Na co jste se přišli podívat? (Lk 7,18-35)

Jsi ten, kdo má přijít?

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 7. prosince 2008

Dobré dopoledne a požehnaný den. Znovu se scházíme nad Lukášovým evangeliem a chceme skrze něj jako Boží lid a Boží vyvolené děti poznávat našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Chtěl bych dneska připomenout čtyři důvody, proč chceme studovat právě Lukášovo evangelium. Tyto důvody jsme si před deseti měsíci řekli, když jsme poprvé otevřeli Lukášovo evangelium. Bylo to první neděli v únoru a my jsme si tehdy řekli, že je dobré, abychom studovali Lukáše, protože:

1. Je to Boží Slovo, které je jako celé Písmo

2 Timoteovi 3:16-17 dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

2. Lukáš vede své čtenáře ke spasení a k růstu. To jsme jasně viděli v předchozích oddílech - minule a předminule jsme mluvili o záchraně a ačkoliv se vždy jednalo o fyzickou záchranu - v prvním případě setníkova otroka a ve druhém jediného syna vdovy, pokaždé zde byly jasné duchovní aplikace. Vždyť víme, že

  • Lukáš 19:10 Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

A v předchozích oddílech v šesté kapitole jsme viděli skutečnosti, které se nepochybně týkaly duchovního růstu - ať již šlo o milování nepřátel nebo nesouzení přátel, či o podobenství o dobrém stromu nesoucím dobré ovoce nebo o staviteli, který staví na dobrém základě.

3. Třetím důvodem, který jsme si uváděli, je zvláštní důraz Lukášova evangelia na službu druhým lidem - pokorná služba, prokazování milosrdenství. Vzpomínáte na ten úžasný verš z minulého příběhu?

  • Lukáš 7:13 Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!"

4. Lukáš se soustředí na Ježíše. To je cíl křesťanského života a my ho můžeme dosahovat kombinací různých způsobů - ale tím nejpodstatnějším zůstává učit se od Ježíše samotného, tak jak je to zjevené v Božím Slově. Jedině od Krista se můžeme učit, co to znamená opravdově sloužit druhým, jedině On je základem našeho spasení a zdroj našeho duchovního růstu. Kristus je hlavním tématem Božího Slova a i dnešní text Lukášova evangelia nám na něj ukazuje - ukazuje nám na to, že On je TÍM zaslíbeným Mesiášem a to i tehdy, když je tupen a zesměšňován a lidé v Něj odmítají věřit.

Budeme nyní číst z Lukášova evangelia, ze sedmé kapitoly, verše 18-35. Nebeský Otče, děkujeme Ti, za to, žes nám dal svého jediného Syna, abychom skrze Něj a v Něm měli život, a to život v hojnosti. Veď nás tedy, Pane, v tuto chvíli, naplň nás svým Duchem a dej nám porozumět Tvému Slovu, abychom mohli duchovně růst k Tvojí slávě. Amen

Ježíš vzkřísil z mrtvých syna vdovy z Naim. Svým dotykem zastavil pohřební průvod, průvod smrti a svým slovem povolal mrtvého k životu.

  • Lukáš 7:14 Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!"

Tehdy celý rozpoznal Ježíše jako Mesiáše a oslavovali ho. Rozpoznali Ježíše jako Božího Syna a chválili ho. A zvěst o tom se roznesa do širokého okolí.

  • 18-20 O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich a poslal je k Ježíšovi s otázkou: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" Ti muži k němu přišli a řekli: "Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"

My jsme opustili Jana ve třetí kapitole při křtu Ježíše. Viděli jsme Janovo kázání i jeho službu, kterou vedl lidi k pokání. Jan volal po tom, aby lidé napravili své cesty a žili v bázni před Bohem.

Jan přišel jako „Předchůdce", který předcházel Spasiteli. Ohlašoval příchod někoho většího než byl on sám a rozpoznal, nebo lépe - bylo mu zjeveno, že tímto „Větším" je Ježíš.

  • Jan 1:22-34 Řekli Janovi: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?" Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš." Ti vyslaní byli z řad farizeů. Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?" Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte - ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi." To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil. Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael." Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."

Jan Křtitel jasně dosvědčil Ježíše jako Božího Syna. Pokřtil Ježíše a jejich cesty se znovu rozešly. Jan pokračoval ve své službě kázání a vyučování a vyučoval přesně o Ježíši ze Starého zákona. Tento dopad Janovy služby bychom mohli mezi Židy najít ještě po mnoha letech.

