Svobodný v Kristu (Ga 5,1-6)

K čemu nám prospějí skutky zákona?

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 4. listopadu 2007 osnova

Dobré dopoledne, milovaní svatí, bratři a sestry v Pánu Ježíši Kristu. Pokoj vám a milost.

V úterý jsme se na biblické hodině dostali do zajímavé diskuze a padla velmi důležitá otázka - kdo je tedy onen dědic, o němž se mluví v listu Galatským? Pro koho platí to nádherné dědictví? Platí také pro mě osobně? A jsou nějaké věci, jak mohu poznat, že toto dědictví je připravené právě pro mne?

Jinými slovy jsme se ptali na to, kdo je skutečný křesťan? Protože jenom pro opravdové, z Ducha a nikoliv z těla narozené křesťany platí zaslíbení, která jsme četli v listu Galatským.

  • Galatským 3,29 A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.

My už jsme si z listu Galatským ukázali na některé charakteristické znaky z Ducha narozených křesťanů. Ovšem dnes se budeme zabývat textem, který je takovým shrnutím předcházejících tří kapitol, takže se znovu podíváme na to, jaké jsou známky života, který vede přímo do Boží náruče.

Už jsme hodně mluvili o zákonu a milosti, o těchto dvou kontrastech, které nelze žádným způsobem smířit, smíchat, propojit. A tady nacházíme jednoduché prohlášení, jímž Pavel znovu připomínal Galatským, že Mojžíšův zákon byl zastaralý, vetchý a Kristus ho ukončil, když přinesl lepší novou smlouvu, která byla založená na zaslíbení. Požehnání Abrahamovo, jímž je ospravedlnění z víry v Ježíše Krista, uvádí do vztahu s Bohem, což zákon udělat nemohl. Zákon byl Božím vražedným nástrojem v tom smyslu, že zjevoval a zjevuje hříšnost člověka a svatost Boha.

Na druhé straně víme také, že zákon Mojžíšův byl svatý, spravedlivý a dobrý, protože přišel od Boha. Se zákonem nebylo vůbec nic v nepořádku. Ovšem zcela jinak tomu bylo s těmi, jimž byl zákon dán. Zákon byl ukončen, naplněn tím Jediným, který na první místo postavil to, co tam mělo být - Boha.

  • Marek 12,29-30 Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!

Spasení nikdy nebylo založeno na dodržování zákona, ale na víře v Boha jak to Pavel ukázal Galatským na příkladu Abrahama.

Řekli jsme si také, a je to z listu Galatským zcela zřejmé, že Galatští nežili ve svobodě, kterou měli v Kristu Ježíši. A skutečnost je taková, že je stále mnoho věřících, kteří také nežijí v té svobodě, kterou jim Kristus vydobyl.

Mnozí nezakouší skutečnou svobodu v Kristu, protože se rozhodli, že budou žít v poutech a v svěrací kazajce takzvaného křesťanského náboženství.

Pojďme nyní do našeho textu a najděme zde několik odpovědí na to, proč někteří lidé chtějí žít v poutech, spoutáni a nechtějí zakoušet svobodu od Krista, k čemu nám jsou prospěšné skutky zákona a jak se projevuje křesťanský život - život, který vede ke spasení a nikoliv k odsouzení.

Budeme číst z listu Galatským 5,1-6.

  • 1 V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha.

Hned v prvním verši se zastavme u několika věcí. Tou první je jasná skutečnost, že to je Kristus, kdo vysvobozuje. V kontextu listu Galatským nám tato skutečnost může vyniknout o to více, oč více víme, jak Galatští chtěli vysvobodit sami sebe skrze skutky zákona.

Už v první kapitole jsme viděli, že to je jenom Kristus,

  • Galatským 1,4 který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.

Je tady od začátku to velké téma vysvobození z hříchu, tohoto zlého věku, z prokletí zákona.

Je to Kristus, kdo nás povolává, jako povolal v životě matky apoštola Pavla - jaké bylo Pavlovo rozhodnutí, když ho Kristus takto povolal? Jaké bylo jeho odhodlání stát se křesťanem? Žádné. Bylo to cele Boží dílo - Boží milost.

Je to skutečnost, která je jasně vystupňovaná ve 4. kapitole, kde čteme:

  • Galatským 4,9 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni.

Byli jste od Boha poznáni. Bůh jednal ve vás. Podle své vlastní vůle. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu narodili Slovem pravdy (Jk 1,18). Kristus nás vysvobodil. Je to jeho dílo!

