Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 6. září 2009
Dobré dopoledne. Budeme dnes pokračovat ve výkladu Lukášova evangelia a to ve 12. kapitole Lukáše. Máme dnes před sebou jenom jedno jediné podobenství Pána Ježíše Krista. Toto podobenství patří mezi ta podobenství, která jsou zaznamenaná jenom u Lukáše.
Pojďme si společně přečíst náš text.
Než se pustíme do našeho textu, připomeňme si jedno velmi důležité slovo, které jsme si opakovali v úterý při biblickém studiu i v pátek na skupince – a to je kontext. Podívejme se několika slovy velmi rychle na to, v jakém kontextu bylo řečeno toto podobenství.
Lukáš popisuje jednu jedinou situaci – jeden krátký časový úsek, v němž se my, při našem výkladu pohybujeme již několik týdnů. Ten úsek začíná v Lk 11,14. Nemáme zde nijak specifikovaný den nebo okamžik Ježíšovy služby, ale jednoho dne prostě Ježíš vyháněl démona z němého muže. A potom ten němý promluvil. Vyvolalo to celou řadu reakcí – od údivu až po odmítnutí. A Ježíš na to vše reagoval vyučováním. Jenom v rychlosti – bylo to vyučování o rozděleném království, příběh o silném muži, který střeží svůj palác, dále příběh o návratu nečistého ducha.
Pak Ježíš odpovídal ženě, která blahořečila jeho matce:
A odkazoval zástupy na znamení Jonášovo a královnu jihu, která chtěla slyšet moudrost Šalamounovu. Potom řekl takové podobenství o světle, které se nedává pod nádobu, ale na vyvýšené místo, aby svítilo a připojil varování, abychom nepřevraceli světlo ve tmu.
Hned jak domluvil, tak ho pozval jeden farizeus k jídlu a Ježíš šel. Ale společné jídlo bylo nakonec místem velkého napomenutí farizeů a zákoníků, jejich pokrytectví a povrchnosti, která vedla k tomu, že
Nevíme ani, jestli se Pán najedl u toho farizea či nikoliv, ale víme, že když vyšel ven, tak se na něj farizové sesypali jako vosy a chtěli ho chytit za slovo, aby se ho mohli zmocnit a obžalovat ho. Ale nakonec je doslova převálcoval zástup, který se kolem shromáždil, a Ježíš znovu využil tuto příležitost k tomu, aby znovu vyučoval lidi. A ačkoliv byl kolem natlačený zástup, tak Ježíš směřoval svou řeč jakoby ke svým učedníkům. Co jim říkal?
Ježíš znovu varuje před pokrytectvím farizeů. Před tím, co navenek vypadá docela dobře, ale uvnitř?
To už jsme na začátku dvanácté kapitoly v našem bezprostředním kontextu. Vedl své učedníky k tomu, aby se učili bát se Boha, ale zároveň se také cele spoléhali na jeho vedení a zaopatření.
Bůh se o vás postará. Nebojte se lidí, ale důvěřujte Bohu. On vás zabezpečí vším, co potřebujete. On vám dá pokoj a jistotu v každé chvíli vašeho života. I když vás obžalují a povedou vás k soudu, budou chtít zabít vaše tělo, tak nic víc udělat nemohou. Ale i tehdy vás Duch Svatý povede a dá vám slova, jimiž budete moci směle a neohroženě vyznávat Ježíše Krista. Buďte připraveni i zemřít pro Pána. On je toho hoden. Když se k němu přiznáte, tak si i On přizná k vám – nejenom před lidmi, ale i před nebeskými anděly.
Toto je kontext našeho oddílu. Podobenství, které Ježíš vyprávěl a které pokračováním jeho varování v těchto kapitolách. Je to varování před pokrytectvím. A nyní se dostáváme k tomu, že Ježíš přesouvá svá varování k tomu, co bylo tak důležité pro farizeje – k majetku.
V několika následujících kapitolách se s tématem majetku setkáme ještě několikrát. Tento dnešní příběh nám ukáže, na jakých základech Ježíš staví, když vyučuje o majetku. Pojďme do našeho textu.
13 Někdo ze zástupu ho požádal: Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.
V našem příběhu vystupují celkem tři postavy, které spolu postupně prozkoumáme a nakonec se podíváme na to, jak se na celou věc dívá Bůh. V tomto verši se setkáváme s první z těchto postav. Je to postava nějakého muže ze zástupu. Tento muž se protlačil někam blízko k Ježíši.
