Jaroslav Kernal, Kladno 15. listopadu 2009
Dobré dopoledne, milovaní svatí. Jsem moc rád, že se znovu dostáváme k epištole Jakuba. Není to vůbec snadné čtení a ani se nejedná o text, který by byl jednoduchý k výkladu. A dokonce ten dnešní text je textem, na kterém je postavený jeden významný spor – jedná se o spor o ospravedlnění. Jsme ospravedlněni pouhou vírou nebo jsme ospravedlněni skutky, které konáme? Co nám přinese spravedlnost? Je to pouhá víra v Ježíše Krista, nebo to jsou naše skutky? Stojí učení apoštola Pavla v protikladu k tomu, co učí apoštol Jakub? Jak to je?
Moji milí, máme před sebou Boží Slovo, které je bezchybné a neprotiřečí si. Je dokonalé a jasné. Proto nemůžeme stavět různá místa do protikladu, ale potřebujeme hledat způsob, jak je dobře a přijatelně vysvětlit. A to je něco, na co se dneska společně podíváme. Ukážeme si, jak to, co nám předkládá Jakub je v naprostém souladu s tím, co učí apoštol Pavel.
V předchozím oddíle Jakuba jsme mluvili o tom, že jako křesťané musíme přijímat druhé lidi a nedělat mezi nimi rozdíly. Stejně jako Ježíš přijal Nikodéma, člena velerady, bohatého muže, a vysvětlil mu nutnost nového narození a vedle toho přijal slepého žebráka, který seděl u cesty a s uzdraveným zrakem mu dal také duchovní zrak. Ani my nesmíme v tomto smyslu dělat rozdíly mezi lidmi. A tak nám Jakub v tom předchozím oddíle připomíná, abychom nedělali rozdíly a milovali jedni druhé, protože podle toho lidé poznají, že jsme učedníci Ježíše Krista. Někdo by si ale mohl říct, tak já budu milovat toho člověka, ale nesmí mi na oči. A řekněme si upřímně, že je to občas naše přirozená reakce. Ovšem Jakub na takové smýšlení odpovídá. Budeme číst Jakub 2, 14-26:
Pojďme se tedy nyní společně podívat na jedinou věc, o kterou tady Jakubovi jde. Co to je pravá víra. Jak se projevuje skutečná víra, která vede ke spasení. Je to jedno z rozlišovacích znamení a my potřebujeme – a musí to být naše životní nutnost a potřeba – potřebujeme vědět, jak vypadá opravdová víra, abychom možná s dobrými úmysly nakonec neskončili v pekle. Jak napsal C. S. Lewis: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Zatímco tedy byla první polovina o tom, abychom přijímali a milovali druhé, druhá polovina je o tom, že jsme vydáni druhým a máme se o ně starat. V první části kapitoly nás Jakub vede k tomu, abychom nedělali rozdíly, a ve druhé nás učí, o tom nejpodstatnějším rozdílu, který můžeme mezi lidmi nalézt. Který musíme hledat především u nás samotných. Podíváme se tedy na to: 1. Jak se projevuje pravá víra (2,14-17) 2. Jaké jsou důkazy pravé víry (2,18-20) 3. Jaké jsou příklady pravé víry (2,21-26)
14 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
Po přečtení našeho textu bychom si mohli snadno říci, že tu Jakub píše nějakým nevěřícím lidem. Lidem, kteří snad ani nevědí, co je to víra a že věří. Ale nemylme se. Jakub – abychom snad nebyli uvedeni do klamu – oslovuje své čtenáře – bratři moji. Jinými slovy, vy, kteří věříte v Ježíše Krista, kdo jste v Něj složili svou naději, vy, kdo říkáte a vyznáváte, že Ježíš je Pánem vašeho života, vy kdo milujete Boha.
