Jaroslav Kernal, Kladno 26. října 2008 
(47:39) osnova
Dobrý den. Jsem rád, že se znovu můžeme setkat a společně otevřít Boží Slovo.
Společně procházíme dopisem apoštola Jakuba a přiblížili jsme se na konec první kapitoly. Pojďme nyní společně přečíst celou první kapitolu. Trochu si tak zopakujeme to, o čem jsme mluvili v předchozích oddílech první kapitoly a zároveň nás to uvede do našeho dnešního textu. Jk 1.
Jakub, bratr Páně, napsal křesťanům rozptýleným po celé tehdejší římské říši. Napsal jim povzbuzení k vytrvalosti ve zkouškách a výzvu k radosti. Jeho dopis je velice praktický a ukazuje nám na jednoduchý křesťanský život v opravdové zbožnosti a vážnosti. K takovému životu je zapotřebí moudrost, kterou si můžeme vyprosit od Boha, který je dárcem všeho dobrého.
Zkoušky z nás mají dostat to nejlepší. Mají nás přetavit do nádherných klenotů v Boží klenotnici a nikoliv nás rozbít na kousky. Ovšem během zkoušek (a pokušení) máme většinou snahu obviňovat Boha a druhé z našich problémů spíše než se podvolit Bohu a podřídit se Jeho Slovu (v. 2-8, 13-16).
Víme, že každý dobrý dar je shůry, od Otce světel.
Jakub 1,18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
Jakub ukazuje, že jsme se narodili ze Slova. Podobně to napsal apoštol Petr:
1 Petrův 1,23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.
Ovšem to, k čemu Jakub směřuje v první kapitole je, že během zkoušek a pokušení, které zakoušíme, potřebujeme ze všeho nejvíce připravit své srdce na to, abychom slyšeli to, co říká Bůh. Začali jsme žít z Božího Slova, ale abychom mohli ve víře pokračovat dále, musíme i dále žít z tohoto Slova. Jak? Na to nám odpovídá náš dnešní text.
19-20 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.
Všimněme si, jak Jakub začíná - moji milovaní bratři. Otec světel má svou rodinu, prvotinu všeho stvoření. Do této rodiny jsme se znovuzrodili. A v této rodině jsou vztahy lásky. Je to rodina milovaných bratří. A ačkoliv později Jakub napíše proradná stvoření (4,4), stále se jedná o Boží rodinu. A právě proto, že je tato rodina postavená na láskyplných vztazích, může zde naplno zaznít pravda, která se někdy neposlouchá úplně lehce a jednoduše. Ale o to více je třeba, aby zněla. Vždyť tam kde chybí, tam se nemůže projevovat skutečná Boží láska. Vždyť i Bůh nám nejprve ukazuje na to, jací jsme hříšníci, a teprve potom nás přivádí ke své lásce skrze Pána Ježíše Krista.
Ale ještě předtím používá Jakub jiné slovíčko - E překládá „pamatujte si", vězte, mějte na paměti - je to výzva, příkaz, který odkazuje k předchozímu verši. Je tady mnoho dobrých darů od Otce světel, je tady nové narození z Božího Slova, a tak PAMATUJTE! Jak máme žít z tohoto Slova, z něhož jsme se nově narodili?
Každý člověk, ať je rychlý k naslouchání:
1) Musíme být připraveni slyšet. Musíme vědět, že Bůh k nám mluví skrze své Slovo. A zkoušky nás vedou k tomu, abychom slyšeli, a to může být důvod, proč nás Bůh provádí zkouškami. Někdy jsme totiž natolik zaneprázdněni, že ignorujeme Pána v našich životech. Ale On ví, jak má upoutat naší pozornost. Proto musíme mít ve zkouškách uši připravené k slyšení. Místo obviňování Boha mu musíme naslouchat.
Ježíš říká, kdo má uši ke slyšení, slyš.
Lukáš 8,18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."
Můžete si myslet, že slyšíte, ale nemusí to být pravda. Proto buďte pomalí ke slyšení. Dávejte dobrý pozor a ujistěte, že skutečně slyšíte. My si za chvilku ukážeme, co to znamená, protože o tom mluví 22. verš. Teď se ale podívejme ještě na dvě věci, na které máme dávat pozor, které si máme pamatovat.
2) buďte pomalí k mluvení. Neunáhlete se ve svých slovech. O několik veršů dále Jakub ukazuje, že to, jak mluvíme, je podstatná část křesťanské zbožnosti.
Přísloví 18,13 Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.
