Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 6. června 2010 (mp3)
Dobré dopoledne vám všem. Ve čtvrtek v poledne se šest dobrovolníků vydalo na 520 dní dlouhou simulovanou cestu na Mars. Příští rok a půl tito lidé v zájmu vědy stráví ve vesmírném modulu v ruském výzkumném středisku. Bude se simulovat 250 dní dlouhá cesta na Mars, 30 dní pobytu na Marsu, včetně jednoho výstupu na povrch a potom 240 dní cesty zpět. Šest dobrovolníků – tři Rusové, Francouz, Ital a Číňan – obětují rok a půl svého života a nechají se zavřít a izolovat od společnosti, aby na nich mohli zkoumat jejich reakce a stav v tak dlouhém odloučení. Kvůli hypotetické možnosti toho, že se jednou lidé podívají na Mars, jsou tito lidé a spolu s nimi obrovský tým výzkumníků, ochotni obětovat nezanedbatelnou část svého života.
Podobně je dnes mnoho lidí fascinováno a přitahováno různými teoriemi o konci světa, hltají různé knihy, které se tím zabývají, hledají si informace na internetu, setkávají na konferencích, … Ale na rozdíl od oněch šesti dobrovolníků imaginárního výletu na Mars to většinou nemá žádný skutečný dopad na jejich praktický život. A to je přesně to, o čem mluvil Pán Ježíš Kristus v sedmnácté kap. Lukáše. Pojďme nyní přečíst Lk 17,20-37.
Máme před sebou text, který se zabývá druhým příchodem Ježíše Krista. Nebo ještě lépe bychom měli říci, že se zabývá připraveností učedníků na tento příchod. Je pro nás velikou výzvou, ale také velkým varováním. Je tu jeden z nejkratších veršů v Novém zákoně – pamatuj na Lotovu ženu! Vydala se na cestu, ale její srdce zůstalo někde jinde, její poklad nebyl uložen v nebi, ale ve městě zkázy, v Sodomě. Podíváme se na to, co nás tady Ježíš učí o svém druhém příchodu.
Pán Ježíš Kristus se vrátí. To je jedna z nejdůležitějších myšlenek celého Nového zákona. To bylo motto apoštolů, jak ho můžeme vidět v jejich kázáních, která jsou zaznamenaná ve druhém svazku Lukášova díla – ve Skutcích. Je to také jedno z hlavních témat některých listů v NZ (Te, 1K, Zj).
Jste připraveni na Pánův příchod? Připravujete se na něj? Žijete tak, aby vás při svém příchodu nezastihl nepřipravené? Vyhlížíte tento druhý příchod Krista? Přemýšlíte a rozjímáte o příchodu Pána v Jeho slávě? Upíná se váš život k Pánu a k Jeho království? Voláte často: přijď Tvé království? Nebo chcete tak normálně přežít ten čas než budeme vzati do slávy? Prostě to nějak doklepat do konce? Co nám o těcht věcech říká náš text? Podívejme se na několik věcí:
První věc, kterou se zde dovídáme, je charakter Božího království. Mnoho o něm totiž můžeme vyčíst z Ježíšovy odpovědi, kterou řekl na otázku farizeů:
Lk 17:20-21 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!"
Farizeové očekávali příchod Božího království. Viditelný příchod – se vší slávou a mocí jaké si můžeme představit – koně, vozy, fanfáry, pochodující armáda, vyhnání Římanů, fyzické nastolení vlády Mesiáše v Jeruzalémě. Byla to velmi výrazná myšlenka v jejich životech. Čekali na příchod tohoto království, ale očekávali ho podle svých představ. Tyto jejich představy byly formovány různými zdroji a podněty. A zde, jako jeden ze svých zdrojů, chtějí využít Ježíše. Kdy už přijde toto království? Podívejme se tedy, co jim na to Ježíš odpovídá:
1. Boží království nepřichází zjevně, fyzicky, s tou vnější nádherou a pompou. Není to něco, co by se nějak přehrnulo přes nás, není to jako obsazení Československa Rudou armádou v srpnu 1968 nebo nedávné obsazení Iráku Američany. O Božím království se nedá říct, že je tady nebo tamhle.
