Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 4. října 2009
Dobré dopoledne. Zdravím vás všechny ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Raduji se z toho, že jsme se dneska sešli jako bratři a sestry, kteří mají jediného Pána. Je to velká výsada, že můžeme být sjednoceni v jednom Duchu – i přes to, že jsme z různých míst a z různých sborů. Důvod, proč jsme se dneska sešli, je, abychom uctívali Boha v Duchu a v pravdě a v tuto chvíli to budeme dělat tak, že otevřeme Jeho Slovo a budeme naslouchat Jeho hlasu.
Chtěl bych, abychom si to uvědomili, že také toto je způsob, jak máme uctívat Boha – nejenom v písních a modlitbách, ale také tím, že horlivě a hladově nasloucháme Jeho Slovu a uvádíme ho do svých životů. Tím, že vykládáme Boží Slovo a chceme ho slyšet celé, chceme mu rozumět a chceme podle něj také žít. Dneska mimo jiné uvidíme, jak moc právě toto souvisí s uctíváním Boha.
Budeme dnes pokračovat ve výkladu Lukášova evangelia tak, jak to děláme v našem sboru v Ústí a to ve 12. kapitole Lukáše. Ježíše zde vyučuje zástupy i své učedníky. Tématem jeho vyučování je Božího království. V předchozí části Lukáše to byl postoj člověka k Božímu království. Ježíš ukazoval na to, jak Boží království ovlivňuje náš život ve velmi konkrétních věcech – ve věcech naší každodenní potřeby, v jídle a pití, v tom, co si budeme oblékat na sebe a ve všech životních starostech. A Ježíšovo východisko bylo velmi jednoduché:
Bůh se postaral o království. Už nám ho dal! A náš život je nyní podřízen hledání tohoto Božího království. A ten oddíl Lukáše od 22. verše je plný povzbuzení – k hledání Božího království, k důvěře Bohu – je tam celá řada povzbuzujících slov, jimiž nás Pán ujišťuje, abychom se nestrachovali, abychom se nebáli, nedělali si zbytečné starosti, důvěřovali Bohu a Jeho zaopatření, nežili v úzkosti a strachu.
Pojďme se nyní podívat na ten oddíl, který následuje – budu číst od 29. verše a potom se budeme zabývat verši 35-48. Ježíš dál pokračuje ve vyučování o Božím království. Ale už to není o tom, jak to ovlivňuje naše současné životy, naše postoje a hodnoty, ale je to o tom, jak perspektiva Božího království ovlivňuje naše očekávání. Jistě to má dopad na naše současné životy, na naše jednání tady a teď, ale je to především o našem výhledu do budoucnosti.
Zatímco předchozí oddíl ukazoval na to, že nyní se nemáme (a chce se mi skoro říct: nesmíme) strachovat a starat se o pozemské věci, dnešní oddíl ukazuje na to, že se potřebujeme starat. Nestarejte se tolik o přítomnost jako o budoucnost. Dnešní text rozvíjí tu Ježíšovu hlavní výzvu – hledejte především Jeho království. Ukazuje nám naprosto jasné věci, v nichž se má toto hledání projevovat. První věc, kterou se dovídáme, je, že musíme být připraveni na Pánův příchod. Pokud se vytrvale modlíme tak, jak to Ježíše učí své učedníky na začátku jedenácté kapitoly – přijď Tvé království, tak by to pro nás neměl být problém. Tato modlitba předznamenává trpělivé očekávání Božího království.
35 Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.
Na jedné straně Ježíš říká, abychom se nestarali, ale hned vzápětí k tomu dodává, že musíme být připraveni. A být připraven nelze bez toho, abychom se starali. Ale znamená to úplně odlišný druh starostí, než jaké jsou popisované ve verších 22-34. Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící (K).
