Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 20. prosince 2009
Dobré a požehnané dopoledne, moji milí. Dnes máme před sebou trochu zvláštní kázání. Nebudeme pokračovat ve výkladu Lukášova evangelia, ale zamyslíme se společně nad jedním textem ze Starého zákona. Máme před sebou text, který bychom mohli označit jako text vánoční. Tak teď si možná řeknete, jak může být text ze Starého zákona vánočním textem, vždyť Vánoce mají být spíše takovou připomínku Kristova narození, což je záležitost novozákonní. Ale jak sami za chvilku uvidíte, tak vysvětlení není nijak komplikované.
Ovšem než se pustíme do Božího Slova, chtěl bych podotknout dvě velmi důležité věci. První se týká Vánoc jako takových. Vánoční svátky jsou jenom svátky ustanovené lidmi a nikde v Bibli o nich nic nenajdeme (i když by to možná někteří chtěli tvrdit a někdy dokonce tvrdí). Původ Vánoc je dost nejasný. Někteří lidé tvrdí, že křesťané již ve třetím století slavili Kristovo narození, ale s opravdovou jistotou o tom můžeme mluvit až ve čvrtém století, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím a došlo k mnoha spojení s pohanskými zvyky. Ať to bylo jakkoliv, Bible nás nikde nevyzývá k tomu, abychom narození Krista oslavovali. Vždyť nakonec stejně nevíme, kdy se přesně narodil.
Tak proč tedy mluvíme o vánočním kázání? To je ta druhá věc, kterou chci zmínit. Vánoce tradičně patří ke křesťanství. Připomínáme si narození Pána Ježíše Krista. Podstatou vánočního příběhu je narození Spasitele. Spasitele, který svůj lid zachrání svůj lid z jeho hříchů. V tomto slova smyslu si připomínáme velmi dobrou tradici, protože to je evangelium. To jsou slova, která anděl z nebe řekl Josefovi, když chtěl propustit Marii, protože zjistil, že je těhotná:
Dnes se nám vytrácí tento rozměr Vánoc a já bych chtěl, abychom si ho připomněli. Vánoce se stávají komerční a marketinkovou záležitostí, jíž vévodí tlustý vousatý chlapík v červeném oblečení, který jezdí na sobech. Vánoce jsou stále méně spojovány s narozením Krista a jsou nahrazovány jinými věcmi. Nevím, jestli jste to zaznamenali, ale na summitu o globálním oteplování, který v uplynulém týdnu proběhl v Kodani, nesměl být vánoční stromeček. Prý je to symbol křesťanských Vánoc a na půdě nábožensky neutrálního OSN nemá co dělat. Lidé spojují s Vánoci kde co a podstata – narození Spasitele – jim uniká. Je to jenom další satanův trik, jak je psáno v Písmu:
Takže chci, abychom se trochu vrátili k tradičním oslavám Vánoc – ne proto, že je tady nějaká tradice, která nemá biblický základ, ale proto, že je tady zvěst, poselství evangelia, které mluví o narození Spasitele a vysvobození z hříchů.
Příběh o narození Ježíše Krista je zaznamenán v Lukášově evangeliu, kterým dlouhodobě procházíme. A ačkoliv se jím dnes nebudeme zabývat, tak bych vám chtěl doporučit, abyste si během svátků udělali čas a tento příběh si přečetli. Od začátku Lukášova evangelia, a když si ho přečtete, tak můžete pokračovat a přečíst celé Lukášovo evangelium. Osobně jsem ho přečetl zrovna nedávno a už poněkolikáté v tomto roce a je to velmi mocné a jasné Boží Slovo, které mě znovu a znovu zasahuje a staví před oči nádheru Božího jednání s námi.
Pojďme nyní do Božího Slova. Budeme číst z knihy proroka Izajáše, 9,1-6.
Když přišli mudrci za králem Herodem, aby se ho zeptali na právě narozeného Krista, tak se ptali, kde je ten právě narozený král. Já chci, abychom si dnes položili skoro stejnou otázku, ale v jiné, osobní rovině – KDO je ten právě narozený král? Kdo to je pro tebe, kým je pro každého z nás, jak jsme tady.
Z Božího Slova si ukážeme, co o něm říkal prorok Izajáš. Ale každý z nás se musí osobně postavit k tomu, kým je toto popisované dítě pro mě.