Naproti tomu pomalé mluvení je známkou nového narození. Není to jediný a rozhodně to není nejpodstatnější znak křesťana, ale z nového srdce musí vycházet nová slova. Pokud toto chybí, musíme si klást otázku, zda skutečně došlo k novému narození.
A nyní nemluvím o změně slovníku. Nejde o to nahradit světskou mluvu křesťanským žargonem, ale jedná se o kvalitativní proměnu. Proto, když mi někdo říká, víš, já jsem takovej, já to vždycky všem řeknu na rovinu a jasně, tak si vždycky kladu otázku, proč mi to ten člověk říká. A často je to jenom proto, aby nějak ospravedlnil svou vlastní hrubost a neochotu naslouchat argumentům druhých lidí. A to odhaluje srdce, které není proměněné Boží milostí.
3) neukvapujte se ve svých reakcích na slova druhých. Díky Bohu, že nežijeme ve středověku, protože jinak by možná kolem nás plálo příliš mnoho hranic s tzv. kacíři. Je to tak, moji milí, že jsme hodně rychlí k hněvu vůči druhým lidem a rádi si myslíme, že to je přeci ten spravedlivý hněv a ti druzí jsou zjevně v neprávu. A tak se snažíme prosadit svoji vůli, svůj názor, sebe sama - za každou cenu.
Přísloví 25,15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
Reakcí křesťana by neměl být hněv. Reakce křesťana by měla být stejná, jako je reakce Boží.
2 Petrův 3,3-9 Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.
Zde jsou posměvači, rouhači, zde jsou lidé, kteří vzbuzují Boží hněv. Přesto čteme o Boží trpělivosti a milosti, která chce lidi přivést k pokání. Nepokoušejme se jenom se domnívat, že náš vlastní hněv bude natolik spravedlivý, že bude všechno v pořádku. Všimněme si, co napsal apoštol Pavel svému synovi ve víře Timoteovi:
2 Timoteovi 2,22-26 Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám. Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.
Mluvte s lidmi tak, aby jim to ukázalo na Krista. Tyto verše ukazují jediným směrem - a to směrem k zapírání sebe sama a k poslušnosti Písmu. Je řada příkladů v Bibli, kdy lidé chtěli prosadit Boží spravedlnost lidským způsobem - uvedu jenom jeden - Mojžíš. Dostal jasný Boží příkaz, jak má vyvést vodu ze skály, ale on se nechal unést hněvem - a stihl ho Boží trest. Proto dávejme pozor na svá ústa i na své srdce, aby nebylo naplněno hněvem, ale abychom mluvili pravdu v lásce.
Proto nám Pán dal dvě uši a jenom jedna ústa, abychom dvakrát tolik naslouchali druhým a jenom z poloviny mluvili. Všimněme si toho, co je napsáno v kontextu lidského hněvu:
21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
Odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti! Tento rozkaz je typickým rozkazem evangelia - na jedné straně - vzdát se něčeho, něco odstranit, a na druhé straně něco přijmout. Staré srdce je nahrazeno novým srdcem, kamenné a sobecké srdce je proměněno v nové, masité, milosrdné a pokorné. Krásně to ilustruje příklad tetanických:
1 Tesalonickým 1,9 Lidé sami vypravují, ... jak jste se obrátili od model k Bohu,
Od model k Bohu. Od starého života k novému. Od starého mluvení k novému naslouchání. Od špíny a přemíry špatnosti k Božímu Slovu.
Všimněte si spojení „přemíra špatnosti". Slovo přemíra je použité v novém zákoně jenom čtyřikrát - jednou je to hojnost milosti (Ř 5,17) a podruhé rozhojnělá radost (2K 8,2). Stejně hojně jako milosti, je také špatnosti. Možná o něco méně, protože milost je větší.
Ale pokud bychom pochybovali o stavu člověka, tak Jakub nás nenechá na pochybách - člověk je skrz naskrz prolezlý špatností. Proto nás vyzývá k jedinému - odložte tuto špatnost a hřích. A jako křesťané a jedině jako křesťané, toto můžeme udělat. Haleluja. Byli jsme vykoupeni a očištěni převzácnou krví Kristovou.
1 Janův 1,9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Takže odhoďme všechnu špatnost a v tichosti přijměme Boží Slovo. Chtěl bych se tady na chvilku zastavit. Slovem jsme byli znovuzrozeni. A týmž Slovem také rosteme. A je tady hřích, který brání tomu, abychom mohli v tichosti přijímat Boží Slovo.