Je to, jako když pozorujete děti, jak rostou. Nikdy nezachytíte ten okamžik růstu. Prostě náhle zjistíte, že jsou zase o něco větší. Proto Ježíš přirovnává Boží království k semínku hořčice, které roste, dokud z něj nevyroste velká rostlina podobná stromu. Nebo ke kvasu, který prokvasí všechno těsto.
Proto také Ježíš říká později Pilátovi:
2. Boží království už tady je – je mezi vámi. Ježíš tady používá prostý přítomný čas, který ukazuje na nezpochybnitelnou skutečnost Božího království. Už je tady. Je tady minimálně třemi způsoby:
a) je tady v osobě Krále – Ježíš Kristus je Král, Mesiáš.
Podobně při ukřižování:
Podobně Petr ve svém kázání o Letnicích vysvětluje, že Ježíš ve svém zmrtvýchvstání usedl na Davidův královský trůn po Boží pravici a přijal Ducha Svatého, kterého seslal na zem. Zj 1,5 – vládce králů země, Zj 17,14 Pán pánů a Král králů, Žd 7 Melchisedech, král spravedlnosti a král pokoje, ….
b) je tady Jeho vláda. Vládne a to i přes to, že i dnes jsou lidé, kteří tuto Jeho vládu zpochybňují. Říkají: Kde vidíš tu Kristovu vládu na zemi? Ta teprve musí nějak přijít – často v tisíciletém království.
Nikdo nemá právo zpochybňovat tato jeho slova. A těm, kdo to dělají, můžeme říci totéž, co řekl On:
c) je tady lid království – královské kněžstvo, církev – 1Pt 2,9
Takže můžeme mít naprostou jistotu, že Boží království už tady je. Není zde v plnosti, stejně jako není dokonáno naše spasení, které bude dokonáno, až budeme mít oslavená těla a hřích i smrt budou navždy zničeny. Stejně tak Boží království dojde do plnosti, až zde bude nové nebe a nová země (Zj 21).
Takže to, co Ježíš vysvětluje farizeům, je, že Boží království je svou podstatou duchovní a už nyní je mezi námi. Bylo mezi nimi – přinejmenším v osobě Pána Ježíše Krista a v moci Ducha Svatého a je také mezi námi. Znovu – v osobě Ježíše Krista, protože se podřizujeme Jeho vládě a v moci Ducha Svatého, který nás střeží ke spasení. Podobně to připomíná také apoštol Pavel Římanům:
Ale jak jsem už zmínil, Boží království je také něco, co bude dokonáno v den příchodu Ježíše Krista – proto se modlíme – přijď Tvé království. Už je zde, ale také přichází v plnosti. Je nakročeno, ale krok ještě není dokončen. A Ježíš dále vysvětluje, tentokrát už učedníkům, jak to bude vypadat před Jeho druhým příchodem.
Lukáš 17:22-23 Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. Řeknou vám: `Hle, tam je, hle, tu´; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.
Jedna z prvních věcí, kterou Pán Ježíš říká svým učedníkům ohledně Jeho druhého příchodu, je varování. Zatímco farizeové odmítli Pána, zatvrdili svá srdce, nechtěli Pána následovat, a naopak se stavěli proti Němu, reptali na něj a vysmívali se mu, tak učedníci milovali Pána a následovali ho. To jsou důležité charakteristiky křesťanů – křesťan je ten, kdo miluje Ježíše Krista a ochotně podřizuje svůj život Jeho vládě. Ale láska k Pánu a Jeho následování vždycky přinese také problémy. A to je to, o čem zde Ježíš se svými učedníky mluví.