Prorok Izajáš žil v osmém století před Kristem v Jeruzalémě. Byl ženatý a jeho žena je také označována za prorokyni. Z knihy známe dokonce jména jejich dvou synů. Prorokoval od začátku zbožného krále Jótama asi od roku 740, přes jeho syna Achaze, jednoho z nejhorších judských králů až do doby krále Chizkijáše, o kterém Bůh vydal nádherné svědectví:
Je dost možné, že se dožil i temných dnů bezbožného krále Menaše, který nastoupil na trůn po svém otci Chizkijášovi někdy kolem roku 686 př. Kr. Více se o tom dočtete ve 2. Královské 15-21.
Podíváme se do našeho textu a ukážeme si několik důležitých věcí, které se týkají Krále, Spasitele, který se narodil v Betlémě a jehož narození si v těchto dnech připomínáme. Podíváme se na to, ke komu tento text mluví, resp. co říká o nás lidech. Dále uvidíme vánoční zprávu, která je v textu zaznamenaném 700 let před narozením Krista, a podíváme se na to, o kom mluvil prorok Izajáš – jinými slovy, kdo bude ten narozený král. A nakonec si všimneme, co bude charakterizovat vládu tohoto krále.
Podívejme se tedy nyní na tu první věc, tedy na to, komu je určena tato Izajášova zpráva. Není to úplně obvyklé, ale začneme dnešní vánoční evangelium zprávou o člověku, nikoliv o Bohu. Náš text nám ukazuje celou řadu charakteristik.
Izajáš 9:1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.
Je zde celá řada věcí, které jsou řečené o lidech. Hned to první je, že zde lid, který chodí v temnotách. Ačkoliv Izajášovo proroctví bylo určeno Izraeli, tak tato slova přesahují hranice Izraele. V předchozím verši Izajáše si můžeme všimnout, že Izajáš mluví o zemi Zabulón a Neftalí, mluví o Galileji pohanů. Tato slova se v jistém slova smyslu naplnila, když vystoupil Pán Ježíš Kristus. Podívejme se do Matoušova evangelia:
V Galileji se rozzářilo Boží Slovo a ten, který o sobě řekl, že je světlem světa, tam strávil většinu své služby lidem. A v určitém slova smyslu se skutečně jednalo o temnou zemi. Bylo to první území, ze kterého byli Izraelci odvedeni do zajetí. V roce 732 toto území dobyl Tiglatpilasar III. a připojil ho k Asýrii. Byla to země, která byla později osídlena pohany, kteří uctívali jiné Bohy. Přesto si myslím, že slova Izajáše mají přesah, jdou ještě dále, než je Matoušovo vysvětlení.
O jakém lidu by se zde tedy mohlo mluvit? Který lid chodí v temnotách? Který národ sídlí v zemi šeré smrti? Ve svém důsledku to nejsou slova, která bychom mohli vztáhnout na jakýkoliv existující národ. Ale jsou místa v Bibli, která nám ukazují, že tímto lidem v temnotách, že těmito lidmi, kteří žijí ve stínu šeré smrti, jsme my všichni. Podívejme se rychle na několik z těchto míst:
Každý zůstává ve tmě. Nikdo není spravedlivý. Není nikdo, kdo by sám o sobě toužil po Bohu, po světle, které přišlo na svět, pokud ho Bůh neprobudí.
Moji milí, nutně, zoufale nutně potřebujeme Boží milost. Bez ní jsme naprosto ztraceni.
Ještě několik málo charakteristik z následujících veršů Izajáše, které nám ukážou tuto potřebu Boží milosti a to, jak moc potřebujeme vysvobození. Byla tady temnota, bylo tady prokletí smrti, v jejímž stínu žijeme a do jejíhož stínu se rodíme, dokud nám nevzejde světlo Kristovy slávy.
Ve v. 3 čteme o jhu, jímž jsme ujařmeni. To je břemeno hříchu, které neseme. Jho, které nás poutá a které sami nedokážeme setřást. Mluví se tu o trestech a násilí, které je na nás pácháno. Znovu je to hřích, který tak nenapravitelně zdeformoval to, co bylo stvořeno k Božímu obrazu a stále to ničí znovu a víc. Na jednotlivých lidských osudech, ano, v našich vlastních životech můžeme znovu a znovu sledovat tu destruktivní moc hříchu, který se na nás tak snadno přilepí. Ničí lidské životy, ničí mezilidské vztahy, ničí životní prostředí, ničí všechno – je jako prut poháněče, který dopadá na záda otroka a nutí ho jít dál a dál.
