Pokorná podřízenost Bohu - Jk 4,13-5,6

Připrav si plán podle Boží vůle

Jarda Kernal, Ústí nad Labem 4. prosince 2005

Je něco špatného na plánování, na tom připravovat se na výdělek, zajišťovat naplnění cílů, uvažovat o tom, že bude lépe? Samozřejmě že ne! Problémem ovšem je, když všechny tyto věci děláme bez Boha a chceme je vymanit z jeho kontroly!

Podívejme se krátce na člověka, který chtěl naplánovat svůj život bez toho, aby hledal Boha ve svém životě (Lk 12,13-21):

Jeden muž měl velká pole a ohromnou úrodu na nich. Úroda byla tak velká, že se nemohla vejít do jeho skladů. A tak tento muž přemýšlel a plánoval, co udělá. Nakonec dostal výborný nápad. Zboří staré sklady a postaví místo nich nové, větší - do nich se mu všechna úroda vejde. Potom se bude moci radovat a užívat si.

Ale - Bůh řekl tomuto muži blázne. Ještě dneska si vyžádají tvou duši a nebudeš mít nic.

Tento muž si připravil plán - sobecký a na Bohu nezávislý plán. Ale Boží plán byl jiný.

VYTVOŘ SI PLÁN

Plánovat - to samo o sobě není špatné. V Bibli vidíme řadu příkladů:

Bůh plánoval:

• 1 Petrův 1,18-21 Víte přece, že jste ze svého marného životního způsobu předaného od otců nebyli vykoupeni pomíjejícími věcmi, totiž stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jakožto beránka bez úhony a poskvrny. Ten byl vybrán předem, před založením světa, ale zjeven byl až v těchto posledních časech pro vás, kteří skrze něj věříte v Boha, jenž ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, aby tak vaše víra a naděje směřovala k Bohu.

Ježíš plánoval:

• Lukáš 10,1 Potom Pán určil i jiných sedmdesát a poslal je před svou tváří po dvou do každého města i místa, kam měl sám přijít.

Ježíš věděl, kam půjde – měl připravenou cestu, věděl, kam chce jít a poslal na ta místa své učedníky před sebou.

Pavel často plánoval své cesty:

• Skutky apoštolské 15,36 Po několika dnech pak Pavel řekl Barnabášovi: "Vraťme se nyní a navštivme své bratry ve všech městech, kde jsme kázali Pánovo slovo, a zjistěme, jak se mají.
• Skutky apoštolské 18,20-21 A když ho prosili, aby u nich zůstal déle, nesvolil, ale rozloučil se s nimi a řekl: "Já musím nutně strávit tento nadcházející svátek v Jeruzalémě, ale bude-li Bůh chtít, znovu se k vám vrátím." Tehdy odplul z Efezu.
• 1 Korintským 16,5-9 Až tedy projdu Makedonii, přijdu k vám (procházím totiž Makedonii). A u vás snad pobudu, anebo i strávím zimu, abyste mě mohli vypravit na cestu, kamkoli půjdu. Nechci vás totiž vidět teď při cestě, neboť doufám, že u vás nějaký čas zůstanu, dovolí-li Pán. Až do Letnic však zůstanu v Efezu, neboť mi jsou otevřeny veliké a mocné dveře a protivníků je mnoho.

Plánování je často klíčem k úspěšnému jednání.

Ale existuje „správný“ způsob plánování a „špatný“ způsob a Jakub mluví o obou!

Podívejme se nejprve na správný způsob plánování:

Máme se podřizovat Boží vůli - Podřídit své plány Božím plánům

Můžeme plánovat, ale musíme to dělat v souladu se zjevnou Boží vůlí – „bude-li Pán chtít“ (15)

Pavel říká:

• Sk 18,21 „bude-li Bůh chtít“
• 1 K 16,7 „jestliže Pán dovolí“

Jestliže chceme skutečně plánovat úspěšně, musíme nejprve rozeznat Boží vůli a potom podle toho připravit plán

Toto je možné, protože Bůh chce, abychom:

Rozuměli jeho vůli:

• Efezským 5,17 Proto nebuďte nerozumní, ale chápejte, co je Pánova vůle.

