Muži, milujte své ženy! (Ef 5,25)

Láska a služba začíná v těch nejtěsnějších vztazích

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 5. května 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Půjdeme znovu společně do listu Efezským. Jsme v páté kapitole a konkrétně v oddíle, který se zabývá vztahy mezi manželi. Mohli bychom říci, že mluví o Duchem svatým naplněném manželství. Budu číst od 18. verše 5. kapitoly až do konce a potom zůstaneme na začátku v. 25, kde je příkaz daný manželům.

Dneska zůstaneme u jediného verše, dokonce jenom u první části tohoto verše. Máme před sebou text, o němž jsme přesvědčeni, že mu velmi dobře rozumíme, ale který jde ve své podstatě přímo proti našemu přirozenému smýšlení a chápání. Když se řekne milovat, všichni máme nějakou představu o tom, co by to mohlo znamenat. Každý člověk na této planetě má nějakou představu. Ale odkud se tato představa bere? Ti, kdo nevyrostli v křesťanské rodině, a dokonce i většina těch, kdo vyrostli v křesťanských rodinách, si vytvořili tuto představu na základě toho, co viděli kolem sebe v padlém hříšném světě nebo z toho, co jim řekli kamarádi, z toho, co viděli v televizi nebo četli v románech. Ale je taková představa správná? Žena má např. muže, který jí zneužívá nebo bije a myslí si, že takovému muži prokáže svou lásku, když nikomu nic neřekne, když bude dál snášet násilí a psychický teror. Opravdu tohle znamená milovat? Nebo muž, který říká, že miluje svou ženu, ale naplňuje svůj život svými koníčky, kamarády, zanedbává to, co je potřeba udělat doma, nemá čas na svou ženu a udělá si ho jenom tehdy, když chce uspokojit své žádosti. Opravdu miluje svou ženu? Znamená tohle láska? Jsou to krajní případy a chápeme, že to je špatně, ale co je dobře?

Jak můžeme vědět, co je to láska? Řeknou nám to básníci? Nebo filozofové? Ne! Boží slovo nám dává jasnou odpověď:

  • 1 Janův 4:8 (16) Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

Bůh je láska! Boží slovo říká, že jenom ten, kdo zná Boha, může vědět, co je opravdová láska, protože Bůh je láska. Ale kdo nezná Boha, bude stále tápat ohledně toho, co je to láska a bude odkázaný na své pocity, na své názory nebo na názory druhých lidí. Jenom Bůh nám dává jasnou odpověď na to, co znamená milovat. A Bůh nám také přikazuje milovat. A to je něco, co je v přímém protikladu k běžnému pochopení toho, co je to láska. Lidé říkají, že lásce nelze přikázat, ale Bůh přikazuje milovat. A v našem textu přikazuje mužům, aby milovali své manželky. Podíváme se tedy na ten samotný příkaz milovat, podíváme se také na to, komu je určen a potom se podíváme na důsledky, které z tohoto příkazu vyplývají. Pojďme tedy k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Příkaz milovat

Náš text říká: „Muži, milujte své ženy!“ (Ef 5,25). Je tu příkaz. Všichni rozumíme tomu, co je to příkaz. Bůh sám přikazuje mužům, aby milovali své ženy. Je vůbec něco takového nutné? Copak každý muž nemiluje svou ženu? Kdyby to bylo tak přirozené, Boží slovo by o tom vůbec nemuselo mluvit. Ale jak už jsem řekl, obvykle jen málo rozumíme tomu, co to znamená milovat a ještě méně rozumíme tomu, když nám to Písmo přikazuje. Ovšem nejdůležitější příkaz Písma je příkaz milovat! V čem je shrnutý celý zákon i proroci?

