Pamatujte! (Ef 2,11)

Nezapomeňte, odkud vás Bůh vytáhl!

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 7. prosince 2014

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Chtěl bych, abychom dnes svou pozornost zaměřili na slova apoštola Pavla, jehož Duch svatý použil jako svůj nástroj, skrze který k nám mluví přímo On sám. Před námi je Boží slovo. Ef 2,1-2.

  • Efezským 2:11-12 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

Dneska se zaměříme na jedenáctý verš, který se nezdá být úplně jednoduchý, ale pokud porozumíme tomu, o co zde Pavlovi jde, uvidíme oba tyto verše úplně jasně. V jedenáctém verši je odkaz na to, kým jsme byli a jak se na nás dívali Židé. Ve dvanáctém verši je potom připomenutí toho, jak jsme na tom byli. Na obojí si máme pamatovat a obojí si musíme připomínat ve světle předchozích veršů, jimiž dnes musíme začít:

I. Boží dílo v Kristu Ježíši

Náš text začíná malým slovíčkem – slovíčkem „proto“. V ekumenické Bibli je toto slůvko na druhém místě ve v. 11, v originále a např. v Kralické Bibli, v ČSP nebo u Pavlíka je na prvním místě ve větě. Toto slovo odkazuje na něco, co už bylo dříve řečeno. „Proto pamatujte…“ Proč máme pamatovat? Kvůli čemu? Na co nás to odkazuje? K čemu nás to vede? Vede nás to zpátky k prvním deseti veršům druhé kapitoly a zcela konkrétně je zde odkaz na:

  • Efezským 2:10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. (ČSP)

Důraz veršů 8-10 je shrnutý na začátku desátého verše – jsme Jeho, tedy Boží dílo, Boží vlastnoruční dílo. Byli jste spaseni z milosti – to je něco, co udělal Bůh, Bůh sám a nikdo jiný spolu s Ním. Na spasení z milosti nemá a nemůže mít podíl nikdo jiný kromě Boha samotného. Kdyby to tak bylo, už by se nejednalo o Boží milost, ale o milost Boží a někoho dalšího, případně by šlo o zásluhy. Ale Písmo jasně říká v devátém verši, že Bůh tyto spasení připravil právě takto z jednoho prostého důvodu – „aby se nikdo nechlubil“. To přímo navazuje na to, co vyhlásil Bůh ústy proroka Izajáše:

  • Izajáš 48:11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.

Bůh žárlivě střeží svou slávu. A tady vidíme, jak souvisí Boží sláva s evangeliem, jak souvisí s učením o spasení, jak souvisí s tím, čemu věříme, co vyznáváme, co kážeme a vyučujeme. Boží sláva musí být vždy na vrcholu priorit v životě křesťana – a to nejenom teoreticky, tedy tím, že o tom budeme mluvit a poplácávat se po zádech, ale především prakticky. Jde o zodpovědnost každého z nás, abychom ve svém životě hledali cesty, jak můžeme oslavit Boha způsobem, který je Bohu milý, pro Boha přijatelný a Bohem ustanovený.

Právě na to navazuje toto slůvko „proto“ v našem textu. Jste Boží dílo v Kristu Ježíši, jste dílo, které bylo učiněno Boží rukou, samotnou Boží rukou – o tom jsou verše 4-7 druhé kapitoly Efezským, proto pamatujte…

Pamatujte na to, kým jste byli, odkud jste vzešli, a především pamatujte na to, jak se to stalo a kdo to učinil. Připomínejte si Boha, který vás spasil – kdo je tento Bůh? Je to Bůh žárlivě milující, který:

  • Efezským 2:4-5 …z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.

Je to živý Bůh – původce a dárce života. Pamatujte na to, že On nás probudil k životu. Je to Bůh, který přišel v těle – dal se nám poznat v Kristu Ježíši – a v Něm jsme také obživeni, v Něm jsme vzkříšeni a spolu s Ním jsme posazeni na nebesích. Pamatujte na to, že Bůh to všechno učinil ze své milosti a pro svou slávu, aby se nikdo nemohl chlubit.

