Láska, mocnější než hřích a smrt! Ř 8, 35-39

 

Láska, mocnější než hřích a smrt! Ř 35-39

Motto: Píseň písní 8:6 Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.

Úvod

Pokoj vám a milost drazí bratři a sestry! Pokoj a milost vám všem! Dnes společně dokončíme osmou kapitolu listu Římanům.  Je to kapitola, která začíná, pokračuje, graduje a končí velmi mocným způsobem! Hned v prvních dvou verších čteme slova, která musí jistě blažit každého křesťana a naplňovat jeho srdce, úžasem, pokorou, nevýslovnou vděčností a láskou k Bohu, ke Kristu!

  • Římanům 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Slyšíte? Není žádné odsouzení pro znovuzrozené Boží dítě! Jaké soužení nám působilo poznání naprosté a spalující Boží svatosti a naší vlastní hříšné duchovní bídy dříve, než jsme pochopili a vírou přijali Kristovu vykupující dokonalou oběť? A jakou trýzeň duše nám způsobuje i nyní poznání vlastních hříšných sklonů. I když jsme spolu s Kristem a v Kristu posazeni v nebesích na nebeský trůn? Ale nyní jsme svobodni od zákona hříchu a smrti! Hřích nás již nedrtí v okovech smrtícího otroctví! Díky Kristu, díky jeho kříži, díky Jeho krvi!

V rámci osmé kapitoly listu Římanům Pavel graduje své učení o vykupující a zachraňující moci evangelia! A co konec kapitoly? Jsem si jist, říká apoštol Pavel! Nic v celém stvoření nás neodloučí od Pána Ježíše Krista! Není to nádherné? Víte, často přemýšlím nad verši Písma ze žalmu 130.

  • Žalmy 130:1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. 3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Kdyby se Bůh zaměřil na naše nepravosti a hříchy, chyby a selhání, kdo z nás by mohl nekřičet hrůzou? Ale žalmista se dovolává Božího milosrdenství, které dobře zná. „Panovníku, vyslyš mě! Vyslyš pozorně moje prosby! Vždyť u tebe je milosrdenství a milost, tak budíš v mém srdci bázeň!“

Kdo takto zná Boží milost a odpuštění, ten má bázeň žít dále v hříchu. Žít nezodpovědně a ledabyle. Jako lehkomyslný, lehkovážný ztřeštěnec. Už nechce tak žít. Je si velmi dobře vědom své zodpovědnosti před Bohem za svůj život a svá rozhodnutí! A usiluje ze všech sil, aby to již dál nebylo nerozumné, nezodpovědně ztřeštěné. Člověk mající pravou bázeň od Boha, neignoruje stav světa i svůj vlastní. Nemá růžové brýle. Ví, že žijeme v padlém světě a v padlých tělech. Hliněné nádoby říká Písmo. Pád a hřích v nás i okolo nás vytváří tlak. A snaží se nás zničit. Proto člověk mající pravou bázeň není lehkovážný ztřeštěnec bez moudrosti, aby dál svou nemoudrostí a lehkomyslností znevažoval Boha, který za něj platil krví svého Syna!

 A jenom takto zodpovědně usilující člověk se může skutečně opřít o mocnou vykupující a zachraňující milost evangelia gradující v osmé kapitole listu Římanům! Kdo toto nechápe, nechápe nejspíše pravou podstatu evangelia kříže Kristova, nezná evangelium! Dnes náš dnešní oddíl podrobí zkoušce moc pádu a hříchu. Podrobí zkoušce všechny moci v celém stvoření! A věřte milovaní, bude to dobré, je to dobré! Dokonce velmi dobré! Pro každého, kdo chápe význam Žalmu 130, veršů mluvících o tom, že Bůh právě svým odpuštěním vzbuzuje bázeň v lidských srdcích. Bázeň vedoucí k plnému úsilí o posvěcený, zodpovědný život před Pánem! Poslouchejte!

Římanům 8:35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." 37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Odkazy: Ř 8, 1-2; Ž 130, 1-4;

Není větší moc, než láska Boží! Verš 35

1. Žádné strasti světa!