Skutečně znovuzrozený křesťan nemůže být dlouhodobě znuděn Božím Slovem. Občas slyším od lidí takové námitky, kdy říkají: jsme zahlceni informacemi, tak proč máme v církvi poslouchat další informace, nebo: celý týden pracuji hlavou, tak proč mám v církvi znovu namáhat svou mysl, vždyť já si potřebuji odpočinout. Podívejme se, co napsal apoštol Petr:
1 Petrův 2,1-2 Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;
Jedním z charakteristických znaků skutečně znovuzrozeného člověka je hlad po Božím Slově. Lidem, kteří jsou narození z Ducha, se Boží Slovo nikdy neomrzí. Takoví neřeknou dost, to stačí. Už nepotřebuji Boží Slovo. Už mě nebaví ho poslouchat. A pokud se náhodou něco takového stane - a může se to v našem životě stát, tak to má pravděpodobně jednu ze dvou následujících příčin:
1. Možná jsme něco prožili s Bohem, ale nedošlo ke skutečnému znovuzrození
2. Neodhodili jsme špatnost a hřích a ty nám nyní brání přijímat Boží Slovo.
Jakub říká v tichosti, pokojně s pokorou. Je to jako půda, která je připravená, ze které je vytrhaný plevel a je nakypřená a dychtivě vstřebává zaseté zrno. To zrno zapadne do dobré půdy a přináší hojný užitek.
Nesebral ho ďábel jako to zrno, které bylo zaseté na tvrdou, udupanou půdu, nebylo ani takové, že by bylo na skále, kde by rychle vzrostlo, ale slunce by ho spálilo, protože nemá hluboké kořeny. Ne! Toto zaseté Slovo přináší užitek, protože je přijímajé v tichosti, v pokoře, s dychtivostí a touhou, jednat podle tohoto Slova.
Proto Ježíš varuje své posluchače, když jim znovu opakuje - kdo má uši ke slyšení, slyš. A je to něco, co se musíme trpělivě učit. Být rychlý k naslouchání. To není samozřejmost. Proto také chceme, aby naše děti slyšeli evangelium a kázání Božího Slova. Proto je učíme naslouchat a dávat pozor, když jsme ve shromáždění. Jenom tehdy, když se naučí slyšet Slovo, mohou se ho naučit v tichosti přijímat a teprve tehdy může přinést užitek, který popisuje Jakub. Spasit naše duše.
Jakub tady znovu zdůrazňuje význam Božího Slova. Zatímco dnes jsme svědky všeobecného odklonu od Božího Slova v církvi - zdůrazňuje se různé alternativní „zvěstování" formou hudby, divadelních scének, nebo filmů či pantomimy, tak Jakub říká, že je to právě Slovo, které musíme slyšet a přijmout a které vykoná své dílo v nás. Dovede nás ke spasení. Apoštol Pavel napsal Timoteovi:
2 Timoteovi 3,15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.
Spasení je jenom skrze Krista, ale pravdu o Kristu můžeme poznat jedině z Písma. Proto potřebujeme slyšet Boží Slovo a v tichosti ho přijmout. Co to ale znamená přijmout Boží Slovo? Znamená to souhlasit s ním? Znamená to vědět o něm? Ne. Podívejme se do následujícího verše.
22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!
Pokorně přijmout Boží Slovo znamená plně se na něj spolehnout. Je to jako s touto židlí. Já mohu tvrdit, že tomu věřím, že si na ní mohu sednout. Mohu říkat, to je dobrá židle a možná se o ní můžu trochu opřít. Ale to není víra ve smyslu důvěry a plného spolehnutí se.
Jestli se na ní opravdu spoléhám, potom si na ní sednu, plnou vahou a normálně vůbec nepřemýšlím nad tím, zda si na ní může nebo nemůžu sednout a spolehnout se na ní. Tak je to v životě křesťana s Božím Slovem. Přijmout ho znamená plně se na něj spolehnout a tedy podle něj také jednat.
Často když mluvím s nějakými křesťany, kteří říkají, že staví na Božím Slově, tak se jich ptám, co to znamená, a chci znát nějaké konkrétní příklady. Někdy se stačí zeptat na pár věcí a hned víte, na čem jste. A jestli slyšíte odpovědi typu: to přeci nemůžeš brát tak vážně, nemůžeme přesně vědět, jak to je, nebo dneska je jiná doba, dneska už to nejde, aby lidé žili až do svatby v čistotě, ... tak musíme dávat velký pozor a zkoumat podle dalších znaků, zda mluvíme s opravdu znovuzrozeným křesťanem, nebo s člověkem, který podlehl náboženskému sebeklamu.