Ovšem Jan také káral zjevné hříchy veřejných představitelů a to nebývá příliš populární a vyhledávaná služba. Ono ani mluvení o hříchu a pokání se neposlouchá právě nejlépe. A leckdy to může mít dokonce katastrofální důsledky:

  • Lukáš 3:19-20 Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.

Lukáš nám neříká, kdy přesně se to stalo, ale z Matouše víme, že když Jan poslal své učedníky za Pánem, tak byl již ve vězení.

  • Matouš 11:2 Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících:

Jana se zmocnily pochybnosti! Jak by taky ne. Vždyť Jan kázal o přicházejícím Mesiáši, který bude křtít ohněm, přijde se svým soudem a napraví všechny věci. Ale Jan je ve vězení a Ježíš uzdravuje tu otroka pohanského důstojníka - důstojníka okupační armády, tam zase křísí mrtvého syna vdovy z Naim, slouží jednotlivcům a nic ani trochu nenasvědčuje tomu, že by se mělo něco změnit. Že by Římané byli vyhnáni, náboženství Izraele zreformováno, království obnoveno a uvedeno do slávy.

A tak je Jan plný pochybností a posílá dva ze svých učedníků za Ježíšem. Je Ježíš ten, koho mají čekat? Nezmýlil se Jan, když prohlásil o Ježíši, že toto je beránek Boží, který snímá hříchy světa? Skutečně Janovi Bůh zjevil pravdu o Ježíši?

V srdci Božího muže, tohoto věrného svědka, se objevují pochybnosti.

Jan nebyl ani prvním ani posledním pochybujícím. Pochybnosti jsou něco, co nutně přichází do našich životů. Někdy nás překvapí z ničeho nic, podobně jako Petra, když vystoupil ze člunu a kráčel po vodě za Ježíšem, jindy jsou výsledkem dlouhých úvah a tlaku okolností, jako to bylo v případě Jana Křtitele.

Pochybnosti jako takové ještě nutně nemusejí znamenat problém. Pochybnosti nejsou protikladem víry, jak by se mohlo zdát. Někdy čteme takové verše jako např.

  • Marek 11:23 Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: `Zdvihni se a vrhni do moře´ - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.

A zdá se nám, že nikdy nesmíme zapochybovat. Ovšem protikladem víry není pochybnost, ale nevěra. A pochybnost sama ještě nemusí být nevěrou. Pochybnosti by neměly mít mnoho místa v našem životě - když Jakub mluví o modlitbách, tak říká:

  • Jakubův 1:6 Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.

Pochybovačná modlitba může být jen těžko vyslyšena. Ale pokud je, tak to většinou není naprosto jasná odpověď, ale je to taková odpověď, ve které po nás Pán chce víru. Vždyť Bůh je milosrdný a slitovává se i nad našimi pochybnostmi. Podívejme se na to, co radí Juda věřícím:

  • Judův 1:22-23 S těmi, kdo pochybují, mějte slitování; zachraňujte je z hořícího ohně.

Pochybnost může snadno zapálit oheň, který stráví naší víru. Proto bychom neměli brát pochybnosti na lehkou váhu. Není třeba se jich děsit, když se objeví v našem životě, ale neměli bychom se jimi zabývat přespříliš. Dobrý příklad si můžeme vzít z Jana - vyhledal někoho, kdo mu mohl na jeho pochybnosti dát dobrou odpověď. Tak nám dává příklad a vede nás k tomu, abychom hledali podporu ve víře a snažili se utéct od každé nevěry, která v nás vyvolává pochybnosti a která není založení na čistém Slově Božím. A to ať se jedná o knihy, učitele, kazatele, televizní nebo rozhlasové pořady, či cokoliv jiného.

Podívejme se na to, jakým způsobem Ježíš odpověděl Janovi na jeho pochybnosti.

  • 21 A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.

Ježíš v tu chvíli udělal řadu zázraků. A ačkoliv to text výslovně nikde neříká, tak se zdá, že se to stalo v Kafarnaum. Tento verš nás tak trochu vrací zpátky do 4. kapitoly Lukáše, kdy Ježíš poprvé vystoupil v synagoze v Nazaretu. Pamatujete na jeho kázání?

  • Lukáš 4:18-21 Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

Ježíš tehdy vyhlásil svůj program a nyní jenom naplňuje to, co tehdy řekl. Dnes se splnilo toto slovo. Lukáš nám chce připomenout toto Ježíšovo kázání, aby nám bylo jasné, co se děje. Ostatně se zde naplňují také další Ježíšova slova - v šesté kapitole Ježíš vyučoval jednotu slov a činů a tady ji vidíme na jeho vlastním příkladu. Ježíš dělal přesně to, co slíbil, že bude dělat.