Přijdou dny, říká. Ukazuje na to, že Boží království zde ještě není v plnosti. Vaše láska ke mně vám přinese takové problémy, že budete toužit po těchto „klidných“ dnech strávených v mé přítomnosti. Ale nic takového nebude. Přijde takové pronásledování a útisk, že budete zoufale volat po vysvobození a po nastolení Božího království. Budete chtít spatřit alespoň jeden den Syna člověka. To je obrat, který podle komentátorů pochází z hebrejštiny a vyjadřuje začátek slavné vlády Mesiáše. Bude to, jako když umučení svatí, věrní křesťané, kteří byli popraveni při pronásledování, volají:
Odpověď v knize Zjevení, kterou dostali, je stejná, jakou nacházíme u Lukáše:
Ale pronásledování nechodí samo. Spolu s ním přicházejí také lidé, kteří se snaží svést věrné křesťany. Ježíš říká učedníkům, že se objeví lidé, kteří se vás budou snažit zmást tím, že vám budou říkat o tom, že jsem již přišel a že někde skrytě nebo zjevně přebývám. Takovým nevěřte. Nechoďte za nimi.
Moji milí, je to tragédie, že stále je mnoho takových, kteří se nechají tzv. opít rohlíkem. Jsou lidé, kteří tráví svůj čas tím, že počítají, kdy Kristus přijde. A jsou lidé, kteří následují jejich nesmyslné výpočty a závěry. Mnohokrát již křesťané v minulosti předpovídali Kristův druhý příchod. Zatím marně. Často to dělají různé sekty a hnutí, která vycházejí z křesťanství. I v naší zemi byly takové skupiny – hlavně v 15. a v 17. století. A dodnes vycházejí knihy, které se tzv. zabývají proroctvím a na základě různých textů a indicií se snaží předpovědět dobu Kristova příchodu.
Musím vás před těmito věcmi varovat, abyste nepodlehli tomuto mámení. Boží Slovo je jasné a Pán na adresu takových předpovědí říká:
Ve světle tohoto jasného verše můžeme směle odmítnout každou snahu o předpověď doby Kristova příchodu a můžeme ji označit za falešnou, ďábelskou. Je to totiž satanova práce, který chce odvést křesťany od zvěstování evangelia a vést je k tomu se zabývali neplodnými věcmi – byť vypadají velmi duchovně a zbožně. Ale Ježíš říká: nechoďte za nimi.
Boží Slovo nám ukazuje některé jasné věci ohledně Pánova druhého příchodu. Bůh nás nechce nechat v naprosté nevědomosti, ale dává nám dostatek informací. Neříká nám ale, kdy to bude. Říká nám, jak to bude vypadat. Jaké budou příznaky poslední doby. A říká nám to z jednoho jediného důvodu: abychom byli připravení na setkání s Pánem při jeho druhém příchodu.
Lukáš 17:24 Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.
Mohli bychom to parafrázovat slovy: Nebojte se, že přehlédnete můj příchod. Příchod Krista bude naprosto jasný a budou o něm vědět úplně všichni. Některé sekty mluví o tajném příchodu Ježíše Krista – většinou v reakci na nesplněné předpovědi ohledně jeho viditelného příchodu. Něco předpoví, nestane se to, tak řeknou, že se to stalo, ale tajně, duchovně. Ale Boží Slovo mluví jasně. Syn člověka se zjeví tak, jako když blesk ozáří celou oblohu. Nebude nikdo, kdo by si toho nevšiml.
Aby učedníci mohli lépe porozumět Pánovým slovům ohledně toho, co je čeká, tak je Pán vede k tomu, že dříve, než se zjeví ve slávě, bude ponížen, zavržen, tupen, zavražděn.
Lukáš 17:25 Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.
