Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 8. srpna 2010
Pokoj vám a milost, milí přátelé, bratři a sestry. Před časem dávali v televizi jeden pořad, kdy několik velkých podnikatelů - investorů zkoumalo nápady lidí, kteří se přihlásili a kteří chtěli tyto investory získat pro svou myšlenku, pro svůj obchod. Někdy bylo zajímavé sledovat, jak bláznivé věci jsou schopni lidé vymyslet, někdy přišli lidé s dobrou myšlenkou a nápadem, a někdy dokonce získali některého z investorů na svou stranu a on jim poskytl nějaký kapitál, aby mohli svůj nápad zrealizovat - samozřejmě za určité procento ze zisku. Někdy ale také přišli lidé, kteří vlastně vůbec nevěděli, co chtějí. Měli nějakou myšlenku, nějaký nápad, ale vůbec nepřemýšleli nad tím, co dál - co se svým nápadem chtějí udělat. A někdy bylo poučné sledovat, jak investoři takové lidi odmítli, protože tito lidé sice něco měli, ale často nechtěli řešit další věci a čekali, že to někdo udělá za ně.
Něco podobného můžeme vidět také v našem dnešním textu. Pojďme se společně podívat do Lukáše 19,11-27. Máme tady jedno velmi známé podobenství, z něhož pochází i české široce rozšířené a používané úsloví o zakopané hřivně. Pojďme tento text přečíst. Modlitba
Ježíš je na cestě do Jeruzaléma. Velice rychle se blížíme k vrcholným událostem evangelia. Kdybychom měli náš příběh nějak zařadit, tak víme, že se nacházíme v Jerichu, velkém městě na cestě do Jeruzaléma. Jericho je od Jeruzaléma vzdáleno necelých třicet kilometrů po obchodní stezce, tedy nějakých šest hodin chůze.
A v dalších verších uvidíme, jak Ježíš triumfálně vjíždí do Jeruzaléma jako Mesiášský král. Vypadá to, že Pán Ježíš toto podobenství vypravuje těsně před svým odchodem z Jericha do Jeruzaléma, tedy zhruba týden před svým ukřižováním. Po celou dobu své služby Pán a jeho apoštolové vyhlašovali jednu jedinou zvěst - mnohokrát se opakuje v Lukášovi:
Ježíš všude zvěstuje Boží království! A ačkoliv o tom nemáme žádný záznam, tak se právem můžeme domnívat, že Boží království zvěstoval Pán také v Jerichu - potom, co uzdravil slepého muže před Jerichem, i tehdy když mluvil s malým boháčem - Zacheem. Čiňte pokání a věřte evangeliu, neboť se přiblížilo Boží království. Podívejme se na to, jak na takovou zvěst reagovali lidé v Jerichu a všimněme si také toho, jak Pán Ježíš krotí jejich nadšené očekávání. Používá podobenství k tomu, aby jim vysvětlil, že ačkoliv se Boží království již zjevuje mezi nimi, tak v plnosti tady toto království ještě není.
Lukáš 19:11 Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned.
Ježíš vystupoval jako král a lidé se domnívali, že nastolí Boží království ihned. Lidé čekali politického vůdce, který vyžene Římany, obnoví Davidovo království a povznese Izrael do dávné slávy. Čekali bojovníka, který bude silný a prohlásí se králem. Pán Ježíš jim tak úplně nebere jejich představy, ale chce je trochu poupravit. Uvést je do správného kontextu. O týden později při výslechu před Pilátem Pán jasně ukazuje, že je marné očekávat nějaké politické změny, fyzické království, které bude navazovat na pozemské, tělesné království krále Davida:
Jan 18:36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud."