Jak jsme k tomu přišli my? Jenom tak, že jsme uvěřili Slovu pravdy, které jsme slyšeli. Porozuměli jsme tomu slovu ve své mysli, přijali jsme ho ve svém srdci, bytostně jsme souhlasili s tím, že to je pravdivé slovo, spolehli jsme se na něj a toto slovo v nás vyvolalo reakci a my jsme vyznali, že Ježíš Kristus je náš Pán a my se spoléháme jenom na jeho zásluhy. To je přesně to, co popisuje list Římanům:

  • Římanům 10,9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Kde je v tom místo pro naše zásluhy? Není zde! Byl to Bůh, kdo musel protesat naše uši, abychom slyšeli slovo evangelia, byl to Bůh, kdo musel probudit naše zcela mrtvé srdce, aby bylo Bohem - Duchem Svatým usvědčeno z hříchu, byl to Bůh, kdo dal do naší mysli světlo, takže se nám začaly skládat jednotlivé střípky evangelia a začalo to dávat smysl a konečně to byl Bůh, kdo nám dal sílu - zcela proti naší hříšné přirozenosti - pokořit se a vyznat, že Ježíš Kristus je Pán mého života.

Kristus nás vysvobodil. Ze tmy, ze smrti, z hříchu, z prokletí zákona, z marného způsobu života.

Proto tady Pavel přichází s důrazným povzbuzením - stůjte proto pevně v této svobodě, kterou vám Kristus vydobyl. Není to jediné místo v Písmu, ale jako nit se táhne skoro každou knihou v Bibli.

  • Koloským 1,22-23 Nyní jste v Kristu usmířeni s Bohem, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony - pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia,
  • 1 Korintským 16,13 Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní!
  • Filipským 4,1 proto stůjte pevně v Pánu, milovaní.
  • 2 Tesalonickým 2,15 Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem.

Jak můžeme stát pevně? Tak, že se budeme držet toho, co nám apoštolové odevzali. Tak, že budeme zůstávat v učení apoštolském. Občas jsme kritizováni, že klademe příliš velký důraz na Boží Slovo - ale co se stane, když to nebudeme dělat? Nebudeme stát pevně! A nakonec budeme uvrženi do otroctví!

Apoštolové nazvali Mojžíšův zákon jhem, břemenem. Pavel v této kapitole a Petr ve Skutcích:

  • Skutky apoštolské 15,7-11 Po velikém dohadování vstal Petr a promluvil k nim: "Bratři! Sami víte, že Bůh z nás už dávno vybral mě, aby pohané slyšeli slovo evangelia z mých úst a uvěřili. Bůh, který zná lidská srdce, jim tehdy vydal svědectví, když jim dal Ducha Svatého tak jako nám. Vírou očistil jejich srdce a neučinil žádný rozdíl mezi námi a jimi. Proč tedy teď pokoušíte Boha? Proč nakládáte učedníkům jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my? Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše Krista."

Proč byl zákon jhem nebo břemenem (E)? Protože ho nikdo nemohl naplnit - ani židé ani pohané! Skrze Kristovu smrt jsme byli osvobozeni od zákona Božího a nyní můžeme radostně uctívat Boha v Duchu a v pravdě. Písmo tolik ukazuje na svobodu, kterou v Kristu mají všichni věřící. Musíme se tedy ptát, proč se tolik lidí rozhoduje nežít v této svobodě?

Je tady několik věcí, které bych chtěl zmínit, a všechny mají společného jmenovatele - tím je falešné náboženství, nebo náboženství v tom špatném slova smyslu, to znamená náboženství jako cesta člověka za Bohem.

Náboženské mlžení. Pohodlnost náboženského života. Tito lidé říkají - my nemůžeme s jistotou vědět, že tohle je jediná cesta k Bohu. Ale jinými slovy to znamená - nám to takto vyhovuje. My jsme spokojení ve svém náboženství. Občas, když mluvíme s lidmi na ulici a ptáme se, zda věří v Boha, tak někteří odpovídají - já jsem ateista, katolík, evangelík, pravoslavný nebo …. Dávají tím najevo, že považují věc za uzavřenou a nechtějí s námi dále mluvit. Ale co to znamená? Často to pro lidi, kteří takto odpovídají, znamená, že vůbec nechtějí mluvit o duchovních věcech, že o tom vůbec nechtějí přemýšlet, že jsou spokojení se svým náboženstvím. Oni mají svou jistotu v takovém mlžném oparu, který je spoutává, ve falešné jistotě svého náboženství. Tito lidé, když s nimi dále mluvíme, tak většinou vůbec nevědí, čemu věří a často věří úplně protichůdným věcem. Za těmito věcmi stojí duchovní lenost a pohodlnost, která spoutává člověka a v konečném důsledku ho odvádí od Krista.