Nemylte se, nenechte se ošálit – co je to platné? K čemu to vůbec je? Dejte si pozor! Pán Ježíš při podobné příležitosti mluvil o soli a o světle. Mám skvělé světlo, ale schovám ho do skříně. Co je mi platné takové světlo? Připomíná mi to scénu z jedné české pohádky – ve vesnici žijí manželé a mají jednu dceru. Jsou to nejchudší lidé v celém okolí. Ale ti dva manželé mají v lese, ve skalách schovaný hrnec plný peněz – co je jim to platné? Nic si za ně nekoupí. Na jiném místě v Písmu připomíná apoštol Pavel:
K čemu by to bylo, vydat svůj život na smrt a nemít jistotu, že to nebude zúročeno. Kdybych věděl, že mrtví nevstanou, neriskoval bych svůj život. Na co tedy máme dávat pozor?
Někdo vyznává, že je křesťan. Ale jeho život mluví trochu jinou řečí.
V knize Genesis Bůh přijal Ábelovu oběť a odmítl Kainovu. A Písmo nám vysvětluje, že to bylo proto, že Ábel věřil Bohu. Ale Kain nevěřil. Přesto obětoval Bohu oběť. Když Bůh odmítl přijmout Kainovu oběť, jeho tvář zesinala. Jak mnoho můžeme poznat z výrazu tváře. Kolik řeči je skryto v našem jednání? Skrývá se nám tu jeden důležitý princip, který můžeme ihned používat v našich životech:
Naše jednání je odrazem toho, co je v našem srdci. Říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky. V našem jednání se projevuje naše smýšlení a naše víra. Může ho snad ta víra spasit?
Jak se projevuje skutečná spasitelná víra? Ve slovech? V tom, co vyznáváme? Podívejme se dál:
15-16 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
Jak se neprojevuje víra. Jakub tady uvádí konkrétní příklad – je velmi praktický, ale nijak dramatický. Nejedná se o nějaký velký hřích, jako je cizoložství nebo vražda, ale je tu člověk, který má hlad a je mu zima. A je tu křesťan, který se o něj nepostará. K čemu je taková víra. Nedostatek dobrého jednání je hřích, stejně jako cizoložství nebo vražda. Jak odlišně jedná s lidmi Bůh. Podívejme se na postoj Pána Ježíše.
Je mi líto zástupu. Možná bychom pragmaticky řekli – hlupáci, vydali se na cestu a teď mají hlad, měli si to rozmyslet předtím. Kdo se o ně má teď starat? Jsou přeci zodpovědní sami za sebe. Ale Ježíš je nechtěl poslat pryč hladové. Bylo mu jich líto. Potřebujeme si osvojit tuto součást Božího charakteru – slitování. Milosrdné srdce. Srdce, které není tvrdé. Srdce, které je naplněné láskou. O tom mluvil Jakub v první i první polovině druhé kapitoly svého listu. A apoštol Jan to potvrzuje:
Když Bůh otevírá lidská srdce, otevírá spolu s nimi celý náš život. Jak říkal jeden kazatel, kterého jsem znal – otevřený život, to jsou také otevřené peněženky. Chtěl tím říci, že proměna srdce se projeví také v praktickém jednání. Bůh otevírá náš život a my jsme ochotní dát a starat se o potřeby druhých.
A Pán Ježíš poukázal na tuto stránku našeho jednání v podobenství, které vyprávěl učedníkům. A my vidíme, že milosrdenství se stává hodnotou, která v určitou chvíli bude hýbat pomyslnou miskou vah.
Nesmíme zapomenout si všimnout, kdo že to podle tohoto podobenství půjde do věčného života – spravedliví (nikoliv milosrdní), ale mohli bychom říci milosrdní spravedliví. Budou to ospravedlnění milosrdní, zatímco do věčných muk půjdou ti, kdo neprokázali milosrdenství, nebyli ospravedlněni Bohem a jejich srdce – a to i přes veškeré vyznání jejich úst, jak je vidět z textu – kde jsme tě viděli? – zůstala zatvrzelá, jejich oči zůstaly zaslepené a jejich ruce sevřené a nemilosrdné. Zpět k Jakubovi:
K čemu by tedy byla taková víra, která je uzavřená do naší mysli, nebo za čtyři zdi vlastního domu nebo bytu? Co je to platné?
17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
Tady přichází první klíčové prohlášení. Víra bez skutků je mrtvá. A skutečně klíčový je poslední verš kapitoly, ale k tomu se dostaneme. Tento verš je klíčový pro naše porozumění tomu, co je to skutečná víra. Skutečná víra se bude projevovat ve skutcích. Nebo když to řekneme obráceně – naše skutky ukazují na to, čemu skutečně věříme. Naše víra může být nemocná (nebo poškozená, chybná), mrtvá a nebo živá, plodná, spasitelná víra.