Apoštol Pavel začíná znovu otázkou. Ptá se, kdo nás odloučí od lásky Krista? Víme, že osmá kapitola listu Římanům obsahuje několik Pavlem takto vyřčených otázek. Když Pavel zdůrazňuje, že ty, co Bůh předem vyhlédl, určil, povolal, ospravedlnil, ty také uvedl do slávy. Nikdo se neztratil! Pavel se poprvé ptá: „Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?“

Podruhé se Pavel ptá. „Kdo vznese žalobu proti Božím svatým? Kdo je odsoudí?“ Takto se ptá poté, co jasně prohlásil, že Bůh nám v Kristu a s Kristem daroval naprosto všechno, není nic, co by nám nedal! A když ve třicátém čtvrtém verši znovu jasně opakuje a formuluje evangelium o Kristu, který za nás zemřel a vstal z mrtvých, sedí po pravici Otce a přimlouvá se za nás, ptá se potřetí. „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“

Poté Pavel podrobně rozvádí pravdu o neotřesitelné a nezničitelné naději, kterou máme v Kristu Ježíši, našem Pánu. Naprosto v souladu s veršem Ř 7, 25. pouze v Kristu, pouze Bohu buď dík za tuto neotřesitelnou naději. Pojďme se ale podívat na jednotlivé věci, které Pavel jmenuje ve třicátém pátém verši. Kdo a co je aspirantem v tomto světě na to, aby se nás pokusil odloučit od lásky Kristovi? Než k tomu přikročíme, řekněme si ale jasně, že všechny věci, o kterých Pavel ve verši 35 mluví, jsou důsledkem hříchu a pádu. A obecně je můžeme také nazvat strasti světa.

Jde o tyto věci: soužení, úzkost, pronásledování, hlad, bída, nebezpečí a meč! Podívejme se na ně zblízka. Prvním slovem je slovo soužení. Co představuje tento pojem?

Synonyma jsou: Trýzeň, strast, problémy, potíže, nesnáz, nepříjemnost, muka, trápení, mrzutost, starosti, obavy, neklid, boží soud, těžká zkouška.

Vidíme, že pojem soužení je velmi obsáhlý, má mnoho rovin i stupňů.  Od pouhých mrzutostí a spíše nepříjemností, až k těžkým věcem jako jsou muka, trýzeň, a dokonce Boží soudy, Boží spravedlivé jednání se světem! To, co je spojuje, je skutečnost, že všechny tyto věci jsou důsledky pádu a hříchu člověka, jak jsem již řekl. Když se podíváme na další věci, které Pavel zmiňuje. Uvidíme, že i ony se dají v podstatě zařadit pod pojem soužení, které je v padlém světě opravdu mnohého druhu, způsobu a intenzity. Celé stvoření je skutečně ve všech oblastech a rovinách zasaženo pádem. A Pavel vyjmenovává jen některé další věci, které nás můžou potkat. Úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí a meč. Zastavme se u nich.

  • Úzkost, stav mysli vyvolávající obavy, strach. Tím nás trýzní. Příčin je mnoho. Jsou to například existenční starosti, co s námi a se světem bude. Zdravotní problémy. Deprese, strach ze smrti. Jestli naše děti budou stát v životě pevně a podobně.

 

  • Pronásledování, je to tlak našeho okolí, lidí a světa kvůli naší víře v Pána Ježíše. Má také mnoho podob a stupňů. Od pohrdání a výsměch, přes ústrky, až k mučení a zabití.

 

  • Hlad a bída. Hlad je jedním z důsledků bídy. Obojí může být v materiální rovině, ale i v rovině duchovní. Ptáte se, jak se projevuje v té duchovní rovině? Můžeme mít hlad po Božím slově, Písmu. V Africe jsou sbory, kde kazatel objíždí veliké oblasti jen s fragmenty Písma. Má jen pár listů třeba z evangelií, nebo epištol. V některých muslimských zemích je také těžké dostat se k Bibli. Nebo máme duchovní bídu, protože nemáme společenství církve. Protože nám není žádné dostupné, nebo není dostupné žádné zdravé, biblické společenství.

 

  • Nebezpečí a meč. Znovu to má mnoho podob. Zuřící válka. Žijete v zemi, kde za víru v Krista hrozí tvrdé, i hrdelní tresty. Nebo již jste odsouzeni k trestu smrti. Třeba i za zločin a v cele smrti jste činili pokání v Kristu. Bůh vám odpustil, ale světská moc trvá na vykonání rozsudku.