Neklamte sami sebe, říká Jakub. Poprvé o tom mluví v kontextu hříchu ve v. 16. Podruhé na tomto místě, když ukazuje na jednání podle Božího Slova.
Už žádný sebeklam! Musíme jednat podle Božího Slova, JESTLIŽE jsme ho přijali. Jak to poznáme, že jsme přijali Boží Slovo, jinými slovy, že jsme se znovuzrodili z Božího Slova? Poznáme to podle toho:
1) že budeme činiteli Slova, tedy že budeme prokazovat vytrvalou a poslušnou podřízenost Slovu.
2) že nebudeme jen posluchači, protože slyšení Božího Slova bez aktivní poslušné odpovědi je ve skutečnosti jeho odmítnutí a tedy vzpoura proti Bohu.
3) že nebudeme klamat sami sebe. Nikdy nemůžeme oklamat Boha ohledně toho, kým doopravdy jsme. Můžeme oblafnout spoustu lidí, ale nikdy ne Boha. On ví všechno o mě i o tobě. Všechny věci jsou zjevné a nezakryté před jeho očima, před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat.
A kdybychom ještě pořád nerozuměli tomu, co chce Jakub říci, tak nám dává praktický příklad:
23-24 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.
Všimněme si tu spojení „jen slyší" a „nejedná". O něco dále, ve čtvrté kapitole, Jakub napsal:
Jakubův 4,17 Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.
Pán Ježíš vyprávěl na toto téma podobenství:
Matouš 7,26-27 Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."
Bláznivý, hloupý, pošetilý člověk, který slyší tato slova a nejedná podle nich.
25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.
Matouš 7,24-25 A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.
Jenom tři věci k tomuto verši: 1. Zahledí se a vytrvá. Není to samozřejmost, že Boží Slovo v nás bude pracovat. Ne nadarmo ho Jakub připodobňuje k semínku, které je zaseté. Když nebude mít vláhu a živiny, zemře. I Boží Slovo potřebuje dobré podmínky k růstu. Proto Jakub píše, zahledí se do Písma a vytrvá v něm.
Žalm 1,1-2 Blaze muži, který si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
2. Není zapomnětlivý, ale vytrvalý. Jistě všichni čteme Písmo, ale pamatujeme si ho? Vzpomenete si, co jste naposledy četli? Jak vás to oslovilo? Co praktického z toho vyplynulo pro váš život? Jak v tom zůstanete vytrvalí?
3. Bude blahoslavený pro své skutky. Jednání podle Písma bude velmi praktické. A to nás vede k dalšímu verši:
26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.
Neklamte se ohledně toho, co je to pravé náboženství, nebo pravá zbožnost. Tou první známkou je jazyk. Jazyk je jedna z mnoha charakteristik opravdové zbožnosti, které popisuje Jakub. A říká nám, že náš jazyk je otevřeným oknem do našeho srdce. Chceš vidět do srdce člověka? Poslouchej, jak mluví!
Podívejme se spolu do knihy Přísloví. Celá kniha Přísloví nám má mnoho co říci o tom, jak máme mluvit a zvláště desátá kapitola je nabitá tímto tématem. Podívejme se na tři verše:
Přísloví 10,19-21 Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic. Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.
a) Moudrý muž nebo žena se vyhýbají přílišnému mluvení (v. 19)
b) Spravedlivý muž nebo žena říkají jenom to, co je hodnotné (v. 20)
c) Spravedlivý muž nebo žena sytí svou řečí ostatní (v. 21)
d) Moudrý muž nebo žena mluví Slovo Boží, zatímco z úst hlupáků se valí pošetilost.
Všimněte si rozdílu mezi moudrým (tedy tím, kdo uctívá Boha v Duchu a v pravdě, ten, kdo je opravdově zbožný) a pošetilcem (tím, kdo není křesťanem):
Přísloví 15,1-2 Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu. Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.
Takže znovu Jakub opakuje - pozor na náboženský sebeklam a marnou vnější zbožnost. Jaká je opravdová zbožnost?
27 Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.