Buďte připraveni nebo mějte přepásaná bedra, jak překládají kraličtí. Je to obraz ze starověkého světa, kdy lidé chodili oblečeni podobně, jako chodí na Blízkém východě dnes – v dlouhém, volně splývajícím rouchu, takže se nemohli pohybovat příliš rychle. Pokud chtěli jít rychleji, případně běžet, museli si podkasat toto roucho, přepásat se a zastrčit si volné konce za pás. Pokud služebníci obsluhovali svého Pána, museli být přepásáni. Je to velmi jednoduchý obraz a znamená prostě „být připraven, být v pohotovosti“. Jeden obraz z Nového zákona nám ukazuje, co to znamená:
Bdělost v tomto smyslu znamená pevně se držet pravdy. Nechat se spoutat pravdou Božího Slova. Znamená to studovat Písmo, sytit se jím, číst ho, poslouchat kázání, podřizovat svůj život jasnému učení Bible. Jen tak se nám bude stále připomínat blízkost Kristova příchodu, jen tak můžeme očekávat s radostí jeho návrat. Druhý obraz, který je v tomto verši, je podobný. Vaše lampy ať hoří. Připomíná nám to jiné podobenství – podobenství o deseti družičkách, které čekaly na ženicha. Ale jen pět z nich bylo připravených, jen pět z nich mělo olej do svých lamp, takže mohly následovat ženicha při jeho příchodu. Ostatní se začaly starat teprve v okamžiku jeho příchodu.
Cokoliv děláme dnes, má dopad na věčnost. Jasně to ukazuje následující verš.
36 Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.
Buďte připravení jako tito lidé. Služebníci, kteří čekají na svého Pána. Žádný pán nechce čekat na své služebníky. Musí to být obráceně. Pro naši společnost je to trochu vzdálený obraz, protože už nemáme nic takového jako služebníky. Ale v celé historii byly ceněny dvě vlastnosti služebníků – poctivost a věrnost. Dnešní doba si neváží těchto vlastností a lidé se mnohem více podobají bohatému muži z předchozího podobenství dvanácté kapitoly. Ten si žil jen a jen pro sebe.
Málokdo chce dneska udělat něco navíc, něco pro druhé, něco kvůli nějakým vyšším principům než je jen vlastní sobectví a potřeba. Ale křesťanství je o něčem jiném – je o očekávání Pána, je o službě Pánu, o horlivé aktivní službě Bohu, která se projevuje službou bližnímu. Začíná v rodinách – službou manželce a dětem, tedy tím udělat víc, než je potřeba právě s ohledem na blízký příchod Pána. Službou manželovi a dětem, poslušností a podřízeností rodičům, ochotnou službou sourozencům. To je jádro křesťanské služby a tato služba potom přetéká ven z rodiny, k bližním v církvi i mimo ni, k našim přátelům, dalším příbuzným, spolupracovníkům. Toto je život, který je podřízený očekávání blízkého příchodu Ježíše Krista. To je život v bdělosti. Laskavá a milosrdná služba druhým v pravdě. Taková služba má zaslíbení od samotného Pána:
37 Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.
Tento verš říká něco skoro fascinujícího. Je to podobenství, které Ježíš říká svým učedníkům, ale je to podobenství o JEHO příchodu. A je to podobenství o Jeho službě věrným služebníkům, věrným a vytrvalým křesťanům. Jako křesťané přijímáme službu Ježíše Krista neustále. Stavíme na dokonaném díle Ježíše Krista, ale nejenom to. Je to jenom Jeho oběť, jíž jsme vykoupeni. Ovšem Jeho obětí jsme i posvěceni.
Ježíš Kristus se za nás přimlouvá v nebi. Znovu je to Jeho služba a je o našem posvěcení:
On nás podpírá každý den a jeho mocí jsme uchováváni ve víře:
Ale náš text v Lukášovi nám naznačuje, že tím to ještě neskončí. Nejenom, že se Pán za nás přimlouvá a drží nás pevně ve své ruce. Nejen, že nás bezpečně dovede až do konce. Ale z Jeho služby se budeme těšit i potom – až s Ním budeme v nebi. Nemohu říci, že bych tomu rozuměl. Nerozumím. Ale fascinuje mě to, protože to ukazuje na velikost Jeho milosti, na Jeho lásku, kterou měl a má a bude mít až do krajnosti. Budeme sdílet jeho dokonalost, slávu, čistotu a svatost.
Blaze těm služebníkům. Vytrvali až do konce a zůstali věrní a připravení, ačkoliv nevěděli, kdy se Pán vrátí:
38 Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.
Znovu se tady opakuje „blaze jim“. Příchod, který je tady popsán je prostě náhlý a nečekaný. Přesně takový bude druhý příchod Pána Ježíše Krista. Nikdo ho nebude čekat:
Prostě máme být připraveni. Ježíš říká další ilustraci, která na to jasně ukazuje:
39-40 Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."