 

To jsou jen některé případy pro zamyšlení. Tváří v tvář nádherné síle evangelia, kterou je osmá kapitola Římanům doslova nabitá k prasknutí. Která tryská z každého odstavce, věty, slova. Tváří tvář této jistotě milovaní nemusíte podlehnout v žádnému soužení, strachu, úzkosti, nebo pochybnostem. Tyto věci budou přicházet. Ale žádná z nich nezruší Boží výrok a rozhodnutí o vás. Bůh dílo dokončí, své děti, které draze vykoupil, dovede do cíle. Sám Pán Ježíš to dosvědčuje:

  • Jan 10:27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. 30 Já a Otec jsme jedno."

2. Vdechnuto Duchem svatým, dosvědčeno Pavlovým životem!

O této jistotě svědčí nejenom sám náš Pán. Ale svědčí o tom celé samotné Písmo, cele vdechnuté Duchem Božím 2 Tm 3, 16-17. A svědčí o tom také Pavlův život. Máme zde tedy dva pevné sloupy, o které se můžeme opřít.

Tím prvním je právě Boží slovo. Boží slovo, které je v tomto světě něčím naprosto jedinečným a výjimečným. Věřím, že všichni dobře víme o naprosté nadřazenosti Božího slova, Bible, Písma, které máme. Pojďme se podívat, jak Písmo svědčí samo sobě. O své plnosti a výjimečnosti v tomto padlém světě! Že je cele vdechnuté Božím Duchem víme. Ale Písmo svědčí na dalších místech o své plnosti a výjimečnosti!

  • Žalmy 19:8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.

 

  • Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. 13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

 

  • Žalmy 119:89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.

 

  • Matouš 5:18 Amen, pravím vám, Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Šáhněme si nyní trochu do svědomí. Opravdu vždy, všude, v každé chvíli a za všech okolností plně chápeme, čím je Písmo svaté Starého i Nového zákona? Když náš zrak spočine na Bibli, nebo ji dokonce bereme do rukou. Nebo ji čteme, modlíme se nad ní. Chápeme a vnímáme v každé té chvíli plně? Musím se přiznat, že já ne! Znovu a znovu prosím na modlitbách Boha, abych nikdy nepřestal žasnout nejenom nad samotným divem kříže, evangelia Pána Ježíše Krista. Ale také nad Písmem.

Nebudu-li žasnout nad Písmem, nebudu žasnout nad křížem! Nikdy nepochopím žalm sto třicátý. Nepochopím pravou bázeň, kterou Bůh vzbuzuje ne svým strašlivým, hrozivým a svatým hněvem. Je přeci člověku hrozné upadnout ve svém hříšném stavu do rukou živého Boha! I Ježíš Kristus Syn Boží tváří v tvář kalichu Božího hněvu padl k zemi a v modlitbách ronil krvavé krůpěje potu Mk 14. kap. Ale Bůh tu opravdovou bázeň vzbuzuje nejen hněvem, ale ještě mnohem více odpuštěním!  Tím, že svévolnému hříšníku v Kristu odpouští, činíme-li pokání!

Potřebujeme Písmo, abychom znali Boha jako autor žalmu 130. Aby v našich srdcích byla opravdová bázeň nejenom z hněvu Božího a ze spravedlivého trestu. Ale z poznání Božího odpuštění, milosrdenství. Proto toužíme po posvěcení. Usilujeme žít svatě, s úctou a zodpovědně před Bohem. To je pravá bázeň. Vděčnost za spásu. Touha těšit Boha, protože On mi odpustil! Ne strach z trestu!

A toto Písmo, nad kterým tak málo žasneme. A které je tak pevné, plné, neotřesitelné, nezpochybnitelné, nezrušitelné, mocné a život dávající. Toto Písmo je tím prvním, nejmocnějším pilířem. Na kterém stejně jako Pavel postavme svou jistotu! Kdo je proti vám, když Bůh je s vámi? Kdo vznese žalobu a kdo vás odsoudí? Vždyť Bůh neušetřil vlastního Syna, ale vydal jej za nás! Kdo, co vás odloučí od Boží lásky v Kristu? Nic! Nic! Nic!