Takže když nyní přicházejí Janovi učedníci a jsou svědky jeho jednání, Ježíš je posílá zpátky s nejasně jasnou odpovědí.

  • 22-23 Odpověděl jim: "Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."

Na co se ptali tito Janovi učedníci? Jsi ten, kdo má přijít, nebo máme čekat jiného? Jsi mesiáš?

Nevěděl Jan, jestli je Ježíš Mesiáš? Nezjevil mu to Bůh? Jan to věděl, Bůh mu to ukázal, a tak Ježíš nyní dělá jedinou možnou věc, kterou může obnovit Janovu víru.

Všimněte si důležité věci - Ježíš nevyžaduje po Janovi slepou víru! On mu neříká - prostě musíš věřit. Ani mu nedává jednoduše jednoznačnou odpověď - ano, jsem to já. Ježíš s Janem jedná úplně jinak a jedná s ním takto proto, aby obnovil jeho víru. Křesťanská víra totiž není nějakým slepým plácnutím do vody, není ani krokem do tmy nebo něcím podobným. Křesťanská víra stojí na pevném a jasném základě.

Ježíš tady dává Janovi dvě jasná kritéria, na nichž stojí křesťanská víra. Tím prvním a naprosto zásadním je Boží Slovo. Víte, Jan byl kazatelem Božího Slova. V jeho kázáních můžeme slyšet slova proroka Izajáše, která četl Ježíš v synagoze v Nazaretu. Jan vyučoval své učedníky o Mesiáši a jeho východiskem byly knihy Starého zákona. Jan nebyl farizeus ani zákoník, přesto to byl člověk, který znal Boží Slovo a řídil se jím. A Boží Slovo pro něj bylo rozhodující autoritou.

A tak Ježíš odkazuje na to, že se naplňuje Slovo Písma. V reálném čase a na konkrétním místě se naplnilo Boží Slovo.

  • Židům 1:1-2 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Ačkoliv Bůh různě promlouval ústy proroků, Ježíš je tím definitivním a konečným Božím Slovem. V Něm je nám řečeno Amen ke všem zaslíbením Písma.

Na tom je postavená naše víra. To není víra „z víry" (prostě tomu věř), to není nějaká slepá víra, ani to není nějaký náboženský systém, jemuž bychom uvěřili, ale je to víra v naplnění Božího Slova na Kristu. Víra v historického Krista, který se narodil z Marie Panny, který dokonal dílo spasení na kříži, kde na něj byl vylit Boží hněv místo na nás, kde na sebe vzal naše hříchy a zemřel za ně. Víra v Krista, který třetího dne, podle Písem, vstal z mrtvých. Tuto víru probouzí Ježíšova odpověď v Janu Křtiteli.

S Ježíšem Kristem, s jeho osobou, životem, dílem a vzkříšením stojí a padá opravdová křesťanská víra. Nelze ji oddělit od Krista. Nelze ji oddělit od toho, co dělal a jak žil.

A to je druhé kritérium, které Ježíš dává Janu Křtiteli a které také na jiném místě jasně vyučuje. Poznáte je po ovoci. Ježíš vzkazuje Janovi - podívej se na to, co se děje. Jaké je ovoce toho, co se děje? Odpovídá to ovoce tomu, co říká Boží Slovo? Potom není třeba pochybovat.

Na otázku židovské velerady, zda je Mesiáš, Ježíš odpovídá - ano jsem. Ale oni o Něm nepochybovali. Oni o Něm měli jasno - to je rouhač, který je hoden smrti a hledali pouze záminku.

Na Janovu otázku, odpovídá Ježíš také jasně. Ale odpovídá jasně tomu, kdo začal stavět na dobrém základě a nyní prochází pochybnostmi. Vede ho k důvěře Božímu Slovu a ke spoléhání se na Boží dílo.

Pojďme dál.

  • 24-26 Když pak Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit zástupům: "Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.

Nyní se Ježíš obrací k zástupům. To nebyl zástup, který by byl zmítán pochybnostmi a který hledal pravdu, jako tomu bylo v případě Jana. Tady byl zástup plný nevěry, a Ježíšova odpověď ho usvědčuje z hříchu.

Ježíš se jich ptá - proč jste vyšli na poušť? Na co jste se šli podívat? A v jeho slovech můžeme vidět velice ironický osten. Zástupy vyšly na poušť, aby slyšeli Jana Křtitele. A Ježíš jim to připomíná.

