Jedině Bohu patří vděčnost i sláva! Ř 6, 17-23

 Jedině Bohu patří vděčnost i sláva!

Motto: Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám." Iz 48, 11

Úvod

Pokoj vám a milost! Pokračujeme v listu Římanům a budeme končit šestou kapitolu. Navzdory tomu, že se nemůžeme scházet fyzicky, máme stále jednotu Božího lidu, která je jednotou víry, naděje, lásky a smýšlení. Apoštol Pavel píše do Efezu:

  • Efezským 4:3 a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. 4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni;5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6  jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

Tato jednota není něčím, co bychom my sami vytvářeli, a co by bylo z nás. Ale jak praví Písmo, jde o jednotu, kterou činí ve svém lidu sám Bůh. Každý jeden z nás jsme byli křtem připojeni a vetknuti do těla církve. Do těla Kristova. Ef 5, 30

Jsme jako vinné ratolesti na pravém vinném kmeni. Čerpáme život z tohoto pravého kmene. Z Krista samotného. A mimo tento kmen a bez tohoto kmene nejsme nic. Apoštol Petr ve svém prvním listu mluví k církvi a ke všem ratolestem, které rostou z pravého vinného kmene, Ježíše Krista:

  • 1 Petrův 2:1 Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání2 a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;3 vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý! ´ 4 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´.

Máme mít touhu po nefalšované duchovní stravě. Modleme se proto, abychom byli skutečně hladoví. Ať Bůh v našich srdcích způsobí hlad po Písmu, po Božím slovu. A také máme přicházet k tomuto prostřenému stolu, kterým je Písmo slovo Boží. Tím totiž naplníme i druhý Petrův příkaz. Totiž přicházení ke Kristu. Ke kameni živému. Řecké sloveso překládané ekumenickým překladem jako přicházejte, znamená průběžný děj. Tedy neustále přicházejte k němu bez přestání. Ani na okamžik ve svém přicházení ke Kristu neochabujte! Prostě buďte v Něm pořád a zůstávejte v Něm!

To je charakter a podstata nového života v křesťanovi. To že touží po duchovní stravě po Božím slově. I to, že neustále přichází znovu a znovu ke Kristu takovým způsobem, že v Něm v podstatě zůstává. Je naroubovanou ratolestí pravého vinného kmene. Vyžaduje to náš čas, naše plné úsilí. Vědomé zapojení vůle, poslušnost. Prostě všechnu snahu. Ale nový život z Boha je pevný a věčný ve své podstatě. Proto se musí zákonitě projevovat a být vidět. Vždyť Jakub říká ve svém listu následující slova:

  • Jakubův 2:17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.18 Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.

Když se narodí miminko, moc toho ještě nezmůže. Ale všichni víme, že od prvního okamžiku je nový život řádně slyšet i vidět. Je zjevný každému okolo. A tak to musí být i s novým narozením v Kristu. A o tom budeme dnes mluvit v kázání z Ř 6, 17-23.

Římanům 6:17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. 18 A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. 19 Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení. 20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; 21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt. 22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný. 23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Odkazy: Ef 4, 3-6; 5, 30; 1 Pt 2, 1-4; Jk 2, 17-18;

Bohu vzdávejte díky za vaše vysvobození! V 17-18

a)     

Vyučeni Bohem Otcem podle vzoru Krista.

Apoštol Pavel v šesté kapitole listu Římanům odráží argument některých lidí v církvi a kolem církve, který byl použit jako výtka směrem ke křesťanům a evangeliu. Když se evangelium o spasení pouze z milosti a pouze vírou, nikoli ze skutků šířilo. Okamžitě přišla opozice. Evangelium jasně učí, že věřící člověk již není pod prokletím zákona. Není pod zákonem, ale pod milostí. A jedním z argumentů opozice evangelia bylo, že obvinili křesťany z toho, že učí svobodu dále hřešit, když ruší moc zákona svým učením. Právě proto Pavel v celé šesté kapitole velmi důsledně rozvíjí pravé učení evangelia. Které říká jasně pravý opak.

