Epafroditus – muž, který ví, kdy stojí za to riskovat život (Fp 2,25-30)

Epafroditus – muž, který ví, kdy stojí za to riskovat život (Fp 2,25-30)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 14. března 2021

Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. 1 Petrův 3:18  

I. Úvod: jenom veďte život hodný Kristova evangelia!

Milost vám a pokoj ve jménu Pána Ježíše, milé sestry a bratři, přátelé,

  • jenom veďte život hodný Kristova evangelia!

Jak se vám daří naplňovat toto povolání Božího slova? Je to volání apoštola Pavla z římského vězení v dopise křesťanům ve Filipis. Ale Duch svatý tento list daroval celé církvi, nejen té filipské, protože to On vedl apoštola Pavla při psaní, jak říká Petr v 2Pt 1:20-21. Bůh tak zjevuje svou vůli pro celou církev, včetně té naší. Dává nám své slovo, Bibli, jako světlo pro náš život (Ž 119:105).

  • Ž 119:105  Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

vyznává žalmista. Jenom veďte život hodný Kristova evangelia! Ano, chceme jej tak vést, vždyť jsme poznali Boží lásku ve svém životě. On nám odpustil hříchy, minulé i budoucí, pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul, když nám dal uvěřit v Krista Ježíše! Jak máme ale takový život hodný Krista vést? To je důležitá otázka, která nás hned napadne. Jak takový život vypadá? Jak to mám udělat, abych potěšoval Pána Boha svým životem? Jak vypadá vděčnost Bohu za spasení, za věčný život, za odpuštění vin, za dar Ducha svatého, za adoptování do Boží rodiny, za jeho každodenní lásku....?

Pán Bůh nás nenechává bez odpovědi, nejsme ve tmě! Vždyť nás uvedl skrze víru v Krista do světla! Dříve jsme žili v duchovní tmě, ale nyní se rozjasnilo!  Život hodný Kristova evangelia se odehrává ve společenství místní církve a skrze církev. Když se někdo dobrovolně vyděluje ze společenství místní církve, pak vzdoruje povolání Ducha svatého být údem, končetinou jednoho těla, totiž církve (1K 12:12nn). Není to náhodou, že Pavlovo slovo: Jenom veďte život hodný evangelia, směřuje k jednotě církve.

  • Fp 1:27  Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium.

Ve 2. kapitole jsme viděli, jak tento cíl křesťanského života naplňovat:

  • Fp 2:2  buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, 3  v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4  každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Ten nejnádhernější příklad, vzor k následování, je jen jeden. Bůh sám. Ježíš Kristus, Bůh od věků na věky, prokázal, že není Bůh, který by byl sebestředný a bez lásky. Místo radosti z věčného společenství Boží Trojice, stal se Kristus člověkem. Zřekl se na čas své rovnosti s Bohem, omezil sám sebe, aby nám prokázal službu lásky: ve vtělení Božího Syna nám byla zjevena hloubka i šířka, délka i výška významu těchto slov: v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího sebe. U Krista se učíme, co znamenají. Měl na mysli Boží Syn to, co slouží jemu? Ne, to by zůstal v nebi. Zde je vrchol obsahu slov "ať má na mysli to, co slouží druhým“. Ve SZ bylo obětováno za život člověka zvíře, z příkladů v historii je patrné, že někdy dal nějaký člověk za život jiného člověka dokonce ten svůj. Ale zde je to sám Bůh, kdo dává sám sebe v Kristu. Větší oběti nemůže být. Ježíš Kristus se stal služebníkem a ponížil se až k smrti. Kristus je nám dán jako vzor, příklad. Boží slovo tu ale nekončí: už známe Boží vůli: žijte život hodný Kristova evangelia, už víme, co to znamená - stát se služebníkem druhých a nyní nám Pán Bůh ve své dobrotě ještě přidává ilustraci, jak to prakticky vypadá. Tak pracuje správná škola: sdělí nám pravdu, vysvětlí ji a potom ilustruje, jak vypadá její použití. Pán Bůh nám dal Boží slovo. Dal ho proto, abychom znali jeho vůli. Dal nám Ducha svatého, abychom rozuměli. Vše by mělo být jasné. A přece jdeme někdy za jiným bratrem, hledáme pomoc, abychom dobře rozuměli  Boží vůli. Ptáme se: a jak ty se modlíš? Jak často? A kolik času strávíš denně na modlitbách. Nebo: jak často čteš Bibli? A kolik jí každý den přečteš? Potřebujeme vidět příklad druhých a to nám pomáhá v našem vlastním následování Pána. Dnes máme před sebou další ilustraci, co znamená žít život hodný Kristova evangelia. Tou ilustrací je příklad Epafrodita.