Proč jste vyšli? Protože jste věřili Janovi, že je ten, za koho se prohlašuje. Ale od té doby se tito lidé snažili zapomenout na Jana - Jan byl ve vězení a tito lidé o něm nechtěli vůbec slyšet. Ale jestliže Jan byl předchůdcem Mesiáše, potom Ježíš byl ten zaslíbený Mesiáš.

  • 27 To je ten, o němž je psáno: Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.

Jan Křtitel nebyl nikým jiným než prorokem, který byl zaslíbený ve Starém zákoně.

  • Malachiáš 3:23-24 Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou."

Jan byl tímto zaslíbeným Elijášem a Ježíš to řekl svým učedníkům naprosto otevřeně právě při této příležitosti, ačkoliv to zde Lukáš nezaznamenává:

  • Matouš 11:14-15 A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, slyš.

Jestliže tedy Jan byl tímto prorokem a lidé vyšli na poušť a věřili mu, proč potom nevěří Kristu, na kterého Jan ukázal se slovy - hle, beránek Boží. Tito lidé vyšli na poušť vidět proroka, ale nyní se nechtějí řídit slovy tohoto proroka. Znovu tady slyšíme ta známá slova:

  • Lukáš 6:46 Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám?

Jenomže nyní jim to Ježíš říká trochu jiným způsobem. Ježíš tady zasahuje do svědomí lidí, kteří se chtějí odvrátit od pravdy a prohlašují Jana za podivína a blázna, který se postil, a Ježíše za přítele hříšníků a celníků, milovníka hodů.

A na příkladu Jana Křtitele jim Ježíš ukazuje velikost a nádheru Božího království.

  • 28 Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.

Tento verš rozhodně volá po vysvětlení. Co to znamená, že nikdo není větší než Jan, a zároveň je Jan nejmenší v Božím království? V tomto verši máme dvě vodítka, která nás vedou dvěma směry.

Prvním vodítkem je narození z ženy. Nikdo není větší než Jan - z těch, kdo se narodili z ženy. Jan byl předchůdcem Mesiáše. Jeho zvláštní úkol spočíval v tom, aby připravil Pánu cestu. To byl cíl jeho života. Nikdy nikdo neukazoval na Pána takovým způsobem, jako to dělal Jan. Proto byl Jan největším z proroků.

Ale je tady kontrast mezi narozením z ženy a královstvím Božím. Jan se narodil z ženy, jako každý jiný člověk. Ale bylo to tělesné narození - na rozdíl od Božího království, do něhož se musí člověk narodit duchovně. Narodit se z Ducha. Toto je ten druhý směr, kterým nás text vede.

Jan byl tím největším prorokem na té straně před Kristovým křížem a zmrtvýchvstáním. Jinými slovy - byl největším starozákonním prorokem.

Ale Starý zákon je jenom stínem toho, co přišlo po kříži - nového království Božího. Ten, kdo vstoupil do království Božího, je daleko větší, než předchůdce Mesiáše. Jan čekal příchod Božího království, ale za svého života se nestal jeho účastníkem takovým způsobem, jako jsme se jimi stali my, kteří jsme přijali Ducha Svatého, který nám zpřítomňuje toto království.

Ježíš tady nemluví o kvalitách, morálce nebo charakteru Jana Křtitele, ale ukazuje na kvality Božího království, na hodnotu nového narození, které pramení z víry v Ježíše. Právě tohle připomíná zástupu, který se odvrátil od Jana a odvracel se i od Krista.

  • 29 A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.

Ti, kdo Jana slyšeli a uvěřili mu, potvrdili, že souhlasí s jeho slovy, když se dali Janem pokřtít. Dokonce Ježíš říká, že dali Bohu za pravdu. K tomu je dobré připomenout několik skutečností. Jan kázal o přicházejícím Božím soudu. Kázal o nutnosti činit pokání a změnit způsob svého života. Jít a už nehřešit. Ukazoval také na to, že nestačí odkývat tato slova, odsouhlasit je, ale je třeba je také žít.

  • Lukáš 3:7-9 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: Náš otec jest Abraham! Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

A mnozí dali Bohu za pravdu a souhlasili s Božím pohledem na lidský hřích. Věděli, že jsou hříšníci a že nemohou obstát před svatým Bohem. Činili pokání a měnili svůj způsob života. Ale další nikoliv.

  • 30 Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.