Boží království není v tělesných věcech:
Boží království je svou podstatou duchovní. Boží království nelze vybojovat mečem nebo ho získat množstvím vojáků. Když chtěl apoštol Petr v zahradě Getsemane hájit Krista mečem, tak ho Pán musel napomenout. A potom - jako beránek - šel na kříž. Byl ukřižován, pohřben a třetího dne vstal z mrtvých. Kristovo zmrtvýchvstání znamenalo usednutí na Davidův trůn, jak dosvědčuje apoštol Petr:
Kristovým zmrtvýchvstáním bylo definitivně nastoleno Boží království, o němž je v evangeliích zaslibováno, že se přiblížilo. Sesláním Ducha Svatého o Letnicích Pán Ježíš Kristus potvrdil, že je tím zaslíbeným Mesiášem a že skutečně nastal Mesiášský věk, poslední dny. Boží království vstoupilo do světa a nyní působí a roste skrze Kristovu církev.
Království již je tady. Ale ještě není přivedeno do plnosti. Již má svého krále, má svůj lid. Ale králova vláda ještě není prosazena v plnosti. Je tady ještě mnoho odporu, který ale jednoho dne skončí. Skončí v okamžiku, kdy přijde Pán. A přesně o tom je podobenství, které Ježíš vypravuje. V tomto podobenství je celá řada analogií, proto musíme být opatrní, abychom od něj neočekávali příliš mnoho. Na druhé straně je tady celá řada opravdu zjevných věcí, které nemůžeme pominout.
Lukáš 19:12 Proto řekl: "Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost.
Pamatujme na to, že Ježíš je v Jerichu, když vypráví toto podobenství. A s Jerichem je spojeno jméno Heroda Velikého a jeho syna Archelaa. Oba se zasloužili o velký rozvoj Jericha, vybudovali tu nádherné paláce, divadlo a mnoho dalšího. Archelaos musel odcestovat do Říma, když se měl ujmout vlády v Izraeli, v Judsku, aby přijal království z rukou císaře. Zatímco Herodes vládl jako král, tak proti jeho synu se zvedla vlna nevole a Židé poslali k císaři poselství, že nechtějí tohoto vladaře. Agustus tehdy nevyslyšel prosby Židů a Archelaos se stal vládcem, ale nedostal titul krále, ale jenom etnarchy, s tím, že titul krále dostane později (nedostal ho nikdy). Takže když Ježíš říká toto podobenství, tak připomíná obyvatelům Jericha něco, co důvěrně znali. Ovšem toto podobenství není o Archelaovi, ale o Kristu. On je ten, kdo odchází. A dokonce říká:
Ježíš odchází, aby přijal království. Ve svém zmrtvýchvstání je uveden do slávy Božího Syna. Je posazen na trůn Davidův a tuto skutečnost potvrzuje tím, že přijímá od Otce Ducha Svatého, kterého posílá na zem, aby přebýval v Jeho církvi. A to se stalo o Letnicích. A nakonec také přijde jako král, který bude vyžadovat vyúčtování od svých služebníků a rázně zatočí se svými nepřáteli. Ale to už trochu předbíhám. Pojďme se podívat dále do podobenství.
Král si předvolává své služebníky a každému dává stejný podnikatelský vklad:
Lk 19:13 Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven...
Zastavme se na okamžik u prvního obrazu, který se nám tady nabízí. Je tady deset Pánových služebníků. Zjevně to ukazuje na to, že se nejedná na prvním místě o apoštoly, ale daleko spíš by to měl být reprezentativní vzorek, který ilustruje všechny Pánovy služebníky. Každý Pánův služebník je předvolán před svého Pána a je mu dán určitý vklad. A to je druhá věc, u které se musíme zastavit.