  • Lukáš 10:27 „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“

Každému křesťanovi Bůh přikazuje, aby miloval Boha na prvním místě a svého bližního hned na druhém. Proč tedy Bůh musí ještě znovu zdůraznit mužům, aby milovali své ženy? Protože vztah s vlastní manželkou je tím nejdůležitějším vztahem hned po vztahu s Bohem. Manželka je tím nejbližším bližním, kterého muž má. V tomto světě neexistuje těsnější a intimnější vztah, než je vztah mezi mužem a ženou. Proto je také vztah mezi mužem a ženou obrazem vztahu Krista a církve. Možná byste mohli namítnout, že je ještě těsnější vztah a to vztah člověka s Bohem – ano, v jistém slova smyslu je to pravda, ale je tady obrovský rozdíl. Náš vztah s Bohem je duchovním vztahem – k Bohu přistupujeme vírou skrze Pána Ježíše Krista. Náš vztah s Bohem není založený na tom, co vidíme ani na tom, co prožíváme, ale na tom, čemu věříme. Proto Petr napsal ta slova, která zpíváme v jedné písni:

  • 1 Petrův 1:8-9 Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

Ten nejhlubší vztah mezi mužem a ženou, je také duchovní, ale je i fyzický, nebo, chcete-li také duševní a fyzický. Duševní v tomto smyslu patří k fyzickému – naše city, vnímání, naše smysly jsou spojené s naším tělem. Jednoho dne dojde na nějaký omezený čas k oddělení těch smyslů od těla, ale potom – při vzkříšení těla, dá Bůh zase všechno dohromady. Proto mluvím o tom, že vztah mezi mužem a ženou je tím nejhlubším a nejintenzivnějším vztahem, který můžeme v tomto těle zakoušet. Žádný jiný vztah není takový. Není to ani vztah mezi přáteli, ani vztah mezi rodiči a dětmi, není to ani vztah mezi matkou a dítětem, nemůže to být vztah mezi dvěma muži nebo dvěma ženami. Je to jenom vztah mezi mužem a ženou. Proto je tento vztah tak důležitý a proto ho Písmo používá jako ilustraci.

Milovaní, přijde den, kdy dostaneme nová těla a budeme dokonale proměnění, kdy z našich životů zmizí veškerý hřích, a budeme mít podíl na Boží svatosti, která je jako nejzářivější světlo a nejčistější křišťál. Pán Ježíš říká, že v onen den už se lidé nebudou ženit a vdávat, protože jejich životy budou úplně otevřené, průhledné, budeme mít mezi sebou takové vztahy, jaké v tomto světě nejsou možné ani mezi manželi, protože všechno bude zjevné, všechno bude slavné, všechno bude čisté a dobré. Budeme nerozdělitelně spojeni do jednoho těla. Budeme mít vědomí vlastní identity, ale zároveň budeme spojeni s ostatními způsobem, jakým to nyní – kvůli hříchu, který v nás přebývá – není možné. A nad to budeme mít hluboký osobní vztah s naším Spasitelem. Bude to fyzický vztah. Už to nebude vztah víry, ale uvidíme ho tváří v tvář, uvidíme ho takového, jaký doopravdy je a budeme celou věčnost proměňováni do jeho podoby, jeho plnosti a jeho slávy. To je slavná budoucnost Božího lidu. Nyní se však tato sláva má zrcadlit na vztahu muže a ženy v manželství. Proto je tady ten příkaz, aby muž miloval svou manželku.

Muž, který nemiluje svou ženu, hřeší. Takový muž hřeší nejenom proti své ženě, ale především se proviňuje proti svému Bohu! Muž, který nemiluje svou ženu, je na tom stejně, jako muž, který krade, lže, vraždí, smilní nebo se klaní modlám.

Proto je tak důležité, abychom porozuměli tomu, co to znamená milovat. Proto potřebujeme jít k Bohu a rozumět tomu, že Bůh je láska. V Bohu samotném můžeme vidět esenci, podstatu lásky. Bůh je láska – a to znamená, že vždycky byl, stále je a vždycky bude. Když nebyl svět, když nebylo vůbec nic stvořeného, Bůh byl láska. V Bohu samotném byla podstata lásky. Mezi osobami Boží trojice existoval vztah a tento vztah můžeme popsat jako vztah lásky.