II: Tři charakteristiky Epafrodita

A. Situace Pavla a jeho spolupracovníků

Kromě Timotea, byl  při psaní dopisu filipské církvi s Pavlem také Epafroditus. Bratr v Kristu, který přišel z Filipis, aby přinesl dar tamní církve apoštolu Pavlovi do vězení. Nebyla to jedna věc, ale z oddílu 4:18 můžeme rozumět, že šlo o více darů: zřejmě oblečení, jídlo, peníze, možná knihy, psací potřeby. Ty dary nebyly poslány církví z povinnosti, ale z lásky k Bohu, která se projevila praktickou péčí o Božího služebníka Pavla. Přeci, když vám na někom záleží, budete se o něj také starat. V tom smyslu jsou takové dary obětí vhodnou, Bohu milou. Tím největším darem Pavlovi však byl Epafroditus sám. Církev ho vyslala, aby šel 1000 km daleko, přinesl Pavlovi materiální dary pro jeho živobytí a službu z vězení a pak zůstal u Pavla a posloužil mu v tom, co Pavel potřeboval (v. 25). Nejen, že filipští ušetřili a dali jednou nějaké peníze na podporu misie. Ne, toto je církev, která byla věrná v podpoře práce evangelia. V počátcích Pavlovy služby šíření dobré zprávy o Pánu Ježíši v Řecku, stáli v té službě filipští s ním. Ani po letech si Pavel neřekl: no, oni mi prostě občas dali peníze. Ne, on byl stále vděčný za spolupráci filipské církve na díle evangelia, za jejich finanční podporu, za jejich zájem o něj i službu, kterou dělá. Oni věděli, kde Pavel je, chtěli znát co se s ním děje, jak se mu daří, aby se mohli modlit za Pavla i šíření evangelia konkrétně. Byli věrní. Posílali mu podporu do dalších míst, kde kázal - třeba do Tesaloniky, jak čteme ve 4. kapitole. Nyní tedy církev ve Filipis poslala Epafrodita

  • "aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval." (2:25)

Epafroditus přišel za Pavlem, odevzdal mu dary filipského sboru a zůstal u Pavla, aby mu sloužil ve všem, co je třeba. Písmo neříká, že by Epafroditova služba měla být nějak časově omezená - týden, měsíc, rok. To nevíme. Víme však, že v době napsání dopisu už to muselo být dostatečně dlouho, že Pavel o něm píše jako o bratru, spolupracovníku a spolubojovníku. Už se museli více poznat, museli spolu sloužit na Boží vinici a dokonce zažívat společně protivenství proti evangeliu. Už nějakou dobu stojí ve službě bok po boku, aby se projevil Epafroditův charakter.  A podívejte, co o něm apoštol říká ve v. 25.

