Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 10. října 2010
Pokoj vám a milost. Ve čtvrtek jsem vezl Kristýnu na letiště a po cestě jsme se bavili o různých věcech. Mimo jiné také o televizi a o tom, v čem je a není přínosná pro život křesťana. K čemu jsou přínosem zprávy, jimiž jsme každý den masírováni. Zprávy o autonehodě v Horní Dolní, o tom, jak falešní opraváři okapů okradli důchodce v Dolní Horní, to je opepřeno nějakou perličkou z naší politické zcény a dojemným příběhem narozeného zvířátka v zoologické zahradě. Občas bychom takto mohli popsat zpravodajství našich televizních stanic.
Sami žurnalisté rozlišují mezi informací a aktualitou. Informace je zpráva, která s přibývajícím časem nabývá na důležitosti, zatímco u aktuality je to naopak. Podíl těchto zpráv by měl odlišit seriózní zpravodajství od bulváru. Nechci tady spekulovat o tom, že mnoho z českého zpravodajství - nejen televizního, ale také rozhlasového a tiskového - se velmi blíží k bulváru. Spíše chci, abychom se dnes zamysleli nad tím, že máme zpravodajství, které je aktuálnější a zároveň důležitější než jakékoliv jiné - máme proroctví Božího Slova. Informace, která s narůstajícím časem nabývá na stále větší důležitosti a aktuálnosti. Informace, která je - jak si dnes ukážeme - naprosto pravdivá a prověřená. Informace, podle které můžeme - a jako křesťané vlastně musíme - zařídit svůj život. Pojďme tedy otevřít Lukášovo evangelium a budeme číst 21. kapitolu od prvního do devatenáctého verše.
Když Kristus vjížděl na oslátku do Jeruzaléma, tak velmi dobře věděl, co bude následovat.
Tam večeřel spolu se svými učedníky a Marta při věčeři obsluhovala. Její sestra Marie ale vzala drahý olej z nardu a pomazala Ježíšovy nohy a otřela je svými vlasy. Celý dům se naplnil tou vůní. Ale srdce Jidáše Iškariotského se naplnilo zlobou a obořil se na Marii, proč způsobuje takovou škodu.
Marie byla jediná, která pomazala Ježíše k pohřbu. Ježíš věděl, co je před ním. Druhého dne (J 12,12) vjel na oslátku do Jeruzaléma. Věděl, že odmítnou, zatknou, obviní a zavraždí. Ježíš plakal nad Jeruzalémem, ale nikoliv kvůli sobě, kvůli tomu, že bude muset trpět, ale kvůli tvrdosti srdce, kterou lidé v tomto městě prokazovali. Proto se také hned po vjezdu do Jeruzaléma soustředil na ohnisko problémů a zamířil do chrámu a k zvrácenosti bohoslužeb, které se zde konaly. Vyhnal prodavače a směnárníky, káral farizeje, saduceje i zákoníky a každý den zde vyučoval zástupy. Zde také sledoval vdovu, která obětovala to, z čeho měla být živa na chrámový poklad. Na jejím příkladě chtěl Pán Ježíš naučit své učedníky nějaké duchovní pravdy:
Pán ukazoval učedníkům na lidské srdce - mluvil o těch, kdo dávají kvůli sobě, ze svého nadbytku - Bohu přinesli to, co jim zbylo - aby sami sebe oslavili před druhými a získali nějaké body před Bohem. Mluvil také o vdově, která dala všechno, z čeho měla být živa. Dala ze svého nedostatku, a protože Bůh se při všem našem konání dívá k srdci, tak mohl Pán říci, že tato vdova dala více, než všichni ostatní. Jak na to reagovali učedníci? Podívejme se do Markova evangelia:
Zatímco Pán ukazoval na bohatý dar chudé vdovy, učedníci obdivovali ohromné kameny a zlatou výzdobu chrámu. Některé z kamenů v těch chrámových zdech byly bloky o délce až 12 m. A tak zatímco Pán ukazoval na obětavé, měkké srdce, oni se dívali na věci, na kameny. Zatímco On mluvil o duchovních věcech, oni se dívali na tělesné. On je chtěl naučit dívat se očima víry, ale oni se dívali očima peněz. Je to tak přirozené a jsme v tom učedníkům tolik podobní. Ale Pán nechce nechat v takovém stavu.