Ve čtvrtém verši vidíme další destruktivní důsledky hříchu – Izajáš zde zmiňuje válečnou vřavu a prolitou krev. Také tyto věci na nás dopadají. Musíme děkovat Bohu za dlouhé období míru, které můžeme v naší zemi zakoušet. Přestože jsme byli v minulosti obsazeni cizím vojskem, válečná vřava se naší zemi na dlouhá desetiletí vyhnula a my žijeme v míru a pokoji.
Těmto lidem píše Izajáš svou zprávu.
Podívejme se nyní na další věc z našeho textu. Všimněme si toho, o jakou zprávu se jedná. Jaká je tato vánoční zvěst, kterou si v těchto dnech připomínáme?
Izajáš 9:5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda …
Izajáš je někdy nazýván evangelistou Starého zákona. Je to proto, že ve svých proroctvích mluví velmi jasně a přesně o Kristu. Ukazuje nám mnoho věcí, které se týkají nejenom Kristova narození, jako to zde, ale dalších okolností života, smrti a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista.
Zde je tedy ta vánoční zpráva – narodí se dítě, bude nám dán syn. To je úžasná zpráva, kterou máme v plnosti popsanou v Lukášově evangeliu. Pojďme si připomenout, co o těchto událostech Lukáš napsal
Narodilo se dítě, děťátko, syn, který je Spasitelem světa. Bratři a sestry, milí přátelé, tohle je světlo, které se rozzářilo v temnotách. Tak jako nad pastýři u Betléma zazářilo světlo, tak také v našich životech Bůh rozsvítil toto své světlo. Proto je řečeno:
Kristus je naším světlem a svítí do temnoty našich životů.
Prorok Izajáš zde mluví o dítěti, o synovi, který nám bude dán. Díval se dopředu k budoucím událostem, které mu Bůh ukázal. Sedmset let před narozením Spasitele o něm Izajáš věděl. Bude to lidský syn, přesně tak, jak to potvrzují Písma Nového zákona, která nám svědčí o tom, že
Dítě, narozené z ženy a zároveň Boží Syn, kterého Bůh poslal na svět. A o tomto dítěti Izajáš mluví jako o tom, na jehož rameni spočine vláda. Je to budoucí vládce Izraele. Budoucí král. Není to obyčejné dítě, není jen tak nějaký syn. Ale je to syn z královského rodu, potomek Davidův. Proto nacházíme v Novém zákoně dva rodokmeny, které nás oba vedou až k Davidovi.
Toto dítě, tento syn, se narodí jako král. To je to, co Ježíš později říká Pilátovi:
Ježíš se narodil jako král. Podobně to dosvědčili mudrci, nebo mágové z východu, kteří – vedeni hvězdou na obloze – se přišli poklonit právě narozenému králi. To zaznamenal Matouš ve druhé kapitole svého evangelia a můžeme si tam také všimnout, s jakou jistotou je zákoníci posílají do Betléma. Oni věděli velmi dobře, kde se má narodit židovský král. Kde se má narodit Spasitel a Mesiáš. O to více je zarážející, že se mu také nešli poklonit. Oni se ani nechtěli přesvědčit, zda je na tom jen trochu pravdy. Znovu to ukazuje na potemnělost lidského charakteru a nutnost, potřebu vykoupení. Ale pojďme dál v našem textu a podívejme se na třetí věc.
Kdo je tedy toto narozené dítě, tento právě narozený král? Podívejme se na to, co o něm napsal prorok Izajáš v našem textu.
Izajáš 9:5 … a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."
Tady máme jméno, které tomuto dítěti bude dáno. A je to vskutku zvláštní jméno.
Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje – B21
Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje – K
Máme zde několik jmen – v našich překladech 4 nebo 5, podle toho, jak se přeloží hebrejská slova a spojí se dohromady. Takže tento syn bude Divuplný rádce, nebo předivný, podivuhodný rádce. Bude radit lidem, kteří jsou v temnotě, povede je svou úžasnou moudrostí. Lidé mu budou naslouchat – tak jako naslouchali Pánu během jeho pozemského života, nebo tak jak je to zapsáno v Janově evangeliu:
On je předivný rádce, který nás vede svým Slovem.