B. Epafroditus je můj bratr

Epafroditus osvědčil své vyznání Krista také způsobem života. Proto o něm Pavel může říci: je to bratr! Narodil se z Ducha svatého skrze pokání a víru ve vzkříšeného Krista. Bratr je proto, že byl Bohem Otcem adoptován do Boží rodiny. Stal se synem živého Boha. A Pavel, apoštol vidí jeho život a může říci: to je můj bratr v Kristu. Mohou o tobě další v církvi říci: toto je můj bratr, sestra v Kristu? Dokládá tvůj způsob života to, co říkáš ústy: uvěřil jsem Kristu? Myslím, že Pavel tu jde ještě dál, když říká o Epafroditovi: můj bratr. Není zjevně "jen" bratr, o kterém ví, že také věří Kristu, ale spojuje je něco víc. Pavel říká "můj bratr". Pavel, apoštol, který se setkal osobně se vzkříšeným Ježíšem tváří v tvář, se nepovažuje za někoho, kdo je více, než Epafroditus. Pavel je jeden z nejznámějších služebníků v církvi, naproti tomu kdo zná Epafrodita? Nikde jinde, než v listu Filipským o něm nečteme. A přece apoštol o téměř neznámém křesťanu říká: můj bratr. Pro Krista není někdo z Božích dětí důležitější než druhý. Jsou jen rozličná obdarování, ale jen jedno stejné znovuzrození pro všechny. Lidé dělají rozdíly mezi druhými: pro někoho je muž důležitější než žena, bílý důležitější než černý, bohatý víc než chudý. Ale v Kristu není rozdíl: všichni jsou vykoupeni stejnou cenou - Kristovou krví a proto jsou u Boha stejně vzácní. Vždyť naše spasení stálo tolik - život Božího Syna. Ve Spojených státech už mnoho měsíců roste nové hnutí proti rasismu a za spravedlnost, BLM. Ale za dobu své existence už má na svědomí tolik nespravedlnosti, zla a násilí. Problémem totiž není nějaký politický systém a jeho zákony, ale stav lidského srdce. Proto křesťané dělají dobře, když šíří evangelium lidem v tomto hnutí, místo aby se zapojili do politických protestů. Nové srdce dává Ježíš Kristus, ne politika. Pavla a Epafrodita však spojuje hlubší svazek. Spojuje je také společná služba. 

C. Epafroditus je můj spolupracovník

Zjevně Epafroditus neseděl v Římě na židli. Poté, co doručil dary od sboru ve Filipis, dal se do služby spolu s Pavlem a Timoteem. Pavel naplnil celý soudní dvůr, před který byl přiveden pro svou obžalobu, evangeliem. Všude se tam vědělo, že je vězněn pro Krista (1:13). Uvěřili tam i lidé z císařského domu (4:22). Pavel napsal během svého dvouletého pobytu ve vězení v Římě několik dopisů církvím i jednotlivcům, z nichž některé máme v Písmu. Dokonce do domu, kde byl vězněn, přicházeli židé z Říma, aby vyslechli Pavlovo svědectví o zaslíbeném Mesiáši, Ježíši Kristu, jenž byl ukřižován a dle Písem vstal z mrtvých. Lukáš ve Skutcích 28:30-31 to popisuje takto:

  • Sk 28:30-31  Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, 31  zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.

Tolik příležitostí ke službě evangeliu! Jistě se Epafroditus nenudil, ale spolu s Pavlem pracovali pro Boží království. Využili každou příležitost. Služba musela být v podmínkách Pavlova vězení těžká, protože nakonec Epafroditus onemocněl. Onemocněl tak, že to s ním vypadalo zle.

  • 2:27  A opravdu byl nemocen na smrt; ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.

Pro dílo evangelia, jak říká Pavel ve verši 30, pro dílo Kristovo, se Epafroditus přiblížil až smrti. Služba Kristu ho přivedla až do situace, kdy byl v ohrožení života. Bratři a sestry, jméno Epafroditus má svůj význam. Je to řecké jméno a znamená "oblíbenec Afrodité". Afrodita bylo jméno řecké bohyně lásky a také štěstí. Když se v prvním století po Kristu hrály v Řecku kostky, jako hazardní hra o peníze, volali hráči slova: „epafroditos, epafroditos,“ něco jako "jsem miláček štěstěny, jsem miláček štěstěny". Chtěli si tak zajistit výhru vzýváním pomoci od Afrodity, modly řeckého světa mytologie. Vždyť riskovali svoje peníze pro potěšení ze hry. Každý hazardní hráč se však vystavuje nebezpečí, že ho jeho vášeň bude stát mnoho. A ne jednoho člověka už hazard stál vlastní život. Ale Epafroditus, bratr a spolupracovník apoštola Pavla, nasadil život, riskoval, ne pro peníze nebo vzrušení z hazardní hry, ale nasadil jej, riskoval, pro něco, co má věčnou hodnotu oproti penězům, nebo potěšení z napětí. Riskoval svůj život pro evangelium, pro záchranu živých lidí od soudu a věčné hrůzy odloučení od Boží lásky, od pekla! Angličané mají přísloví, které říká: zvaž, na které hoře, chceš zemřít. Význam tohoto přísloví je jasný: zvaž dobře, co v tvém životě stojí za to, abys ho riskoval. Máš jen jeden, dobře rozvaž, k čemu ho využiješ. Bratři a sestry, co stojí za riskování daru života? Vylézt na osmitisícovku? Být nejrychlejší v závodě formule 1?