Podívejme se do Lukáše, jak celou situaci popisuje:
Lukáš 21:5-6 Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
Odhlédněme nyní od rozpoložení učedníků, kteří spolu s dalšími lidmi obdivovali nádheru chrámu, a podívejme se na to, co dělá Pán. Ježíš jim bere jejich zlaté tele a roztlouká ho před jejich očima. Nezůstane z toho kámen na kameni. Vezměme si z toho dvě praktická ponaučení:
1. Boží Slovo je naprosto jisté - můžeme se na něj stoprocentně spolehnout. Pán Ježíš tady vyslovuje proroctví o chrámu, proroctví, které se naplnilo na 100%, do posledního písmenka. Ježíš tady vede své učedníky od tělesných věcí, od jistot, které můžeme obdivovat svýma očima, k jistotě, která daleko přesahuje všechny vnější jistoty - k jistotě Božího Slova.
Boží Slovo je naprosto jisté. Pevné. Můžeme se na něj spolehnout. Můžeme se na něj spolehnout více, než na své vlastní oči, víc než na svůj vlastní rozum. Boží Slovo je lepší než jakékoliv lidské zpravodajství, je aktuálnější než všechny zpravodajské deníky. A hlavně - je naprosto pravdivé.
V Božím Slově nalezneme řešení pro svůj duchovní život. Když se náš zrak odvrací od Boha ke světu, od duchovních věcí ke světským, tak je to Boží Slovo, co nás může velmi rychle vyléčit. Řeší naše duchovní problémy. Když tápeme a jsme ve tmě, tak je nám Boží Slovo světlem, když jsme zarmoucení, tak v něm najdeme potěšení, když jsme sklíčení, tak v něm najdeme povzbuzení, když hřešíme, tak nás usvědčuje.
Pán svým Slovem řeší také situaci učedníků. Mluvili jsme o jejich rozpoležení, jak se dívali na ty vnější věci, zatímco se měli učit věci duchovní, ale do toho vstupuje Boží Slovo.
2. Pamatujme na to, že všechno kolem nás, všechno tělesné, na co se upírá náš pohled, jednoho dne skončí. O tom je mimochodem celý tento oddíl - že přijde den, kdy se zjeví Pán a to, co nebude mít kvalitu věčnosti, skončí. Bude to zničeno a všechno zlé bude potrestáno. Pán bere jistotu učedníků a všech dalších, kteří byli kolem a obrací ji v prach. Všechno bude rozmetáno. Právě tak Pán jedná s našimi drobnými jistotami - On nás miluje jako své děti a nenechá nás bloudit. A to i přes to, že to bude znamenat bolest, nebo - jako v případě učedníků - veliký šok. Když učedníci slyšeli tato slova, tak z toho byli v šoku.
Jako kdyby je polili studenou vodou. Můžeme to vidět z jejich reakce:
Lukáš 21:7 Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?"
Co se to tedy bude dít, Pane? Poznáme to? Budou nějaká znamení? Pánova slova vyvolala celou řadu otázek. Ale Pánova odpověď na jejich otázky - přinejmenším ta bezprostřední, je znovu varující a svým způsobem také šokující.
Lukáš 21:8 Odpověděl: "Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: `Já jsem to´ a `nastal čas´. Nechoďte za nimi.
Pět věcí máme v tomto verši, u kterých se musíme zastavit.
1. Varování - mějte se na pozoru. To je varování pro učedníky. Toto varování nesmíme přehlédnout ani ho zlehčit. Je to varování před svedením. A na adresu těch, kdo svádí, říká Pán:
Proto je toto varování tak závažné - mnozí totiž budou svedení. A my musíme mít jistotu, že nebudeme mezi nimi. Jak to uděláme? Je jenom jedna jediná cesta. Podívejte se, jak o tom mluví:
Musíme mít jistotu, že patříme mezi Boží vyvolené. O těch totiž platí:
Ale je to vůbec možné? Podívejme se ještě na jedno místo:
Můžeme mít jistotu, když vidíme, jak v našem životě působí Duch Svatý a vede nás ke Kristu. Tato jistota je samozřejmě něco tak trochu subjektivního, ale o to víc nás to musí hnát do náruče Pána Ježíše Krista, protože jenom u Něj a s Ním máme naprostou jistotu a pokoj.