Každý dostává stejný vklad. Neměli bychom si plést toto podobenství s podobným podobenstvím, které je zaznamenané v Matoušovi 25, a které mluví o talentech. Matouš ve svém podobenství mluví o tom, že každý služebník dostal od Pána něco jiného. A ukazuje to na různost obdarování, které máme. Podobenství v Matoušovi je potom varováním především pro toho, který má ten „nejmenší“ dar, aby se nezačal domnívat, že sloužit tímto darem není důležité a že to nemusí dělat. Každý dar je v těle Kristově důležitý a každé naše obdarování je tady pro službu druhým:
Není žádné obdarování, které by se nehodilo, nebo které by bylo jenom pro osobní potřebu. V této oblasti nezná křesťanství žádný individualismus. Všechno má sloužit ke společnému prospěchu. V Lukášově podobenství je to ale trochu jinak. Tady každý služebník dostává stejně! A to nám ukazuje trochu jiným směrem. Ukazuje to na to, že se jedná o něco, co je společné všem křesťanům. K čemu má každý naprosto stejný přístup. Co může používat naprosto každý křesťan.
Je tady deset služebníků a je tady deset hřiven. Jedna hřivna pro každého. Je tady něco, co mají všichni křesťané společné a to je Boží Slovo a zcela konkrétně je to evangelium, které všichni křesťané poznali a přijali. To je něco, co jsme všichni přijali a co všichni můžeme úplně stejně sdílet s ostatními. Jedno evangelium, kterým máme všichni sloužit druhým.
Pokud jste nepřijali evangelium, potom nejste služebníci Krále, nejste křesťané - a je jedno, jestli chodíte do církve či nikoliv. Opravdoví křesťané slyšeli dobrou zprávu od svého krále a přijali jí za svou. Křesťané věří v Pána Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. Věří, že jeho prolitá krev naprosto uspokojila Boží hněv, který se obrací proti jejich vlastnímu hříchu. Bez tohoto osobního spolehnutí se není žádné spasení, nejsou otevřené dveře do Božího království. Jestliže jste uvěřili této zvěsti, potom jste také vy dostali od svého Pána hřivnu - ale ne jen tak, ne pro vaše potěšení:
Lukáš 19:13 dal jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.´
Křesťané mají rozmnožit to, co dostali. Do Pánova návratu mají hospodařit s tím, co jim Pán svěřil. Hospodařte s tím, dokud nepřijdu. Všimněte si důležité věci - všichni jsou povoláni ke stejnému úkolu. A všichni jsou povoláni k témuž úkolu za stejných podmínek:
Lk 19:14 Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: Nechceme tohoto člověka za krále!
Služebníci krále mají rozmnožovat svěřené hřivny navzdory nepřátelství obyvatel toho království. Podívejte se se mnou do Jana, co zapsal o židovském národu:
Toto podobenství se vrací k Ježíšovým slovům z osmnácté kapitoly o tom, že bude vydán do rukou pohanů, zbit, mučen a nakonec zabit. Podobenství ukazuje na to, že vlastní národ Krista odmítne:
V tomto nepřátelském světě jsme povoláni sloužit evangeliu pokoje. Je to nebezpečné a je to riskantní. Bude to něco stát, znamená to vzít svou vlastní kůži na trh. Znamená to být odvážný a riskovat. Znamená to také vstoupit do boje - nikoliv do tělesného boje, ale do boje duchovního.
Ale tento boj není náš boj - je to boj našeho krále. My jsme Jeho služebníci. A všimněme si ještě jedné důležité věci v našem textu - úspěšnost našeho podnikání, naší práce, služby evangeliu, nezávisí ani tolik na nás, jako na evangeliu. Není ani tak o kvalitách služebníka, jako o kvalitě hřivny. Jenom se podívejte do následujících veršů - hned se k nim dostaneme blíže - a všimněme si, jak v 16. verši služebník říká: Tvoje hřivna, Pane, vynesla dalších deset. A když Pán kárá nevěrného služebníka, tak mu říká, že měl dát svou hřivnu alespoň do záložny, peněžníkům, aby vynesla aspoň něco. Je to hřivna, co tady pracuje. Je to Boží Slovo, evangelium, které je mocí ke spasení pro každého, kdo věří. Účinnost evangelia není ve výřečnosti toho, kdo ho zvěstuje, není ani v jeho šikovnosti, účinnost evangelia nespočívá v tom, jak přitažlivě ho předložíme lidem. Je to samotné Boží Slovo, které Duch Svatý používá ke spasení lidí.