A aby toho nebylo málo, máme druhý pilíř. Svědectví apoštola Pavla. Jeho života. Na jednom místě Písma, když Pavel mluví o svém spasiteli, říká:

  • 2 Timoteovi 1:11 K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem. 12 Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.

Tento výrok Pavla „vím komu jsem uvěřil“ pramení také na prvním místě z přesvědčení o naprosté pravdivosti evangelia, Božího slova. Ale také z Pavlovi hluboké, životní zkušenosti víry. Pavel pokračuje ve 2 Tm slovy: „Proto také všechno snáším!“ A tato slova plně charakterizují Pavlův život! Přečtěte si 2 K 11, 22-28. O strastech a soužení, o věznění a bití. O smrti, které často hleděl do tváře. O bičování, ztroskotání, lupičích. A o tíživé starosti o celou církev! Miluji ten oddíl pro jeho sílu. O dva mocné pilíře opřete svou víru milovaní svatí. O nezpochybnitelné slovo Božího evangelia a o zástupy svědků víry a jejich životy!

Odkazy: Ř 7, 25; J 10, 27-30; 2 Tm 3, 16,-17; 1, 11-12; Ž 19, 8; 119, 89; Žd 4, 12-13; Mt 5, 18; Mk 14; 2 K 11, 22-28;

Vítězíme, protože si nás zamiloval! Verš 36-37

2. Ne naše láska k Bohu, ale Jeho k nám!

Pavel pokračuje slovy:

Římanům 8:36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." 37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.

Myslím, že tato slova plně platil o apoštolech, Pavlovi a jeho spolupracovnících a o všech věřících během vln pronásledování. Věřit znamenalo mít smrt před očima, za zády neustále na krku! A jestli ani takovéto věci nic nezmůžou proti síle evangelia, myslím, že my v našich podmínkách můžeme dýchat mnohem lehčeji.  Ale zaměřme se na ten důvod, na tu příčinu, proč je evangelium tak mocné. Třicátý sedmý verš. „v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“

Přátelé toto je klíčové, naprosto klíčové pro plné pochopení evangelia. Pro pochopení žalmu 130. Pro pravou bázeň v srdci! Bůh si nás zamiloval. Bůh, svatý, čistý, dokonalý ve všech aspektech svého bytí. Bůh, který nenávidí hřích! Bůh, jehož oči ani pohlédnout na zlé nemohou! Bůh strašlivý ve svém hněvu! Tento Bůh je největší ve svém milování, ve svém slitování, milosti a milosrdenství. Tak vzbuzuje bázeň. Věděl o vás všechno ještě, než vás učinil. Věděl o pádu a hříchu. Ale zamiloval si vás. Miloval vás v Kristu před stvořením světa. Miloval vás v Kristu, když jste se narodili a začali žít svou vzpouru a hřích. V nejtemnějších a v nejodpornějších chvílích vašeho bytí vás stále miloval, vedl vás k poznání sebe a odpouštěl vám pro Krista, Jeho krev a Jeho kříž! Miluje vás i nyní i když i dnes jsme stále schopni zlého. A mnohdy pořád urážíme Boha a ničíme hříchem životy své i druhých! Dva texty z Písma.

  • Římanům 3:25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
  • Římanům 5:10 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

A tak můžeme kráčet vítězně v průvodu vzkříšeného Pána, navzdory všem zlým věcem v tomto světě i v nás. Díky Jeho lásce k nám. Bůh nás miloval, když jsme byli temní a zlí jako náš tehdejší pán, ďábel. Miluje nás i nyní, i když Mu nemáme kromě našich hříchů co nabídnout. Není to pro naši lásku k Němu! Vždyť jsme Ho nenáviděli. Nyní Ho milujeme, protože On miloval nás jako první. Co to pro nás v praxi života znamená? Dvě věci. O té první jsem již mluvil.

  • Máme bázeň, a vede nás to k pravé bázni, modlíme se za pravou bázeň. Chceme žít v posvěcení, odpíráme hříchu, bojujme s ním. Trápí nás jeho přítomnost v našich životech i ve světě! Usilujeme žít zodpovědně.  To je jasný znak křesťana. Nemůžeme zneužívat Boží milost jako lživí křesťané z listu Judova.  Komu chybí ať se ptá sám sebe, zda patří Bohu a utíká v pokání ke kříži. Písmo říká.