Přestože apoštol Pavel psal tesalonickým, že i oni patří k vyvoleným a že to ví, tak ani je neváhal varovat před klamem, který může souviset s Pánovým druhým příchodem:
Je to naléhavé varování. Proč nás Pán ve svém Slově tak naléhavě varuje? Je to prosté:
2. Přijdou v Pánově jménu. Varování je tolik nebezpečné proto, že je nenápadné. Nepřijde buddhistický mnich nebo muslimský imám, aby vás přesvědčili. Ano - i takoví to budou dělat a dělají to. Ale to, o čem mluví Pán, je mnohem nebezpečnější. Přijdou lidé jakoby zevnitř. Přijdou v Pánově jménu. Bude se zdát, že to jsou křesťané. Bude to velmi nenápadné. Nebude se jednat o nějaké protikřesťanské vyučování. Bude to vypadat velmi „křesťansky“. Jak apoštol Pavel varoval efezské:
A když Pán Ježíš mluví o těchto svůdcích, tak říká, že mnozí přijdou v jeho jménu, ale On jim řekne: Neznám vás! Tak ve Starém zákoně čteme o tom, že na dvoře izraelského krále Achaba bylo 400 proroků, ale jeden jediný prorok Hospodinův (2 Pa 18). A Eliáš si naříkal, že zůstal sám - když se jako jediný postavil proti 450 bálovvým prorokům a 400 prorokům ašeřiným. Dokonce o první církvi čteme, že v ní byli takoví:
Proto musíme dávat dobrý pozor a nevěřit všemu, co se prohlašuje za křesťanské, ale všechno prověřovat podle ovoce, které vidíme - a pokud ho nevidíme hned, tak je lepší si na to ovoce počkat než skočit na lep nějakému vlku v rouše beránčím. Ale Pán nám dává ještě další vodítka:
3. Budou říkat - já jsem to. Budou tady lidé, kteří se budou nakonec vydávat za Pána. To také nebude hned, z ničeho nic, že by někdo povstal a řekl, že je Mesiáš. Ale pomalu. Postupně. Z nedávné doby nám může být varováním sekta JIma Jonese. Je to 32 let, co 900 lidí spáchalo na jeho pokyn sebevraždu. Prohlašoval se za Mesiáše, za vtělení Ježíše. A takových lidí není málo. Z našich zeměpisných šířek můžeme z těch známých jmenovat například Parsifala Imanuele - Jan Dietrich Dvorský. Ale vedle něj je celá řada neznámých - takových, kteří jsou známí jenom ve své úzké komunitě, kterou ovládají. Ale Pán nás před takovými varuje:
Antikrist - to znamená někdo, kdo se vydává za Krista, kdo stojí na Jeho místě - náměstek Kristův.
4. Budou říkat - nastal čas. Znovu máme celou řadu příkladů z dávné i nedávné historie. Během celých křesťanských dějin upřímní věřící vyhlíželi Kristův druhý Kristův příchod a svůdci je zneužívali.
V historii najdeme tolik a tolik příkladů předpovědí druhého Kristova příchodu. Z našich dějin to může být třeba očekávání radikálních husitů, kdy měl Pán přijít v roce 1420. Z pozdějších příkladů můžeme jmenovat několikrát přesunutý příchod Krista, který předpověděla zakladatelka adventistů Elen Whiteová, nebo předpovědi Svědků Jehovových, které vedly lidi k tomu, že prodávali své domy i pole, peníze dávali vedení sekty a čekali na příchod Pána. A není to problém jenom nedávný:
V červnu jsem dostal email s pozvánkou k poslechu křesťanské stanice Family Radio s tím, že zde učí zajímavá témata, mimo jiné o příchodu Krista 21. května 2011.
Velmi jednoduše tak můžeme odhalit každé takové prohlášení jako falešné a poslechnout Pána:
5. Nechoďte za nimi! Velmi jednoduše Pán říká, abychom nikoho takového nenásledovali. Jsou lidé, kteří jsou fascinovaní druhým příchodem Krista a vypočítáváním datumu, zkoumáním znamení, sledují světové dění, upínají se k tomu, co se děje v Izraeli, odhalují různá spiknutí, dávají do souvislostí různé události ve světě s tím, co čtou v Písmu, ale zpravidla jim unikají zásadní věci křesťanského života - milovat Boha a milovat svého bližního. Poslouchat Písmo a žít podle něj. Zabývají se koncem světa, ale nakonec nedokážou v pravdě rozlišit opravdového křesťana od vlka. Nechoďte za nimi!
Lk 21:9 Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."
Nejenom že se vás budou snažit svést, odvést od pravdivého a jasného učení Písma, ale budou tady také vnější tlaky. Uslyšíte hrůzostrašné zprávy o válkách a povstáních. Ale - neděste se!