A potom říká: Mistře, domluv mému bratru. V tom našem textu čteme, že požádal Pána, a možná tak překladatelé záměrně přeložili slovo, které znamená prostě „řekl“, aby vypíchli skutečnost, že se o žádnou prosbu, žádost nejedná. Tento muž, který se nějak prodral blíže k Ježíši, vůbec nepoužívá taková slova, jako prosím nebo mohl bys. Ale prostě říká, nebo možná lépe řečeno přikazuje: hej, ty, mistře, domluv mému bratru!
Zdá se, že to je dost arogantní člověk. Člověk, jemuž jde pouze o jednu jedinou věc. Jde mu o své vlastní dědictví. O nic jiného. Celou jeho bytost proniká pouze tato jedna jediná starost. Už jsme viděli několik postav v Lukášovi, kteří přišli ke Kristu, ale s úplně jinou žádostí. Podívejme se na ně:
A ještě poslední příklad – je to také nějaký neznámý, bezejmenný muž ze zástupu:
Tito lidé přicházeli k Pánu se svými bolestmi nebo se zoufalými starostmi, které měli buď kvůli svým problémům, nebo kvůli problémům svých nejbližších. Pojďme zpátky do našeho textu.
O co jde tomuto muži? O dědictví. Jak se ho domáhá? Velmi nekompromisně a arogantně. A tak se vůbec nemůžeme divit Ježíšově následující odpovědi:
14 Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?
Víte, my nevíme, zda žádost toho muže byla oprávněná nebo ne. A Ježíš nám to neříká. Ale vidíme, že ne vždycky je dobré prosazovat svá práva. Ježíš tady odmítá řešit problémy tohoto člověka. A dělá to nejméně ze dvou důvodů:
Jednak je to proto, že nechce zasahovat do pravomoci místních autorit. Pokud zde je nějaký oprávněný problém, tak ať ho řeší místní autority. Ježíš se nebude plést do jejich práce. Zákon stanovil jasná pravidla rozdělování dědictví a tak nebylo jistě problematické obrátit se na starší města a celou záležitost vyřešit. Nicméně to vypadá, že tento muž nechtěl čekat, ale chtěl majetek teď.
Tím druhým důvodem byla skutečnost, že Ježíš nepřišel řešit právní spory a věci týkající se našeho vlastnictví nebo našeho majetku.
A vzpomínáte si, jak začíná celý velký celek v Lukášovi – celek, ve kterém se nyní nacházíme a kterému se také říká „na cestě“?
Lukáš 9:51 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma
Ježíš přišel proto, aby vyřešil problém lidského hříchu a nikoliv proto, aby řešil něčí problémy s dědictvím. Rozumějte mi dobře. Nechci říci, že se Pán nezajímá o naše životy, které žijeme nyní. Zajímá a my jsme to viděli v předchozím oddíle dvanácté kapitoly. Bohu na nás záleží. Ale když byl Pán tady na zemi, tak tu nebyl proto, aby řešil věci týkající se dědictví po otcích, ale aby vyřešil naše nebeské dědictví. Jeho obětí jsme vykoupeni a byli jsme přijati za syny. Přijali jsme Ducha Svatého:
Proto slyšíme ta chladná slova: Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem?
Ale Ježíš nejenom že odmítá řešit problém tohoto muže s jeho dědictvím, On jde ještě dál a odhaluje něco z jeho nitra. Slova, která říká, nesměřují přímo k tomuto muži, ale v kontextu Ježíšova rozhovoru s ním, je těžké následující slova na něj nevztáhnout:
15 A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."
Motivací toho muže, který mluvil s Ježíšem, byla touha po majetku. Byla to jeho chamtivost, která ho hnala pořád dopředu. Byla to jeho chamtivost, která ho přivedla ke Kristu, Spasiteli a dárci života. O co tento muž žádá? O dědictví! Před ním je zdroj věčného života a co chce on? Trochu peněz nebo majetku. To je naprosto pošetilé.
Ježíš tady znovu přichází s varováním – tentokrát před chamtivostí. Řecké slovo pro chamtivost je vlastně složenina dvou slov – slova pleo – víc a slovesa mít. Tedy mít víc. Chamtivost je trvalá nespokojenost s tím, co mám. Je to spojení závisti a hrabivosti. To byl problém farizeů. Ale byl to i problém muže, který přišel za Ježíšem. Chamtivost může být snadno i naším problémem a může se projevit stejně snadno, jako u tohoto muže.