Vždycky, když učedníci začali uvažovat o nějakých nepodstatných věcech – jako např. o tom, že si zapomněli vzít chleba, nebo o tom, kdo usedne na jaká křesla v Kristově království, nebo se začali soustředit na nějaké jiné velké duchovní věci, jako bylo vyhnání démona z posedlého chlapce, kterého učedníci vyhnat nemohli (Lk 9), nebo sláva Jeho druhého příchodu, o které mluvíme nyní, tak s nimi začal Ježíš mluvit o kříži. Soustředil jejich pohled na to nejdůležitější.
Rozhodně tím nechci říci, že se nemáme zabývat další duchovními věcmi, ale nesmíme v tom všem pustit ze zřetele to nejdůležitější. Jsou křesťané, kteří jsou natolik uchváceni duchovním bojem, že vidí démona za každým rohem. Další chtějí tak rozpoznat nepřítele, že tráví více času zkoumáním okultismu, než studiem Božího Slova. Jiní jsou natolik fascinováni druhým příchodem Krista, že rozpitvávají dějiny světa a politické dění kolem nás, různá spiknutí a kliky, že jim uniká reálný život mezi prsty. Ježíš tady učedníky i nás vede k tomu, co je podstatné.
Teprve od kříže vede cesta ke slávě. Teprve ve zmrtvýchvstání byl Kristus uveden do moci Božího Syna, byl vzat do slávy, seslal svého Ducha, který je známkou toho, že království je tady, a ve slávě se také vrátí, aby dokončil spasení těch, kdo ho milují a odsoudil ty, kdo v něho neuvěřili.
Pán Ježíš dál pokračuje ve svém varování, které je určené učedníkům. Říká jim, že Boží království v plnosti přijde a vede nás k tomu, abychom byli na tento příchod připraveni. Spojení Kristova druhého příchodu se soudem můžeme dobře vidět v následujících dvou ilustracích:
Lukáš 17:26-27 Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
Nedávno jsme mluvili o tom, jak to bylo za dnů Noe, tak to jistě máte ještě v paměti. Určitě si pamatujete na tu naprostou zkaženost lidí, jak ji popisuje Gn 6.
Ale všimněte si, že když Pán Ježíš mluví o svém druhém příchodu – a zjevně tady vidíme, že se jedná o varování před blížícím se soudem – přišla potopa a zahubila všechny – tak ani tak nezdůrazňuje onu zkaženost. Skoro to vypadá spíš na lhostejnost lidí, která je také součástí a důsledkem hříchu. Podívejme se na to, jakými slovesy popisuje dny těsně před potopou: jedli, poli, ženili se, vdávaly. Prostě takový normální život. Jenom starý blázen Noe někde stloukal archu. Je něco špatného na jídle, pití, manželství? Naprosto nic. Naopak to mohou být, jimiž můžeme oslavovat Boha:
Tito lidé však jsou příkladem toho, jak materialismus zatvrzuje lidské srdce. Nový zákon popisuje
Noeho jako kazatele spravedlnosti. Noe těmto lidem zvěstoval blížící se Boží soud, zatímco připravoval archu z goferového dřeva. Tito lidé zatvrdili svá srdce a nechtěli nic slyšet. Starali se o to, co je teď, starali se o věci kolem sebe – dokud nebylo pozdě. Noe vešel do archy, Bůh za ním zavřel, a potopa zahubila všechny. Nikdo neunikl. Dlouhou dobu to vypadalo, jako že se nic neděje, ale nakonec přišel velmi náhle Boží soud a byl naprosto jistý a definitivní.
Podobně to vidíme také na druhém příkladu, který si Ježíš bere ze Starého zákona:
Lukáš 17:28-29 Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.
