Důkazy pravosti evangelia - 1 K 15,1-11

Verze pro tiskVytvořit PDF

Evangelium Ježíše Krista

Jaroslav Kernal, Kladno 31. května 2009

Pokoj vám a milost. Znovu jsme se dnes sešli, abychom společně jako Boží lid uctívali Boha a abychom se mohli znovu zamýšlet nad Jeho Slovem, připomenout si Jeho spasení, zakusit milost, kterou nám dává a jak to připomíná apoštol Pavel - abychom:

  • Efezským 1:18-19 osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.

Chci, abychom se dnes zamysleli nad několika věcmi z Písma. Budeme pokračovat v tom, co společně studujete tady v Kladně – tedy v 1K a podíváme se 1. zpět na to, co je to evangelium, ukážeme si 2. z Bible, jaké jsou důkazy pro pravdivost evangelia a vysvětlíme si 3., jaké důsledky má evangelium pro život věřících.

Budeme teď číst z 1K 15,1-11. Otevřete své Bible a sledujte ten text spolu se mnou.

Dříve než se pustíme do vlastního textu, tak je třeba, abychom si trochu připomněli kontext. V posledních týdnech jste strávili hodně času v kapitolách 12-14, které se zabývají fungováním církve jako Kristova těla – k tomu ji Pán také vybavil různými duchovními dary. Jeden z klíčových veršů z těchto kapitol je:

  • 1 Korintským 12:7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

Ke společnému prospěchu. Křesťanství, víra je o spasení jednotlivce a je to něco velmi, velmi individuálního. Nikdo nemůže věřit za někoho jiného. A třebaže Bůh jedná s celými národy, se skupinami lidí, s městy (Lk 10), tak přes toto všechno jde vždy o spasení jednotlivce. Dobře to můžeme vidět na příkladu Sodomy. Abraham prosil za Sodomu a Bůh mu slíbil, že Sodoma nebude zničena, když v ní nalezne alespoň 10 spravedlivých. Nenalezl je a Sodoma zanikla stejně jako okolní města – Gomora a Soár. Přesto byl v Sodomě jeden spravedlivý a ten nezahynul společně s ostatními – Bůh ho vyvedl. Byl to spravedlivý Lot. A Boží milost byla ještě větší, protože se spravedlivým Lotem vyvedl také jeho ženu, která ovšem nechala své srdce v hříšné Sodomě a proto zahynula spolu s ní, když neposlechla jasné Boží Slovo a vyvedl také dvě zvrácené Lotovy dcery.

Bůh jedná s každým jednotlivcem. Vidíme, že víra je velmi individuální. Ale vedle toho, jak ukazuje verš, který jsme četli z 1K, je křesťanství také velmi kolektivní. Každý byl obdarován ke společnému prospěchu. O tom jsou kapitoly 12-14 – o tom, že jsme Kristovo tělo, ve kterém nejde především o mě, ale o společenství, o druhé a Boží slávu. Proto je mezi kapitoly 12 a 14 zasazena jedna novozákonní perla – kapitola 13 – velký hymnus o lásce. Nejkrásnější popis lásky, jaký můžeme kde najít - obětavé a na druhé zaměřené lásky.

Apoštol Pavel řešil problém zneužívání duchovních darů k osobnímu vyvýšení, zvýraznění, používání duchovních darů v církvi, řešil problém kázně a řádu v církvi – to vše na pozadí obrazu Kristova těla, které je navzájem spojené láskou. Na jiném místě píše:

  • Efezským 4:15-16 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo,

pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Takové tělo měli budovat křesťané v Korintu. Takové tělo musíme budovat také my. Takové tělo má jedinou hlavu, jediný základ – a tím je Kristus. A to je přesně to, o čem je náš dnešní text. Takto navazuje na předchozí kapitoly. Rozhádané a rozbité církvi Pavel připomíná jediný základ – evangelium. Evangelium o vzkříšeném Kristu, což je také začátek dalšího velkého oddílu v listu Korintským – tématem vzkříšení se Pavel potom zabývá až do konce patnácté kapitoly.

Pojďme tedy nyní k prvnímu bodu a podívejme se na to, co nám náš text říká o evangeliu.

1-2 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.

Tou úplně první věcí, kterou se dozvídáme je, že evangelium není jenom pro lidi nespasené, pro nevěřící, ale evangelium je také pro věřící. Evangelium o spasení skrze Ježíše Krista. Pavel ho tady připomíná bratřím. Je to jistě zajímavá souvislost, když si uvědomíme návaznost na předchozí text, kde napomíná církev ke kázni a pořádku a kárá je pro nedostatek jejich lásky a vzájemného budování.

To řecké slovo „připomínám“ znamená „dávám vám najevo, oznamuji, připomínám, vysvětluji nebo objasňuji“. A toto všechno Pavel píše bratřím, věřícím – těm, kteří již vyznali Ježíše jako Pána svého života. Co jim to apoštol připomíná? Evangelium, které jim kázal, které přijali a skrze které byli také spaseni.

Připomeňme si tedy, co je to evangelium. Náš text nám říká, že skrze něj docházíme spasení.

  • Římanům 1,16-17 neboť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. Neboť v něm je zjevena Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: "Spravedlivý pak bude žít z víry."

Neexistuje žádný pan Dokonalý někde v daleké Asii nebo Africe, který nikdy neslyšel evangelium a který žije tak svatým životem, že by ho Bůh musel spasit pro jeho dobré skutky. Boží Slovo jasně dosvědčuje, že není nikdo, kdo by se mohl ukázat před Boží tváří.