Jasný komentář k těmto veršům najdeme v pokračování předchozího verše z 1Te 5:
Všechno vypadá velmi klidně a pokojně. Všeobecná prosperita, žádné války, nic nehrozí, máme se dobře. Na jiném místě Pán říká jedli, pili, hodovali, ženili se a vdávaly a potom přišel soud. Pán mluví o dnech, kdy byl svět zaplaven potopou a říká, že to bude velmi podobné. Jako zloděj v noci. Hospodář může být buď stále připraven na příchod zloděje a tedy dobře zabezpečen, nebo bude jednoho dne překvapen. Podobně je to s námi. Buď žijeme tak, že jsme každý den a v každé chvíli připraveni na příchod Páně, nebo ne. Není žádné mezi. Pavel v 1Te pokračuje.
Jsme vykoupeni jeho obětí na kříži. Byli jsme přeneseni ze tmy do Božího podivuhodného světla.
Znovu tady vidíme víru, lásku a naději. Hlavní zbraně křesťanského boje. Hlavní nástroje, jimiž se udržujeme v bdělosti. Jenom skrze tyto věci můžeme být připravení na příchod Pána. Zdá se, že učedníci to dobře pochopili, i když v konfrontaci s realitou, která je obklopovali, si neodpustili otázku:
41 Petr mu řekl: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"
Tato Petrova otázka rozděluje celý tento oddíl na dvě části, ale zároveň obě podobenství, která Pán předkládá, spojuje. Vytváří určitý most a spojení mezi nimi. Ježíš odpovídá tímto druhým podobenstvím, které je před námi, na Petrovu otázku. Neodpovídá přímo, ale druhým podobenstvím vysvětluje to první.
My už jsme na tuto otázku narazili v předešlém oddíle, když jsme mluvili o tom, že nás Bůh povzbuzuje k tomu, abychom se nestarali. Komu to Bůh říká? Komu Bůh říká, aby byl bdělí a připravený na příchod Pána? I Petr v tom měl zmatek. Jak to tedy je? Podívejme se na to, co k tomu říká Ježíš:
42 On odpověděl: "Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?
Zdá se, že Pán se vrací k prvnímu podobenství. Ale tentokrát je to z trochu jiné strany. Předtím mluvil o tom správci, který je připravený, tedy věrný a rozumný. Nyní klade otázku – který správce je takový? Všimněte si, že to je odpověď na Petrovu otázku. Pán mu neodpovídá ani tak ani tak. I když nakonec ta odpověď z celého textu vyplývá a my si jí v závěru řekneme.
Ježíš tady mluví o ustanovených služebnících nad ostatním služebnictvem a to někdy vede křesťany k tomu, že tato slova Pána nevztahují na sebe, ale vztahují je na starší, vedoucí, pastory, kazatele – prostě ustanovené služebníky církve. Jistě jsou tato slova určená také jim, ale nejenom. Jsou určena všem služebníkům, tedy jinými slovy každému křesťanovi, protože není nic takového jako křesťan, který není služebníkem. Každý křesťan přijal něco od Pána a je za to před Pánem zodpovědný.
Někomu bylo dáno deset hřiven, dalšímu pět a dalšímu jedna. Ale od každého bude Pán požadovat věrnost a vytrvalost až do konce, u každého bude chtít vidět ovoce, které jeho život přináší.
43 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Znovu tady vidíme zaslíbení blahoslavenství pro každého, podtrhuji každého, kdo tak činí. Ale tentokrát zde není zdůrazněna náhlost Pánova příchodu, ale věrnost těch, kdo ho čekají. To jsou ti, kdo žijí podle jeho Slova. Kdo jednají podle toho, co jim Pán říká, kdo se podřizují jeho vůli.
44 Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
Zde můžeme vidět něco málo ze zaslibovaného blahoslavenství. Věrný služebník bude ustanoven nad mnohým. Znovu je zde naznačeno něco málo z budoucích věcí. Nevíme o nich příliš mnoho, nevíme úplně přesně, jak to bude vypadat a kdy přesně se to bude dít, ale víme, že Ježíš zasliboval svým učedníkům některé zvláštní věci – tedy těm, které při svém příchodu nalezne věrné a bdící:
Apoštol Pavel napomínal věřící v Korintu a říkal jim:
To jsou ohromné věci a my o nich přemýšlíme jen s velikou bázní, protože nás ohromují svou
velikostí a vznešeností. Ale to je zaslíbení pro věrné, vytrvalé a bdící služebníky Kristovy. Každý z nás je k tomuto cíli povolán a každý z nás musí běžet tak, aby získal první cenu. Protože je tady také druhá stránka věci:
45-46 Když si pak onen služebník řekne: `Můj pán dlouho nejde´ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.