Náboženská pýcha. Mnoho lidí - jako byli např. židé v Galácii a jako jsou i dnes a další velmi nábožensky orientovaní lidé se NIKDY nevzdají své pýchy na to, co dělají, přestože Písmo říká, že to je špatné. A Písmo nám ukazuje, že přesně toto je špatný základ a je to nejrychlejší cesta do pekla.

Náboženský strach. Život ve svobodě z Ducha Svatého znamená, že musím odložit veškerou svou pýchu a náboženskou jistotu a být ochotný žít život, který je ze své přirozenosti nadpřirozený. Musím pochopit, že je jenom jeden jediný způsob, jak můžu žít život ve svobodě a tak musím podřizovat své jednání a svůj život tomu, k čemu mě vede Duch Svatý skrze Písmo Svaté - a to ať chci nebo nechci.

Přesně to znamená „stůjte pevně“. Buďte zakotvení v Pánu a Jeho Slovu.

  • Jan 8,31-32 Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.

To je ta svoboda, kterou vám Kristus vydobyl. Stůjte proto pevně a nedejte na sebe znovu vložit otrocké jho.

  • 2 Já Pavel vám teď něco řeknu: dáte-li se obřezat, Kristus vám nebude k ničemu!

Nyní Pavel vystupuje se svou apoštolskou autoritou. Vzpomeňme na první verše listu:

  • Galatským 1,1 Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých,

Pavel byl farizeus z farizeů, zákoník. On znal všechny jemné nuance zákona. Dobře věděl, co to je obřízka. Pavel věděl, že nelze být součástí Božího lidu - židovského národa - bez obřízky. Také ale dobře věděl, že obřízka (jak uvidíme v následujícím verši) znamená smlouvu z hory Sinaj, že obřízka znamená závazek k zachovávání CELÉHO Mojžíšova zákona. Ovšem znal také omezení, která se vztahovala na pohany, kteří se připojili k judaismu.

Galatští nyní byli na cestě k této hybridní formě judaismu. A nejen to. Falešní učitelé jim tvrdili, že je tady jasné a jisté znamení pro každého křesťana - na první pohled je možné rozlišit, kdo je a kdo není křesťan. Jsi obřezán a věříš v Krista - jsi křesťan. Nejsi obřezán - nejsi křesťan. Je tady nějaký tělesný projev, něco vnějšího, podle čeho se má poznat, že je někdo křesťan.

  • Skutky apoštolské 15,1 Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali bratry učit: "Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni."
  • Skutky apoštolské 15,24 Dověděli jsme se, že vás někteří lidé od nás zneklidnili a zmátli svými slovy, ačkoliv jsme jim k tomu nedali žádný pokyn.

Byli tady lidé, kteří zneklidnili věřící v Galácii: rozbili jednotu Ducha strachem a obavami.

Byli tady lidé, kteří chtěli zotročit a svázat duše druhých: doslova je ve verši 24: zmátli vaše duše, aby vás zničili, úplně vás rozbili a zplundrovali.

Tato situace byla natolik vážná, že Pavel neváhá použít velice silná slova - jsou to druhá nejstrašlivější slova v listu Galatským. Ta první jsou v kapitole 1:

  • Galatským 1,8-9 Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

A ta druhá jsou ve čtvrtém verši a za chvilku se k nim dostaneme.

Ale nešlo jenom o obřízku a nešlo jenom o církve v Galácii. Církve po celém světě a v každé době jsou v neustálém pokušení odvrátit se od spoléhání se a soustředění se na Krista k vnějším, tělesným věcem. Máme neustálou tendenci zaměňovat duchovní věci za ty vnější, viditelné. Proměnu srdce za proměnu oblečení. Nové oblečení je vidět hned. Ale proměna srdce se, moji milí, také dlouho neutají. Možná to nebude tak razantní, možná ta proměna bude trvat dlouho, ale Bohem proměněné srdce ponese nové ovoce a bude ovoce Božího Ducha.

A tak mějme neustále na paměti toto Pavlovo varování - jestliže se chcete soustředit na nějaké vnější znaky a na ně spoléhat, Kristus vám nic neprospěje.

  • 3 Každému, kdo se chce dát obřezat, znovu potvrzuji, že musí dodržovat celý Zákon.

A znovu jinými slovy a s jiným důrazem Pavel opakuje totéž. Už jsme to slyšeli mnohokrát v tomto dopise.