  • ·Římanům 6:1  Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? 2  Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?

Život křesťana ačkoli nepodléhá ani zákonu Mojžíšovu, ani požadavkům zákona, které mají národy napsány ve svých srdcích, není bez zákona. Apoštol Pavel to píše jasně ve svém dalším listě. Do Korintu píše následující slova.

  • 1 Korintským 9:21  Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.

Nejsme tedy pod jakýmkoli zákonem, který by nás jednou hájil, nebo odsuzoval. V Kristu již není žádné odsouzení. Jsme omilostnění skrze kříž Kristův. Jsme spaseni a nemusíme nic dodržovat a naplňovat proto, abychom si zasloužili spásu, či jakoukoli jinou odměnu ve formě Božího požehnání! Máme naprostou plnost požehnání. Přesto ale naším zákonem je sám Ježíš Kristus. A právě proto Pavel říká radikální ne hříchu v našich životech!

Protože jsme byli vykoupeni! Protože za nás umíral Syn Boží! Protože za nás prolil svou drahocennou krev! Poté, co se ztotožnil kvůli nám s našimi hříchy 2 K 5, 21! Písmo také učí , že jsme byli vyučeni od Otce.

  • Jan 6:45  Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha´. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

Proto jsme přišli ke Kristu a činili pokání. Do našich srdcí byla vylita Boží láska spolu s Duchem svatým. Tak se nám stal Ježíš Kristus zákonem lásky. To kvůli Němu, z lásky a vděčnosti říkáme spolu s Pavlem rázné ne hříchu. Ne proto, abychom si tuto lásku v Kristu zasloužili. Ale proto, že už ji dávno máme.

Jsme vyučeni a obnoveni mocí, která Krista vzkřísila z mrtvých. Tak jsme se znovu narodili ne z těla, ale z Boha J 1, 13. Ne ze semene pomíjivosti, ale ze semene nepomíjitelného 1 Pt 1, 23! Jde zcela a jen o Boží milost a milosrdenství. Jedná se o dílo Boží. A proto Pavel říká církvi, že má vzdávat Bohu chválu. Jen a jen Jemu! To je náš dnešní první verš. Poslouchejte.

  • Římanům 6:17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.

Jak tedy mohu Bohu dostatečně vyjádřit svou vděčnost a lásku k Němu? Mohu to učinit slovy mých úst? Ano mohu! Mohu to vyjádřit písní, melodií, kterou složím? Ano mohu! Mohu to vyjádřit tím, že něco napíši, abych oslavil Boha? Ano mohu!

Nejlíp ale vyjádřím svou vděčnost, lásku i chválu tím, že řeknu hříchu ve svém životě rázné ne, tak jako Pavel v šesté kapitole Římanům. Poslušnost Bohu a Jeho slovu, svaté a plné úsilí o posvěcení a nenávist ke hříchu ve všech jeho podobách, boj a vzdor proti hříchu. To je ten nejlepší způsob, jak vyjádřit svou lásku, vděčnost a chválu.  Jak jsme si již řekli. Miminko, malý právě narozený človíček je vidět a slyšet. Jeho bytí je nepřehlédnutelné. Proto musí být nepřehlédnutelné i to naše bytí. Naše nové narození. Radikálním odvrácením se od hříchu ve všech podobách. V myšlenkách, ve slovech i ve skutcích! Celým srdcem obráceni v Kristu a ke Kristu!

  • Římanům 6:17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.

b)    

Zrozeni z pravdy, neodolatelně přitahování pravdou.

Ve verši osmnáctém Pavel pokračuje těmito slovy. Ř 6, 18 A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.