A tak se nemusíme učit nějaké triky nebo fígle, nepotřebujeme dělat Boží Slovo přitažlivější a příjemnější pro lidi - Boží Slovo má moc samo o sobě. Stačí, když ho budeme používat.
A tak se musím zeptat, zda jste služebníci evangelia? Pracujete pro evangelium pokoje? Rozmnožujete tuto hřivnu, kterou každému z nás Pán svěřil? Hospodaříte s ní, dokud Pán nepřijde? Přinášíte druhým lidem dobrou zprávu o Pánu Ježíši Kristu? Jestliže nejste zvěstovateli evangelia, potom nerozmnožujete hřivnu, kterou vám Pán svěřil. Potom nepracujete pro Boží království. Potom je cíl vašeho života někde jinde a váš poklad není u Pána.
Apoštol Pavel dělal všechno pro evangelium. Ale to je něco, k čemu je povolán úplně každý křesťan, jak nám to ukazuje právě toto podobenství. Je to velice prosté a zbytek toho podobenství nás v tom nenechává na pochybách.
Přijde totiž chvíle Pánova návratu. Je to jedno z velkých témat Lukášova evangelia a možná si vybavíte všechna ta podobenství o správcích a hostinách, která ukazovala právě na toto.
Lukáš 19:15 Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil.
Naprosto nevyhnutelně přijde chvíle, kdy každý bude muset předložit Pánu účty ze svého hospodaření. Sám Pán se chce přesvědčit, jak kdo hospodařil. A tady nám podobenství ukazuje na tři skupiny lidí. První skupinou jsou věrní a poslušní služebníci:
Lukáš 19:16-19 Přišel první a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.´ Řekl mu: `Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.´ Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.´ Řekl mu: `Ty vládni nad pěti městy.´
Boží Slovo zmiňuje jenom tři z deseti služebníků a tyto tři rozděluje do dvou skupin. Dva, kteří rozmnožili svěřené hřivny a jeden, který to neudělal. První služebník přišel a přinesl desetinásobný výdělek ze svěřené hřivny. Udělal to nejlepší, co uměl a využil velice dobře svěřenou hřivnu. Proto také slyšel z úst Pána:
Lukáš 19:17 Řekl mu: `Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.´
Doslova je tam „dobrý otroku“. Asi nelze rozumět těmto slovům úplně doslovně - někteří to vykládají jako vládu nad deseti městy v tisíciletém království. Nemyslím si, že bychom mohli toto podobenství používat takovým způsobem. To, co je podstatné a co chce Pán tímto podobenstvím říci, je, že věrnost v těch nejmenších věcech bude odměněna a bude rozhodujícím měřítkem pro svěření věcí velkých. Pán tady zkouší věrnost svých služebníků - tato věrnost je zkoušena na malých věcech. Všimněte si, že ve v. 17 nazývá Pán hřivnu, kterou svěřil svému služebníku „docela malou věcí“. Taková maličkost - nikoliv, co do významu, ale spíše co do rozsahu.
Je dobré si uvědomit, že hřivna byla sto drachem a drachma zhruba odpovídala denáru, což byla římská měna a v době Ježíše byl jeden denár denní mzdou dělníka. Takže hřivna byla zhruba čtvrtletní mzda. Uvádím to pro srovnání, abychom si uvědomili, co Ježíš v tomto podobenství používá. A potom říká, že ve srovnání s budoucími věcmi je to jenom maličkost.
Když si to promítneme do duchovního významu tohoto podobenství, tak tady máme službu evangeliu, která je ve světle příchodu Pána takovou maličkostí, která musí být naprosto samozřejmostí pro každého křesťana.