Apoštol Jakub ve svém listu tento argument postavil obráceně, když napsal?

  • Jakubův 2,10-11 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyť ten, kdo řekl: `Nezcizoložíš,´ řekl také: `Nezabiješ.´ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.

Musíš zachovat celý zákon. Není úniku. Chtěl bys jen kousek? Nejde to. Zákon je celek a jako celek musí být naplněn.

Vidíte tedy, jak tragická je situace tolika věřících, kteří pod vlivem Mojžíšova zákona chtějí dosahovat ospravedlnění a posvěcení?

Myslím, že lidé mají strach ze svobody, protože mají špatnou představu o tom, co to znamená. Být svobodný v Kristu neznamená, že si mohu dělat, co se mi zachce. Ale znamená to svobodu sloužit Bohu - sloužit mu v plnosti, v Duchu Svatém, v lásce - což nelze dělat v žádném náboženském systému.

Byli jsme osvobozeni k tomu, abychom byli služebníky, otroky Ježíše Krista. Proto se musíme vyvarovat všech pastí zákona a zákonictví, do kterých bychom se mohli snadno chytit, kdybychom chtěli smíchat zákon s milostí. Takové náboženství by bylo a je falešné, hloupé a bezbožné. Bylo takové v první církvi a je takové i dnes.

  • 4 Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti!

Mluvíte o Kristu, říkáte, že znáte Boha, hledáte věčný život - ALE neznáte Boží milost. Vy jste se zbavili Boží milosti, protože mimo Krista není žádná Boží milost.

Jak to tedy je? Máme žít v obavách, že jednoho dne se možná probudíme a zjistíme, že jsme daleko od Krista a že jsme odpadli od milosti? Naprosto ne! Je to právě falešné náboženství skutků a víry, které vyvolává takovou nejistotu.

Jako ti, kdo žijí v Kristu, kdo spoléhají na Jeho dílo, máme žít s pevnou jistotou. Jenom dvě místa z Písma za všechny ostatní:

  • Jan 6,37-39 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.

Ježíšovým pokrmem bylo činit vůli svého Otce (J 4,34). A tady je, že Otcovou vůlí je, neztratit jediného z těch, kteří přijdou ke Kristu a spolehnou na Jeho dílo. A jinde čteme:

  • Jan 10,27-30 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno."

Tady je něco, čemu říkám trojobal křesťanské jistoty. Věřící jsou v ruce Kristově. Jsou tam proto, že je někdo větší do této ruku vložil - Otec. A Ježíš to korunuje slovy - já a Otec jsme jedno. Nikdo je nevyrve, protože Otec, který je větší než všichni je tam dal. A tito jsou jedno. Haleluja.

Přesto jsme napomínáni, abychom stáli pevně a nenechali na sebe znovu vložit otrocké jho. Nemůžeme si říci, tak Bůh všechno udělal, já nebudu dělat nic. Takový postoj ukazuje na absolutní nedostatek Boží milosti v srdci takového člověka.

  • Židům 10,36-39 Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen `docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý - říká Bůh - bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.´ Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.

Zde jsou ti, kdo cele spoléhají na to, co udělal Pán Ježíš Kristus. Na Jeho dokončené dílo na kříži. Ale oni nejsou pasivní ve svém životě, ale Boží milost skrze ně jedná.

  • 5 My ale očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha, na základě víry.

Co tento verš znamená? Je přímou spojnicí od předchozího verše k následujícímu. My jako věřící, jsme si nevybrali zákon. My nespoléháme na skutky zákona.

To znamená, že je tady metoda, kterou věřící používají k tomu, aby zakoušeli spravedlnost ve svém životě a skrze kterou rostou ve spravedlnosti a jednoho dne budou skrze tuto metodu oslaveni a bude jim dána dokonalá spravedlnost. Jaká je to metoda? Je to víra v Ježíše Krista a my na základě víry a skrze Ducha Svatého očekáváme dokonalou spravedlnost, která se nám zjeví s příchodem našeho Pána Ježíše Krista.

  • Římanům 8,24-25 Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

Když jsi byl obřezán, bylo to vidět a spravedlnosti bylo učiněno zadost. Byla naplněna. Ale my očekáváme spravedlnost, která o mnoho přesahuje tuto lidskou spravedlnost, protože to je spravedlnost Boží.

  • 6 V Kristu Ježíši přece nemá význam obřízka ani neobřízka, ale jen víra projevující se láskou.