Byli naplněni poznáním jeho vůle:

• Koloským 1,9 Proto se i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním porozumění,

Rozeznávali jeho vůli:

• Římanům 12,2 A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co je dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle.

Jedná se tu konkrétně o Jeho „zjevenou“ vůli

Jde o rozpoznání dobrého a zlého

Nalezneme ji na stránkách Bible

Když poznáváme Boží „zjevenou“ vůli z našeho studia Bible, potom podle toho můžeme jednat nebo plánovat

Tímto způsobem – když takto plánujeme – ukazujeme svou podřízenost Bohu tím, že poddáváme své plány tomu, co nám zjevuje ve Svém Slově.

Je zde také Boží jednání s námi, které není založené na rozpoznání dobrého a zlého, ale na rozpoznání dobrého a lepšího – tím ukazujeme naši důvěru Bohu, neboť zakládáme své plány a jednání na Jeho vůli.

Podívejme se nyní na špatný způsob plánování:

13-14 A nyní vy, kdo říkáte: "Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města; strávíme tam jeden rok, budeme obchodovat a vyděláme" - vy přece nevíte, co bude zítra! Vždyť jaký je váš život? Je to pára, která se na chvilku ukáže a potom mizí.

Můžeme ignorovat Boží vůli

Ovšem plánovat tímto způsobem je hloupé, arogantní a bláznivé (13-15).

Protože život je komplexní (13).

• Je tu komplex času (dnes, zítra, když).
• Je tu komplex aktivit (kupovat, prodávat).
• Jak mnoho rozhodnutí uděláme, tak mnoho chyb můžeme udělat.

Vidíme, že se tu jedná o zjevně světské záležitosti – nakupovat, prodávat – Pán Ježíš varoval církev, před poslední dobou, kdy to bude jako za dnů Noe – lidé budou jíst, pít, ženit se a vdávat, nakupovat a prodávat a najednou, znenadání přijde konec. Není nic špatného na těchto věcech, ale musí být podřízeny Boží vůli.

Jestliže je tedy možné nějakým způsobem poznat Boží vůli, potom musíme počítat s tím, že naše rozhodnutí a plány budou potřeba opravit.

Protože život je nejistý (vy nevíte, co bude zítra)

Nikdo nemůže zaručit, co bude zítra a jestli vůbec bude nějaké zítra a co budeme dělat

Jenom Bůh může zajistit, že to co chce, se stane -

!!! Někteří „křesťané“ dnes prohlašují, že Bůh nezná budoucnost, neví, co se stane, je závislý na tom, co člověk udělá – my musíme říct, že to je falešné učení, které ukazuje velmi malého Boha. Ale náš text nám ukazuje něco jiného – MY nevíme, co bude zítra, nemůžeme zaručit nic podstatného v našem životě – kdy a kde se narodíme, jakým jazykem budeme mluvit, s jakými lidmi se setkáme, co budeme dělat, a konečně nevíme nic o tom, kdy, kde a jak zemřeme.

Protože známe tuto pravdu, potom jako křesťané skutečně toužíme dělat takové plány, které se drží „Jeho“ plánů!

Protože život je „křehký“ (14b) (jako pára)

Život je jako přelud

• Žalm 39,5-9.12 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě. Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!

12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.

Jak velký, důležitý je „přelud“ nebo „stín“? – v originále bychom mohli číst něco jako – jakou podstatu má lidský život, co je v základu života?

Jak rychle můžeme onemocnět nebo mít úraz? To jenom ukazuje jak křehký náš život doopravdy je.

Je to bláznivé, hloupé myslet si, že máme sílu sami ze sebe naplnit své plány – vzpomeňme na:

• Jakubův 1,10-11 (bohatý) pomine jako květ trávy. Když vyjde slunce, svým žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při všem svém počínání.

Protože život je krátký (14c) (chvilku se ukáže a potom zmizí)

Žijeme jenom velmi krátce – ve srovnání s historií je náš život velmi krátký

O této skutečnosti nám jasně referuje Job

• Jób 9,25-26 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra, prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.

Protože je život krátký, je důležité jednat podle Boží vůle a ne podle své vlastní

• 1 Janův 2,17 A svět pomíjí, i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, trvá na věky.

