Pokoj vám bratři a sestry!
Dovolte mi, abych nám na začátek vyprosil požehnání, a poté už půjdeme do 2. listu Petrova.
2 Petrův 1:1-4 Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.
Budeme dnes pokračovat v 2. listu Petrově. Z prvního verše jsme se mohli dovědět to, kým jsme byli (byli jsme otroci hříchu), kým jsme nyní, (jsme otroci Kristovi) a můžeme radostně dosvědčit, jak rozdílné v působení i v konečných důsledcích jsou tyto dva druhy otroctví. Spatřili jsme slávu našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista, to že pro nás vydobyl svou spravedlností víru, která je vzácná. Víme také proč je vzácná, především právě pro to, že nám ji vydobyl sám Kristus, Boží Syn a pro cenu, kterou za ni zaplatil!
Bod obratu: změna cesty, nasměrování
Dnes půjdeme dále a ukážeme si, že dosažení víry je bodem obratu, je výchozím bodem, počátkem něčeho nového, kdy staré skončilo a je tu nová cesta. Tento bod obratu je smrtí starého padlého lidství a zrozením nového lidství v Kristu, stvořeného k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
Na této nové cestě nejsme bezprizorní. Už to, že jsme mohli vykročit na tuto novou cestu, je výsledkem Boží štědrosti. Bůh nás zaopatřil mnohými dary. Na začátku jeho štědrosti je dar darů. Neboť Bůh dal svého vlastního Syna, jako výkupnou oběť za mnohé! Boží milost můžeme zakoušet jen díky Kristu a jeho zásluhám.
Jen díky tomu jsme mohli přijmout dar spasitelné milosti, té, která přinesla do našich životů dar poznání pravdy evangelia. Dalším darem je dar pokoje, tedy pokoj smíření s Bohem skrze Kristovu zástupnou oběť na kříži.
Rozhojnění milosti a pokoje:
Petr nám říká ve druhém verši toto: Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.
Milost a pokoj se nám mají rozhojnit, to je Petrovo přání. Apoštol touží, aby se v našich životech rozhojnily dary milosti a pokoje a to díky poznání Boha a Ježíše Krista našeho Pána. Pojďme se podívat, co tím Petr myslí, co je tato milost a tento pokoj, co přináší do našich životů a jak se tyto dvě věci projevují?
Milost:
Nejprve se podívejme na milost. Milost je v právnické terminologii nevymahatelným a nezaslouženým odpuštěním trestu. Víte, že institut milostí je spřažený v naší zemi s úřadem prezidenta republiky. On může udělit milost a odpustit tím trest, či zbytek trestu člověku, který byl řádně uznán vinným a pravomocně odsouzen. Každý odsouzený může požádat prezidenta o tuto milost. Ale je jen v rozhodnutí prezidenta, komu ji udělí. Jak sami víte, to vyvolává mnohdy značné kontroverze v naší zemi.
Nyní pojďme do Bible. My rozlišujeme podle Písem milost všeobecnou a milost spasitelnou. Obě jsou vždy Božím laskavým jednáním s člověkem a jsou nezasloužené.
Uvědomme si, že Již jen samotná existence a trvání stvořeného světa, jakož i život každého jednotlivce jsou umožněné milostí Boha. Jedná se v tomto případě o milost všeobecnou. To že Bůh již dávno neskoncoval s padlým člověkem a se světem, je toho největším důkazem. Bůh maří plány zla a padlého stvoření! Tím udržuje svět ve stavu zabraňujícím propuknutí totální bezuzdnosti zla a hříchu. O tom, že svět ač je poddán zlu, požívá této všeobecné milosti:
Celý svět leží ve zlém. Všichni jsme zhřešili, jsme poddáni zlu našich padlých srdcí! Ale Bůh dává světu všeobecnou milost: Bůh tedy udržuje celé stvoření a stará se o něj. Haleluja!
Milost spasitelná:
Ale Boží věčný záměr jde dále. Je tu totiž milost Boží spasitelná. Milost přinášející spasení. Milost pramenící z pravdy, z poznání pravdy o Bohu, světě a o nás. Slyšeli jsme evangelium a vírou ho přijali!