  • Lk 9:25  Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?

Pán Ježíš říká, za co stojí položit život.

  • Lk 9:24  Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.

Nic jiného na této zemi se s tím nedá srovnat! I kdybys dosáhl úspěchu, bohatství, slávy, dlouhého života, ale nenosil na sobě oblečenou spravedlnost Ježíše Krista, pak ti to pro tvůj věčný život nic neprospěje! Choď vírou v Krista a potom můžeš dělat v životě cokoli, protože to budeš chtít dělat k Boží slávě! Všechno poznání, které získáš ve škole, všechny peníze, které vyděláš svou pracovitostí a šikovností, všechna úcta, kterou získáš od lidí, to všechno bude k Boží slávě, když to budeš používat pro dílo Kristovo, pro evangelium, pro to, aby další lidé slyšeli, že se musí obrátit k Bohu, vyznávat mu svou bezbožnost, hříchy a prosit Ho o odpuštění. Použij vše, co máš, vše kým jsi, pro Kristovo dílo. Posvěcuj se denně a tak služ sobě i celé církvi. To je hora, na které stojí za to zemřít, protože jedině tam získáš svůj život navěky! A to je také život Epafrodita. Člověka, o kterém mnoho nevíme. Nemáme v Písmu zmínku, že by byl třeba starším ve sboru ve Filipis. Ne. Písmo jej představuje jako obyčejného křesťana, bratra se srdcem odevzdaným Pánu Ježíši. Ještě třetí charakteristiku Epafrodita Pavel vyzdvihuje ve v. 25. Je to jeho bratr v Kristu, spolupracovník na díle evangelia a také spolubojovník.

D. Epafroditus je můj spolubojovník

To je výraz z vojenského prostředí. Spolubojovník je zjevně někdo, kdo s tebou bojuje za stejnou věc. Epafroditus je stejně jako každý křesťan povolán, aby spolu s celou církví vedl zápas za evangelium (1:27). Muži v naší zemi ještě před několika lety museli jít na vojnu. Když jsem měl jít na vojnu já, v roce 2002, mohl jsem si vybrat, jestli jít do armády nebo na civilní službu. S křesťany je tomu jinak. Dnes nemusí vůbec nastoupit do Armády České republiky, pokud se nechtějí stát profesionálním vojákem. Ale v momentě, kdy uvěříš Kristu Ježíši, když se znovu narodíš z víry, Bůh tě povolává, abys zápasil o evangelium. Stáváš se vojákem Ježíše Krista v duchovním boji.

  • Ef 6:12  Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Epafroditus byl dobrý voják Krista. Nestál někde vzadu, v teple, v zákrytu, v bezpečí, ale v první linii duchovního boje ve společnosti cele oddané modloslužbě. Jen si vzpomeňte, jak Pavel ve Sk 17 popisuje svoje rozhorlení (Sk 17: 16, CSP) když viděl, že Atény jsou plné model. Sochy všech možných bohů, dokonce pro jistotu, oltář neznámému bohu vystavěli. A v takové společnosti bojuje Epafroditus dobrý boj víry. Pavel nám v 2K 10:3  připomíná, jak se duchovní boj bojuje:

  • 2K 10:3  Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. 4  Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly 5  a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista,

Bratři a sestry, ani my nestojíme mimo bojiště duchovního boje. Modly dnes většinou nestojí na ulicích jako sochy, kterým by se lidé klaněli. Jsou mnohem sofistikovanější, ale zajímají mysl a srdce lidí stejně pevně jako ty ve starém Řecku. Modly svazují a zotročují. Revolucionáři všech koutů světa správně volají: pryč s náboženstvím! Protože modly jsou náboženství vedoucí své příznivce do zahynutí. Jedině živý Bůh dává člověku život. Ďábel zaslepuje oči, aby lidé neviděli pravdu. Ale Pán má svou duchovní armádu. Jako vojáku Ježíše Krista ti tvůj velitel dává také výzbroj a výstroj. Výzbroj a výstroj, jakou nemá žádná jiná armáda na světě. A nyní se musíš naučit svou výstroj a výzbroj používat. Musíš projít výcvikem.