Matouš 5:6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, nebo oni budou nasyceni. Matouš 5:7 Blaze milosrdným, nebo oni dojdou milosrdenství. Matouš 5:8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, nebo oni uzří Boha.

  • Druhou věcí je naprosté Boží ujištění nádherně zakotvené v naší osmé kapitole Římanům a na mnoha dalších místech Bible. Kdo je proti nám, kdo nás obviní a odsoudí, kdo nás odloučí od Krista, nebo Krista od nás? Nic a nikdo nás nevytrhne z Božích rukou.

Jan 10:27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. 30 Já a Otec jsme jedno."

Ani když povolíte milovaní a padnete do hříchu. I kdyby byl tento hřích sebeodpornější a vaše selhání hrozivé. Bůh o vás již rozhodl. Jste s ním a budete s ním! Tolik silná je Jeho láska k nám. David padl hrozně! Z cizoložil, přivedl na svět syna z tohoto smilstva a cizoložství! Aby vše zahladil, vraždil, a ještě ke všemu rukama druhých. Neomlouvám Davida, neomlouvám hřích. A nenabádám vás ke hříchu a zneužívání milosti. Už jsem to řekl. Ale chci vám ukázat, kdo si vás zamiloval! Mocnou zbraní je láska, nejmocnější zbraní je pak láska Boha! Plamen Hospodinův! Píseň písní 8, 6.

2. Ovce není vlk!

V našem textu mluví Pavel o ovcích určených na porážku. Jak to myslí, jak to aplikovat k nám a k našim životům dnes? Nejsme apoštolové v drsném světě bezuzdných pohanů. Nejsme pronásledování k smrti pro naši víru. Ovce na porážku jako každé jateční zvíře se narodí a roste, prospívá jen proto, aby jednoho dne byla zabita a snědena. Už to samo o sobě je hrozné! Tvor boží, stvořený Bohem se narodí a žije jen pro tento účel. Když jsem byl malý, nemohl jsem koukat na dokumenty o přírodě. Na smrt, na vzájemné požírání, kdy slabý v bolestech a hrůze umírá, aby se silnější nažral!

Ano Bůh po potopě dovolil jíst maso zvířat a řekl, že děs z nás padne na každého tvora. Ale ono to ukazuje na Krista. Na dokonalého, čistého Beránka božího, který musel umřít, abychom my žili.

  • Jan 6:53 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

Nejíme fyzicky Krista, jako katolíci při mši, ani jinak, jako kanibalové. Dobře rozumíme tomu textu. Přesto, když dnes porážím husu, nebo kozlíka v nitru se třesu odporem a bolestí k té věci. Ale také si vždy uvědomím, že to zvíře, které musí umřít, abych já jedl jeho maso, ukazuje svou smrtí na hřích, pád a vykoupení v Kristu! Je to bolestná zkušenost a uvědomění, ale přináší pokoru a moudrost nám všem.

  • Kazatel 1:18 neboť kde je mnoho moudrosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.

Co si však můžeme vzít z Pavlova výroku o ovcích na porážku dnes a my, kteří nejsme k smrti vydáváni, či pronásledováni? Pomůže nám následující text.

  • 2 Korintským 4:16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

I ten Pavel primárně směřuje k apoštolům, ale my víme, že se týká i nás. My také navenek hyneme, právě tím vším soužením, které máme a budeme mít po celý čas v tomto světě. Ale vnitřně nás skrze všechny věci světa, a tedy i soužení a utrpení Pán proměňuje a obnovuje do podoby Krista! Již jsme četli v osmé Římanům.

  • Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Ale chápat to můžeme i jinak. Pán Ježíš říká.  „Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.“Lk 10, 3; Jako křesťané žijeme v nepřátelském prostředí! A máme být jako ovce. Ne jako vlk, predátor, šelma. Dokonce ani jako ovčácký pes nemáme být. Máme být mírní jako beránci. Ve filipským Pavel církev a křesťany nabádá:

  • Filipským 4:5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

Musím přiznat, že toto slovo mě usvědčuje, protože mám veliký deficit. Ne vždy, za všech okolností a ke všem lidem jsem mírný. Má stará přirozenost leze z hrobu jako zombie! Touží být, když ne vlkem, tak alespoň pasteveckým, ovčáckým psem. Ale velikou aplikací našeho textu, o kterou musíme usilovat ve vztazích k lidem věřícím i nevěřícím je modlitba a úsilí o mírnost. Boj s hněvem, hádavostí a bojechtivostí! Ovce není vlk! Tuto věc většina z nás toleruje ve svém životě. Máme ji za přijatelný hřích. S tím se dá žít ne?