Byli jsme otroky hříchu, ale potom nás Bůh vyučil a dovedl k poznání pravdy. Byli jsme vyučeni a obnoveni podle vzoru Krista. Poslouchejte slova známého oddílu z Efezkým. Pavel nás důrazně varuje, abychom nežili jako pohané.  Měli jsme stejně zatemnělou mysl, jakou má padlý člověk mimo Krista. Pavel svá slova dotvrzuje jménem Páně. Je to naléhavé. Nežijte již v temnotě, jako pohané. Oni jsou nevědomí, zatvrzelí, bezuzdní a chtiví. Ale vy?

  •  

    Efezským 4:20  Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili - 21  pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši. 22  Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23  obnovte se duchovním smýšlením, 24  oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

My jsme se nic takového u Krista neučili, pokud jsme ovšem o Něm slyšeli a byli v něm skutečně vyučeni! Vidíte ty samé pravdy? Jsou formulovány jinak. Jinými slovy. Ale jsou to tytéž pravdy. V Římanům Pavel říká: „že jsme sice byli otroky hříchu, ale potom jsme se celým srdcem přiklonili k tomu učení, které nám bylo v Kristu dáno! Proto musíme říci hříchu v našich životech ve všech podobách důrazné ne!“

A v efezským Pavel říká: „nebuďte a nežijte jako pohané v bezbožnosti, temnotě a chtivosti, to jste se přeci u Krista neučili a ani nemohli učit! Pokud Ho znáte a v Něm jste! Zahoďte to staré a oblecte to, co je stvořené z pravdy, v pravdě a k pravdě, nové lidství!“

Důležité je pochopit to, o čem Pavel mluví. Nám bylo v Kristu dáno učení, ke kterému jsme přilnuli celým srdcem, jak říká Pavel. Jak je to možné? Jak mohl člověk, který celým srdcem lnul k temnotě, přilnout ke Kristu? Protože na kříži spolu s Kristem zemřela naše stará přirozenost. My jsme zemřeli. A narodili se znovu z Boha. Nové srdce lne k Bohu, k pravdě. Ke své podstatě, ze které je zrozené. Poslouchejte, co je podle Písma jedním z nejcharakterističtějších znaků každého srdce:

  • Matouš 6:21  Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

Víte, proč bude mé srdce tam, kde je můj poklad? Protože mé srdce bude vždy tíhnout k tomu, co je mu drahé, co je mu vlastní. Bude vždy lnout ke své podstatě, ke svému zdroji, ke svým pramenům. Je-li zdroj zlý, bude mému srdci zlé pokladem. Je-li mé srdce dobré podstaty, bude mému srdci dobré pokladem.

  • Matouš 12:35  Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

Není možné, aby znovuzrozený křesťan lnul a celým srdcem tíhnul ke zlému. Ano, poklad máme v hliněných nádobách. Takže v našem těle zůstávají pořád hříšné sklony. Tělo je naše stará přirozenost a zahrnuje nejen svaly, kosti a orgány, ale i mysl, duši člověka. Pavel tuto starou přirozenost nazývá sarx. Ta bojuje proti Duchu svatému a novému stvoření v nás.

  • Galatským 5:16  Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 17  Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.

Věřící člověk může nosit ve svém padlém těle mnoho hříšných sklonů. Ale podívejte se, co říká Pavel. Pokud tomu podléhám, dělám, co dělat nechci!

Tady je klíč. Nové stvoření v nás bude vždy lnout k dobrému. Ke světlu, k pravdě. Život miminka je vidět a slyšet. Projevy tohoto života jsou naprosto přirozené. Miminko dýchá, jí, pije, pláče, křičí, směje se. Sílí a roste. Prospívá ve všech směrech. Nepřestane pít, jíst, dýchat. Nepřestane lnout k matce, k jejím prsům s mlékem. Nepřestane otáčet hlavu za svou matkou a jejím hlasem. Proč by život člověka narozeného z Boha, duchovního miminka neměl být vidět a slyšet úplně stejně? Jak může nové stvoření přestat lnout ke všemu dobrému, co v Kristu má? K modlitbě, k pokání, k sycení se Písmem. Ke službě Pánu i církvi. Ke všemu dobrému, co nám Bůh dal a dává? To nejde. Svou přirozenost nemůže žádná bytost svým životem popřít!  Slova Pavla nejsou návrhem, ani jednou z možností. Jsou faktem, danou pravdou. A musí to být vidět na našich životech!