  • Efezským 2,8 Neboť milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami ze sebe: dar jest to Boží… (KRAL)

Proto pamatujte… Nedávno jsme četli ze třetí kapitoly knihy Přísloví slova o moudrosti, kterou si můžeme uchovat, když budeme přemýšlet o Božím stvořitelském díle. Šalomoun mluví o tom, jak:

  • Přísloví 3:19 Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností…

A potom pokračuje a vysvětluje, jak se k tomu máme postavit my:

  • Přísloví 3:21-22 Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip. To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.

Jako kdyby měl Pavel na mysli tato slova, když psal křesťanům do Efezu. Mluví o Božím stvoření – nikoliv o tom prvním stvoření jako Šalomoun, ale o novém stvoření, které (stejně jako to první) bylo stvořeno jenom z milosti, jenom Slovem a jenom skrze Krista. A říká: „Pamatujte!“ Ať vám tyto věci nikdy nesejdou z mysli, protože to dá vaší duši život. Stavíme si před oči Pána Ježíše Krista, hledíme na Něj, chceme vidět Krista ukřižovaného a spoléhat jenom na Něj a jeho dílo na kříži, abychom měli život v Jeho jménu. Proto pamatujte!

Pavel odkazuje zpátky k přechozímu textu, navazuje na něj, a jde dál – říká něco dalšího. Mluví o našem původu a našem vztahu k Božímu Izraeli – a tady jsme přímo v jedenáctém verši, který není úplně snadný na porozumění. Řeč je tady o neobřízce na straně jedné a obřízce učiněné lidskýma rukama na straně druhé. Ve výsledku tu Pavel poukazuje na:

II. Lidské dílo na lidském těle

  • Efezským 2,11 Proto pamatujte, že vy, kdysi pohané tělem, kteří jste byli nazýváni neobřízka těmi, kdo si říkali obřízka -- ta byla lidskou rukou činěna na těle --, (ČSP)

Je tady několik věcí, které si musíme vysvětlit, abychom byli schopní nějak uchopit tento verš a porozumět mu. Především je tady řeč o:

A. Neobřízka

Pavel tady říká, abychom kvůli něčemu, co se stalo v našich životech – co Bůh udělal a co jsme viděli v první polovině druhé kapitoly, pamatovali na to, že jsme byli pohané. Je tady hned několik věcí, které si musíme vysvětlit.

1. Byli jsme pohané. Slovo pohané, které tady je, je použité v obecném slova smyslu – je zde slovo „ethnos“, což známe i z našeho jazyka ze slov jako etnografie nebo etnologie, etnikum. To slovo se může také přeložit jako národ. A v obecném smyslu s v Bibli používá k popisu těch, kteří nejsou svým tělesným původem Izraelci, tedy potomci Abrahama.

Známý verš z knihy Zjevení 7,9 říká, že před Božím trůnem byl nespočetný zástup lidí, že všech ras (tam je slovo ethnos), kmenů, národů a jazyků. To je o nás – to je o těch, které Pavel v Ef 2,11 označuje jako pohany. Pamatujte na to, že jste byli pohané, ale byli jste povoláni k tomu, abyste se stali Božími dětmi:

  • Efezským 1:5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny.

To je milost! To je spasení z milosti! Byli jste pohané. Ale nejen to – musíte pamatovat také na to, že:

2. Byli jsme pohané v těle. Ekumenický překlad zde překládá, že jsme byli „původem“ pohané. Doslova je tam „pohané v těle“. To je trochu zvláštní, že? Co tím chtěl Pavel říct?