Tohle musí být první místo, kde se budeme učit, co znamená láska, co to je milovat. Jaký byl vztah mezi osobami Boží trojice? Byl, je a bude to vztah naprosté vydanosti, oddanosti, odevzdanosti, služby, oslavy nikoliv sebe, ale toho druhého – ať už jde o Otce, nebo o Syna nebo o Ducha svatého. A přesně tak má vypadat křesťanské manželství – je to vztah nejhlubší oddanosti a vydanosti tomu druhému. Když Bůh volá muže k tomu, aby miloval svou ženu, volá ho k tomu, aby umřel. Aby zapřel sám sebe a postavil na první místo svou ženu. Aby ukřižoval sebe sama se svými sklony a vášněmi a v tomto životě, ve fyzickém slova smyslu postavil na první místo svou manželku. To je způsob, jak má muž sloužit Bohu. To je důvod, proč Bůh dal muži ženu.

Podívejte se ještě jednou na Boží trojici – Otec miluje Syna, křísí ho z mrtvých, oslavuje Syna a vyvyšuje ho. Syn miluje Otce a vydává se Otci, cele se podřizuje Otci, oslavuje Otce a vyvyšuje ho. Duch svatý miluje Otce i Syna, přitahuje veškerou pozornost na Božího syna, oslavuje ho a skrze to je oslaven Otec. Vidíte tu nádheru? Tu vznešenost vztahů? Tu úctu a slávu? Kéž by taková úcta a sláva panovala mezi muži a ženami v manželství! Kéž by muži tak ctili své manželky a oslavovali je, že by neustále měli na mysli jenom jejich dobro, jejich pokoj, jejich radost, jejich slávu a věčnou nádheru. Jen si představte takové manželství – každý by se ptal, jak je možné, že ten muž tolik miluje svou ženu, jak je to možné, že ta žena tak moc miluje svého muže. A odpověď by byla zřejmá – protože oba na prvním místě slouží Kristu, protože Duch svatý proměnil jejich srdce, a oni se den za dnem naplňují Duchem svatým, chválí Boha skrze Pána Ježíše Krista a v poddanosti jeden druhému si navzájem slouží. Neslouží svému sobectví, ale dělají všechno pro toho druhého. Takový vztah bude skvělým obrazem Krista a jeho nevěsty.

Problém je, že to tak až příliš často není. A to je důvod, který nás vede ke druhému bodu dnešního kázání:

II. Příkaz pro muže

Proč je tedy tak důležité, že Boží slovo říká mužům, aby milovali své ženy? Viděli jsme, že to je základ manželského vztahu. Víte, musíme si ujasnit, co říká Boží slovo o mužích – jsou to hříšníci, kteří jsou zkažení do morku kostí. Nechtěl bych ženy připravit o žádný požitek, takže musím dodat, že pro ženy to platí úplně stejně. Přirozeností muže je sobectví a lenost. Možná se vám to, bratři, nelíbí, ale přesně tak to s námi je. Svou podstatou jsme pohodlní, sobečtí lenoši. Díky Bohu za jeho milost. Díky Bohu za to, že ze své lásky poslal Spasitele. Díky Bohu, že nás probudil z hříchu a smrti, vysvobodil nás z temnoty duchovní letargie, vysvobodil nás z okovů duševní letargie, i z fyzické letargie. V listu Efezským jsme četli:

  • Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Křesťané, byli jste spaseni k dobrým skutkům, k dobrému dílu, k aktivnímu životu k Boží slávě. A tento život začíná doma. Nezačíná v církvi ani v zaměstnání. Začíná doma. Manželka je tou osobou, která po Pánu Bohu zná nejlépe srdce, smýšlení, mluvení i jednání svého muže. Manželka je také tou první osobou, která musí snášet hříšnou přirozenost svého muže. Někdy jsou to i ostatní lidé, lidé v církvi nebo v práci. Ale tam si většinou dáváme pozor na své jednání i své mluvení. Ale doma – tam jednáme bez zábran. Tam se teprve odhaluje skutečný stav srdce. Tohle je důvod, proč Písmo klade tak vysoké nároky na vedoucí v Božím lidu, na starší. Jednou z nejdůležitějších věcí je, jak ten muž spravuje svou domácnost.