  • Římanům 6:17  Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. 18  A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.

Odkazy: Ř 6, 1; 1 K 9, 21; 2 K 5, 21; J 6, 45; 1, 13; 1 Pt 1, 23; Ef 4, 20-24; Mt 6, 21; 12, 35; Ga 5, 16-17;

Stále jsme v těle slabosti V 19-21

a)     

Potřebujeme dobře porozumět Boží pravdě.

Apoštol Pavel pokračuje ve verši devatenáctém.  Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost. Už jsme si řekli, že ten poklad nesmírné ceny, nové stvoření v Kristu máme v hliněných nádobách. A právě proto Pavel mluví názorně. Dalo by se říci polopaticky. Kvůli naší slabosti. Jeruzalémský překlad Písma používá následující vyjádření: „Užívám vzhledem k vaší přirozené slabosti lidského srovnání!“ Rozumějte srovnání srozumitelné padlému člověku. A Pavlíkův překlad je ještě silnější ve svém vyjádření: „Pro slabost vašeho masa mluvím po lidsku!“ Podívejme se na jedno místo v Písmu, které nám pomůže věci lépe pochopit. Jsme v zahradě Getsemane.

  • Marek 14:32  Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím." 33  Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34  I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" 35  Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36  Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš." 37  Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

Už jsme mluvili o staré přirozenosti přebývající v našich tělech. O starém způsobu myšlení a života. A nyní Pavel říká a zdůrazňuje, že musíme dobře těmto věcem porozumět. Našemu stavu. Je to důležité. Nové stvoření v nás je odhodlané, ale nádoba, tělo je slabé. A to je přesně ta věc, kterou musíme všichni velmi dobře pochopit. Největší náš nepřítel není svět kolem nás se svým pokušením a hříchem. Největší nepřítel náš není ani ďábel a jeho démoni. Největším naším nepřítelem je naše stará přirozenost. Hřích a hříšný sklon, který přebývá v nás. Všechno to, co jsem jmenoval, to jsou tři oblasti pokušení křesťana. Jde o boj a válku na třech frontách najednou. Německo vedlo dvakrát ve dvacátém století válku na dvou frontách a prohrálo. My vedeme svůj boj na frontách třech. Ale ta největší a nejkrvavější bitva se vede uvnitř nás. Mezi novým stvořením a starou přirozeností se všemi hříšnými sklony, které v ní jsou. Starý způsob myšlení i konání je to, co je naším největším nepřítelem.

Svět, jeho pokušení a jeho hřích nás láká skrze naše oči, ale je to naše nitro, hříšné touhy naší staré přirozenosti, které by tak rády odpověděli na toto vábení. Naše stará přirozenost by tak ráda podlehla. A svádí nás. Snaží se nás opanovat.  Stejně je to i s démony a satanem. I síly temnoty se snaží rozeznít do vysokých a silných tónů struny našich hříšných sklonů, aby se rozezvučela v našich životech symfonie bezbožnosti. Proto musíme dobře porozumět našemu stavu. Pravdě, že hříchu jsme zemřeli, ale musíme s ním i nadále vést velmi tvrdý zápas. A dobře tomu musíme porozumět i proto, že neporozumění nás může svést z cesty. Můžeme upadnout do krajních poloh.

Kdo o sobě smýšlí jako o bezhříšném, klame sám sebe a pravda v něm není. Kdo si myslí, že dokonale pevně stojí, je na nejlepší cestě padnout. Takový člověk ztrácí potřebu milosti. Spoléhá na sebe a své síly.