Možná tady bylo legitimní právo na dědictví. Nevíme. Ale z prosazování tohoto legitimního práva na to, co je mé, co mi náleží, na co mám oprávněný nárok, se snadno může stát cíl mého života. A tak vidíme, že ne vždy je NUTNÉ prosazovat své právo. Někdy prostě nemusíme. A o co tady jde především? O motivy. Proč to chci? Co je tím motorem, který mě žene dopředu? Je to jenom touha po prosazení spravedlnosti? Nebo je to touha mít víc? Tady je jenom velmi, ale opravdu velmi tenounká hranice mezi oprávněným požadavkem a chamtivostí. Proto Ježíš zdůrazňuje ta slova a říká: mějte se na pozoru. To je jako kdyby řekl, buďte na stráži. Dávejte velmi dobrý pozor. Nikdy nevíte, kdy tu tenkou hranici překročíte. Proto se mějte na pozoru.
Viděli jsme to v předchozím oddíle a Bible nám to opakuje znovu a znovu: Bůh se o nás postará.
To je přesný protiklad k chamtivosti - k tomu „mít víc“.
Ale vedle varování před každou chamtivostí zde Ježíš říká ještě mnohem víc: mluví o zajištění života. Někdy se totiž chamtivost může skrývat pod takovým pěkným nátěrem starosti o zajištění. Nezapomeňme na to, že se pohybujeme v kontextu pokrytectví. Něčeho, co navenek vypadá jinak, než jaké je to uvnitř, jaké je to doopravdy.
Velmi často se totiž chamtivost skrývá za oprávněnou starostí o lidský život. A znovu musíme připomenout, že tady je jenom velmi tenká hranice.
Ježíš říká, že život člověka není zajištěn nadbytkem. Není zajištěn ani tím, co člověk má. Nic z toho, co máme a ještě méně cokoliv z toho, co nemáme, ale chtěli bychom mít, nic z toho nemůže zajistit náš život. Náš život není závislý na našem majetku. Majetek v něm rozhodně hraje svou roli, ale není tím, co zajišťuje náš život.
Aby to Ježíš dobře vysvětlil, použil podobenství:
16 Pak jim pověděl toto podobenství:
Ježíš vypráví podobenství a tím nás přivádí ke třetí osobě našeho příběhu. Podobenství je většinou nějaký vymyšlený příběh nebo ilustrace z přírody, které mají objasnit zvěstované pravdy. Řecké slovo pro podobenství znamená doslova „položit (hodit) vedle“. Dát něco vedle sebe tak, aby na srovnání těch dvou věcí jasně vyniklo to, co chceme říci. Podobenství má většinou ilustrovat jednu jedinou věc. Nejinak je tomu i našem případě. Ovšem to neznamená, že takové podobenství má pouze jednu jedinou aplikaci, jak to také uvidíme v našem textu.
Ježíš tedy vypráví podobenství o jednom muži a na jeho příkladu ilustruje to, co právě prohlásil:
Podívejme se tedy na to podobenství:
16-19 Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´ Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´
Máme tady příběh jednoho bohatého člověka. Zemědělce, sedláka. A Ježíš ho uvádí jako negativní příklad. Ale proč? Protože byl ten člověk bohatý nebo úspěšný? To rozhodně ne. Písmo nikde nenapomíná bohaté Boží muže kvůli jejich bohatství. Můžeme se podívat na Abrahama, Jákoba, Šalamouna, Jóba, Josefa z Arimatie a mnohé další. Nikde nenajdeme jedinou výtku z Boží strany, která by směřovala k jejich bohatství. A podobné je to s úspěchem.
Co tedy tento muž? Nebo že by se domohl svého bohatství nějakým nečestným způsobem, jak je to běžné v naší společnosti? Nic takového v našem textu nenalézáme. Spíš naopak. Všimněme si, že už na začátku našeho příběhu je tento muž bohatý. A za to, že se jeho bohatství znásobilo, nevděčí své vlastní chytrosti nebo šikovnosti či píli. Vděčí za to pouze a jedině Bohu.
To je na tomto příběhu velmi zajímavá skutečnost. Ten muž je zemědělec. A každý zemědělec vám
Řekne, že i kdyby se snažil sebevíc, tak prostě úspěch není zaručen. Když je člověk zručný řemeslník nebo třeba finančník, může se domoci úspěchu svou vlastní pílí nebo chytrostí. Ale když je člověk zemědělec, tak může dobře orat, dobře hnojit, sít, okopávat, prostě dělat všechno, co je potřeba, ale stále ještě to neznamená, že bude mít úspěch. Stačí více deště nebo naopak méně deště, více slunce nebo méně slunce, více škodlivého hmyzu, nebo méně hmyzu, který opyluje rostliny, stačí jedno krupobití a je po úrodě. Stačí jeden jarní mrazík a všechno vyjde nazmar.