Další věc, kterou tady můžeme vidět, je nesouměrnost vkladu, výdělku a odměny. Odměna, kterou služebníci dostávají, je nesrovnatelně větší, než co vydělali. Ukazuje nám to na to, jak veliká je milost a dobrota Boží. Apoštol Pavel mluví o přenesmírné váze věčné slávy (Ř 8,18). V kontextu služby evangeliu píše apoštol Pavel Tesalonickým:
A když píše Timoteovi svůj poslední dopis, svou závěť, tak čteme:
Pán připravuje odměny pro své služebníky, kteří budou shledáni věrnými. Dokonce si možná vzpomenete na jiná slova Pána Ježíše z Lukáše 12:
Podívejme se ale dále do našeho textu - přichází druhý služebník:
Lukáš 19:18-19 Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.´ Řekl mu: `Ty vládni nad pěti městy.´
Tady nezní žádná chvála, nejsou tady slova o věrnosti. A tak se někteří lidé domnívají, že také tento služebník měl získat deset jiných hřiven, ale protože získal jen pět, tak neslyšel žádnou pochvalu. Já si to nemyslím. Nemyslím si to z jednoho prostého důvodu - také tento služebník dostává svou odměnu - a dostává v podstatě stejnou odměnu, jako ten předchozí. A i v tomto případě je to odměna za věrnost.
Ale je tady ještě jedna věc, kterou musím zmínit. Příklad obou těchto odměněných služebníků ukazuje na to, že každá služba pro Boží království, cokoliv, co uděláme pro Pána, bude skutečně a velmi hodnotně odměněno. Odměna za vykonanou službu Pánu bude neadekvátně vysoká. Kam se hrabou zlaté padáky vrcholných manažerů!!
Někdy sloužíme druhým nebo v církvi a vypadá to, jako by nikdo naší službu ani neviděl. Někdy dokonce nevidíme ani žádné ovoce služby a to i přes to, že máme jistotu a ujištění od Pána, že služba je od Něj a že naplňujeme Boží vůli. Noe kázal sto dvacet let a nikdo nečinil pokání. V 19. století žil významný anglický misionář Hudson Taylor. Odešel do vnitrozemské Číny a celý život zde horlivě sloužil evangeliem. Za celý svůj život zde ale viděl jenom hrstku obrácených křesťanů. Teprve po jeho smrti se začalo šířit evangelium a dnes žijí v Číně desítky miliónů křesťanů.
Když zakoušíme takto těžké chvíle ve službě, tak býváme v pokušení mít v srdci hněv na lidi, že neocení naši službu, nebo hořkost, nebo se zlobíme i na Boha. Pokud se takové věci objeví, tak je to samozřejmě výsledek špatného zaměření našeho pohledu - díváme se na věci pozemské a nikoliv nebeské. Když takové věci objevíme ve svém životě, tak je musíme vyznat, protože to je hřích a opustit je a musíme se vrátit k perspektivě, kterou nám dává naše podobenství - Pán každou službu hojně a dobře odmění. Musíme sloužit kvůli Němu a pro Něho, nikoliv kvůli sobě a pro sebe.
Lukáš 19:20-23 Přišel další a řekl: `Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.´ Řekne mu: `Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je teď vybral i s úrokem.´
Třetí služebník je na tom úplně jinak. První dva rozmnožili to, co dostali, ale třetí to „pouze“ uchoval pro budoucnost. Co ale slyšel? Jsi špatný služebník! Měl aspoň uložit peníze do banky a získat nějaký úrok, ale neudělal ani to. Neudělal vůbec nic. A tak ho Pán soudí podle jeho vlastních slov. Věděl jsi … - ta slova jsou přímo strašlivá. Věděl jsi … Soudím tě podle tvých vlastních slov. Na jiném místě Ježíš říká:
Tohle je jedna z nejhorších věcí, moji milí. Být souzen podle svých vlastních slov, podle svých vlastních soudů. A vidíte to tady? Věděl jsi … Co znamenají tato slova v případě tohoto třetího služebníka? Věděl jsi - ALE - vůbec nic jsi neudělal. Jsi špatný služebník. Dva dobří služebníci a jeden špatný. Ale z našeho příběhu se máme naučit více - Pán nám tady předkládá nebeskou matematiku:
Lukáš 19:24-26 Své družině pak řekl: `Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!´ Řekli mu: `Pane, už má deset.´ Pravím vám: `Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Tohle jsou Boží počty, toto jsou odměny, jak je stanovuje Pán. Ti, kdo jsou věrní, jsou odměněni a ti, kdo jsou nevěrní, přicházejí i o to, co vypadá tak jistě.
