Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 10. července 2005
Dobré ráno a pokoj vám. Minulý týden jsme mluvili o tom, kdo to je Nehemjášův Bůh a dneska se budeme soustředit na to, kdo je Boží Nehemjáš. Je to závěrečná lekce z knihy Nehemjáš a my se podíváme na to, kdo je člověk jménem Nehemjáš. Mnoho jsme se o něm již dozvěděli při studiu této knihy a dneska si tyto informace trochu utřídíme a podíváme se na to, co se můžeme od Nehemjáše naučit my – lidé 21. století.
Uvidíme, že
Několik dnů volna v tomto týdnu jsme s Alenkou využili k cestování po naší zemi a navštívili jsme několik krásných míst. Mezi nimi byl také nádherný zámek Chýše v západních Čechách. Tento zámek koupil potomek rodu Lažanských, rodu, který zámek přestavěl do dnešní podoby a který zámek vlastnil do konce druhé světové války. Potom byl zámek zkonfiskován.
Pan Lažanský řekl zajímavou věc – koupil ruinu za deset milionů a vrazil do ní tolik, že by mohl žít jako rentiér. Ale to není smysl jeho života, řekl. Nechce tady jen tak žít a přežít. Nechce být živý a přitom nežít. Možná, že to, co udělá, se projeví až v příští nebo další generaci, ale kdyby to neudělal, tak by se to neprojevilo nikdy. Tento muž je člověkem, který myslí na budoucnost.
A takoví máme být i my. Potřebujeme se dívat do budoucnosti – v konečném důsledku na věčnost a v tom časném slova smyslu, dívat se na to, jak můžeme naplnit Boží záměr s námi.
Mužem, od kterého se to dnes budeme učit je Nehemjáš. Nehemjáš byl Boží muž, protože byl mužem vytrvalé modlitby.
Nehemjáš – muž, který se modlí
Proč se Nehemjáš modlí? Po prostudování knihy Nehemjáš můžeme říci, že je to proto, že zná Boha.
Nehemjáš se modlí, když slyší špatné zprávy (1,4; 4,4-5), když má příležitost jednat (2,4), když je tísněn okolnostmi (6,14), když řeší problémy (13,29), když se modlí za sebe (5,19; 13,14).
Nehemjáš se nemodlil nárazově a pod tlakem okolností (ačkoliv i tehdy se modlil), ale jeho modlitba byla ustavičná – nepřetržitá. Dnem i nocí se modlí za Boží lid. A je to důraz Písma, abychom se přimlouvali za Boží lid na prvním místě a za Boží dílo (v našem případě evangelizaci, růst Božího království) na místě druhém.
Často jsme v pokušení distancovat se od hříchu druhých – to oni takto hřeší. A máme se oddělit od hříchu – to jsme se naučili z knihy Nehemjáš – že Bůh je svatý a nemůžeme s Ním chodit a přitom žít v hříchu. Ale také se učíme druhou věc, že se musíme modlit a vyznávat hříchy – jednak hříchy své, ale také hříchy druhých.
Snadno řekneme a ukážeme na druhé – oni, oni, … Ale když se podíváme na sebe a když sebereme odvahu a podíváme se do hloubky svého nitra, tak tam nacházíme věci, které bychom raději neviděli. Jak to, že tam takové věci jsou?
Minulý týden jsme se dostali k otázce, jak je možné, že lidé dělají tak hrozné věci – jako například bylo ukřižování jeptišky v rumunském klášteře, když z ní vyháněli démony, nebo teroristické útoky v Londýně, a mohli bychom pokračovat dál a dál. Proč se takové věci dějí? Kde je Bůh, když umírají „nevinní“ lidé?
Proč to Bůh dopouští? Nemáme jednoduchou a jednoznačnou odpověď na tuto otázku, i když bychom si jí tolik přáli. Musíme pokorně říct, že nevíme. Při hledání odpovědi na tuto otázku nesmíme zapomenout na roli, kterou v tomto světě hraje ďábel – duchovní bytost, o které Ježíš řekl, že to je otec lži a jinde, že jeho cílem je krást a vraždit. A tak jsou věci, které jistě způsobuje tento padlý anděl, ale pořád to neřeší otázku, proč to Bůh způsobuje. Ale něco přece víme. Někdy nám Bůh dá poznat, proč se nějaká věc stala.
Jako v případu muže slepého od narození, kterého Ježíš uzdravil. Učedníci se Ježíše ptali, jestli byl slepý kvůli svému hříchu, nebo kvůli hříchu svých rodičů, ale Ježíš jim řekl, že ani kvůli jednomu, ale proto, aby se na něm zjevila Boží sláva. A to se stalo, když ho Ježíš uzdravil.