Je tady další velmi jasné slovo Pána - nebojte se. Nenechte se takovými věcmi vyvést z míry, protože tak to musí být. Pán tady povzbuzuje své učedníky, aby se nebáli. Neříká jim, že se jim vyhnou všechny problémy a proto se nemají bát, ale říká jim, že budou problémy a že to tak musí být. Přesto se nemají bát. I když však uslyší hrozivé zprávy, tak si mají připomínat, že konec nenastane hned. Bůh má svůj čas. A přijde přesně v tom okamžiku, kdy má přijít - ani o vteřinu se neopozdí. Tím si můžeme být naprosto jistí. Budou se dít strašlivé věci, ale musí to tak být:
Lukáš 21:10-11 Tehdy jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.
Zde Pán vyjmenovovává celou řadu dalších věcí, které se budou dít a které se děly a dodnes se dějí. Národy povstvávají proti sobě, státy mezi sebou neustále válčí, slyšíme zprávy o zemětřeseních, o hladomoru, o hrůzách, které se dějí v některých končinách země - jenom mohu připomenout hrůzy, které jsme si připomínaly minulý týden po povodních v Pakistánu nebo tragédie pronásledování ve střední Nigérii. Veliká znamení z nebes. Může se jednat o zatmění Slunce, Měsíce, pády meteoritů, komety a různé další neobvyklé věci. Ale k tomu všemu Ježíš říká: Neděste se!
Lukáš 21:12 Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.
Je tady něco mnohem závažnějšího, něco, co se bude učedníků dotýkat mnohem více nežli znamení na nebi nebo zprávy o hrůzách ze světa. Vztáhnou na vás ruce! Budete pronásledováni. Budete vydáváni před náboženské tribunály, které vás budou soudit, budou vás vodit před krále a vládce. Proč to všechno? Pro mé jméno, říká Pán.
Všimněte si toho poradoxu v našem textu - mnozí přijdou v Jeho jménu, aby svedli učedníky. A pro Jeho jméno budou učedníci vydáváni soudům a pronásledováni. Dokonce to dojde tak daleko, že:
Představte si tu zrůdnost - kdo zabije křesťana, bude přesvědčen o tom, že uctívá Boha. A znovu připomínám - to není řeč o muslimských atentátnících, kteří to také takto chápou. Řeč je o lidech, kteří vyznávají, že věří v Boha, o kterém mluví Bible. Dobrým příkladem takového člověka může být apoštol Pavel před svým obrácením. Jiným příkladem může být pronásledování skutečných křesťanů katolickou církví v průběhu historie - ať již se jedná o hugenoty ve Francii, nebo Jednotu bratrskou na našem území.
Ovšem Pán Ježíš to svým učedníkům opakoval několikrát:
Nedivte se tedy, jestliže přichází pronásledování. Jestliže je to pronásledování pro Jeho jméno, potom se neděste. Tak to prostě bude. Přijměte ujištění od Pána Ježíše Krista:
Jenom Pán Ježíš Kristus je naše naděje - ať již zakoušíme pronásledování či nikoliv. Jenom v Něm nalezneme pokoj a milost. Ale pronásledování může být také dobrou příležitostí:
Pronásledování a zkoušky jsou vždycky příležitostí ke svědectví o Pánu:
Lukáš 21:13 To vám bude příležitostí k svědectví.
Všechny ty věci, o kterých Pán Ježíš mluví v předchozích verších včetně pronásledování, mají být pro učedníky příležitostí - příležitostí osvědčit svou víru a vydat svědectví o Pánu.
V celém Písmu jsme vyzýváni k tomu, abychom vydávali svědectví o Pánu. Není to úkol jenom některých lidí v církvi, ale je to výsada každého Božího dítěte. Podívejme se spolu na několik veršů:
Jedním z charakteristických znaků církve není kostel, nebo modlitebna, ale skutečnost, že křesťané vydávají svědectví o Pánu. Kážou evangelium všemu stvoření, jsou připravení dát každému odpověď a jejich víra je natolik zjevná, že se o ní ví všude. To je Kristova církev. Ale náš text v Lukášovi nás vede ještě do jiné situace - je to situace, kdy je církev, kdy jsou křesťané pronásledováni. To jsou zvláštní okamžiky a křesťanská církev čelila takovým situacím od okamžiku svého vzniku. Pro takové příležitosti Pán dává svým učedníkům nějaké zaslíbení - ovšem nejprve je tady rozkaz:
Lukáš 21:14 Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.