Čistá, tedy svatá zbožnost a pravá zbožnost před Bohem a Otcem je toto:
Náš život - náš náboženský život i všechen ostatní je život před Bohem Otcem. Jsme vybízeni, abychom v modlitbách směle přistupovali před Jeho trůn milosti a slávy (Žd 4,16). Ale někdy jsme v pokušení domnívat se, že Bůh je daleko a vůbec o nás neví. Jakub však říká, že žijeme před jeho očima, před jeho svatou tváří. To je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou si máme uvědomovat. Bůh je tady. Bůh je s námi. Musíme to vědět v dobrém i zlém. Toto vědomí pro nás bude velikou posilou, abychom jednali a žili dobře a nebáli se - protože Bůh je s námi. Ale toto vědomí pro nás musí být také varováním před hříchem a nesvatým životem - vždyť Bůh je s námi. A náš život před jeho tváří zrcadlí Boží charakter světu a lidem okolo nás.
Všimněme si ještě dvou slovíček, které charakterizují zbožnost, nebo spíš náboženství. Slovo použité pro zbožnost je zde s důrazem na vnější zbožnost. To je ta zbožnost, která se projevuje navenek. A tuto zbožnost Jakub charakterizuje dvěma slovíčky - v češtině máme pravá a čistá (E), čistá a ryzí (NBK), čistá a neposkvrněná (K, KMS).
Slovo čistá ukazuje na pozitivní aspekt zbožnosti. Má ukazovat na Boží svatost, čistotu. Je tady spojení se světlem:
Matouš 5,14-16 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Vaše zbožnost má být čistá a ukazovat na Otce. Vždycky ukazujete na Otce v nebesích - je vaše zbožnost čistá, takže přináší Bohu slávu?
To druhé slovíčko, které máme v ekumenické Bibli přeložené jako pravá, jinde jako ryzí nebo neposkvrněná je použité celkem čtyřikrát v Novém zákoně. Podívejme se na ta místa:
První text je o Kristu jako o našem veleknězi:
Židům 7,26 To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,
Neposkvrněný velekněz - neposkvrněná zbožnost. Naše zbožnost má být taková jako je Kristova.
1 Petrův 1,4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích
Naše zbožnost je nebeská zbožnost. Je nádherná. Poslední text je znovu v listu Židům:
Židům 13,3 Manželství ať si všichni váží. Manželské lože je bez poskvrny, smilníky a cizoložníky však čeká Boží soud. (NBK)
Tato tři místa nám mohou pomoci, o jaké zbožnosti píše Jakub, když nám říká, že má být neposkvrněná, ryzí.
Taková zbožnost se projevuje především milosrdenstvím. Zbožnými slovy a zbožným jednáním. Milosrdenství, které tady Jakub popisuje, znamená starat se o ty, kdo se o sebe postarat sami nemohou. Vdovy a sirotci byli ve starověké společnosti zcela odkázáni na pomoc druhých. Bylo to tak - alespoň v Evropě - až do devatenáctého století, kdy
začala výrazná socializace.
Dneska žijeme ve společnosti, která je velmi socialistická. Dnes už kolem nás není mnoho vdov a sirotků, kteří by byli odkázání jenom na pomoc druhých lidí a nedokázali se bez nich obejít. A dokonce i v novozákonní době Písmo říká:
1 Timoteovi 5,3-4 Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu.
Takže i dnes jsme povinni ujímat se takových, kteří jsou skutečně opuštěni, kteří se nemohou sami o sebe postarat. A nesmíme si to plést s tím, že se o sebe nechtějí postarat. Protože je celá řada takových, kterým vyhovuje život ve společnosti, která se o ně postará. Ale jsou zde i takoví, kteří skutečně nemohou nebo to neumějí. A to je místo pro opravdovou zbožnost.
Přesto to není úplně všechno. Kdyby Jakub skončil tady, u sociální pomoci druhým, tak bychom před sebou měli náboženství založené na skutcích - sociální evangelium. Jakub
zdůrazňuje sociální stránku opravdové zbožnosti, zároveň jde ale ještě dále. Dodává jednu důležitou charakteristiku, která se sice také týká vnějšího jednání, ale která vychází zevnitř, z milostí proměněného srdce. Chránit se před poskvrnou světa.
Svatí buďte, neboť Já jsem svatý, říká Pán. To je podstatná a důležitá charakteristika opravdové zbožnosti. A tady také končí lidské náboženství, protože skutečnou svatost
můžeme v těle zakusit pouze na základě víry - na základě úplného spolehnutí se na oběť Pána Ježíše Krista a na Jeho vzkříšení. Tady začíná proměna srdce, která nás vede k tomu, abychom se vyvarovali podobnosti se světem, abychom nepokračovali ve starém nesvatém způsobu života, ale celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí
a ze vší své síly hledali Pána a učili se ho stále více milovat.
Amen.
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