Jindy ale, řekl Ježíš svým učedníkům – nemyslete si, že ti, kteří zemřeli při neštěstí, když se na ně zřítila věž, byli větší hříšníci než vy. I vy umřete stejně, když nebudete litovat svých hříchů a neobrátíte se k Bohu.
Jsme hříšní lidé. Nejsme hříšníci, protože hřešíme, ale hřešíme, protože jsme hříšníci. Narodili jsme se jako hříšníci. Žijeme jako hříšníci. Myslím, že není nutné se o tom zdlouhavě přesvědčovat. Dokonce i když opustíme svůj hřích, jako to udělali Izraelci v knize Nehemjáš, tak stačí jen málo a znovu v tom lítáme až po uši.
Proto se musíme modlit – chodit s Bohem a modlit se. Vyznávat své hříchy a hříchy Božího lidu a modlit se za sebe i za Boží lid, abychom měli od Boha sílu, žít v čistotě a nehřešit.
Problém tedy není na Boží straně, ale na naší. Člověk je hříšník. A jako hříšník nemůže zachránit sám sebe. Je to jako kdyby chtěl ten, kdo se topí, sám sebe vytáhnout z vody. Nepůjde to, protože
Ano, dokonce starověký mudrc prohlásil, že
Minulý týden jsme si ukázali, že Nehemjášův Bůh je ten, kdo velmi miluje a je plný milosti. Proto nijak netouží po tom nás trestat. Ale viděli jsme také, že Bůh je svatý a spravedlivý. A tak je to také On, kdo nutně musí potrestat hříšníky a žádného viníka nenechává bez trestu. Proto Bible říká, že je hrozné upadnout do rukou živého Boha (Žd 10,31)! Dávný prorok prohlásil o Bohu:
Kudy z toho ven? Bůh má řešení! V Bibli čteme:
Ježíš je dokonale Bohem a zároveň cele člověkem. Člověk, který Ježíše velmi miloval o Něm řekl:
Šest set let před Jeho narozením o Něm bylo napsáno: „Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky“(Iz 9,6). Svou strašlivou smrtí zaplatil za naše hříchy a svým tělesným vzkříšením nás ujistil, že budeme v nebi s ním.
Bůh sám tedy připravil řešení této pro nás neřešitelné situace. A tak pouze Boží milostí jsme spaseni skrze víru. Víra není něco dočasného ani to není pouhé intelektuální porozumění. V první řadě je to víra, že existuje Bůh. Víra v osobního Boha, v Boha Stvořitele všech věcí.
Ale jenom víra v Boha k naší záchraně nestačí. Viděli jsme Izraelce, kteří věřili v Boha, věřili tomu, že Bůh existuje a věřili také tomu, že zasahuje do životů lidí. Ale nebyli schopni uvěřit tomu, že zasáhne také do jejich života. Právě do jejich života, v té zoufalé situaci, ve které se nacházeli. A tak se touto svojí vírou v ničem nelišili od zlých duchovních bytostí, od démonů. Jak vyznává Slovo Boží:
Jde tedy o důvěru v Ježíše Krista. Bezpodmínečnou důvěru v otázce naší záchrany. Takovou důvěru měl Nehemjáš, když šel se svým Bohem ze svého teplého místečka v královském paláci do zpustošené země, do města, které bylo v troskách a důvěřoval Bohu, že Bůh sám bude jednat.
To je ta druhá věc, kterou se máme naučit od Nehemjáše:
Důvěřovat Bohu a chodit s Ním
Je to důvěra, víra v to, že Bůh sám bude jednat, a když se jedná o naše spasení, je to víra, že jedině prostřednictvím Krista můžeme být zachráněni. Ježíš řekl těm, kdo za Ním přišli:
Když tedy přemýšlíme o těchto skutečnostech, které jsme si řekli o nás, o naší hříšnosti, o možnostech naší záchrany, nutně nás to dovádí k otázce: Co tedy máme dělat?
Stejnou otázku si pokládali Izraelci v době Nehemjáše. Přišel k nim nějaký Nehemjáš, který jim řekl, pojďte postavit hradby, Bůh bude s námi. Ano, jsme Boží lid, věříme, že je Bůh, dáme se do práce. Přišly problémy a Nehemjáš říkal, důvěřujte Bohu,
A tak důvěřovali a nakonec museli vyznat, stejně jako jejich nepřátelé – tohle je dílo Boží. Tady na tom místě jedná opravdu Bůh. A tak stáli před tou otázkou, co teď dělat? A jejich odpověď najdeme v 9. kapitole.
Nám na tuto otázku, co tedy máme dělat, když jde o náš život, o naše spasení Bůh slovy Bible odpovídá:
Jak to udělat? Musíme se vrátit na začátek. Abychom mohli chodit s Bohem, musíme začít stejně jako Nehemjáš – modlitbou. Modlitba je rozhovor s Bohem, kdy s Ním mluvíme, jako kdyby seděl vedle nás. A když se podíváme do té 9. kapitoly Nehemjáše, tak vidíme, co je podstatou takové modlitby. Mohli bychom ji shrnout do slov – odpusť mi Bože, že jsem žil bez Tebe, jako kdybys nebyl. Odpusť mi, že jsem Ti nedůvěřoval a nespoléhal na to, že ty máš řešení pro můj život.