15 Místo toho máte říci: "Bude-li Pán chtít a budeme živí, uděláme to nebo ono."

Bude-li Pán chtít – vyznáváme, že Bůh má všechno pod kontrolou.

Budeme-li živí – vyznáváme, že Bůh má pod kontrolou náš život.

A uděláme to nebo ono – Bůh má pod kontrolou také naše jednání, náš obchod, prodej knih, byznys, práci …

Když říkáme „Jestliže Pán bude chtít“ vyznáváme tím dvě věci o své víře:

1. Že Bůh má s námi nějaký konkrétní záměr – v každodenních věcech
2. Že Bůh může zasáhnout do našich životů, aby prosadil svou vůli

Život křesťana není loterie ani házení mincí. Všechno je v Boží ruce a když Bůh má plán a záměr pro každého z nás, tak nemůžeme v našem životě a plánování jednat bez něj. Je mnoho těch, kdo mluví o Boží vůli – referují o ní, ale málo těch, kdo ji preferují (upřednostňují). Skuteční křesťané ovšem nemají na výběr. Boží vůle je nepochybně tajemstvím vítězství v křesťanském životě a moci ve službě.

16 Vy se však chlubíte ve své pýše. Všechno takové chlubení je zlé.

Nejenže tito lidé jednali zle a proti Bohu, ale ve své aroganci se také chlubí svým nezávislým jednáním.

Plánovat a jednat takovým způsobem je hřích!

Jakým způsobem plánuješ?

Jestliže plánujeme bez ohledu na Boží vůli, potom jsme hloupí, arogantní a hříšní!

Jak je to s našimi plány, které máme ohledně Božích věcí?

Zde je popsaná Boží vůle bez jakýchkoliv výjimek, pro každého z nás:

• Matouš 28,18-20 Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů; křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.
• Marek 16,15 Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
• Skutky apoštolské 2,38 Petr jim tedy řekl: "Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého.
• Římanům 10,9-10 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení.
• 2 Petrův 1,5-11 Právě proto tedy vynaložte všechno úsilí a připojte ke své víře ctnost, ke ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti vytrvalost, k vytrvalosti zbožnost, k zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Budou-li totiž tyto věci při vás a rozhojní se, způsobí, že díky poznání našeho Pána Ježíše Krista nebudete nečinní ani neplodní. Kdo však tyto věci nemá, je slepý a krátkozraký, protože zapomněl na očištění svých starých hříchů. Proto, bratři, se tím více snažte své povolání a vyvolení upevňovat, neboť když to budete dělat, rozhodně nikdy neselžete. Tak vám totiž bude v hojnosti udělen přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
• Zjevení Janovo 2,10 Nic se neboj toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel uvrhne některé z vás do vězení, abyste byli vyzkoušeni, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života.

Můžeme si být jistí, že budeme mít úspěch, když se podřídíme Bohu v otázce víry, pokání, vyznání, křtu, věrného křesťanského života, ale pokud to budeme ignorovat, budeme jednat bláznivě, nerozhodně, budeme slabí a životnost našich plánů bude jen velmi omezená.

17 Kdo tedy umí činit dobře, avšak nečiní, má hřích.

Teď už to víte – slyšeli jste, jak máte jednat, takže pokud podle toho nejednáte, hřešíte.

Jakub tu negativně definuje hřích. Nejenom že je hříchem jednat zle, ale je také hříchem nejednat dobře. Nejednat podle toho, co víme. Jako křesťané máme v této oblasti mnohem větší problém než v tom jednat zle.

Víme, co máme dělat. Běda nám, jestliže tak nejednáme.

A nyní vy – Jakub tu začíná další promluvu – je určená jiné skupině lidí – bohatým. Navazuje v ní na 17. verš. Byli tu lidé, kteří věděli, co mají dělat a nedělali to – jednali jinak a hřešili.

A nyní vy – je to výzva – NASLOUCHEJTE! Dávejte pozor!

Komu Jakub adresuje tento oddíl? Jsou to křesťané?

Jedná se o bohaté křesťany, kteří se provinili utlačováním svých bratří?