Učení o úplném posvěcení tady a nyní je také nebezpečné i z druhé strany, nejen proto, že ztrácím potřebu milosti, ale také proto, že mě může uvrhnout i do druhého extrému. Tím prvním je představa, že jsem již plně posvěcený a stojím neochvějně. Ta druhá strana jsou deprese a rezignace víry, kdy jsem si vědom, že plného posvěcení nejsem schopen dosáhnout a tak o sobě začnu pochybovat. O své víře a obrácení. Ale Pavel mluví velmi názorně. Vládě hříchu jsme zemřeli, ano. Ale pořád jsme na jeho území. V padlém světě a v padlém těle. Proto platí příkaz 19. verše.

  • Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.

Ve svém posvěcení musíme být aktivní.

b)    

Užitek bezuzdné bezbožnosti.

Ve verších 20-21 Pavel pokračuje. „Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;  jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.

Co znamená, že jsme měli svobodu od spravedlnosti? Určitě to neznamená, že bychom na základě nějaké vlastní svobodné volby mohli rozhodnout a rozhodli o sobě a svých životech, že v nich nemá spravedlnost žádné místo. Proč? Protože si na prvním místě všimněte, že jsme nebyli svobodní. Nemohli jsme se svobodně rozhodovat. Byli jsme otroky hříchu! Za druhé ani Bůh nás nezprostil požadavku spravedlnosti. Nestvořil snad Bůh člověka k obrazu svému. Tak, aby svým životem odrážel Boží dokonalé vlastnosti jako správce nad stvořením a v Boží službě? Poslouchejte Písmo, nejdříve knihu Genesis a potom Leviticus.

  • Genesis 1:27  Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
  •  

    Leviticus 19:2  "Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.

Bůh člověka tedy nikdy nezprostil závazku a požadavku na spravedlnost. Ale kvůli pádu se rodíme všichni jako otroci hříchu. Naprostí otroci. A ta svoboda od spravedlnosti je násilná a nedobrovolná. Jde o kruté, smrtící zajetí. Jde o naprostou převrácenost, za kterou stojí satanský svod a lidská neposlušnost! Byli jsme odtrženi od Boha tímto démonským svodem a vlastní neposlušností v Adamovi my všichni. Jako Adamovi potomci patříme a patřili jsme do domu hříchu. Do společenství a ke stolu hříchu. Naším královstvím bylo království hříchu a králem hřích a ďábel. Pavel tedy svobodou od spravedlnosti prostě jen poukazuje na skutečnost, že jsme patřili do tohoto království smrti. A to se všemi důsledky. Podívejte se na verš 21.

  • Římanům 6:21  jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.

Všimněte si nejprve, že Pavel říká o nás všech následující výrok. Nyní se stydíte, za to čím jste byli. To je zajímavé. A je to potvrzením naší zodpovědnosti. Toho, že každý člověk si je této své vlastní zodpovědnosti velmi dobře v hloubi své bytosti vědom. I když je nevěřící. Ale každý tuto pravdu ve svém svědomí potlačuje! O tom nepochybujte, protože v Ř 1 je psáno.

  • Římanům 1:19  Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

V Písmu ze slov samotného Pána Ježíše víme, že ten, kdo otáčí hlavu od pluhu zpět, není způsobilý pro Boží království Lk 9, 62. A zde čteme, že obrácený křesťan nejen, že se neotáčí, ale on se stydí za to, čím byl.

Když přemýšlíme v srdci nad touto pravdou, chápeme dobře, že vděčnost Bohu musí prostupovat celý náš život. To, co jsme dříve žili podle běhu tohoto světa, všechna ta chtivost a dravost, to je něco, za co se musíme hluboce stydět. A navíc poslouchejte Pavla. On říká, že konec toho všeho byla a je smrt. Ne jen smrt těla, ale i druhá smrt. Věčné odsouzení a záhuba v ohnivém jezeře. V pekle.