Farizeové posílali posly, ptali se Jana, kdo že je, ale jeho slova se jim zdála příliš tvrdá. Farizeové a zákoníci se chlubili záslužným dodržováním Božího zákona a spoléhali na to, že si spasení zaslouží. Oni sice netvrdili, že poslouchají dokonale, ale cítili takovou jistotu, že kdyby došlo ke konečnému zúčtování, tak se Bůh zachová shovívavě a přehlédne jejich nedostatky a nechá je projít. Janovo tvrzení, že Boží svatost nesnese ŽÁDNÝ nedostatek, pokládali za přehnané. A to, že by kvůli svým „malým" nedostatkům na tom byli stejně jako ostatní hříšníci, bylo pro ně urážlivé. A tak začali poukazovat na Jana - na jeho „nedostatky":

  • 31-34 Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali,´ Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: `Je posedlý.´ Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´

Podívejte se na to, jak ten Jan žije - to není normální. On musí být posedlý. Podobným způsobem řada lidí staví i dnes na své vlastní spravedlnosti. A když jsou usvědčováni z hříchu, tak začnou ukazovat na druhé - podívejte se na církev, jak je nedokonalá, podívejte se na ty lidi v církvi, jak vůbec nežijou podle Písma, podívejte se na ...

Ježíš bere tuto jejich zvrácenou logiku a říká jim, že když podle této své logiky odmítli Jana, tak na základě této své logiky musí přijmout Jeho. On jí a pije! Jan kázal Boží soud, zatímco Kristus přináší Boží milost. Takovou milost, která dává lidem již nyní jistotu, že je Bůh neodsoudil, ale přijal. Celníci a hříšníci s radostí přijali tuto milost. Ale farizeové ne. Znovu útočí na mluvčího - vždyť se nepostí, je to milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků. A odsuzovali ho jako nábožensky neukázněného člověka.

Kristus jim na to říká, že jsou jako malé děti, které nevědí, co chtějí. Nejsou spokojené s ničím. Nechtějí ani Boží svatost a hněv, ani Boží lásku a odpuštění. Chtějí jenom to, aby Bůh jednal podle JEJICH představ. Aby jednal kompromisně s jejich nedokonalým dodržováním Božího zákona. Chtějí tak malé spasení, které si budou moci zasloužit svými dobrými skutky a takové učení o spasení, které pěkně zamlží realitu posledního soudu. Ačkoliv vypadají zbožně - vedle všech celníků a hříšníků, dělají jenom to, co sami chtějí a nikoliv to, co chce Bůh. A proto budou v poslední den odsouzeni.

  • 35 Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí."

Trochu zvláštní závěr tohoto Ježíšova vyučování. Ale naprosto logický. Moudří jsou ti, kdo poslechli Jana a nechali si ukázat na Krista. Ti jsou ospravedlněni kvůli své víře v Ježíše Krista.

  • Přísloví 14:16 Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.

Moudří poslechli Jana, zatímco hlupáci šli dál svou cestou, cestou vlastních zásluh, vlastní pýchy, spoléhání na sebe a své skutky. Cestou spoléhání na svůj vlastní obraz Boha, nikoliv spolehnutím se na Boha, jak je představen v Bibli a jak se nám dal poznat v Ježíši Kristu. Proto Jakub pokládá jednoduchou otázku, která vyjevuje, kdo je moudrý:

  • Jakubův 3:13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.

Proto se i já musím na závěr zeptat, zda jsi moudrý? Na co ve svém životě spoléháš? Na co ses přišel nebo přišla podívat ty? Chceš vidět a žít náboženství, které uspokojí tvoje náboženské cítění a nebude tě nic stát? Nebo chceš zapřít sám sebe a následovat Krista a přijmout jistotu víry z Jeho Slova?

Čekáš na přicházejícího Spasitele, který bude odpovídat tvým představám a který neodsoudí hřích, nebo čekáš „Svatého, který zemřel na tvém místě na kříži, aby tys mohl žít? Koho očekáváš? Ježíše Božího Slova nebo chceš čekat někoho jiného? Stojí tvoje víra na pevném základě Božího Slova a ujištění Ducha Svatého? Potom se raduj, protože jsi součástí Božího království a tvůj král se tě nikdy nevzdá ani se tě nezřekne.

  • Židům 12:28 Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.

Amen.

Proto se i já musím na závěr zeptat, zda jsi moudrý? Na co ve svém životě spoléháš? Na co ses přišel nebo přišla podívat ty? Chceš vidět a žít náboženství, které uspokojí tvoje náboženské cítění a nebude tě nic stát? Nebo chceš zapřít sám sebe a následovat Krista a přijmout jistotu víry z Jeho Slova?