Možná, ale posuďme také následující:

Není to určené bratřím, jako mnohokrát v tomto listě Jk 1,2,19; 2,1,14; 3,1,10; 4,11.

Není zde výzva k pokání jako je to jinde, kde je to výslovně určeno bratřím. Je zde pouze odsouzení!

Bratři nejsou zmiňováni až do 7. verše, kde je jim řečeno, že mají být trpěliví ve světle toho, co bylo řečeno.

Spíše se zdá, že je to určeno bohatým nevěřícím, kteří utlačovali křesťany Jk 2,6. Je to soud nad těmi, kdo slouží svým vlastním cílům a zneužívají k tomu druhé. Je to křik ženců, kteří žnou jejich pole – Jakub zůstává i nadále u tohoto obrazu a v Jk 5,7 vyzývá bratry, aby byli trpěliví – stejně jako rolník, který zaseje a potom trpělivě čeká. Je tu obraz utlačovaných a Pán vyslyšel jejich křik Jk 5,4b.

Ať už je tato pasáž o bohatých nevěřících nebo věřících, je součástí Božího Slova, které Pán dal své církvi k učení, k nápravě a k výchově ke spravedlnosti, takže má co říci také nám, kteří patříme Kristu a potom zvláště těm, kteří jsou bohatí nebo stojí v autoritě nad jinými lidmi.

5,1 A nyní vy, boháči - plačte a kvílejte nad bídami, jež na vás přicházejí.

Ve společnosti, která zakrývá svůj hřích důrazem na ego a emocemi není Jakubův list příliš populární. Ale ti, kdo jsou citliví na Boží vedení, budou dělat přesně to, co říká Jakub – budou naslouchat a jednat podle toho.

Ve srovnání s mnoha lidmi ve světě, žijeme velmi požehnaně – ve srovnání s tím, jak žila většina lidí v minulosti a jak žije většina lidí ve světě, jsme velmi bohatí!

Je důležité zdůraznit, že Bůh neodmítá bohaté kvůli tomu, že jsou bohatí. Někteří zbožní lidé v Bibli byli bohatí (Job, Abraham, Josef, David, Šalamoun, Barnabáš, Filemon, Lydie).

Ačkoliv Kristus mluví o tom, že bohatý bude jenom velice těžko spasen Mt 19,23-26

A jsou také chvíle, kdy se Bůh zlobí na bohaté, jako je to v našem textu:

2-3 Vaše bohatství shnilo a vaše roucha rozežrali moli. Vaše zlato a stříbro zrezivělo a jejich rez bude na svědectví proti vám a bude stravovat vaše těla jako oheň. Nahromadili jste poklad pro poslední dny!

Bohatství je zničené - shnilo.

Oblečení prožrané od molů.

Stříbro a zlato koroduje.

Jakub tu předkládá obraz zkázy, obraz konce.

• Matouš 6,19-21 Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou, ale hromaďte si poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Většinou považujeme zlato a stříbro za něco velmi stabilního – symbol bohatství a stability, ale to všechno je přichystáno pro den soudu. Dokonce tyto věci budou jednoho dne důkazem proti lidem, kteří je hromadili.

Proč se tedy Boží hněv obrací proti bohatým lidem?

4 Hle, mzda, kterou jste odepřeli dělníkům, kteří žali vaše pole, křičí a volání ženců došlo sluchu Pána zástupů.

Kvůli tomu jak získali svůj majetek

Skrze zlé úmysly

• Konkrétně – odepřeli mzdu těm, kdo pro ně těžce pracovali – stejně tak dnes mnozí lidé dosahují svého bohatství nečestným způsobem nebo nelegálními praktikami!

Musíme být opatrní v tom, jakým způsobem získáváme svůj majetek.

Jestliže to děláme na úkor druhých, potom nám to přinese Boží hněv:

• Deuteronomium 24,14-15 Neutiskuj nádeníka, chudého a potřebného, ať už je tvůj bratr, anebo se do některého města ve tvé zemi přistěhoval. Každý den ještě před západem slunce mu vyplať mzdu. Vždyť je chudý, závisí na tom jeho život! Jinak bude kvůli tobě volat k Hospodinu, a budeš mít hřích.