Znovu je to tady stejné jako v případě Noe. Lidé si prostě žili svým životem – jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli. To nejsou žádné špatné věci. Každý křesťan tyto věci dělá. Ale to, co zde bije do očí, je lhostejnost a otupělost těchto lidí. Jejich život se točil jenom kolem těch materiálních věcí. Jako kdyby nic jiného neexistovalo. Apoštol Petr také používá tytéž příběhy, aby varoval před přicházejícím soudem. O Lotovi píše:
Tělesnost, materialismus, lhostejnost … všichni tak žili. Normy chování se posunuly a zvrhlost byla naprosto normální. Nikdo si ani v nejmenším nepřipouštěl Boží soud. Vždyť se jim žilo tak dobře. Ale v ten den, kdy Lot vyšel, přišel soud a zahubil všechny.
Lukáš 17:30 Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.
Pán Ježíš nás tady nabádá k bdělosti. Nenechte se ukolébat tím, že se máte dobře, tím, že život plyne a všechno je tak nějak v pohodě. Prostě nějaké starosti jsou a nějaké budou, ale proč se stresovat? Pozor! Pán tady varuje učedníky před duchovní otupělostí. Před lhostejností a před tím, aby se nechali unášet společně s proudem.
Bude to naprosto normální den jako každý jiný. Pán přijde v den, kdy to nikdo nečeká a v hodinu, kterou nikdo netuší (Lk 12,46). A bude to jako za dnů Noe nebo Lota:
Lukáš 17:31 Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
Nebuďte jako lidé za dnů Noe, nebuďte jako lidé v Sodomě. Nic jste si na svět nepřinesli a nic si také neodnesete. Jak byste chtěli uniknout onomu dni? Jak byste se chtěli zachránit před Božím soudem? Tak, že budete volat: Skály, padněte na nás? Ne – je jenom jedna cesta: cesta ke kříži Pána Ježíše Krista, je jenom jeden způsob: pokání a víra v Ježíše. Je jenom jedna jediná možnost, jak zachránit svůj život – uložit svůj poklad v nebi, kde Kristus sedí po pravici Boží.
Tato slova nás vedou přímo k dalšímu verši – k jednomu z těch nejvážnějších v Novém zákoně:
Lukáš 17:32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu!
Připomeňme si v rychlosti příběh Lota. V Gn 18 Hospodin navštívil Lotova strýce, stoletého Abrahama a zaslíbil mu narození syna. Při té příležitosti mu také odhalil svůj záměr zničit Sodomu a Gomoru – dvě hříšná města. Abraham se přimlouval za tyto města a výsledek byl takový, že Bůh slíbil, že tato města nezniči, najde-li v nich deset spravedlivých.
V tomto případě se deset spravedlivých nenašlo. Byl zde pouze Lot. Spolu s ním Bůh zachránil také jeho rodinu. Dva andělé vešli do Sodomy, do Lotova domu a odvedli odtud Lota, jeho ženu, a jeho dvě dcery. Pro každého zde byla podaná ruka. Podívejme se nyní, jak to bylo:
Pamatujte na Lotovu ženu. Její srdce bylo v Sodomě. Celý příběh Lota v Genesis ukazuje, že se mu nechtělo ze Sodomy – a my tady můžeme vidět, jak bezbožné okolí může snadno ovlivnit i spravedlivého zbožného člověka. Srdce Lotovy ženy v Sodomě zůstalo, a proto ji stihl Boží hněv. Charakter Lotových dcer byl poničen dlouhým pobytem v bezbožné společnosti – poté, co je Bůh zachránil, opily svého otce, spaly s ním a měly s ním děti.
Ale Pán Ježíš poukazuje na Lotovu ženu proto, aby ukázal na tragédii života, který nebere vážně Boží Slovo a nebojí se Božího soudu. Tady nejsou nějaké zjevné hříchy – jenom malé ohlédnutí se zpátky. Taková malá neposlušnost Božímu Slovu. Nepřipomíná vám to něco? Z toho jediného stromu ovoce jíst nesmíš! Stále stejná neposlušnost. Stále stejné ignorování Božího Slova. Stále stejná zatvrzelost vůči Bohu. Neotálejme jako Lotova žena. Nechtějme se dívat zpátky k životu bez Boha. Život bez Boha nám nemá co dát. Život bez Boha je prázdný a pustý a bude zakončený jenom strašlivým soudem. Kde je vaše srdce? Není tam někde u těch líbivých věcí? Pamatujte na Lotovu ženu!