Tak co tedy máme dělat? Apoštol Petr nám připomíná, abychom byli stále připraveni vydat svědectví, a Pán Ježíš na druhé straně varuje před tím, abychom se připravovali. Vysvětlení je jednoduché a Pánova slova jsou určena pronásledované církvi. A zde je zaslíbení:
Lukáš 21:15 Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.
Před moudrostí, která je z Boha, nemůže nic obstát. Krásnou ilustrací takové moudrosti je příběh Petra a Jana ze čtvrté kapitoly Skutků:
Viděli, že to jsou lidé neučení, přesto nedokázali čelit moudrosti, s níž tito muži mluvili. To je praktické naplnění zaslíbení, které Pán dává. A nezapomeňme, v jakém kontextu toto zaslíbení dává - jednak v kontextu pronásledování, ale také v kontextu jistoty, kterou můžeme čerpat z Božího Slova. Boží Slovo je naprosto spolehlivé, tak můžeme důvěřovat Pánu, že pokud budeme pronásledovaní, tak se On sám postará o to, abychom o Něm vydávali dobré svědectví. Dokud pronásledováni nejsme, tak se musíme pečlivě připravovat, abychom byli schopni dát odpověď každému, kdo by chtěl vědět více o naději, kterou v Pánu máme. To nás vede znovu do Božího Slova a k Božímu Slovu. K tomu, abychom ho znali, studovali ho, učili se ho zpaměti. Abychom chodili se svým Bohem. Křesťané dnes dovedou hodiny hodiny vyprávět o svých koníčcích, o své práci nebo o politice. Ale můžeme úplně stejně vyprávět druhým lidem také o Pánu Bohu? O jeho dobrotě? O jeho velikosti? Svatosti? Slávě? Protože to ještě není konec - ještě je tady výzva k vytrvalosti:
Lukáš 21:16-17 Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.
Už jsem na to ukazoval před chvílí a tady se to znovu opakuje. Ježíš nepřinesl na zem pokoj, ale meč. Evangelium Kristovo je nástrojem oddělení.
Pána slávy zavraždili, tak si nezkoušejme namluvit, že k nám se bude svět chovat pěkně. Ne. Pán nás varuje před tím, že naši nejbližší se kvůli evangeliu obrátí proti nám. Ale nám to má být výzvou a příležitostí ke svědectví. Kéž můžeme vydat jasné svědectí o Pánu právě těm lidem, kteří jsou nám nejbližší a Pána ještě neznají. A v závěru celého oddílu je ještě jedno zaslíbení:
Lukáš 21:18 Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.
I kdybyste měli zemřít, tak to nebude nadarmo. Pán o vás ví. On dobře zná situaci, ve které se nacházíte. Dokonce má spočítané vlasy na vaší hlavě. Nemusel je počítat, ale ví o nich. On je svrchovaný a vševědoucí Pán. Opět nás to vede na začátek - k jistotě, kterou Pán dává a kterou můžeme čerpat z Jeho Slova. S tím souvisí také poslední výzva, kterou zde nacházíme:
Lukáš 21:19 Když vytrváte, získáte své životy.
V Matoušově evangeliu Ježíš při podobné příležitosti říká:
KMS Svou trpělivostí získejte své duše." B21 Vydržte, a získáte život!" KR V trpělivosti vaší vládněte dušemi vašimi. - prostě vydržte to! Buďte vytrvalí. Doběhněte do cíle. Klidně poslední, ale doběhněte.
Musíme jenom připomenout, že tato vytrvalost, o které je zde řeč, je dílem Ducha Svatého, který v nás přebývá. Nebojte se. Nejsme schopni sami ze sebe obstát, ale Pán nám dal všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu a všechno, co potřebujeme k vytrvalému následování.
List Židům nám připomíná, že to je Pán, kdo vede naši víru od počátku až do konce.
Proto se radujme z věrného Pána, kterého máme, radujme se z naprosto jistého Božího Slova, které nám zanechal, a čerpejme z něj sílu do každého dne. Pán Ježíš Kristus nás napomíná k horlivému následování, které bude překonávat překážky. Varuje nás před svody, povzbuzuje nás, abychom se nebáli a nestarali se, co budeme říkat, a hlavně to rozhodně nevzdávali.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Lk21-05-19-osnova.pdf | 150.64 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