 Ale tak to není, žádný hřích není přijatelný a tolerovatelný! Každý je hrozným tupením Toho, který si nás zamiloval, a tak probudil pravou bázeň našich srdcích! Navíc tím pácháme hroznou paseku, odrazujeme lidi od evangelia! Kéž dobře v bázni chápeme tyto věci! Písmo říká.

1 Petrův 2:12 a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu `v den navštívení´.

A tak i o nás, ač nejsme pronásledováni k smrti platí, že každý den jsme jako ovce vydávané na porážku. Každý den musíme umírat znovu a znovu v zápase s hříchem vlastním i druhých, umírat sami sobě, abychom žili Kristu! Ale v tom všem slavně vítězíme, můžeme vítězit a musíme vítězit! Tento řecký výraz překládaný jako vítězit doslova znamená úplné vítězství bez sebemenší ztráty, či újmy na zdraví či životě. Boží slovo to říká ústy Pavla!

Odkazy: Ř 3, 25; 5, 10; 8, 28; Mt 5, 6-8; J 10, 27-30; Psp 8, 6; J 6, 53; Kaz 1, 18;2 K 4, 16; Lk 10, 3; Fp 4, 5; 1 Pt 2, 12;

Nic v celém stvoření! Verš 38-39

V posledních dvou verších Pavel graduje pravdu o mohutné, neporazitelné síle lásky Boží k nám! Od jasné, přesvědčivé a pevné argumentace přejde znovu k radostnému volání srdce, které je plné vděčnosti a chvály.

  • Římanům 8:38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Pavel záměrně popisuje v podstatě celé stvoření. Celý stvořený svět, všechny moci, síly v něm! Prostě Pavel si je jist! Buďte s i tedy i vy jisti přátelé. Žádná nemá šanci vás vyrvat z Krista! Pojďme se znovu na ně podívat a dát příklad. 

Smrt a život

Zajímavé je, že Pavel řadí smrt jako první. Přirozený způsob by byl obrácený. Myslím si, že je to záměr. A myslím si, že pro nás křesťany je mnohdy těžší tady být, zůstat tu žít tu, v tom padlém světě pod mocí zlého! Smrt je poslední nepřítel, který je již poražen a bude úplně přemožen a potřen v životě každého z nás. Na každého z nás potom tento nepřítel čeká na konci naší životní pouti. Problémem je také, že nejenom čeká, ale je tu jako hrozba neustále. Způsob a čas našeho odchodu ze světa má však pevně v rukou Bůh. Stanovil to stejně jako naše narození.

Dobře chápeme, že smrt nás neohrozí, má nárok jen na naše tělesné schránky, ne na nové stvoření. Nemusíme se jí bát, i když se někdy bojíme. Třeba nyní v době covidu, je to aktuálnější. Modleme se jako David. „Žalmy 90:12 Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Také buďme připraveni ve smyslu následujícího podobenství.

  • Lukáš 12:35 Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. 36 Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. 37 Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.

Tento text odpovídá i na náš existenční strach ze života. Bojíme se žít. Bojíme se, co bude, co budeme jíst, pít, oblékat, kde budeme bydlet. Známe to. Bojíme se svědčit, bojíme se stálé přítomnosti hříchu v našem životě, aby nás náhodou neoddělil od Boha. Unavuje nás nesmírně koloběh a stereotyp našeho bytí. Ale i když ty věci přicházejí, nic nezmůžou. A jsou dobré pro růst víry, přivádí nás na kolena, k modlitbě. Učí nás kázni. Uvádíme tedy do poddanství Kristu každou mysl, myšlenku, včetně a na prvním místě vlastních! Když přijde strach žít pro cokoli, upřete svůj zrak vědomě na Ježíše a zástup svědků víry před vámi! A přemýšlejte o nebeských věcech, o božích darech, věrnosti a lásce. Syťte mysl Božími věcmi. Dokonalá láska strach zahání!