Když to nyní všechno víme, je tu mezi námi dále ještě někdo, kdo neví, proč a za co být Bohu vděčný? Je zde někdo, kdo tváří tvář této pravdě evangelia odmítne svou vlastní zodpovědnost a nebude usilovat ze všech svých sil o posvěcení, O to, aby již nikdy nepropůjčoval svůj život a sám sebe, své tělo hříchu za nástroj nepravosti? Je zde někdo, kdo řekne, že chce dále hřešit a nechce být otrokem spravedlnosti?

Protože vím, jak silný je hřích a jeho zhoubná moc, neodpovídejte mi prosím. Neslibujte nic ani mně, ani jiným, ani sobě. Jděte prosím k Pánu Ježíši Kristu a usilovně se modlete za sebe a prosím i za mě! Vždyť již nyní dobře chápeme, že náš duch je sice odhodlán, ale tělo je slabé. A řešením podle slov samotného našeho Pána je právě modlitba. Proto prosím bděte milovaní a modlete se! Nikdo přeci nechce opět otročit hříchu. Pokud ovšem byl opravdu vyučen v Kristu.

Odkazy: Mk 14, 32-38; Gn 1, 27; Lv 19, 2; Ř 1, 19-20; Lk 9, 62; 

Avšak nyní! V 22-23

a)     

Užitek zbožnosti

Jednou jsem poslouchal kázání jednoho kazatele, který řekl takovou ilustraci. Řekl: „Představte si ulici, kde máte naproti sobě na jedné straně nevěstinec, a na druhé kostel, modlitebnu. A teď ten křesťan, pokaždé když jde do kostela na kázání, tak on tam sice jde, ale vždycky chce být naproti v tom nevěstinci s těmi lehkými děvami.“

Souhlasíte s tímto výrokem? Pokud ano, potom je nejspíš pravda, že jsem dnes kázal zbytečně. A nebyl jsem dost názorný, jako byl apoštol Pavel.

Vždyť Pavel jasně píše, že máme být za co vděční Bohu. Protože jsme sice byli otroky hříchu, ale poté jsme se, co? Ze srdce se přiklonili k tomu učení, které nám bylo odevzdáno. Byli jsme v něm vyučeni. Jestli ze srdce, potom o žádném znovuzrozeném křesťanovi nemůže platit, že sice jde do modlitebny, poslouchá kázání, ale přitom by chtěl být naproti v nevěstinci, nebo v herně, nebo v pěkném narkomanském bytě. Nebo by raději v tu chvíli vykrádal nějaký byt. Tak to prostě není. Duch je odhodlán, i když tělo je možná slabé. A navíc jsme přeci neodolatelně přitahováni jako nová stvoření k tomu, z čeho jsme znovuzrozeni. K Bohu a k pravdě. A ještě jednou navíc, Písmo říká, že je to Bůh, kdo v nás koná, abychom chtěli, i činili, co se jemu líbí.

Proto možná budete sváděni myšlenkami na nevěstinec naproti v ulici. Ale rozhodně neplatí, že chcete být tam a jen z donucení jste v modlitebně. To by byl zákon jak řemen.

Pavel to potvrzuje v našich posledních dvou verších. Stojí tam.

  • Římanům 6:22  Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný. 23  Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Znovu tady to není žádný výběr jedné z možností. Není to alternativa toho, co je před námi, pokud si to sami ze svého rozhodnutí zvolíme. To, co Pavel říká je neoddiskutovatelný fakt a pravda. Pavel začíná slovy: „Avšak nyní!“ Tak, jako jsme byli otroky hříchu, byli jsme bezmocní a nemohli jsme s tím nic udělat. Tak nyní je náš stav přesně opačný. A nebylo to naše rozhodnutí, naše volba, která to změnila. Ale Bůh se rozhodl. A změnil naprosto vše v našem životě!  Poslouchejte, co říká Pavel v deváté kapitole Římanům.