Nemocná (chybná/poškozená) víra
Jaký je to kontrast proti tomu, když někdo říká, že má víru. Jan tady popisuje lidi, kteří mají víru, ale neprokazují ji. Tato jejich víra není vidět v jejich životě. A tak se v ničem neliší od ostatního nevěřícího světa. V důsledku pak není možné s jistotou říci, zda jsou spasení, či nikoliv. A to není stav, který bychom měli vyhledávat. Taková víra je nemocná, chybná. Ale Jakub tady mluví ještě o něčem, co jde o krok dál. Nemocná víra se může uzdravit a prokázat se jako skutečná víra, nebo – se ukáže, že taková víra je: Mrtvá víra
Vidíme, že víra může být velmi nebezpečná, protože se neutají, ale vždycky přinese ovoce. Pojďme zpátky do Jakuba. Kdykoliv přemýšlíme o tomto verši, musíme mít na paměti jednu důležitou věc – tento verš nám neukazuje na to, jakým způsobem budeme jako křesťané spaseni. To už Jakub ukázal v první kapitole:
Je tady nové narození z Boží milosti a moci, z Božího rozhodnutí. Je tady dílo Ducha svatého, který nás obrátil ke Kristu a otevřel naše srdce, vložil do něj víru a přivádí nás k pokání. Podívejme se jenom v rychlosti a krátce na několik míst v Bibli, které nám ukazují, že spaseni jsme jenom skrze víru a potom si shrneme to, co vlastně říká tento verš.
Víra v pravdu evangelia
Toto evangelium nám ukazuje, že každý člověk je hříšný, hříchu propadlý a zaslouží si jenom odsouzení a smrt. Boží Slovo říká, že:
Ukažte mi člověka, který nezemře, a já vám ukážu člověka, který nezhřešil. Ale darem Boží milosti je spasení v Kristu Ježíši. Kristus zaplatil za naše hříchy:
Taková víra vede k pokání z hříchů, tedy k odvrácení se od hříchů, k jejich opuštění a k novému životu a k novému způsobu života ve svatosti a službě Bohu.
Skutky apoštolské 2:38 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.
To je skutečné pokání, které vede k odvrácení se od model k Bohu, to je opravdová víra, která se projevuje službou Bohu živému a skutečnému. Taková víra je skutečně živá. Taková víra přináší spasení a Boží spravedlnost do našeho života. Je to také tvoje víra? Podívejme se dál do našeho textu, kde Jakub popisuje nějaké důkazy pravé víry:
18 Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
Tady docházíme k jádru té kontroverze, která staví do protikladu spasení z víry a spasení ze skutků. Ale všimněte si, že Jakub tady nestaví proti sobě dva koncepty, ale pouze poukazuje na to, že víra a skutky musí jít spolu ruku v ruce. Tak jako je mrtvá víra bez skutků, tak jsou i skutky bez víry mrtvé. Je mnoho skutků, které vůbec nemusí pramenit z víry. Většina služby milosrdenství v naší zemi, péče o chudé, slabé, nemocné, bezdomovce, o lidi stižené pohromami nebo nějakými neštěstími pochází od nevěřících lidí. Lidé, kteří je dělají, nebudou na základě těchto skutků spaseni nebo ospravedlněni. Bůh nenaloží jejich skutky na pomyslnou misku vah a neřekne, že těch dobrých skutků je víc. Rozhodně ne. A Jakub tady ani nic takového netvrdí. Podstatou hříhu je nevěra v Krista. Bez Krista nemůžeme udělat nic a bez Něj jsou všechny naše skutky jenom kydáním špíny na Jeho svatost a spravedlnost.
A tak si, bratři a sestry, ujasněme, co to je a není skutečná víra.
Víra není: Znalost Bible, není to ani souhlas s pravdou evangelia nebo takzvaný křesťanský životní styl. Víra neznamená ani to, že jsme součástí „dobré církve“, nebo to, že patříme do křesťamské rodiny. To všechno jsou rozhodně klady a dobré věci, ale nic z toho není spasitelnou vírou.