  • Filipským 4:8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

Andělé a mocnosti

Boží andělé vás dozajista nebudou chtít vytrhnout z ruky Boží. Naopak poslouchejte Židům. Židům 1:14 Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení? Pavel zahrnuje i je, aby zdůraznil naprostou jistotu, toho, že ve stvoření prostě není žádná moc, která nás oddělí od Krista! Ale jsou tu i padlí andělé, démoni. Moc, které se člověk sám o sobě nemůže rovnat. Máme se snad bát?

Apoštol Pavel říká ne! Někteří křesťané se mohou po obrácení setkávat s projevy těchto mocí, protože se ve svém starém životě otevřeli těmto silám. Někdy je to těžké, ale každý z nich může ze svého vlastního života dosvědčit, že ani sám Satan nic nezmůže. Velmi silná je v těchto věcech modlitba a čtení, citace Písma! Samozvaný vládce tohoto světa proti Kristu nic nezmůže! J 14, 30;

A všichni křesťané do jednoho čelí těmto duchovním silám zla. Svůj boj nevedeme proti tělu, ale proti těmto duchovním silám zla. A co o nich říká Písmo? Satan je lhář a otec lži. Je ničitel a vrah. Svádí celý svět a?

  • 1 Petrův 5:8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.

Nebojte se, je jen jako lev řvoucí. Je lev v uvozovkách! Poražený s rozdrcenou hlavou.

Přítomnost a budoucnost

Velikou silou, nebo konstantou ve stvoření je čas. Ale ani tady si nemusíme dělat starosti. I když v tomto světě vše podléhá časem zkáze, nás to neohrozí. Ani nyní, ani později čas nemůže přinést cokoli, co by zrušilo naše synovství v Kristu. A kdyby i jo, poslechněte si slova následujícího verše. Ani veliké soužení, jakého nebylo nikdy od počátku nic nezmůže.

  • Matouš 24:21 Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.  22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny.

Milovaní Bůh je Stvořitelem a Pánem času, a slíbil, že nedá zkoušku nad naše síly! Dokonce zkrátí dny hrozného soužení kvůli svým dětem, soužení, které nemá a nebude mít v historii obdobu!

Žádná moc

Na tomto místě můžeme jmenovat další moci ve stvoření. Vysoce postavené lidi, nebo skupiny lidí. Falešné proroky, učitele, falešné zázraky, sekty, falešné evangelium! Nic z toho nemá moc nad božími dětmi. Nepřátelská armáda, voják, kterému musím čelit. Zlý člověk, pachatel nepravostí a svévolník, který mě souží, nebo i chce zabít. Nebezpečné, silné zvíře, které mě ohrožuje. Mohou to být nebezpečné, hrozné věci. Ale vy již máte věčný život. Máte pečeť Ducha Božího jako závdavek a garanci nádherného dědictví!

Výšiny a hlubiny

Běžně používané astronomické pojmy, snažící se uchopit pro nás nekonečné prostory vesmíru. To jsou skutečně hlubiny, výšiny neznáma! Prostoru, který je tím, že ho neznáme o to hrozivější. Co tam na nás číhá. Co sem může z něj vtrhnout, přilétnout. Lidstvo sleduje tělesa, která hrozí tím, že do nás narazí a zničí život na zemi. Ale Pavel záměrně neskluje napětí a graduje svou argumentaci až sem. K tajemnému, ohromnému, námi nezměřitelnému prostoru, plného neznáma. Co tím říká? Že dokonce ani nám neznámé hrozby, které mohou být mnohem děsivější než ty známé, ani ty si prostě neškrtnou. Pokud nás budou chtít ohrozit, zničit, vyrvat z Kristovy náruče. 

Nic v celém tvorstvu!