Toto je to narozené dítě – Ježíšek v jesličkách. Podivuhodný rádce. Další jméno, které Izajáš zapsal, je Božský bohatýr. Nebo možná lépe Mocný Bůh, Bůh silný. Ta slova Božský bohatýr by mohla představovat jenom takového silného, mocného člověka, možná poslaného od Boha, hrdinu, válečníka. Ale to není to, co chce Izajáš říci. Jasně mluví o tom, že toto dítě bude Bůh. Silný Bůh. V jednom verši tady Izajáš popisuje lidskou i Boží přirozenost Pána Ježíše Krista. Narodí se jako dítě, syn, ale bude to silný Bůh. Nikdo menší ani nikdo jiný než samotný Bůh. Izajáš věděl a rozuměl tomu, že Mesiášem bude samotný Bůh. Později apoštol Pavel píše Titovi, abychom
Zde se tedy již mluví o druhém příchodu Krista, který Izajáš ještě neodlišuje od prvního. Veliký Bůh a Spasitel Ježíš Kristus.
Další titul, který se vztahuje na Ježíše, je pro nás asi nejvíce problematický. Je to Otec věčnosti. Možná nás to trochu mate a říkáme si, jak může být Boží Syn, který se liší od další osoby Boží Trojice, od Otce také zároveň Otcem. K tomu bych chtěl poznamenat několik věcí:
Jednak je to skutečnost, že Mesiáš, jako druhá osoba Boží Trojice je Bůh. A jako Bůh se podílí na všech vlastnostech, které jsou Bohu vlastní. Tedy také na věčnosti. Mesiáš, Pán Ježíš Kristus byl a je a bude věčný. Další věcí je to, že titul „věčný Otec“ nebo „Otec věčnosti“ je pojem, jímž je popisován Mesiášův vztah k času nikoliv jeho vztah k ostatním členům Boží Trojice. Mluví to o tom, že je prostě věčný, podobně jako je na jiném místě popsán Bůh (Otec) jako „Věkovitý“ (Dn 7,9). Mesiáš bude vládnout „otcovsky“ a věčně. A konečně je také pravděpodobné, že Izajáš má na mysli zaslíbení, dané Davidovi, které se týká Davidova potomka:
Je zde naplněno zaslíbení dané Davidovi, zaslíbení, skrze které došly požehnání všechny národy.
Poslední titul je Vládce nebo kníže pokoje. Pán pokoje. Ten, kdo přináší pokoj. Pokoj, který už v tuto chvíli máme – byli jsme usmířeni s Bohem a máme s ním pokoj. Už nejsme Božími nepřáteli. Ale tento pokoj jde ještě dále. Promítá se do našich vztahů, promítá se do vztahů mezi národy a skupinami lidí.
On je kníže pokoje. V Něm a jenom v Něm nachází naše duše pokoj. A tento pokoj nakonec ovládne úplně všechno, až přijde den, kdy Bůh stvoří novou zemi a nové nebe.
Tyto čtyři mesiášské tituly nám ukazují na to, jaké dítě se tady narodí. Jaký král nám bude dán. Ukazují nám, kdo bude vládnout. Skládá se nám tady nádherný obrázek Spasitele, který se narodil a vykoupil nás svou obětí na golgotském kříži. A to nás vede k poslední věci našeho kázání.
Co je charakteristické pro vládu tohoto Spasitele. Jak se tato vláda projevuje? Co udělá tento narozený král? Podívejme se na několik věcí z našeho textu. Již jsme zmínili z prvního verše světlo, do nějž budou lidé postaveni. On sám je tím světlem, které ve tmě svítí a tma ho nemůže pohltit.
Ve verších 2-4 si můžeme všimnout dalších věcí: rozmnoží národ. Boží Slovo nám ukazuje, že my – pohané, kteří jsme byli Kristem vykoupeni, jsme národem svatým. Bůh rozmnožil svůj lid a v nebi bude množství zástupů:
Bůh sám rozmnožil svůj lid a z nás, kteří jsme nebyli jeho lidem, svůj lid učinil.
Další věcí, které si musíme všimnout, je radost. Prorok Izajáš mluví hodně o radosti. Radost je zmiňovaná více než dvacetkrát v celé knize. Mesiáš tuto radost rozhojní.
A nový zákon nás vede k tomu samému:
Izajáš popisuje radost, jakou mají lidé při sklizni, nebo jakou zakoušejí při dělení kořisti. To je radost, která je podobná tomu, když pracujete na nějakém velkém a těžkém projektu nebo věci a nakonec se vám podaří tuto věc zdárně dovést do konce a získat odměnu.