Je špatné si myslet, že úspěchu lze dosáhnout pouze po hlavách druhých.

• 1 Timoteovi 6,9-10 Ti, kdo touží zbohatnout, však upadají do pokušení a pasti a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které ponořují lidi do záhuby a zkázy. Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; když po nich někteří dychtili, zbloudili od víry a sami se naplnili mnoha bolestmi.

Není to bohatství co je špatné, ale je to touha po bohatství, která je kořenem mnohého nebezpečí. Bohatství není špatné, jestliže je produktem našeho úsilí – nikoliv cílem tohoto úsilí.

Kvůli tomu, jak používají svůj majetek:

5 Žili jste na zemi v rozkoši a požitcích; vykrmili jste svá srdce jako ke dni porážky.

Žili jste dobrým, pohodlným životem.

Potřebujeme být opatrní v tom, jak používáme svůj majetek.

Utrácet za luxusní život zatímco druzí jsou v nouzi, což je přesně to, co popisuje Jakub v této pasáži, ukazuje na nedostatek lásky k Bohu:

• 1 Janův 3,17 Kdokoli však má jmění tohoto světa a vidí svého bratra, jak má nedostatek, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska?

Podle Nového zákona není smyslem práce získávat bohatství pro své vlastní pohodlí, ale k tomu, abychom mohli pomáhat těm, kdo jsou v nouzi a nebo těm, kdo neměli to štěstí (a narodili se např. v rovníkové Africe).

Jak to přikazuje Pavel:

• Efezským 4,28 Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá svýma rukama, co je dobré, aby měl z čeho dávat tomu, kdo má nouzi.

Podle Pavlova vzoru

• Skutky apoštolské 20,34-35 Však sami víte, že to, co jsem potřeboval já i ti, kdo byli se mnou, obstarávaly tyto ruce. Ve všem jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, podporovat slabé a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: `Požehnanější je dávat, než dostávat.´"

6 Odsoudili jste a zavraždili Spravedlivého; neodpíral vám.

Veškerá bezbožnost a nespravedlnost je v konečném důsledku proti Bohu a Jeho Synu:

• 2 Korintským 5,21 Vždyť Toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

Spravedlivé jednání Božích dětí provokuje nespravedlivý svět a přináší pronásledování.

Ale Jakub pokračuje s nadějí - Ten Spravedlivý, kterého bohatí tohoto světa zabili, se vrátí, srovná a napraví každou nespravedlnost.

Závěr

Žijeme ve společnosti, kde žijeme a je toho mnoho, za co musíme být vděční!

Ale musíme se také mít na pozoru, protože:

• Žijeme ve společnosti, kde je jednoduché přijít k majetku.
• Žijeme ve společnosti, kde chamtivost nebo nezřízená touha po majetku není pokládána za něco špatného.
• Žijeme ve společnosti, která vyvyšuje uspokojení sebe sama. Je snadné být ovlivněn těmito hodnotami!

Potřebujeme si klást otázku – mám svůj poklad v nebi nebo na zemi?

Ti, kdo si ukládají poklady v nebi jsou ti, kdo používají svůj majetek k dobrému a k pomoci chudým - ti vejdou do Božího království.

• Matouš 19,21 Ježíš mu řekl: "Pokud chceš být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, dej ho chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mě."
• 1 Timoteovi 6,18-19 Také ať činí dobře, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří a dělí se s ostatními; ať si ukládají dobrý základ pro budoucnost, aby se chopili věčného života.

Zde jsou některé charakteristiky těch, kdo žijí tak, jako kdyby Bůh nebyl:

Mluvili o dnech tak, jako kdyby záleželo na nich – jako by mohli zaručit, že to tak bude. Vy kdo říkáte …

Mluvili o plánech jako kdyby si mysleli, že se naplní: dnes nebo zítra …

Mluvili o cíli, jako kdyby si mysleli, že mohou dosáhnout: vypravíme se do toho města…

Mluvili o obchodech, jako kdyby si mysleli, že úspěch záleží na nich: budeme obchodovat, vyděláme …

Motivem jejich jednání bylo sobectví a touha užívat si.

Koncem jejich života je zatracení, protože tito lidé stojí proti Pánu a chlubí se svými špatnostmi.