Když Petr touží po rozhojnění milosti v našich životech, má na mysli tuto spasitelnou milost. Touto milostí jsme byli my, kteří dosáhli stejně vzácné víry, jako Petr, zachráněni a zahrnuti v hojnosti, v plnosti, dostali jsme ji tolik, kolik potřebujeme a to skrze našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jan říká v první kapitole.
Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. 17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
Tato biblická milost je přízeň, kterou Bůh prokazuje provinilým hříšníkům, kteří zasluhují trest. Je to Boží láska nasměrovaná k nám lidem, a to přesto, že na nás a v nás není nic milování hodného. Nic co by zasluhovalo být milováno!
Tato milost je základní skutečností křesťanského života. Je zcela nezasloužená, nemáme na ní žádný podíl, nebo nárok. Naopak! Vždyť mzdou hříchu je smrt. Nekoupíme ji za všechno bohatství světa a nezískáme ji žádnou mocí. Je plně v autoritě a rukou Boha. My věříme a vyznáváme na základě Písma, že člověk po pádu je zkažený ve své podstatě, a rodí se otrokem hříchu. Hřích nad člověkem vládne. Člověk není schopen ze své síly změnit tento stav. Důsledkem tohoto stavu je nejprve tělesná smrt a poté věčné odloučení od Boha, druhá smrt v ohnivém jezeře. Spasitelná milost však tuto odsuzující skutečnost radikálně mění. A znovu si můžeme připomenout, že cena za ni je obrovská, jak jsme si řekli v úvodu do 2. listu Petrova. Bůh zaplatil životem a krví svého vlastního Syna! Boží vyvolený lid je očištěn Kristovou prolitou krví.
Bůh zaplatil! Proto spasitelnou milost můžeme nalézt pouze u něho, zaplatil cenu krve vlastního Syna, proto ji obdržíme pouze v Kristu.
Díky této darované spasitelné milosti jsme zachráněni, jsme ospravedlněni a to je skutečnost, která se stala. Je to jednorázový akt. Ano Bůh Otec se na nás dívá skrze Kristovu krev, skrze vykupitelské dílo Golgaty! My jsme v Kristu před Bohem spravedliví a víme, že je to Kristova spravedlnost, do které jsme oblečeni, spravedlnost z milosti nám darovaná skrze víru. Ale pozor, tímto to nekončí, díky této milosti také žijeme svůj život víry po celou dobu naší pozemské pouti. Vždyť je psáno v Římanům, že již nejsme pod zákonem, ale pod milostí! Tato úžasná milost má moc proměňovat a obnovovat naše životy. Neobejde se bez ní proces našeho posvěcení a růstu do Kristovy podoby! Tato milost nás chrání a doprovází na naší cestě až do dne, kdy vstoupíme do slávy. Vždyť pokání, které by ani nebylo bez této milosti možné, není jednorázový akt, pokání je spíše trvalý stav křesťanské mysli a srdce před Bohem.
Jan v 1. kapitole říká: Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
My jsme si vědomi, že máme poklad v hliněných a chatrných nádobách. V tělech, která jsou zaprodaná hříchu.
Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.
A proto děkujeme Bohu, že jeho spasitelná milost nás na cestě provází a chrání, vždyť v pokání je vítězství nad hříchem. A my čerpáme z této milosti mnohokrát každý den. A z této milosti, čerpáme i svou naději, že dojdeme cíle naší víry, vždyť je psáno:
Držme se tedy milosti, nic k ní nepřidávejme, vždyť sám Pán Ježíš říká: „ Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.“
Rozhojňujme milost, vždyť Pavel jasně říká, že tím přibývá díků ke slávě Boží!
Milost je nádherným darem. Zachránila nás, ospravedlnila nás, posvěcuje nás, obnovuje nás, a dává nám růst do Kristovy podoby a plodí díkučinění k Boží slávě. A v tomto všem nás obdarovává pokojem. A to pokojem smíření s Bohem. Pokojem, který je důsledkem milosti.
Protože tento pokoj je důsledkem milosti, nelze ho od milosti oddělit. Nemáme – li tuto milost, znamená to, že zůstáváme otroky hříchu, hřích to je rozklad, chaos a smrt. Zůstáváme štvanci těchto věcí. Nejsme ospravedlněni a zůstáváme svévolníky. A to není o pokoji.