  • 1Tm 3:4-5 Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?

Rodina je v ideálním případě miniaturní církev. Proto vedoucím v církvi, starším nesmí být muž, který není dobrým vedoucím doma. Musí to tedy být na prvním místě muž, který miluje svou manželku. To je základ veškerého vedení, a tedy služby.

Muži, bratři, jste povoláni k vznešené službě. Jestliže jste ženatí, Bůh vám svěřil poklad – svěřil vám ženu, kterou máte milovat, o kterou se máte starat a které máte sloužit, protože to je charakter lásky. Jestliže ještě nejste ženatí, máte nyní čas na to, abyste se na takovou službu připravili. Jak? Tím, že budete sloužit druhým. Tím, že budete jednat zodpovědně, učit se ohleduplnosti, dobrotě, tichosti, mírnosti, smířlivosti. To je cesta následování Pána Ježíše Krista. Jenom u něj se můžeme těmto věcem naučit. Jenom z jeho síly můžeme takto žít. Nezapomeňte, že tento oddíl je o plnosti Ducha svatého v životě křesťana. To není o jeho vlastní dřině a úsilí. Je to o poddanosti Duchu svatému, o odevzdanosti Božímu slovu, o životě z Krista. Ale bude vás to stát úplně všechno – musíte zapřít svůj život, dát ho Kristu a skrze Krista své manželce, své rodině a církvi. Přesně v tomhle pořadí – jakékoliv jiné nepovede k Boží slávě.

Bůh ve své moudrosti a prozíravosti dal velmi těžký úkol křesťanské ženě – podřizovat se svému muži. To není něco, co by bylo možné zvládnout z lidské síly. To je možné jenom v moci Ducha svatého. Ale muž dostal úkol ještě těžší – milovat svou ženu, cele své manželce odevzdat, vydat se jí do služby, hezky česky řečeno ji nosit na rukou a při každé možné příležitosti jí, i všem ostatním dávat najevo, jak si jí váží, jak jí ctí, a jak moc je mu drahá a vzácná. Bratři, to je úkol, v němž máte následovat Pána Ježíše Krista! Přesně tohle udělal Boží syn, když se stal člověkem, když se ponížil a vydal sám sebe k odsouzení. Pro koho to udělal? Pro svou nevěstu! Proč to udělal? Z lásky – protože tolik svou nevěstu miloval. Muži, bratři, jste povoláni k tomu nejvyššímu povolání – být jako Pán Ježíš Kristus a milovat svou ženu, jako si on zamiloval svou církev. Jak moc miloval svou církev, o tom budeme mluvit příště, dnes chci, abyste viděli, jak vznešený úkol vám Bůh dal. Bůh vám svěřil vzácný poklad – vaší manželku. Písmo říká:

  • Př 18:22 Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
  • Př 19:14 Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.

Zbožná žena je Božím darem. Je vzácným pokladem, který Bůh svěřuje do rukou muže. Ale ne proto, aby s ní zacházel hříšně, ale aby jí miloval, pečoval o ni a sloužil jí a stával se skrz ni stále podobnější Kristu.

Bratři, učte svým příkladem i slovem své syny, aby byli takovými muži. Aby si vážili svých matek i svých sester. Aby ke každé ženě přistupovali s úctou. Učte své dcery, aby hledaly jenom takové muže, kteří budou zbožní a budou milovat Krista víc než svůj život. To jsou muži, kteří jsou odevzdaní své rodině a své církvi. Jestliže svobodný muž není vydán místnímu sboru a odevzdán pod autoritu starších, jen těžko bude jednoho dne vydán své ženě a odevzdán láskyplné službě této ženě. Problém je, jak jsem řekl, že přirozeností muže je sobectví, pohodlnost a lenost.