Nejde jenom o náš původ, nejde jenom o to, že pocházíme z pohanů, protože v tomto smyslu (svým původem) stále patříme k pohanským národům – jsme Češi, nejsme potomci Abrahama. Pavel tady chce těmi slovy „v těle“ zdůraznit tělesnost, ve které jsme kdysi žili. Jako pohané jsme neměli nic společného s Bohem a žili jsme podle svého těla. Podívejte se na začátek druhé kapitoly, kde Pavel popisuje zoufalou situaci tělesného, neznovuzrozeného člověka:

  • Efezským 2:3 …žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Právě to znamená, že jsme byli pohané v těle. A Pavel přidává ještě jedno slovo:

3. Byli jsme neobřízka. Tohle je asi nejtěžší věc k porozumění. Co to znamená neobřízka? Obřízka byla znamením na těle potomků Abrahama. Bůh se ukázal Abrahamovi a uzavřel s ním smlouvu a řekl mu:

  • Genesis 17:10-14 Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.

Obřízka znamenala, že byl odříznut kus kůže na mužském přirození. Obřízka byla znamením smlouvy. Kdo by se nenechal obřezat, byl vyloučen z Izraele. Takový člověk už nebyl součástí národa, neměl nic, byl vyhnán, neměl rodinu, domov, Boha, smlouvu. To jsou věci, které Pavel připomíná křesťanům a které rozvádí v dalším verši:

  • Ef 2:12 …že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

To je přesně to, co to znamená být neobřízka. Pamatujte na to – to byla vaše zoufalá situace v tomto světě. Byli jste pohané, ovládalo vás vaše tělo a neměli jste žádnou smlouvu s Bohem. Byli jste ztracení. Ale nebyli jste v tom sami. Byla tady skupina lidí, která se dívala hodně svrchu na ty, které nazývala „neobřezanci“ – Pavel o nich tady mluví a nazývá je obřízkou:

B. Obřízka na těle

Je tady řeč o těch, kdo byli obřezáni na těle – tedy o potomstvu Abrahama. I tady si musíme všimnout několika detailů. Je tady totiž na jedné straně kontrast – jsou zde neobřezanci, kteří jsou pohané v těle a vedle nich jsou zde obřezaní na těle. Na jedné straně jsou tyto dvě skupiny postavené proti sobě – a v dalším textu uvidíme nepřátelství, které mezi nimi panovalo. Ale na druhé straně je tady zdůrazněna jedna věc – a tou je tělo, tělesnost. Je to tělesnost obou těchto skupin. Když Pavel mluvil o zoufalém stavu člověka na začátku druhé kapitoly Efezským, když mluvil o synech neposlušnosti ve druhém verši a o dětech hněvu ve verši tři, tak na začátku třetího verše říká:

  • Efezským 2:3 I my všichni jsme k nim kdysi patřili;

Pohané v těle a obřezaní na těle – ti všichni mají jedno společné – bez Krista jsou ztracení. Dokud je Bůh neprobudí k životu spolu s Kristem, jsou mrtví ve svých vinách a hříších. A aby to Pavel zdůraznil, tak dodává, že ona obřízka na těle, která se považovala za něco, byla obřízkou, která byla udělaná lidskýma rukama. Znovu je tady kontrast, tentokrát s desátým veršem, kde je zdůrazněné Boží dílo, zatímco obřízka těla je lidské dílo. A přesně o to jde.

V listu Galatským se apoštol Pavel důkladně zabývá obřízkou. Mluví o falešných bratřích, kteří chtěli, aby se křesťané dali obřezat, a následně vysvětluje, proč to tak bylo:

  • Galatským 6:12-13 Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.

Tady ten důraz je základem pro naše porozumění Efezským 2,11. Jde tady o vnější věci, jimiž se lidé chtějí chlubit. To je naše přirozenost – chceme něco, co je vidět, něco vnějšího, něco jasného, na co můžeme ukázat a říct: „Podívej.“ Proto tady máme ten odkaz „proto pamatujte“ – pamatujte na to, že jste spaseni jenom z milosti, takže se nikdo nemůže chlubit. Pamatujte na to, čím jste byli – ať už jste svým původem Židé nebo pohané, pamatujte, že bez Krista jste nebyli ničím. Židé měli některé věci navíc – byla smlouva s Bohem, bylo tady společenství Izraele – pravého Izraele, byly tady smlouvy zaslíbení, byla tady Boží přítomnost – to jsou věci, které pohané neměli. Ale jenom v Kristu Ježíši je život – jak pro Židy, tak pro pohany.

  • Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.

Evangelium musí být tím, čím se budeme chlubit, ne náš tělesný původ, ne znamení na těle, ne vnější věci. Proto Pavel říká Galatským:

  • Galatským 6:15 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.

A o to jde i v našem textu – jste přece Jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni… Pavel si tu hraje se slovy: neobřízka, obřízka těla udělaná lidskou rukou – ale to, oč skutečně jde, je:

C. Obřízka srdce

  • Římanům 2:28-29 Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Tady je to podstatné, co potřebujeme k pochopení našemu textu – kdo je tou pravou obřízkou. Pavel to vysvětluje:

  • Filipským 3:3 Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci…

Byly tady vnější rozdíly mezi Židy a pohany – rozdíly, které nakonec trvají dodnes. Ale tyto rozdíly byly v Kristu překonány, protože Ježíš Kristus:

  • Efezským 2:15-16 …z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství.

Nyní je tady Boží dílo v Kristu Ježíši, obřízka srdce, o které Pavel říká:

  • Koloským 2:11 V něm [v Kristu] jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla.

Znovu nás to vrací na samotný začátek jedenáctého verše k tomu důvodu: „Proto pamatujte…“ Pamatujte, odkud jste byli vytaženi, pamatujte na to, co s vámi Bůh udělal, pamatujte na to, čím jste byli a připomínejte si, čím jste nyní – jste Božími dětmi, jste nevěstou Ježíše Krista, jste novým stvořením. A to nás vede k poslednímu bodu – viděli jsme důvody, proč máme pamatovat, vysvětlili jsme si, že nejde o vnější věci, ale jde o vnitřního člověka, o nové stvoření, o obřízku srdce, o proměnu, která začíná uvnitř – novým srdcem, což je znovuzrození, obnovou mysli, což je pokání, novým způsobem života, což je posvěcení. To všechno je Boží dílo. Jak se to bude projevovat v našich životech?

III. Pamatujte!

Máme před sebou rozkaz, je to Boží příkaz pro Boží lid – pamatujte! Na co tedy máme pamatovat? Co si máme připomínat? Chci zmínit tři věci – pamatujte:

A. Odkud jste vzešli

Náš text je určen pohanům v těle, ale zmiňuje tak trochu oklikou také ty, kdo byli obřezáni na těle. A v obou případech říká: „Byli jste…“ Je tady zdůrazněna minulost. A to pro nás znamená přinejmenším dvojí:

1. Především to, že nesmíme zapomínat, kým jsme byli. Byli jsme pohané, byli jsme bezbožní, byli jsme tělesní, žili jsme v temnotě, v prázdnotě, jak jsme ji přejali od svých otců. Z této temnoty a z duchovní smrti jsme byli zachráněni Bohem, který se nad námi smiloval a zachránil nás:

  • Titovi 3:5 …ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

Musíme si stále připomínat, z čeho jsme byli zachráněni. Je to velkou pomocí pro náš křesťanský život, pro naše posvěcení – vede nás to k pokoře, a to především v našem jednání s bratry a sestrami. Pokud víme, odkud nás Bůh vytáhl a jakým způsobem jsme byli zachráněni, nemůžeme se ani trochu povyšovat nad druhé. Pokud si budeme tyto věci připomínat, budeme přistupovat k bratrům a sestrám s pokorou a s láskou, protože nám bude jasné, že bez Boží milosti nejsme vůbec ničím.