Zde je zajímavé si všimnout, že Ježíš popisuje TÉHOŽ služebníka. Ale popisuje úplně jiný postoj tohoto služebníka. Je tak diametrálně odlišný, že je to stejné, jako kdyby mluvil o někom jiném. Tento služebník vůbec nepočítá s Pánovým příchodem. Ale Pán přichází jako zloděj v noci (Zj 16,15).
Co se začne dít, když člověk odvrátí svůj pohled od blízkého příchodu Pána? Všimněte si sloves – začne bít druhé, jíst, pít, opíjet se. Tak trochu to připomíná bohatého muže ze začátku dvanácté kapitoly – klidně si žij, jez a pij, buď veselé mysli. ALE! Tehdy přijde Pán v hodinu, kdy to nečeká a vyžene ho. Vykáže mu úděl mezi nevěrnými. Všimněte si, o kom tady mluvíme – o služebníkovi, který je Pánem ustanoven.
Navenek to může vypadat dobře. Jsou tady dva služebníci, ale jeden je věrný a druhý nikoliv. Další verš nám upřesňuje ještě některé detaily.
47-48a Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit. Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně.
Tady je ta nejpodstatnější charakteristika bdělosti i věrnosti – jednání podle Boží vůle. Toho, kdo zná tuto vůli a přece podle ní nejedná, čeká jenom trest. Tato věc je tou nejdůležitější charakteristikou křesťanů – nejen, že tvrdí, že jsou křesťané, tedy že věří v Ježíše Krista, ale také podle toho žijí. Ne podle svých představ, ne podle představ druhých lidí, ale podle vůle svého Pána. Bůh nám svou vůli velmi jasně zjevil ve svém Slově. Není nijak nesrozumitelná nebo zahalená – je jasná. Ježíš řekl:
Boží cesta je jasná. Úzká a nelehká, těžko se po ní jde, ale není skrytá nebo nejasná.
Jenom ještě jednu poznámku k tomuto textu. Ježíš tady opět naznačuje (a není to přímé vyučování), že v pekle budou různé druhy trestů. Někdo bude bit více a jiný méně. Ukazují na to i další místa v Písmu a stejně tak některá místa poukazují na to, že se budou lišit také nebeské odměny pro věřící, pro ty, kdo zůstanou věrní a připravení až do konce. Pro ty, kteří jsou připravení jednat podle vůle svého Pána, kdo jsou bdělí a věrní. Pro ně ale platí úplně jiná měřítka:
48b Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.
Každý je zodpovědný za to, co od Pána přijal. Boží Slovo říká, že KAŽDÝ věřící přijal od Boha určité dary a nějaké hřivny – nadpřirozené věci, které mají sloužit církvi a šíření Božího království a přirozené věci, talenty a nadání, jimiž také máme oslavovat Boha. Ale přijali jsme ještě mnohem více – přijali vlastní život, dostali jsme rodinu, přátele, práci, sbor, bratry a sestry v Kristu, dostali jsme hmotné obdarování a zabezpečení – to všechno je tady k tomu, abychom tím oslavovali Boha. A přijde den, kdy po nás náš Pán bude chtít vyúčtování toho všeho. Co mu řekneme?
Dostali jsme se na konec a já bych chtěl, abychom udělali několik důležitých závěrů, pozorování a poznámek z našeho dnešního textu.
První poznámka se týká pána z obou podobenství – ten, který obsluhuje své věrné a sytí je, připravuje pro ně hostinu a chválí je, je tentýž pán, který trestá ty, kteří nebyli věrní nebo byli neposlušní, nepřipravení, liknaví a nepřipravení na příchod svého Pána. Je to jediný Pán – Ježíš Kristus.
Další postřeh: všimněte si, proč přichází trest na toho špatného služebníka. Nebylo to proto, že by neznal vůli svého Pána. Naopak – znal jí, ale nejedná podle ní, nepřipravil se podle ní, ani podle ní nezařídil svůj život, ani nebyl ochoten se touto vůlí řídit. Proto bude velmi bit.