Toto je jeden z nejsilnějších a nejmocnějších výroků v listu Galatským a v celém Novém zákoně vůbec. Nezáleží na tom, jestli je někdo obřezán, či nikoliv. Nezáleží na původu člověka, nezáleží na stáří, na pohlaví, na vzdělání, inteligenci. Nezáleží na tom, co děláš. Jediné na čem skutečně záleží je víra v Ježíše Krista. Je to činná víra, která se projevuje praktickými skutky lásky.

  • Galatským 6,15 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.

Na začátku jsme mluvili o tom, jak se má projevovat opravdová víra - tady nalézáme jednoduchou odpověď. Bude se projevovat praktickými činy lásky. Nevíš, jak to má vypadat? Stačí se rozhlédnout, stačí se zeptat. Možná je někdo nemocen a potřebuje navštívit nebo nakoupit, uvařit. Možná některá maminka potřebuje pohlídat chvíli děti, aby si mohla odpočinout. Možná někdo potřebuje pomoci v domácnosti nebo s nějakým problémem. Je tolik příležitostí, jak můžeme prokazovat lásku druhým. Stačí jen chtít.

Na závěr otočme do Matoušova evangelia - my jsme již o tomto textu mluvili v úterý na biblické, ale chtěl bych připomenout některé důrazy a shrnout tak to, co jsme si dnes řekli z listu Galatským:

  • Matouš 7,13-27 13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Existují jenom dvě cesty v životě - jedna vede k životu a jedna vede k smrti. Logicky z toho vyplývá, že existuje a vždy existovala jenom jedna jediná cesta spasení a to vírou v Ježíše Krista. Každý z nás je na jedné z těchto dvou cest - kde stojíš ty?

Je tady široká cesta, která je snadná, která je dostatečně široká a jistá, kde se dá jít se zavřenýma očima a člověk ani nemusí příliš dávat pozor. A když jde chvíli trochu stranou a chvíli trochu zase na druhou stranu, tak to vůbec nevadí, protože ta cesta je široká. Na tuhle cestu si mohu vzít své náboženství, svou pýchu. Tato cesta mi zajistí také dostatek náboženské jistoty, protože všechno bude záležet na mě a budu to mít pod kontrolou.

Vedle ní je tady úzká cesta. Která je jasná, ostrá a těžká. Která znamená ořezat hřích, odhodit veškerou přítěž, která se nás tak snadno přichytí a spoléhat - ne na sebe, ne na svou sílu, ne na svou prozíravost, ne na své vzdělání nebo šikovnost - ale na Krista!

  • 15-20 Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci.

Dva druhy ovoce - někteří vás zneklidňují, chtějí vás zmást, chtějí poplést vaše duše. Falešní učitelé, kteří přinášejí neklid a nepokoj. Nemohou nést dobré ovoce, protože nestojí na dobré cestě.

  • 21-23 Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´

Všimněte si, čím argumentují tito lidé, kteří přicházejí ke Kristu. Víte, to nejsou ti, kdo by ho neznali - oni jdou za ním. Oni říkají Pane, my máme nějaký nárok. Nárok, který jsi zaslíbil. Ale tito lidé odcházejí zahanbeni, protože říkají - podívej se na moje zásluhy Pane. Podívej se na to, co všechno jsem pro tebe udělal. To jsou věci, kvůli kterým mě musíš přijmout. Oni chtějí dát Pánu své vlastní skutky a tak odcházejí zahanbeni - ale kdo věří v něho, nebude zahanben (Ř 10,11). Kdo se cele spolehne jedině na zásluhy Ježíše Krista, nebude zahanben.

  • 24-27 A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."

Stůjte proto pevně v té svobodě, kterou vám Kristus vydobyl. Jedině dokonané dílo Ježíše Krista může být skálou, na které bude stavba pevně stát. Jakýkoliv jiný základ musí být bezpodmínečně zbořen a nahrazen pevnou důvěrou v Krista.

  • Koloským 2,7 V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.

Kde stojíš? Jak stojíš? Po které cestě jdeš? Jaké ovoce neseš? Na co spoléháš a na čem stavíš?

To jsou otázky, které volají po odpovědi. Jestli nemáte jasnou odpověď v těchto otázkách, tak vás prosím neodcházejte dnes domů, dokud tyto věci nevyřešíte. Naléhavě vás žádám, neodkládejte to na později, na zítřek nebo na neurčito. Teď pojďte k Pánu. Jenom on je naše naděje.

Vás, kteří jste věřící, chci povzbudit k vytrvalosti ve víře. Stůjte pevně v Pánu a nedejte na sebe znovu vložit otrocké jho.

Amen.