Tento třetí služebník usvědčuje sám sebe. Dávejte pozor, jak slyšíte - Věděl jsi …
Ale je tady ještě třetí skupina - viděli jsme dva typy služebníků - dva věrné služebníky a jednoho nevěrného. Ale jsou zde ještě obyvatelé - právě ti, kteří tolik volali - nechceme tohoto krále!
Lukáš 19:27 Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.
Nenáviděli krále a aktivně se stavěli na odpor jeho vládě. Ale jejich odpor nebude trvat věčně. V okamžiku příchodu krále přijde také okamžik soudu nad nepřáteli. V tomto podobenství jsou pobiti před svým králem, ale až přijde Pán, tak bude soudit celý svět a jeho nepřátelé budou uvrženi to temnoty, do ohnivého jezera, kde bude pláč a skřípění zubů, kde je věčné utrpení a soužení.
Tito vzbouřenci, Pánovi nepřátelé, odmítali jeho vládu. Ti, kdo věří v Krista, touží po jeho vládě a ochotně a radostně se jí podřizují. Ti, kdo jeho vládu odmítají, budou jednoho dne čelit jeho hněvu a strašlivému soudu, který na ně neúprosně dopadne. A všimněte si, že zde není nikdo takový, kdo by vyznával, že věří Pánu, ale nepodřizoval se jeho vládě. Ale je tady ještě jedna věc, kterou musíme zmínit.
Je to něco, co jsem si nechal na samotný závěr a je to nejpalčivější otázka, která vyplývá z tohoto podobenství - jak je to s tím třetím služebníkem? Je to křesťan? Je to takový křesťan, o kterém mluví apoštol Pavel ve svém listu do Korintu?
Je tento nevěrný služebník křesťanem, který přijde o svou odměnu, ale bude zachráněn? Nebo se jedná o osobu, která vyznává Krista a svým životem Ho popírá?
Dovolte mi na úplný konec zmínit čtyři důvody, proč si myslím, že nešlo o skutečného křesťana: 1. tento služebník nezná svého krále. Může někdo, kdo poznal Kristovu lásku říci - jsi tvrdý, nespravedlivý, bereš, kde jsi nedal, … ? 2. Své selhání svádí na Pána - ty za to můžeš, že já jsem nic nedělal. 3. Nevděčnost, která se tady projevuje. Může ten, kdo skutečně uvěřil, že Kristus za něho dal svůj život, se prostě otočit a říct, že práce pro Něj znamená, že chce něco za nic? 4. Nepodřízenost Kristově vládě - všimněte si, co říká Pán - Hospodařte s tím! X Věděl jsem, tak jsem nehospodařil!!!
Ve vztahu ke Kristu neexistuje neutrální půda - tady není žádná zlatá střední cesta. Každý z nás je v jedné z těch tří skupin, resp. dvou skupin. Jestli nevidíte dílo služby evangeliu ve svém životě, potom musíte rychle činit pokání a změnit to ve svém životě. Pokud tam tato služba je, tak se radujte a těšte z brzkého příchodu Pána, protože přijde a odmění své věrné služebníky.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Lk19-11-27-osnova.pdf | 342.94 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