Náš milovaný apoštol Pavel, ten skvělý řečník už dál nemůže gradovat pravdu evangelia o spasitelné moci a lásce našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Lidská řeč již dál nestačí, ani lidské poznání již dál nestačí. Svět lidí a vše, co je v něm již nestačí. Není kam jít v argumentaci dál a výš! Proto Pavel zakončuje rezolutním prohlášením. Nic v celém tvorstvu! Nic v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. A nic milovaní, to jednoduše znamená nic! Kdokoli, cokoli by zavolalo na křesťana: „Hej, já tě dostanu, já tě zničím!“ Nemá šanci. A milovní, toto je jediný případ, alespoň zatím, kdy vám řeknu nejen. „buďte pevní ve víře. já řeknu klidně: „buďte drzí! Ano drzí ve víře!“  Odpovězte každé takové moci zakotveni v kříži Ježíše Krista tak, jako odpověděl americký velitel brigádní generál Anthony McAuliffe u Bastogne německému veliteli, který po něm žádal kapitulaci Američanů. Odpovězte: „prdlajs!“

Odkazy: Ž 90, 12; Lk 12, 35-37; Fp 4, 8; žD 1, 14; 1 pT 5, 8; mT 24, 21-22;

Aplikace:

Posvěcený život, rostoucí z bázně a vděčnosti. Ten, kdo má pravou bázeň usiluje o zodpovědný, Boha těšící život. Není naivní, nemá nerealistická očekávání. Ví, že žije v drasticky padlém světě. Světě, ve kterém zuří ta nejhorší válka o lidské duše. A ve kterém je přítomné to největší myslitelné zlo. Vzpoura hřích lidských srdcí! Všude číhají problémy a všude kam půjdete je přítomen hřích. Váš vlastní i těch ostatních. Nikdo není dobrý, nikdo nemá dobré srdce. Takový člověk byl jen Jeden, Ježíš! Tváří v tvář tomu buďte připravení. Očekávejte nejhorší, i když doufáte a věříte v nejlepší. Totiž v Boží ochranu a věrnost. Utíkejte od těchto padlých záležitostí k Bohu.

 Protože…

Tak jako vše v nás a v našem světě je padlé a poničené zlem, tak vše, co je z Boha, od Boha, v Bohu a Boží je dobré, čisté svaté, pevné, neotřesitelné, oživující, uzdravující, zachraňující.

Písmo, dar. Prostředek milosti, příkaz. Cele vdechnuté, Bohem darované, střežené. Dostačující a plně budující, proměňující, připravující každého křesťana ke každému dobrému činu. Čtěte, syťte se jím, poznávejte ho, aplikujte ho, učte se ho z paměti. Koupejte se v něm! Vytrvale, ukázněně.

Modlitba, dar. Prostředek milosti, příkaz. Dělejte to stále, vytrvale, ukázněně.  V souladu s Boží vůlí. Modlete se za sebe, za rodinu, za sbor, za církev, za lidi ve světě. Vždy začněte děkováním, chválou, uctíváním a potom předkládejte své prosby!

Pokání a vyznávání hříchů, dar. Prostředek milosti, příkaz. Jde o trvalý stav a postoj srdce i věc, kterou máme konkrétně činit, pokud zhřešíme, nebo nejednáme podle Boží vůle k Boží slávě. Vždy bychom měli zkoumat před každou modlitbou sami sebe a prosit Ducha svatého, aby nás usvědčoval a přiváděl k pokání. Ukazoval nám na naše přestoupení.

Církev, společenství svatých, místní sbor. Dar, prostředek milosti. Příkaz. Máme se nechat pokřtít a ve křtít do těla Kristova, na znamení odpuštění hříchů a naší víry. Nemáme zanedbávat společná shromáždění. Máme mít zájem jeden o druhého. Sloužit si navzájem. Podřizovat se jedni druhým a společně Kristu! Budovat se, povzbuzovat a napomínat tím více, čím více se blíží den Kristův! Společně chválit, uctívat Boha, sytit se kázáním a vyučováním.

To jsou prostředky milosti, a jejich využívání jsou ty nejdůležitější aplikace křesťanského života! Tak budeme růst, prospívat a činit radost Bohu. Vždyť se podívejte do osmé kapitoly listu Římanům. Jak mnoho nám bylo darováno. Jak mnoho pro nás bylo učiněno. Jakou cenou bylo za nás zaplaceno! Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává. A Pánu, který ač je strašlivý a hrozný ve svém hněvu, ale mnohem, mnohem větší je ve svém milování. Pánu, který budí bázeň tím, že ze svých nepřátel plných zášti činí své děti.   Tomu Pánu nelze z podstaty přeci sloužit jinak než naprosto oddaně, vděčně a s láskou. Amen!

 

Osnova kázání

Otázky ke studiu