Když jsme na začátku mluvili o člověku, k němuž směřuje evangelium, tak jsme mluvili o jhu, otroctví, útlaku, válce a prolévání krve. S Mesiášem přijde vysvobození. On nastolí mír (v. 3-4). Zlomí okovy, vysvobodí zajaté a spoutané. Rozlomí jho hříchu a prokletí smrti, kterou přemůže svým slavným zmrtvýchvstáním. On přinese spravedlnost a spálí každou nepravost a bezpráví ohněm svého soudu.
A všimněte si těch úžasných věcí v šestém verši.
Izajáš 9:6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky.
Jeho vláda se rozšíří na celou zemi. Pokoj bez konce, právo a spravedlnost navěky. To jsou nádherná slova. V dnešní neklidné době, která je plná bezpráví a nespravedlnosti, tato slova hladí naší duši a nabízejí nám naději. Naději, kterou máme v narozeném Spasiteli.
Spasiteli, který vzal na sebe všechny naše hříchy a tento dlužní úpis, tento nekrytý úvěr navždy smazal, když jej přibil na kříž.
Toto je Jeho vláda. Vláda našeho Spasitele. Vláda, která již začala, když přemohl smrt a vstal z mrtvých. Vláda, která se šíří, když zvěstujeme evangelium do všech končin země a všem lidem kolem nás. Tohle je vláda, kterou již zakoušíme ve svých vlastních životech. A to nás naplňuje pokojem a radostí. To nás vede k vděčnosti a chvále.
Prorok Izajáš se díval dopředu k dítěti, které se narodí a vykoupí svůj lid. My se díváme zpět. Díváme se do Betléma, kde se narodil Spasitel světa.
Prorok Izajáš psal o věcech, které měly přijít a které se staly skutečností 700 let potom, co je napsal. My mluvíme o událostech, které se staly před dvěma tisíci lety. A jenom tyto události dávají smysl vánočním svátkům. Jenom tyto události nás vedou do náručí Spasitele – Ježíše Krista. Vedou nás k tomu, abychom hledali Jeho slávu a velikost. Dneska jsme něco z ní mohli zahlédnout, když jsme si ukázali, jaký je Bůh Vánoc, jak ho popisuje Boží Slovo. To není bezbranné bezmocné děťátko. To je mocný Bůh a vykupitel.
V samotném závěru našeho textu je krátká větička, která to všechno posouvá do velmi intenzivní a naléhavé roviny:
Izajáš 9:6 Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
Izajáš popisoval velké věci. Možná bychom dokonce mohli říct, že popisoval ty největší věci. Přesto k nim dodává těchto pět slovíček. Říká jimi, že to, o čem mluví, je naprosto, ale naprosto jisté. To není proroctví typu, co by, kdyby … To je naprosto jasné zaslíbení, které je zaštítěné autoritou samotného Boha. Ne ledajakého, ale Hospodina zástupů.
Zástupy jsou v temnotách, ale je zde Hospodin zástupů, který pošle – poslal svého Syna,
Viděli jsme ohromný popis Spasitele od proroka, který hleděl dopředu. My jsme svědkové toho, že jeho proroctví bylo pravdivé. Můžeme dosvědčit, že horlivost Hospodina zástupů to učinila.
To, o co nyní jde, je náš vztah k těmto popisovaným věcem. Jaký zaujmeme postoj k tomu narozenému Ježíškovi? Kým je pro nás osobně? Je to nebohé děťátko, které nemělo kde složit hlavu? Nebo je to mocný Bůh popisovaný prorokem v Božím Slově? Tohle slovo nás nechce nechat odejít bez jasného stanoviska.
Moji milí, chci vás dneska pozvat ke Spasiteli. Někoho možná poprvé, někoho opakovaně. Ale chci, abychom vyznali, že On je Pán. Že Ježíš Kristus, který se narodil v Betlémě jako dítě, syn Marie, je Vykupitel a Bůh, jemuž patří všechna čest, sláva i moc.
Pojďme se ztišit před Pánem a prosme Ho, aby proměňoval naše potemnělé životy a prosvětloval je svým světlem a svou září, aby změkčoval naše zatvrzelá srdce. Aby nám otevřel duchovní zrak, a my jsme přišli k novému narození a dostali dar věčného života.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Iz09-1-6-osnova.pdf | 346.5 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