Můžeme říci, doslova plevy hnané bouří! Zmítané sem a tam. Bezmocné, vydané napospas vichru. Tedy vichru hříchu, chaosu a smrti.
Milost je tedy darem přinášejícím pokoj.
Stejně tak i pokoj je darem Božím. Tento pokoj je vyhlášen v PJK a je skrze něj!
Tento pokoj je vlastnictvím Kristovým, jak je psáno:
Tento pokoj je jiný než falešný pokoj světa, není zakotven v pomíjivosti. Poráží strach.
Tento pokoj převyšuje vše, každou starost, nebo i jen pomyšlení na starost, či strach.
Tento pokoj je neslučitelný se starým způsobem života, ten musíme opustit, zahodit, musíme se nasměrovat k živému Bohu, k dobrým skutkům, které pro nás připravil.
A tento pokoj máme rozsévat a šířit zvěstováním evangelia, žijeme-li a zvěstujeme-li tento pokoj, odměnou nám je ovoce spravedlnosti. Jinými slovy rosteme a upevňujeme se ve spravedlnosti. Totiž v Kristu.
Vidíme jak dobrá a důležitá je přítomnost milosti a pokoje v našich životech. Milost přináší pravdivé poznání Boha potřebné ke spáse. Spása přináší pokoj smíření nás hříšníků s Bohem, milost a pokoj se rozhojňují a rostou hlubším poznáním Boha a Ježíše našeho Pána. To vše je pak zdrojem růstu díkuvzdání Bohu k jeho slávě. A to je úkol církve, oslavit Boha! A my vidíme, že nás k tomu Pán přehojně obdaroval.
Směle se tedy můžeme ztotožnit se třetím veršem.
2 Petrův 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.
Zde se nám dokonale výklad uzavírá. Poznáním to v našich životech začíná, a poznáním to i pokračuje. Na začátku se Bůh smiloval nad námi a dal se nám poznat ve zjevení evangelia. Vyučil nás, a dal nám poznat svého Syna a uvěřit v něj, jak praví Pán Ježíš v Janovi 6:45! A Kristus je ten, kdo nás povolal vlastní slávou, spravedlností a mocnými činy. Poznání, milost a pokoj. To vše jsme dostali a to vše má v našich životech růst a rozhojnit se. Máme prohlubovat poznání Boha, abychom rostli v milosti i pokoji. Jsme pozváni i vybídnuti poznat plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením Boží vůli!
Proč? co se pak děje v našich životech?
Bratři a sestry, to znamená dospělost v Kristu, plnost Krista v našich srdcích. Budeme schopni pochopit šířku, délku, výšku i hloubku Boží lásky a milosti. A to přinese pokoj stejné šířky, délky, výšky i hloubky. Pokoj, který nám dá sílu obstát tváří v tvář všem okolnostem. Protože budeme znát Boha, budeme znát jeho lásku, která přesahuje každé poznání. Budeme vědět, že on je Bůh svatý, Všemohoucí, dokonalý ve všech svých vlastnostech. Budeme vědět, že on je Bůh nejvyšší, skutečný Pán zástupů, Bůh silný. Budeme plně prostoupeni plností Boží! Kdo, nebo co se nám potom bude jevit jako hrozba pro nás a naše životy?
Stejně směle budeme moci s apoštolem Pavlem prohlásit:
Apoštol Pavel znal Boha, a proto byl plný pokoje tváří v tvář bičování, kamenování i v cele, kde čekal na smrt.
Pojďme tedy, vykročme za poznáním našeho Stvořitele, Spasitele a Pána. Pojďme poznat hloubku Jeho dobroty, lásky a věrnosti. Pojďme poznat Jeho svatost, svrchovanost, moc, sílu Jeho působení ve všem a nade vším. Jeho stálost, vždyť Jakub říká, že v Něm není střídání světla a stínu. Poznáme-li ho v plnosti, Bůh bude naší skalou a útočištěm, tvrzí nedobytnou, nic námi neotřese!!!