  •  

    Římanům 9:21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

Rozhodl snad někdo z nás o svém tělesném narození, o své existenci? O tom, že se narodíme v ten a ten čas, na tomto místě a těmto rodičům? Ne, nenarodili jsme se v Adamově pádu ze své vlastní vůle. To stejné ale platí o našem druhém narození z Boha. Je to jednoduché. Byli jsme otroci hříchu, avšak nyní jsme otroci spravedlnosti. Se vší a plnou jistotou jsme směřovali k hrozné smrti. A ještě s větší jistotou jdeme vstříc dědictví neskutečné slávy. Poslechněte si Petrův chvalozpěv. 

  •  

    1 Petrův 1:3  Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4  Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5  a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6  Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek,

Milovaní, darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši. Jan ve svém prvním listu jasně mluví o tom, že kdo má Krista, již má život věčný. Již nyní tady a teď. A nemůže ho ztratit. Jaký by to potom byl život, určitě ne věčný, když skončil. A navíc v Římanům 6, 23 čteme, že tento věčný život je darem Boží milosti. A co čteme o Božích darech a povoláních? Dostaneme se k tomu v jedenácté kapitole Římanům.

  •  

    Římanům 11:29  Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.

Bůh nezmění své rozhodnutí, záměr a vůli. Nebyl by Bohem, který je stále tentýž. A proto máme neotřesitelnou naději právě v poznání, že On je naprosto svrchovaný Tvůrce, Spasitel a udržovatel všeho stvoření a dění pod nebem. A tak se radujme, jak říká Petr. I když procházíme zármutkem rozmanitých zkoušek. A pamatujme na to, že naše vděčnost nebude nikdy plně dostačující, i když na to máme před sebou celou věčnost.

b)    

Aplikace

Jaké plynou aplikace z našeho dnešního textu. Pavel v jednom ze svých listů píše, že psát, opakovat křesťanům stále totéž mu není zatěžko, protože církvi je to oporou. Fp 3, 1;

Usilujme o vděčnost, lásku a chválu v našich životech. A tu nejlépe vyjádříme svými skutky. Poslušností božímu slovu. Pokud se nám těchto věcí nedostává, prosme o ně ve vytrvalých modlitbách. Vždyť víme od pána, že vytrvalé modlitby jsou lékem na slabost těla a posilou našemu duchu. Další aplikací je, když víme, že víra bez skutků je mrtvá. Nový život z Boha musí být vidět, nelze ho umlčet. Máme také pevnou jistotu víry, protože víme o naprosté svrchovanosti Boží. Nežijeme ze své vlastní vůle, a Boží dary i povolání jsou neodvolatelné. To je zvláště v těžkých situacích a zkouškách naší oporou.

Když podlehneme pokušení a upadneme do hříchu, nemusíme podléhat depresím, rezignaci a pochybnostem o naší víře a obrácení. Víme, že máme poklad v hliněných nádobách a že hřích stále usiluje o nadvládu nad našimi těly. Díky Pavlovu listu do Říma a jeho šesté kapitole se můžeme vyvarovat extrémů, jako je ignorance zhoubné moci hříchu a tolerování hříchu v našich životech. I opačného postoje, kdy budeme mít dojem, že jsme již dokonalí. Obě věci nás mohou zle pošramotit. Náš text by nás měl pevněji přimknout ke Kristu v modlitbě i studiu a rozjímání nad Božím slovem. Protože nám jasněji ukazuje naši absolutní závislost na Bohu a jeho díle, ale také jasně vysvětluje naši zodpovědnost v otázce posvěcení našich životů. S bázní a chvěním máme uvádět naše spasení ve skutek. A čteme v Žd 12, 14.

  • Židům 12:14  Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. Amen!

Odkazy: Ř 9, 21; 11, 29; 1 Pt 1, 3-6; Fp 3, 1; Žd 12, 4;

Osnova kázání