  • Ef 6:13  Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 14  Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15  obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ 16  a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17  Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. 18  V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry.

Výcvik tě naučí používat tyto duchovní zbraně. A ten výcvik probíhá právě teď - když se vyučujeme Božímu slovu a učíme se ho používat. Moc potřebujeme duchovní výcvik. K tomu si navzájem v církvi sloužíme. Musíme znát zdravé učení- doktríny Božího slova, naučit se je také používat, znát rozkazy našeho velitele, znát návod, který vydal, potřebný k vedení boje, Boží slovo. Epafroditus mohl zůstat doma ve Filipis. V bezpečí, v klidu. Ale nezůstal - přijal Boží povolání ke službě a šel. Oblékl Boží výstroj a vzal jeho zbroj. Ten duchovní boj jej téměř stál jeho pozemský život. A přece zvítězil, protože byl věrný. Jak naplnil své povolání?

III. Epafroditus naplnil své povolání

Pavel začíná náš oddíl sdělením, že posílá Epafrodita zpět do Filipis. Zjevně ponese tento právě napsaný list Filipským jako posel, aby jej doručil tamní církvi.

  • Fp 2:25  Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita,

říká Pavel. Proč ho ale posílá zpět, když právě proto filipští dříve vyslali Epafrodita, aby posloužil Pavlovi v jeho vězení? Myslím, že to je právě ilustrace pravdy, kterou nás apoštol Pavel učil v

  • Fp 2:3-4  v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4  každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Epafroditus se dozvěděl, že zpráva o jeho nemoci, při které málem zemřel, se dostala až do jeho domovského sboru, do Filipis. A co způsobila? Epafroditus

  • v. 26: byl znepokojen, že jste se doslechli o jeho nemoci.

V češtině tu máme slovo "znepokojen". Stejné řecké slovo je ale také v Písmu užito pro nevyslovitelnou úzkost Pána Ježíše v Getsemanské zahradě, když říká učedníkům:

  • Mt 26:38  "Má duše je smutná až k smrti.

Tak se znepokojilo srdce Epafrodita, že způsobil starosti bratrům a sestrám doma ve Filipis.  Církev, která ho vyslala, nebyla pro Epafrodita jen nějakým zdrojem peněz pro jeho službu. Byli to lidé, bratři a sestry, se kterými je spjat poutem lásky. Pomyšlení, že jim působí trápení, když se doslechli o jeho nemoci, mu působí muka. Touží se vrátit, aby se upokojili. Dává přednost tomu, co slouží druhým. Stejně tak apoštol Pavel. Na koho v tu chvíli myslí Pavel? Dary filipské církve mu do bře posloužili a ten největší dar - Epafroditus se stal jeho spolupracovníkem a spolubojovníkem. A teď by o něj měl přijít? Ale podívejte se, co před chvílí učil ve v.

  • Fp 2:3-4  v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4  každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Než to co slouží jemu, staví jako důležitější to, co poslouží filipským. Je ochoten se vzdát Epafrodita a jeho služby, aby potěšil Filipské. Epafroditus dělá to samé: chce potěšit svůj sbor – i když to vypadá, že jeho služba selhala: byl přece vyslán církví k pomoci Pavlovi, na misijní pole, ale nyní se musí vrátit, aniž by se vědělo, jak to s Pavlem u soudu dopadlo. To není slavný konec služby. To spíše vypadá jako fiasko. Ale podívejte se: to, co díky těžké nemoci Epafrodita vypadalo jako prohra, to Pán Bůh použil ke své slávě. Poslouchejte, co Pavel o tom říká:

  • v. 27  A opravdu byl nemocen na smrt; ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.