Je smutné vidět křesťany, kteří se v pýše nadýmají nad druhými – často je to kvůli poznání – Bůh jim možná dal poznat něco více ze svého Slova a oni, místo aby pokorně a trpělivě sloužili druhým, povyšují se nad ně, mluví s nimi tvrdě, bez lásky, bez porozumění tomu, že oni sami byli pohané v těle, bezbožníci v temnotě, ztracenci a vzbouřenci proti Bohu. Proto je nesmírně důležité, abychom si pamatovali, odkud nás Bůh vytáhl.

Vzpomeňte si na apoštola Pavla – neustále si připomínal, že ho Bůh zachránil jenom díky milosti a že ačkoliv byl násilník a pronásledovatel církve, Bůh se nad ním smiloval.

  • 1K 15:9-10 Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem.
  • 1 Timoteovi 1:12-13 Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě, ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník.

Pavel nikdy nezapomněl na to, kým byl předtím, než ho Kristus zachránil. Neustále žasl nad Boží milostí, kterou mu Bůh udělil. A toto vědomí mu dávalo sílu sloužit pokorně druhým na straně jedné, a také odvážně stát na pravdě na straně druhé. Nebál se říci lidem tvrdé věci, pokud to bylo nutné, ale dělal to s láskou a s touhou vidět, jak Bůh používá pravdu svého Slova k proměně a k nápravě těch, kterým sloužil.  

2. Druhá věc, která s tím souvisí, je, že nás Bůh již vysvobodil z hříchu a ze smrti. Boží slovo tady mluví o tom, že máme pamatovat na to, čím jsme byli, což znamená, že tím už nejsme. Podívejte se do verše 13:

  • Efezským 2:13 Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

Pamatujte! Byli jste vzdálení, byli jste bezbožní, byli jste cizí, byli jste pohané, byli jste neobřízka, byli jste bez naděje, byli jste bez Boha, byli jste bez společenství s Božím lidem, byli jste bez smluv a bez zaslíbení – ale v Kristu Ježíši jste nyní Božími dětmi. Ať vám nikdy nesejde z mysli, co Bůh skrze Krista udělal ve vašem životě.

Musíme vyznat, že jsme hříšníci, protože toto je něco, na co každý den stále znovu zapomínáme a co si musíme neustále připomínat. Když přichází pokušení, zapomínáme na to, co pro nás Bůh v Kristu udělal. Když se nás snaží zlákat svět svým pozlátkem, svými půvaby, svým bohatstvím, svou moudrostí, žádostmi, když se nám před oči staví líbivé věci tohoto světa – obdiv druhých, úcta, postavení, nebo jenom obyčejná touha nelišit se od nevěřících – to jsou chvíle, kdy zapomínáme na to, že skrze Kristovu prolitou krev jsme se stali Božími dětmi a máme přístup před Boží tvář. Kdykoliv se do našich srdcí vkrádají pochybnosti o Boží dobrotě, o Boží přítomnosti v našich životech, o Boží lásce – to jsou chvíle, kdy nepamatujeme na to, co Bůh s námi učinil.

Proto pamatujte, čím jste byli, čím už ale nyní nejste!

  • 1J 3:2 Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.

To nás vede k další věci, na kterou musíme pamatovat. Pavel mluví o dvou skupinách lidí a ukazuje na nich, že:

B. Vnější věci nás nesmí rozdělovat

Bůh nás ve svém Slově volá k jednotě v Kristu. To je něco, co je dnes velmi populární, co je však ve stejně velké míře nepochopené. V dnešní církvi zní velmi silné volání po jednotě. Naposledy výrazně zaznělo z úst současného úřadujícího římského biskupa Františka – říká, aby nečekali na teology, ale spojovali se v tom, co máme společné a především, abychom se spojovali v eucharistii. Mnozí jsou tím nadšení a mílovými kroky pospíchají zpátky do lůna římskokatolické církve.

Musíme souhlasit s tím, že jako křesťané máme být jednotní. Musíme dokonce trvat na tom, že nás vnější věci nesmějí rozdělovat. Ale stejně tak musíme trvat na tom, že abychom mohli být skutečně jednotní a v jednotě s druhými křesťany, musíme se shodnout na podstatných věcech vnitřních, a tedy musíme čekat na teology a slyšet jejich hlas.