Všimněte si také několika skupin lidí, o kterých tady Pán mluví. Jsou tady tři skupiny lidí – jsou tady služebníci, kteří znají svého Pána a znají jeho vůli a jednají podle ní. Takoví jsou blahoslavení. Dále jsou tady ti, kdo znají vůli svého Pána, ale nejednají podle ní. O těch je napsáno, že ponesou o to přísnější trest. A nakonec jsou tady ti, kdo neznají vůli svého Pána, a proto podle ní nejednali. Tady je také odpověď na Petrovu otázku ze 41. verše. Primárně bychom mohli říci, že tato slova jsou určena těm, kdo mají uši ke slyšení, tedy učedníkům, kteří mohou z toho všeho vzít největší užitek. Ale na druhé straně jsou tato slova určená všem skupinám lidí, které jsou popsané v tomto podobenství, a to včetně těch, kteří neznají vůli svého Pána a nejednají podle ní.
To nám přináší určitý problém. Jak to, že ti, kdo neznají Boží vůli, budou potrestáni? Je Bůh nespravedlivý? Rozhodně ne! Musíme si uvědomit, že velkou roli zde hraje lhostejnost lidí. Bůh není natolik skrytý, že bychom ho nemohli poznat nebo se o něm dovědět. Opak je pravdou:
Boží řeč je jasná, stačí ji jen poslouchat. Boha se lze dopátrat:
Bůh stvořil věci, tak aby bylo jasné, že je tady Stvořitel. Všechno tak udělal z jediného důvodu – udělal to pro nás a kvůli nám. Udělal to pro člověka. Bůh v tom všem bude oslaven, ale je tady něco, co udělal pro to, aby nikdo nemohl říci, že se Bůh skrýval nebo ho bylo nemožné poznat.
To nejdokonalejší zjevení Boží k nám přišlo v osobě Ježíše Krista. On je vrcholem Božího zjevení a tento oddíl nám připomíná, že Pán znovu přijde a podrobí zkoušce dílo každého člověka. Proto všechno, co děláme, musíme dělat s tímto výhledem. Potom nás den Páně nepřekvapí nepřipravené.
Chtěl bych to uzavřít obrazem křesťana, jak nám ho předává Boží Slovo a který je takovou praktickou aplikací našeho dnešního oddílu. Ukazuje nám, co to znamená žít ve světle Kristova příchodu:
Je to přesně ten obraz, který popisuje Ježíš ve svých podobenstvích o věrném služebníkovi a o věrném a nevěrném správci. Jsou tam tři důležitá slovesa, která charakterizují křesťanský život – obrátili, sloužili a očekávali. Obrátili od model k Bohu, to je sloveso, které ukazuje na víru, na znovuzrození, na chození s Bohem, na obrácení se od falešných bohů k pravému Bohu, od lži k pravdě, od falešného učení, k čistému učení, od tmy ke světlu a od hříchu ke svatosti a čistotě.
Sloužili Bohu živému a skutečnému – to ukazuje na tu největší křesťanskou vlastnost, lásku. Milovat Boha znamená sloužit mu z celého srdce – a to nás vede ke službě bližním, ke každodennímu dobrému jednání, k aktivnímu křesťanskému životu zaměřenému na hledání Božího království.
Očekávali z nebe Jeho Syna. Křesťanský život je životem očekávání. Toto je naše naděje, něco nač čekáme – totiž, že Ježíš brzo přijde. To není naděje ve smyslu něčeho nejistého, ale je to naprosto jistá věc. Pán slíbil, že se vrátí a On to udělá. To je naše naděje. K tomu se upínají naše životy. A v tomto světle žijeme své životy. Blaze tomu, koho Pán zastihne, že bdí a čeká na Jeho příchod.
A tak moji milí, jak nás lidé znají? O tesalonických lidé sami vypravovali – byli známí těmito charakteristikami. Čím jsme známí my? Co vypravují lidé o nás? Blaze nám, když nás Pán zastihne připravené na svůj náhlý příchod. Robert McCheyne se občas ptal lidí, zda čekají, že by Pán mohl přijít ještě dnes. A když dostal negativní odpověď, tak jim říkal – Pozor! Raději byste se měli lépe připravit, protože On přijde v hodinu, kdy Ho nečekáte. Modleme se.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Lk12-35-48-osnova.pdf | 376.93 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