Lukáš 17:33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.
To je případ Lotovy ženy. Nejlépe to vysvětluje jiný text z Lukáše:
Lk 17:34-36 Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána." Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
Noe a jeho rodina byli přijati do archy samotným Bohem a svět kolem nich byl ponechán Božímu soudu. Lot a jeho rodina byli přijati Bohem a vyvedeni ze Sodomy – lidé kolem nich byli ponecháni Božímu soudu. Dva budou na loži – jeden bude přijat Bohem a vysvobozen, zatímco druhý bude zanechán Božímu soudu. Dvě, které spolu melou obilí – jedna bude přijata, druhá zanechána. Podobně další na poli, ve škole, v práci, při sportu. Den Páně přijde rychle, náhle, s veškerou mocí a silou.
Je tady ale rozdíl mezi soudem za dnů Noe a Lota a soudem při příchodu Páně. Předchozí soudy smetly všechny najednou. Ale budoucí soud půjde těmi nejbližšími vztahy. Dva, kteří spolu sdílí svůj život, uléhají na společné lože – jeden bude vzat a druhý zanechán. To je veliké varování před falešnou sebejistotou. A není to ledajaké varování – je to varování z úst samotného Pána. Pamatujte na Lotovu ženu! Buďte připraveni na Kristův druhý příchod! Ať vás onen den nepřekvapí nepřipravené!
Lukáš 17:37 Když to slyšeli, otázali se ho: "Kde to bude, Pane?" Řekl jim: "Kde bude tělo, tam se slétnou i supi."
Učedníci se ptají, kde se tento soud bude konat. Možná pod tíhou Ježíšových slov o domě, loži, poli měli pocit, že to bude na nějakém konkrétním místě – možná v Jeruzalémě. Pán na to odpověděl trochu záhadně – poukazem na supy. Je celá řada různých výkladů této zvláštní odpovědi. Osobně si myslím, že nejjednodušší výklad je Ježíšův poukaz zpátky k tomu, co řekl. Nestarejte se, kde to bude. Bude to naprosto jasné – tak jako je jasné, že když vidíte někde kroužit hejno supů, tak je tam někde mršina, tělo. Tak jasné to bude, až přijde soud. Neřešte příliš kdy, a kde k tomu dojde, ale ujistěte se, že budete na správné straně. Že nezůstanete tam, kde bude mrtvé tělo, ale že budete vzati tam, kde bude věčný život a pokoj ve společenství s Ježíšem Kristem.
Otázka farizeů ze začátku našeho textu byla správná, ale zároveň byla z jejich úst tragická – Pomazaný Král stál před nimi a oni Ho odmítali. To nejvzácnější bylo přímo před nimi – a oni se k tomu otočili zády. Prosím vás – nepromeškejte vstup do Božího království!
Je tady celá řada varování. Je tady Boží volání a jsou tady výzvy k tomu, abychom se připravili na přicházející Boží soud. Žít s vědomím, že Bůh je blízko, ale budoucnost daleko, soustředit se na pozemské, materiální věci, znamená vystavovat se skutečně velkému nebezpečí. Jediná možnost, jak se můžeme doopravdy připravit na přicházející Boží soud, je každodenně podřizovat svůj život pod vládu Pána Ježíše Krista a každý den žít s vědomím jeho brzkého a naprosto jistého příchodu. Jenom v takovém případě můžeme mít jistotu, že nebudeme v den Páně překvapeni.
Kde jste vy? Jste připravení na příchod Ježíše Krista? Usilujete zachovat svůj nynější život nebo vám jde o vaší duši? O věčnost? Jste připravení na setkání s Pánem?
Budeme se modlit.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Lk17-20-37-osnova.pdf | 365.99 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