Neměly by nás rozdělovat takové věci, jako je příslušnost k nějaké církvi nebo denominaci, nebo množství vody použité při křtu – jestli je někdo pokřtěn ponořením nebo pokropením, jestli někdo zpívá staré písně nebo nové písně, jestli někdo používá nějakou formu bohoslužby nebo ne. Vzpomínám si na ženu, která s námi nechtěla mít společenství, protože při Památce Páně nepoužíváme nekvašený chléb. Proto raději chodila tam, kde se lidé modlí k mrtvým a věří nebiblickým naukám, ale používají nekvašenou oplatku.

V Kristu Ježíši nejde o vnější věci – to podstatné je nové stvoření, obřízka srdce, to, co Bůh udělal uvnitř člověka. To se vždycky projeví také navenek a bude se to vždycky také projevovat v souladu s Božím slovem. To je dílo Ducha svatého uvnitř křesťana – a Duch svatý nikdy nepůjde proti tomu, co sám nechal zapsat do Písma. Proto potřebujeme stavět na tom, co Bůh považuje za důležité, nikoliv co my sami vidíme jako důležité.

Pamatujme tedy na to, že vnější věci nás nesmí rozdělovat a neměli bychom dopustit, aby k něčemu takovému docházelo. Nespojují nás vnější věci, ale:

C. Jsme spojeni v Kristu

K tomu směřuje celý náš text. V Kristu jsme nové stvoření.

  • Ef 2:18 …v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.

On sám je tím úhelným kamenem. On je tím, kdo všechno spojuje. On nás vede k dokonalosti. Ale nezapomeňme na to, že to je jenom a pouze ten Kristus, kterého nám zjevuje Boží slovo. Není to Kristus našeho sentimentu, není to Kristus našich představ, není to Kristus, který je vymyšlený někým dalším. Je to jenom Kristus Písma.

Jenom to je Kristus, který zachraňuje, jenom to je Kristus, který dává milost hříšníkovi a dělá z něj nové stvoření. Proto nestačí, že někdo řekne, že také věří v Krista. Možná totiž věří v Krista, který se nenarodil z čisté panny, jak si v těchto dnech připomínáme. Takový Kristus není Svatý Izraele a nemůže zachránit člověka. A člověk, který v takového Krista věří, nemůže být novým stvořením. Jiný možná věří v Krista, který byl duchovní bytostí a neměl fyzické tělo. Apoštol Jan jasně prohlašuje, že taková víra je démonickou vírou (1J 4,2-3). Podobně jsou zde lidé, kteří nevyznávají Kristovo božství – ani takoví nemohou být spaseni Kristem, který není skutečný Pán a Bůh, jak to vyznal pochybující Tomáš.

A toto je jenom pár z těch podstatných věcí, z těch vnitřních věcí, na kterých skutečně záleží a na kterých musíme stavět. O toto jde – o Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Tady je jádro všech věcí. Sem musíme směřovat. K tomu nás Boží slovo vybízí a volá. Bůh si předsevzal:

  • Efezským 1:10 …že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Právě toto je Boží moudrost, která by nám neměla sejít z očí. Toto je Boží moudrost, o které Pavel říká – Pamatujte!

Pamatujte na to, čím jste byli a z čeho vás Bůh vysvobodil. Pamatujte na to, co z vás Bůh ze své milosti udělal. Pamatujte na to, že jde o vnitřní dílo Ducha svatého a ne o vnější věci. Pamatujte na to, že jenom v Kristu jste novým stvořením. Pamatujte na to, že bez Krista nemáte vůbec nic. Pamatujte na to, že On je Alfou i Omegou, počátkem i koncem, původcem i dokonavatelem naší víry, On sám je naším životem. Na to pamatujte a za to mu vzdávejte chválu.

Amen. 

Osnova kázání