Bůh nás slovy proroka volá, abychom se modlili k Němu, abychom se k Němu vrátili a abychom prolévali slzy za sebe i za Boží lid.
Odpovědí na špatnou zprávu, kterou Nehemjáš dostal, byl půst a pláč - modlitba. Jediná špatná zpráva roztočila kolotoč dalších věcí, věcí, které se rozběhly jako součást Nehemjášovy modlitby. A Nehemjáš chodil s Bohem a důvěřoval Mu.
A zde je poslední věc, kterou se od Nehemjáše chceme naučit:
Nehemjáš byl muž, který naplnil Boží záměr
Proč jsem tady? Jaký je smysl mého života? Má vůbec můj život nějaký smysl?
Stejné otázky si možná kladl Nehemjáš, když sloužil jako ochutnávač nápojů - číšník na královském dvoře perského krále. Ale potom ho povolal Bůh. A jenom díky svému postavení, které jako číšník měl, mohl Nehemjáš udělat to, co vypadalo jako nemožný úkol.
Král Artaxerxes zakázal stavbu hradeb kolem Jeruzaléma, ale nyní propouští svého důvěrného služebníka a dokonce ho vybavuje na cestu a dává mu možnost používat ke stavbě státní zdroje.
Když se o totéž pokoušel Ezdráš, vynikající znalec Písma, člověk, který znal Boha a chodil s Ním, Boží muž, nešlo to. Bůh ale použil jiného muže - Nehemjáše. Nehemjáš byl mužem na svém místě.
Připomíná mi to příběh chudé dívky z Anglie na začátku 20. století. Tato dívka byla služkou, ale chtěla jet jako misionářka do Číny. Žádná misijní společnost jí ale nechtěla. Všichni jí říkali, aby zůstala doma. Neměla žádné vzdělání, žádné peníze, žádnou podporu. Ale měla obrovskou touhu sloužit Bohu.
A tak našetřila peníze na vlak přes Sibiř do Číny. A nakonec se dostala na místo, kam chtěla – k jedné starší misionářce, které měla pomáhat. Jenže – zanedlouho po jejím příjezdu tato starší žena zemřela a všechna práce spadla na tuto mladou dívku.
Nakonec pracovala s velkým Božím požehnáním dlouhé roky v Číně a zachránila mnoho dětí pro časnost a mnoho duší pro věčnost.
Co je ale smyslem mého života?
Bůh pro nás připravil dobré věci, které můžeme dělat. Možná je teď nevidíme, možná nerozumíme tomu, co se děje a proč je to v našich životech takové, ale naučili jsme se od Nehemjáše důvěřovat Bohu a chodit s Ním. A On nám to v pravý čas ukáže. Kdy je ten pravý čas? Nevíme. Mojžíš čekal do 80-ti let, Nehemjáš byl zralým mužem a prorok Samuel byl malým chlapcem, když Ho Bůh povolal.
Co však víme je, že Bůh nás:
Máme být Boží chválou. Naše životy mají svědčit o Něm a o Jeho vykoupení, které připravil v Kristu. A jinde čteme:
To jsou věci, které víme naprosto jistě. Jak je můžeme zrealizovat v našich životech? Stejným způsobem jako je realizoval Nehemjáš:
Modli se. Modlitba je rozhovor s Bohem. Mluv s Bohem o tom, co čteš v Bibli, a také o všem, co máš na srdci. Bůh říká: O nic nemějte starost, ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši.
Důvěřuj svému Bohu a choď s Ním. Projeví se to velice jasně a jednoduše, když hledáme svého Boha a chceme Ho poznávat skrze Jeho Slovo, Bibli, a když jsme chválou jeho slávy, jinými slovy, když žijeme tak, aby se to Bohu líbilo.
Mluv o své víře s druhými lidmi. Bůh chce, abychom tuto dobrou zprávu rozhlašovali dál, aby tak další lidé mohli uvěřit a být zachráněni skrze víru v Ježíše Krista. Ježíš přikázal těm, kdo Ho následují, aby šli do celého světa a kázali evangelium všemu stvoření.
Otče náš, chválíme Tě za to, že jsi nás stvořil ke své slávě. Děkujeme Ti za to, že náš život nemusí být prázdný a my nemusíme být neužiteční. Děkujeme Ti za to, že i v tomto týdnu, který je před námi, jsi pro nás připravil skvělé věci, které můžeme vykonat z Tvojí síly a k Tvojí slávě. Amen
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
