proč Pán všechny ty věci říká. Varování i povzbuzení, seznámení s událostmi, které naprosto jistě přijdou a mnohé z nich už přicházejí. A důvod? Lidské srdce. Srdce učedníků. Mějte se na pozoru. Dávejte dobrý pozor. Ne na to, co se děje na nebi nebo ve světě, ale na to, jak je na tom vaše vlastní srdce. Všimněte si té paralely. Když se učedníci na začátku kapitoly zajímají o všechnu tu nádheru chrámu a o ty vnější věci, tak jim Pán říká:
A co jim říká nyní?
Lk 21:34 Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí
V podstatě jim říká totéž. Nechce, abychom se soustředili na vnější věci nebo nějaké projevy, nechce, abychom sledovali svět, ale abychom se soustředili na duchovní věci, abychom hledali Jeho samotného a přicházející Boží království. To je jádro Pánovy zvěsti po celou dobu jeho služby.
K tomuto bodu směřuje celé jeho vyučování o posledních věcech. Ne to okolo nás, ale to, co je v nás. Jaké je naše smýšlení. A všimněte si, že to je také obsahem jeho slov zde.
Nestřídmost, opilství, starosti o živobytí. Je tak snadné propadnout těmto věcem. A vede to k jedinému: k duchovní slepotě, ke lhostejnosti vůči duchovním věcem, k duchovnímu spánku. Tolik křesťanů se nechá ukolébat tím, že jsou v pohodě, že je pokoj a nic nehrozí, že mohou v klidu pracovat a užívat si toho, co si vlastníma rukama vydělají. Jakmile ale přestaneme věci měřit světlem druhého Kristova příchodu, tak se měřítkem stane svět s jeho prioritami a žádostmi, touhami a pokušeními.
A tak Ježíš říká - pozor na nestřídmost, opilství, starost o živobytí. To jsou věci, které nás odvedou.
Pozor na své srdce. Ať to není srdce světské, ale srdce plné Ducha Svatého, proměněné a naplněné Slovem Božím. Pán Ježíš toto své varování spojuje s jednou z charakteristik svého druhého příchodu:
Lukáš 21:34 aby vás onen den nepřekvapil jako past.
Přes všechny znaky toho, že blíží Pánův příchod, bude Jeho příchod nečekaný, náhlý. Už jsme to viděli několikrát - Ježíš o tom docela často vyučoval.
A tdy dokonce čteme - aby vás nepřekvapil jako past. To je nečekaný příchod. To je moment překvapení. Kdy si říkáme - pokoj, nic nehrozí. A naše myšlení a potom i jednání nás svede - k tomu, že přestaneme být ostražití, přestaneme střežit své srdce, otupíme, už nebudeme s láskou vyhlížet Pánův příchod a budeme lhostejní, vlažní. A pak - sklapne past.
Lukáš 21:35 Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi.
Nebesa se zavřou jako kniha. Vesmír se žárem roztaví - to bude slavný příchod Ježíše, kdy celá země bude postavena před Boží soud. Nikdo se nevyhne oné chvíli, kde se každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí skloní před Pánem a každý jazyk k slávě Boha Otce vyzná, že Ježíš Kristus je Pán (Fp 2,10-11).
Ale nejedná se tady o nějakou past na lidi, past na křesťany. To není něco tajného, co by Pán Bůh chystal, aby mohl lidi překvapit. Je to něco, co je naprosto jasně zjeveno v Bibli, něco, co se stane, je to budoucnost, která je takto Bohem naplánovaná. A Bůh sám nás tady se svým plánem seznamuje. Proč? Aby nás tento Jeho plán nezastihl nepřipravené.
Už nějaký čas máme všechna místa, kde se na silnicích měří rychlost označená velkými cedulemi.
Myslíte si, že to nějak dramaticky snižuje ostražitost řidičů? Ano - některých jistě. Ale jiní prostě jedou, jak chtějí. A potom se diví, že je policisté zastaví. Diví se, že sklapla past. I nám Pán říká:
Lukáš 21:36 Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka."
Dvě výzvy tady máme od Pána Ježíše Krista pro křesťany. 1. Být bdělí - znovu to tady Pán opakuje už poněkolikáté v celé kapitole a znovu nám to ukazuje, kam má směřovat naše pozornost. Nikoliv k vnějším věcem a znamením, ale k srdci. A to k tomu vlastnímu. Naše tendence jsou přesně opačné. Jsme jako učedníci na začátku této kapitoly. Obdivujeme nádherné věci, které pominou, a nevšímáme duchovních věcí, které mají zaslíbení pro věčnost. A pokud už si všímneme srdce, tak zpravidla toho vedle - díváme se na to, jak to dělají druzí a jaké je jejich srdce. Ale své vlastní před Bohem pokořit nechceme. Přestože to je jediná cesta, jak stanout před Synem člověka. Pokořit se před Bohem a věřit evangeliu. Jinak to prostě nejde.
Druhá výzva je výzva k modlitbám. A mohli bychom to také přeložit jako: Buďte bdělí, zatímco se modlíte. V té bdělosti se modlete - za co? Trochu přesnější překlad B21:
Luk 21:36 Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka."
Modlete se za to, abyste byli hodni uniknout. To nás odkazuje zpátky k v. 19:
Ale sami ze své síly nejsme schopni ani vytrvat na modlitbách - jak to uvidíme už brzy na Petrovi a ostatních učednících, kteří spali, když je Kristus požádal, aby se s ním jednu hodinu modlili. Nejsme schopni ani zůstat vytrvalí, ale potřebujeme Pána, aby nás vedl a posiloval. Jenom jeden jediný člověk může žít skutečný křesťanský život - a to je Kristus. Bible říká, že On žije v nás. Znovu nás to vede k Němu a k Jeho Slovu a také k závěru, který ukazuje právě na toto východisko.
Lukáš 21:37-38 Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová. A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.
Pán zvěstoval Boží Slovo a lidé se shromažďovali, aby mu naslouchali. To je reakce Bohem probuzeného srdce. Touží po Božím Slově a po společenství s Kristem. Na druhé straně je lhostejnost:
Proto Pavel vyzýval Timotea:
A to je také výzva i pro nás. Zvěstovat Boží Slovo, ponořit se do Božího Slova a střežit své srdce právě Božím Slovem. Amen.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Lk21-29-38-osnova.pdf | 331.34 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