Znamená to naprosté spolehnutí se na dílo Pána Ježíše Krista a na jeho dostatečnost ke spasení a k věčnému životu. Dílo už je dokonáno. Už je hotovo. Kristus udělal všechno. Jaké místo tedy hrají skutky, o kterých tady Jakub mluví?
Došlo k novému narození a je tady nové stvoření, nový člověk. Starý byl ukřižován spolu s Kristem a je tady nový. Nový člověk s novým způsobem života. Nový člověk s novým životním stylem. Nový člověk, který vložil všechnu svou důvěru v Pána Ježíše Krista a z Jeho síly nyní žije nový život.
Podívejme se na okamžik do listu Titovi:
Ukaž mi svou víru bez skutků! To je Jakubo výzva. Proč Jakub takto vyzývá věřící? Protože víra, která se nijak neprojevuje v praktickém životě, je podobná víře démonů:
19 Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.
Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Všimněte si, co tady Jakub dělá. On tady staví věci do naprostého protikladu. Ty věříš? To je super. I démoni věří! Vidíte, jak je to vágní, takové vyznání. Vidíte, do jaké společnosti řadí Jakub ty, kdo věří v Boha a tečka? Někteří démoni mají větší víru a lepší teologii než lidé v církvi. Nedávno jsem mluvil s jedním pastorem o ekuméně a položil jsem mu otázku, kdo je podle něj křesťan. On mi odpověděl, že podle něj je to každý, kdo věří, že Kristus je jedinou cestou ke spasení. Že tato definice umožňuje ostatním církvím zařadit do toho svoje specifika a zvláštnosti. Ale podívejte se do našeho textu, do jaké společnosti nás vede takto povrchní odpověď. Do společnosti démonů. I oni tomu věří. Oni nepopírají Kristovo Božství, jeho jedinečnost nebo jeho vzkříšení. Ale hrozí se toho. Podívejme se nyní v rychlosti zpátky do našeho textu a ukažme si několik aspektů démonské víry, kterou můžeme v tomto textu nalézt. Démonská víra vyznává, že Bůh je jen jeden:
Tato víra má správné učení, je doktrinálně správná – ale nenese ovoce - Ignoruje proměnu srdce (v. 14). Není zde žádné milosrdenství, není tu otevřené srdce, jenom tvrdost a neochota.
Druhým znakem této víry je, že je hluboce upřímná (v. 15-16) – Buďte s Bohem. Myslí to naprosto vážně, ale vůbec neslouží potřebám druhých. A to je, jak víme z první kapitoly základ opravdové zbožnosti. Dalším znakem této démonské víry je její rozumovost. Klade důraz na fakta, na intektuální pochopení – ale není živá (v. 17). Chybí jí skutky. Nijak se nepromítá do života. A to nás vede k další charakteristice, totiž že se odmítá podřídit Kristu – odmítá se podrobit zkoušce a souhlasí s hříšností reality (v. 18). Je to světská víra, ničím se neodlišuje od světa kolem – jenom svými řečmi. Takže nakonec vede k přicházejícímu soudu – takoví lidé se klamou náboženským vyznáním nebo aktivitami – je ochotná ke kompromisu a toleruje hřích (v. 19).
Všimněte si – neschopní jakéhokoliv dobrého skutku – právě proto, že zde chybí opravdová víra. Takové jednání nakovec vede k tomu, o čem mluví verš 20.
20 Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?
Uvádí druhé do klamu, ale vede také k sebeklamu a svádí k marnému životu a vede do prázdnoty. Mimochodem všimněte si, co je kořenem takové víry nechápavost, pýcha na vlastní víru. Opravdu je Ježíš tvým Pánem a Spasitelem? Pravá milost se liší od zkušenosti démonů - démoni věří, že je Bůh svatý a nenávidí hřích - zaslíbil soud a vykoná ho. Důvod, proč se démoni třesou, je, že znají Boha víc než my. Přesto démoni nemohou zakusit Boží milost. Můžeme mít velké myšlenky o Bohu a velké zkušenosti s Bohem a přesto ho nemusíme znát.