Bůh se smiloval nad Epafroditem a uzdravil jej. Tím se vlastně smiloval nad Pavlem, protože by měl jeden zármutek z a druhým a kdo ví, zda by to vše unesl. Ale zde Bůh nekončí. Tu hroznou nemoc k smrti obrací v radost. A znovu: o čí radost jde na prvním místě - o Pavlovu? Ne. Bůh dává radost filipské církvi, protože zase uvidí Epafrodita živého a zdravého. Ale ani tady Boží dobrota nekončí, ale zasahuje i Pavla - ubyde mu starostí o Filipské. Pavel pokládá Epafrodita i filipskou církev za přednější sebe a má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. To je bratři a sestry jasná a srozumitelná aplikace Pavlova učení, ilustrovaná na Epafroditově příkladu. A Epafroditus jedná stejně: riskuje svůj život, aby sloužil Pavlovi a tak i filipské církvi. Nejprve chce Pavel dobré pro Epafrodita, kterému se stýská po filipských a má o ně starost, že mají o něj trápení. Pak chce Pavel dobré pro filipské, aby se pro Epafrodita už netrápili.  Dal druhým přednost před svými zájmy. Epafroditus byl poslán, aby sloužil Pavlovi. Kvůli nemoci se nyní vrací. Vypadá to jako neúspěch jeho misie. Ale jak o něm mluví Pavel? Je povzbuzen jeho láskou k Pánu, odhodláním sloužit evangeliu až do krajnosti, vydáním se Kristu. To, co po lidsku vypadá jak prohra, to Bůh obrátil v obrovské povzbuzení apoštola Pavla, v době jeho uvěznění a vyhlídce na smrt. Je to svědectví křesťanské lásky filipské církve k Pavlovi, Epafrodita k filipskému sboru, filipských k Epafroditovi i Pavla k filipské církvi. Epafroditovo poslání tak dospělo k cíli. Úplně jinak, než si asi všichni na začátku představovali, ale přesně podle Božího záměru - k Jeho slávě a k povzbuzení mnohých. Úspěch tvé služby Bohu, milý křesťane, se nebude měřit počty obrácených lidí nebo počtem vydaných svědectví, ale tvou věrností Kristu, tvou láskou, vydaností a ochotou ke službě. Epafroditus nasadil svůj život, aby sloužil Kristu, jak čteme ve v. 30.

  • 30  neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život

Studijní překlad uvádí "vlastní život dal v sázku". Věděl, pro co ho riskuje a rozuměl, že to stojí za to, dát svůj život pro díl Kristovo. V rané církvi se po vzoru Epafrodita utvořila skupina křesťanů, kteří si říkali řecky "paraboláni", ti, co nehledí na sebe, ale riskují svůj život pro druhé. Navštěvovali vězně, sloužili nemocným a zvláště těm, kterým nikdo jiný pomoci nechtěl, kvůli nakažlivým nemocem. Zvěstovali těmto lidem Krista všude, kde byly otevřené dveře, kde je vyslechli. V Kartágu v roce 252, se křesťané pod vedením Cypriána obětovali, aby v době hrozné morové nákazy nesli evangelium nemocným. Starali se o nakažené a pohřbívali ty, co nikdo pohřbít nechtěl. Jejich věrnost Kristu i v takové situaci byla mocným svědectvím zarytým nepřátelům evangelia. Dnes se k nemocným koronavirem, kteří leží v nemocnici, jen tak nedostanete, abyste jim mohli povědět o Kristově oběti, která přináší věčný život všem, kdo mu věří. Ale co můžeme, to je jít a riskovat možná ne svůj fyzický život, ale svou pověst a postavení, svoje pohodlí a bezpečí. Můžeme se stát "parabolány", těmi co odkládají svou vlastní důležitost v očích světa a riskují pro Krista vše, těmi, kdo se světu stanou blázny pro Krista, vždyť

  • 1K 1:18  Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

Svět prochází skutečnou pandemií, která má na svědomí ne stovky, ale statisíce lidských životů každý den. Je to pandemie hříchu bezbožnosti. Nebojte se, Bůh chrání své děti před takovou nákazou, očkováním Božího slova. V důvěře Kristu můžeme proto směle riskovat a jít sloužit umírajícímu světu. Po vzoru Epafrodita. I kdyby tě to mělo stát život, můžeš si být spolu s apoštolem Pavlem jist svou budoucností:

  • 2 Tm 4:8  Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.

 

 

 

Osnova kázání