Moje žena říká, že když něco dělám, nebo opravuji, má vždy jistotu, že si s tím nakonec poradím a vyřeším to. Přináší jí to určitý pokoj v některých záležitostech. A ponechme nyní stranou to, zda to tak skutečně je. Chápete, co vám tím chci říci? Bůh nemusí hloubat, ON má vše pod kontrolou od počátku. My můžeme mít neotřesitelnou jistotu, že Bůh nehledá řešení, až když nastane problém. Bůh od počátku činí vše podle své vůle! Nic se mu nevymkne. Všechno činí, tak, jak On chce. Jakou větší jistotu bychom chtěli mít, žádná taková není. Jaký větší pokoj v srdci? Náš Bůh je Bůh nejvyšší, Bůh všemohoucí, Svrchovaný, on Je skutečným Pánem zástupů!
Vidíme, že nejsme bezprizorní, máme vše, co potřebujeme ke zbožnému životu, je s námi Boží moc. Jsme povoláni k tomu, abychom rozhojňovali tyto dary a rostli v nich. Neboť jsme na cestě za Kristem. Na cestě do jeho slávy. A na této cestě nám hrozí nebezpečí, tak jako Pavlovi, dalším apoštolům a všem věrným následovníkům PJK. Jak si i řekneme v dalších částech Petrova listu. Růst v poznání Boha, růst v milosti a pokoji nás činí silnějšími a pevnějšími. Proto usilujme o to znát Boha více. Budujme svůj vztah s ním v Kristu Ježíši. Jak?
Ježíš praví:
Buďme s Bohem, s Ježíšem!
1. Setkávejme se s ním při soukromé modlitbě ve svém pokojíku.
2. Buďme tam, kde jsou dva, nebo tři v jeho jménu, tedy ve shromáždění Božího lidu.
3. Naslouchejme mu u jeho nohou,
My všichni ten příběh známe a víme, kdo volil dobře a kdo byl pokárán.
4. Poslouchejme tedy pokorně a s úctou jeho slovo, a to na stránkách Bible, sledujme jeho jednání, jeho cestu.
5. Mějme svůj zrak i mysl a srdce vždy upnuté k němu. Vše čiňme s vědomím, že jsme jeho. On nás vykoupil.
Budeme-li to činit, nemineme se cílem. A náš cíl není cílem světa! Svět se řítí do propasti zhouby! Žene ho tam jeho padlá přirozenost, hříšná podstata. Láska ke zlu a temnotě.
My však jsme účastníky božské přirozenosti a náš cíl je opačný. Je jím věčný život a přebývání s Bohem. To očekáváme na základě zaslíbení Božích.
Nenarodili jsme se jen, jako se rodí lidé, jako děti pozemských rodičů. Z milosti Boží jsme se mohli narodit znovu, podruhé, a to z Boha. Přijali jsme vírou Krista a věříme v jeho jméno. Jsme na nové cestě. A stojíme na ní v moci Božích dětí.
Přesně tak, jak to čteme v Janově evangeliu v první kapitole, ve 12 verši.
Tato moc Božích dětí proměňuje naše myšlení, dává nám sílu odolat pokušení a hříchu i posvětit a obnovit se následováním Krista na jeho cestě.
Jsme tedy zrozeni z Boha, v moci božích dětí, povolání k duchovnímu smýšlení v Kristu. Máme božskou přirozenost. A to je naše zaopatření, naše obdarování, které nám dává sílu uniknout zhoubě, do níž se žene svět pobízený svým chtíčem, zvrácenou touhou. Naše zaopatření a obdarování chránící nás na cestě do slávy Kristovy.
Zjevení Janovo ve 21. kapitole mluví o novém nebi a nové zemi, mluví o městě sestupujícím od Boha z nebe, o novém Jeruzalémě a o jeho nádheře. Toto nové nebe, tato nová země, toto nové město, to je náš cíl. Kristus je náš cíl.
Pán Ježíš zde říká:
Těšíme se? Přemýšlíme o druhém příchodu PJK? Rozjímáme o budoucím věku, o tom, co nepomíjí? Uvědomujeme si, že jsme zde na této zemi pouze cizinci, jak praví 11. kap. židům? Upínáme naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem je sám Bůh? Víte, věřím, že jsou mezi námi milovaní bratři i sestry, kteří tak činí, ale uvědomuji si svůj obrovský deficit. A myslím, že každý z nás v tom může růst a jít vpřed.
Proto společně s Apoštolem Pavlem přijmeme za vlastní tato slova z 12. kap. židům a
Vykročme, nejsme na cestě nezaopatření!
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