Aby dal Jakub vyniknout kontrastu mezi pravou a démonskou vírou, tak přidává ještě dva příklady opravdové víry: praotce Izraele Abrahama a pohanskou nevěstku Rachab.
21 Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
Abraham byl praotec a zakladetel Izraele. A Jakub jistě vybral tento příběh schválně, aby ukázal, že takto jednal ten, který byl praotcem všech Židů, všech dvanácti pokolení, které jsou v diaspoře, jimž svůj dopis adresoval.
Abraham věřil a prokázal opravdovost své víry skutkem. Takže Jakub může napsat:
22 Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?
Víra se teprve ve skutcích projevila, jako opravdová víra, došla dokonalosti. Když půjdeme do knihy Genesis, tak uvidíme krásnou časovou posloupnost, která dává vyniknout ospravedlňující Boží milosti a poslušnému jednání vírou ospravedlněného člověka. Abraham doslat od Boha zaslíbení o potomku a uvěřil tomuto zaslíbení a Jakub cituje slova Gn 15,6:
23 Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´.
Abraham uvěřil Bohu nejméně patnáct let před narozením Izáka, o jehož obětování zde čteme. V tom, že neodepřel Pánu to nejdůležitější a nejvzácnější ve svém životě, došla jeho víra dokonalosti.
24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!
Skutky víry jasně dokazují, že už došlo k ospravedlnění.
Živá víra, taková víra, která jedná. Taková víra, která naplňuje královský zákon: Milovat budeš
bližního svého jako sebe samého (Jk 2,8). Druhý příklad ze SZ – pohanská nevěstka, prostitutka Rachab. Zaslíbení o ospravedlnění z víry se rozšiřuje z židovského národa mezi pohany – na celý svět:
25 Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou?
Znovu si všimněme, jak to komentuje autor listu Židům.
Abraham věřil, A PROTO jednal. Rachab věřila, A PROTO jednala. Jak jsme na tom my, moji milí? Věříte? Jak to bude zapsáno v knize života? Milan věřil, a proto jednal? Marcus věřil, a proto jednal? Sára věřila, a proto jednala? Jaká je naše víra? Jakub to uzavírá a říká:
26 Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
Nemusíme být vynikající Písmáky, abychom mohli být spaseni. Ďábel zná Bibli mnohem lépe než kazatelé. Ti kdo nyní trpí v pekle, znají cenu lidské duše. Ví, jak hodnotné je spasení (Lk 16). Mají duchovní zkušenosti. Mají zbožné zkušenosti. Uvědomují si tu výsadu slyšet evangelium na zemi. Ale už tam není žádná milost. Nespasení lidé mohou mít mnohem silnější zkušenosti než spasení lidé. Dokonce i láska, radost a pokoj mohou být padělkem. Mohou pocházet ze soběstředného pojetí Boha. Někdo může být oklamán a myslet si, že miluje Boha, ale nemiluje ho. Jaká je naše víra?
Ukázali jsme si, co to znamená pravá, spasitelná víra a viděli jsme několik rozdílů, jak ji můžeme odlišit od víry, která je mrtvá, neplodná, démonská. A před námi je nyní naprosto zásadní otázka – jaká je MOJE víra? Tato otázka je dnes před každým z nás. A já vás musím naléhavě požádat, abyste hledali odpověď na tuto otázku ve světle našeho dnešního textu. Jaká je TVOJE víra?
Je to živá víra, víra ospravedlněného člověka, která se projevuje v jeho skutcích a dostává v nich punc opravdovosti spasení? Nebo je to náboženská víra, která možná něco tvrdí a vyznává, ale jinak je úplně mrtvá? Víra démonů a nespasených lidí? Minulý týden Daniel z tohoto místa vyzýval, abychom zkoumali svá srdce a přemýšleli nad tím, co je skutečnou prioritou v našich životech. Chci udělat totéž, moji milí. Nenechte tuto výzvu bez odezvy. Možná vás zneklidnila nebo rozrušila. Ano je to možné, protože Boží Slovo toto dělá. Nenechme ho bez odpovědi. Pojďme ke Kristu, protože On je řešením. On je jediným řešením naší mrtvé víry, nemocné nebo slabé víry. U Něj je život a spasení. Tak pojďme nyní k Němu.
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