To je důvod, proč dnes muži nechtějí žít v manželství. To je důvod, proč když žijí v manželství, mají obvykle problémy. Nechtějí totiž být zodpovědní. Chtějí žít jako teenageři, chtějí být free, chtějí cestovat, užívat si, chtějí skákat s padákem nebo dělat adrenalinové sporty, chtějí hrát hry na počítači, ale nechtějí se starat o svou ženu. Nechtějí být zodpovědní v práci, nechtějí být zodpovědní ve financích, nechtějí vést. Proto vidíme tolik rozpadlých vztahů. Proto většina spolužáků našich dětí má několik otců nebo matek a mnoho dalších nevlastních sourozenců. Muži nemilují Bohu a nemilují svou ženu. Milují jen sebe.

Bratři, jak je to s vámi? Vím, že většinou hodně pracujete, abyste uživili své rodiny, a to je správné. Ale milujete svou manželku? A to znamená, že i když jsi unavený po celodenní práci, že budeš odevzdaný tomu, abys sloužil své ženě. Být v manželství znamená vzdát jakéhokoliv nároku na svůj vlastní život a odevzdat život své ženě. Zeptejte se své ženy, jestli má pocit, že je milovaná. Zeptejte se jí, co ještě můžete udělat, aby věděla, že jí milujete.

Ale bratři, nesmíte zůstat jenom u té otázky. Prosím vás, abyste naslouchali tomu, co vaše žena říká, a abyste potom podle toho jednali. Bůh vás povolal k nezištné, nepodmíněné a nezasloužené lásce – takovou lásku vám prokazuje v Kristu a takovou lásku máte prokazovat své manželce. Až budou v církvi takoví muži, potom církev pokvete jako Hospodinova zahrada. A můžu vám zaručit, že pokud budeme takovými muži, naše manželky budou do daleka zrcadlit Kristovu slávu, která na ně bude z nás, jejich manželů, vyzařovat. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Požehnání pro církev

Duchem svatým naplnění manželství je skutečným požehnáním pro celou církev. Jestliže chcete sloužit své církvi, musíte začít tady. Jestliže chcete začít někde jinde, potom to není nic jiného, než taková hra na službu. Není to skutečná služba, protože to je služba pro vlastní sobectví, pro vlastní zájmy, pro vlastní vyvýšení – a taková „služba“ už má svou odměnu.

Skutečná služba začíná doma. Začíná láskou manžela k manželce. Začíná podřízeností manželky manželovi. Právě tam se ukazuje srdce člověka. A kde je manželství, které je naplněné láskou, úctou a vzájemnou službou, tam bude služba přetékat dál a rozlévat se do široka. Jen si to na chvilku představte – představte si muže, který miluje svou ženu, jako si Kristus zamiloval církev. Jaký asi takový muž je? Jaké má vlastnosti? Jaký má charakter? Odpověď je jednoduchá a nemusíme pro ni chodit nikam daleko – Boží slovo to říká, když mluví o lásce:

  • 1 Korintským 13:5-7 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Poslouchejte ten popis lásky ještě jednou a dosaďme tam místo lásky manžela, který miluje svou manželku: „Manžel, který miluje svou manželku, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Manžel, který miluje svou manželku, nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, muž, který miluje svou ženu, vydrží, muž, který miluje svou ženu, věří, muž, který miluje svou ženu, má naději, muž, který miluje svou ženu, vytrvá.“ Která žena by odmítla takového muže? Která žena by se s radostí a ochotou nepodřizovala takovému muži? Která matka by odmítla takového muže pro svou dceru? Který otec by nechtěl takového syna? Který syn by nechtěl takového otce? Který sbor by nechtěl takové starší! Muž, který miluje svou ženu, je skutečným požehnáním pro svou církev. Ale muž, který neslouží doma, je mužem, který se nestará o své blízké, zvláště o členy své rodiny, a takový je podle Písma horší než nevěřící (1Tm 5,8). Takový muž je ve skutečnosti ostudou Kristovy a církve a dost možná do ní ani nepatří! Boží slovo nás volá:

  • Galatským 6:10 A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

Čiňte dobře všem, služte. A vidíte, kde to všechno začíná a odkud to vyrůstá? Ze služby doma. Ze služby těm nejbližším – ze služby rodině, ze služby rodině víry. Bratři, jak sloužíte doma? Jak sloužíte své manželce? Jak sloužíte svým dětem? Nebo dáváte přednost službě jinde? Tam, kde s vámi nejsou dvacet čtyři hodin denně a sedm dní v týdnu? Tam, kde znají jenom to, a přesně to, co vy sami chcete, aby znali? Pokud by to tak mělo být, potom vás mohu ujistit, že to ve skutečnosti není služba, ale jenom seberealizace. Pokud by to tak mělo být, skončete s takovou „službou“ a začněte sloužit doma. Milujte svou ženu! Odevzdejte se své ženě. Asi budete méně populární u svých kamarádů, kolegů nebo u svého okolí, protože kvůli tomu budete muset častěji říkat „ne“ druhým, ale vaše manželství rozkvete.

Možná ale ještě nejste ženatí. Jak byste tedy měli naplnit takový příkaz? Je to jednoduché – služte tam, kde je to potřeba. Začněte v rodině víry, nebo pokud bydlíte se svými rodiči, začněte tam. Služte těm, které máte nejblíž. Učte se zapírat sami sebe, ukáznit své vlastní srdce, své choutky, své zájmy, učte se říkat ne svým přáním a místo toho raději naplnit přání někoho druhého. Služte vším, co máte k dispozici. Učte se od Pána Ježíše Krista. Cele se vydal do služby druhým. Dal všechno, co měl, aby sloužil. To je láska!

Sestry, učte své syny, aby byli takovými muži, učte své dcery, aby hledaly přesně takové muže. Ne muže, kteří jim budou imponovat svým vzhledem, svým intelektem nebo penězi, ale muže, kteří pokorní a budou sloužit druhým. S takovým mužem vaše dcery prožijí naplněné a šťastné manželství. Manželky, pomozte svým mužům, aby byli takovými manžely. Jak? Na prvním místě modlitbou. Na druhém místě tím, že jim samy budete příkladem Kristovy služby a budete se jim podřizovat jako Pánu. A potom pokornou otevřeností. Mluvte s nimi o zbožnosti, mluvte s nimi o Kristu. Ukazujte jim na Krista svým životem, svým jednáním i svými slovy. S takovou pomocí žádný muž neodolá a s radostí poběží k Pánu Ježíši, aby se od něj učil, jak má milovat svou ženu.

Pán Ježíš dal sám sebe, abychom my mohli žít. Z jeho plnosti jsme obdarováni milostí za milostí. Je vzorem pro muže i ženy, je obrazem dokonalého lidství. Možná, nebo spíš se vší určitostí, jste neměli vedle sebe takové vzory mužů, kteří by milovali své ženy, jako si Kristus zamiloval církev, ale to nevadí. Nepochybně by to bylo jednodušší, kdybychom takové vzory měli. Ale Bůh nám dal své slovo:

  • 2Tm 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.
  • 2Pt 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

Pán Ježíš nám dal všechno, co potřebujeme. V něm máme veškerou plnost. Proto pojďme k němu, učme se od něho, žijme z jeho síly. Bez něj to nejde. Bez něj není žádné Duchem naplněné manželství, a co hůř, bez něj není věčný život, bez něj není žádný vztah s Bohem, žádná naděje a žádná láska. Pokloňte se před Pánem, pokořte se pod jeho mocnou ruku a on vás vyvýší, on vás pozvedne do nebeských výšin, posadí vás do své slávy, naplní vás svým Duchem, dá vám nové srdce a lásku k pravdě a den za dnem vás bude učit milovat – milovat Boha a milovat bližního svého. Milovat svou ženu na prvním místě!

Osnova kázání