A tady máme takového zemědělce. Co se na něm Bohu nelíbilo? Podívejme se na několik věcí:
Zaprvé, tento člověk vůbec nezná sám sebe. Možná spíš nechce znát. Jako kdyby vůbec nechápal, že žije v těle, které směřuje ke smrti. Z toho našeho příběhu to vypadá, že se rozhodl žít věčně. Teď má velké zásoby na mnoho let. Copak neví, nechápe, že stárne a od svého narození směřuje k smrti? Neví, že jednoho dne bude muset předstoupit před Boha a vydat mu počet ze svého života.
Další věc, kterou nechápe, je skutečnost, že množství úrody, množství dobrých věcí, nedokáže uspokojit jeho duši. Jeho duše z toho všeho nemá a nebude mít vůbec nic.
Další věc, které si můžeme všimnout, je jeho soustředění se na sebe. Osmkrát v originálním textu tento muž mluví o sobě – já, já, já. A čtyřikrát se tam opakuje slovo svůj – svou úrodu, své stodoly, své obilí a nakonec řeknu své duši (nebo řeknu si) – dosl. své duši. Všechno se točí jenom a jenom kolem něj samotného. To je něco, co rychle rozpoznáte v každém rozhovoru. Lidé vyprávějí o sobě. Tohle zažili, tohle chtějí a tamto by rádi dělali, a tak dále.
Rozhodně se máme sdílet s druhými o tom, co prožíváme, ať již je to dobré nebo zlé – a máme se modlit jeden za druhého. Ale tahle soběstřednost je něco jiného. To je život, který se točí jenom kolem mě a nikoliv kolem mého Boha.
Tento boháč vůbec nemyslí na druhé. Na ty, kteří jsou v nouzi, na ty, kteří nemají takové štěstí jako má on sám. Na ty, kteří potřebují pomoct. Myslí jen na sebe a na to, jak by zabezpečil sám sebe.
Další postřeh nám ukazuje, že tento bohatý muž je bez ohledu na to, čemu věří, praktikujícím ateistou. Stejně jako mnoho křesťanů dnes. Tvrdí, že něčemu věří, chodí někam do církve, ale Bůh v jejich životě nehraje vůbec žádnou nebo jen velmi malou roli. To je praktický ateismus. To je případ tohoto muže. Není zde žádná vděčnost, žádná chvála Bohu za hojnost úrody, žádný dík za poskytnuté požehnání. Jako by Bůh v jeho životě nehrál vůbec žádnou roli.
Ale skutečnost se teprve ukáže. Poslední věc, na kterou chci poukázat v životě tohoto muže, je jeho sen, jeho vize. Víte, on je velmi akční, velmi kreativní. Je to velmi dobrý podnikatel. Ví, co má dělat a hned to také dělá. A má svůj velký sen. Bude milionářem, rentiérem. A pak – pak si prostě bude užívat. Klidně si bude žít, jíst a pít a bude veselý a v pohodě. A víte co? Tento jeho sen se stává skutečností! On si za ním jde a naplňuje ho.
Ale tento jeho sen má jeden vážný, asi musíme říct naprosto zásadní nedostatek. Tento jeho sen nejde ruku v ruce s realitou. Tento jeho sen vůbec nepočítá s Bohem. A proto tento jeho sen končí dříve, než tento muž mohl jen trochu okusit jeho sladkost. On se pohyboval ve smyšlené realitě své mysli, ale naprosto mimo skutečnou realitu života před Boží tváří. Byl to krásný sen, ale byl to jen sen, který se mu zdál. A rozplynul se velmi rychle. Podívejme se na to, jak tohoto člověka vidí Bůh.
20 Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?
Bůh tohoto skvělého bohatého a velmi šikovného podnikatele hodnotí jedním slovem – blázne. Hlupáku, pošetilče, člověče nemoudrý, ano – hloupý. Tohle má pro něj Bůh. Když se dívá na jeho život, jak si ho chce zabezpečit podle svého, tak pro to má jediné slovo – blázne.
Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude, cos nashromáždil? Tento člověk nechtěl myslet na smrt a na setkání s Bohem. On myslel na život – klidně si žij. Buď v pohodě. Máš na to, tak se nestresuj. Ale Bůh ho z toho velmi rychle vyvedl. Ještě dneska v noci! To je skoro strašlivé slovo. Ale tady můžeme vidět dozvuky toho, co Ježíš vyučoval své učedníky před malou chvílí:
Myslíš si, že jsi v bezpečí? Že tě tvůj majetek může zabezpečit? Boj se Boha, protože jenom s Ním jsi opravdu v bezpečí. Jeden dávný teolog napsal:
Hříchy, ovládající lidský život, jsou nesčetné a nesčetné jsou i možnosti smrti, jež ho ohrožují. Nemusíme jít příliš daleko - naše tělo je nádobou tisíce nemocí, a dokonce v sobě zárodky těchto nemocí přechovává, a proto člověk nemůže žít bez břemene různých podob své vlastní zkázy, žije jakoby obklopen smrtí. Vždyť ani prochladnout a zpotit se nemůže, aniž by mu nehrozila nějaká choroba. Ať se podíváme kamkoli, všude narážíme na věci, jimž se nejen nedá důvěřovat, ale které nás i přímo ohrožují a hrozí nám okamžitou a náhlou smrtí (J. Calvin).
Na co tedy spoléháme? Na svůj majetek? Na bankovní konto? Blázne, říká Bůh. Čí bude, co jsi nashromáždil? Kdo to zdědí? Kdo se bude přít se svým bratrem o dědictví po tobě?
21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.
Tady se dostáváme k rozuzlení celého příběhu. Obou příběhů – muže, který se přel se svým bratrem o dědictví i bohatého zemědělce, jemuž se velmi urodilo.
Oběma chyběla jedna věc – bohatství před Bohem. Bez tohoto bohatství jsme naprosto ztraceni! Podívejme se teď na závěr na několik aplikací z tohoto příběhu a další můžeme probrat v úterý při biblickém studiu.
Vezměme to od počátku – od dědictví. Vidíme, že majetek může způsobovat ohromné problémy.
Dokonce rozdělovat celé rodiny. Kvůli včas nevyřešeným majetkovým věcem se zde přou dva bratři. To by nás mělo vést k zodpovědnosti v nakládání s naším majetkem. Svým majetkem můžeme druhým lidem způsobit problémy, i když už tady nebudeme.
Z celého příběhu vidíme, že majetek má velkou moc. Majetek nebo peníze sami o sobě jsou prostředkem. Jsou prostředkem, který potřebujeme, ale také prostředkem, skrze nějž s námi Bůh jedná. Mohou být požehnáním, ale i prokletím. Oni tím nejsou sami o sobě. Ale snadno se tím mohou stát. Lk 18 – bohatý mládenec – jeho majetek se pro něj stal prokletím. Ježíš mu řekl, ať rozdá co má chudým a potom ho následuje. A ačkoliv se předtím ptal na království Boží, nyní:
Jeho bohatství se pro něj stalo prokletím, které mu zabránilo následovat Krista. Proto musíme pamatovat na Ježíšova slova, která nám měla vyniknout v dnešním podobenství:
To je výzva k určitému životnímu stylu. Bůh chce, abychom žili moudře, bez pokrytectví. Jednoduše. Máme přemýšlet o věcech, které používáme. Klást si otázku, proč je používáme? Potřebujeme je? Znovu jsme na trochu tenkém ledě a blížíme se k velmi jemné hranici. Ale znovu to má ukázat především dovnitř, na naše motivy.
Tento příběh by nás také neměl vést k lehkovážnosti, lenosti, nebo k nějakému lajdáctví. Bůh chce, abychom pracovali dobře, pilně a svědomitě. A v tom všem mu důvěřovali a vzdávali mu chválu.
To je jediná cesta k tomu, jak se můžeme stát bohatými nikoli před lidmi, ale před Bohem. Znamená to pochopit to, co nechápali ti dva lidé z našeho příběhu. Totiž že všechno, co máme, je od Boha a jemu za to patří chvála a jemu budeme skládat účty z toho, jak jsme s tím naložili.
Co je tedy tím opravdovým bohatstvím před Bohem? Jediné skutečné bohatství nacházíme v Kristu. V Něm máme naprosto všechno.
I kdybychom přišli o všechno, v Něm máme dostatek a v Něm můžeme být naprosto spokojení. Dalším bohatstvím je sdílet to, co mám s druhými.
Mít zájem o druhé, zvláště chudé a nemohoucí a podílet se na šíření evangelia, především skrze místní církev – to je cesta, kterou můžeme shromažďovat své poklady před Bohem. Varujte se každé chamtivosti! Amen.
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