  • Římanům 3,23 všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

Ano, dokonce starověký mudrc prohlásil, že

  • Kazatel 7,20 není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil

Ano moji milí, je potřeba si to přiznat a postavit se k tomu čelem, že každý člověk je hříšník a potřebuje zachránit před hněvem svatého Boha. Proto Bible říká, že evangelium je Boží moc ke spasení člověka, Boží moc ke spasení každého, kdo věří.

Představte si člověka, který se topí. Myslíte si, že se může člověk, který se topí, sám zachránit? Jestliže se někdo začne skutečně topit, potom už tu musí být nějaký plavčík, nebo lidé, kteří budou rozhodnuti pomoci takovému člověku. Někdy je to velmi jednoduché – stačí mu hodit kruh, někdy je to naopak velmi komplikované.

Stejné je to s námi v duchovním slova smyslu. Před Bohem, který je svatý, jsme jako lidé, kteří se topí. Je to

ještě horší – Bible říká, že jsme mrtví. Už jsme se utopili a kvůli svému hříchu nemůžeme mít vztah s naším Stvořitelem, s Bohem.

Proto sám Bůh přichází s řešením této situace – a to je evangelium – dobrá zpráva o záchraně v Ježíši Kristu. Proto tady Pavel říká, že evangelium je základem, na kterém stojíte. Není to poprvé, co jim Pavel v tomto listě připomíná základ, který byl položen jednou provždy, vzpomínáte?

  • 1 Korintským 3:10-13 Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo.

Je jenom jeden základ, na němž se dá skutečně stavět a tím základem je Kristus – ten Kristus, který nám byl zjeven skrze apoštoly a proroky v Božím Slově. Je jenom jedno jediné evangelium, jenom jedno, které přináší spásu, jenom jedno, které apoštolové zvěstovali. Apoštol Pavel se sešel s ostatními apoštoly:

  • Galatským 2:1-2 Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo.
  • Galatským 2:6-7 ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili; naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům.

Jediné evangelium bylo kázané židům i pohanům a přináší spásu oběma. I my jsme skrze něj byli zachráněni. Proto také mohl napsat právě galatským církvím varování ohledně jiného evangelia:

  • Galatským 1:7-9 Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

Zdá se, že když psal Pavel tento list do Korintu, tak už tušil určité problémy, které by mohly přijít později a které skutečně také později přišly. Myslím, že to je důvod, proč znovu připomíná evangelium. Jenom několik měsíců potom, co korintským připomněl evangelium, jim musel napsat:

  • 2 Korintským 11:4 Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!

Moji milí, přesně tohle je důvod, proč potřebujeme znovu slyšet evangelium. Znovu a znovu se ujišťovat, že základy, na kterých stavíme, jsou těmi správnými základy. Že to není něco pokřiveného, že náš pohled se nezdeformoval nějakou světskou filozofií nebo rádoby křesťanskými názory. Jenom evangelium totiž přináší skutečné spasení, jak je to uvedeno ve druhém verši. Ovšem jsou zde ještě dvě věci, které doslova volají po vysvětlení:

  • 1 Korintským 15:2 držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.

První věc, kterou Pavel říká, je že se mají držet evangelia tak, jak jim ho zvěstoval. Za okamžik v textu uvidíme, že jedna z těch podstatných věcí, byla realita tělesného vzkříšení Ježíše Krista. Když se držíte evangelia, tak, jak jsem ho zvěstoval. Když pevně stojíte na tělesném vzkříšení Ježíše Krista. Vždyť to je samotný základ a jádro evangelia. Na jiném místě čteme:

  • Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Můžeme vyznávat a věřit v Krista, ale pokud popíráme tělesné vzkříšení, nemůžeme být spaseni. Tělesné vzkříšení Krista je základ a Pavel v následujících verších předkládá řada důkazů tohoto vzkříšení. Ale než se tam dostaneme, tak se ještě na okamžik zastavme.

Stává se dnes špatným zvykem, že křesťané přestávají rozlišovat, kdo je a kdo není křesťan. Stačí, že někdo o sobě tvrdí, že věří a je to v pořádku. Potom jsou mnozí považovaní za Boží muže, ačkoliv tomu tak vůbec být nemusí. Tento týden jsem četl jedno starší číslo časopisu jedné české evangelikální denominace a byl tam článek věnovaný Martinovi Lutherovi Kingovi. Byl tam uveden jako vzor víry, ačkoli v samotném článku bylo napsané, že nevěřil v historicitu Kristova vzkříšení – jinými slovy – nevěřil, že Kristus vstal tělesně z mrtvých. Podle Písma takový člověk není spasený. Nemůže být vzorem víry!

Celá jedna denominace vyznává, že „Základem jejich víry v Ježíšovo vzkříšení není jeho tělesné, hmotné zmrtvýchvstání, nýbrž duchovní setkání Vzkříšeného s jeho apoštoly a učedníky. Ze svědectví Nového zákona o Vzkříšeném vyrozumíváme, že evangelní podání o prázdném Ježíšově hrobu a tělesném zmrtvýchvstání není zprávou o historické události, nýbrž obraznou zvěstí o Božím činu skrytém lidskému zraku.“

Toto je přesně to, o čem mluví závěr druhého verše – víra takových lidí je marná! Jestliže nevěří v tělesné vzkříšení Krista, tak nejsou spasení. Samozřejmě, že nemůžeme nějak paušálně odsoudit lidi z nějaké denominace – Bůh jedná s jednotlivci. Ale zkoumejme víru lidí a jejich vyznání a zkoumejme vlastní víru a naše vyznání. Protože to, o čem mluvíme, je věcí velice osobní. Věříš tomu, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých? Věříš tomu, že Pán žije?

Žijeme v době, která zpochybňuje všechno. Nedávno jsem mluvil se svou učitelkou angličtiny o tom, že Ježíš vstal z mrtvých a ona mi namítla, že křesťané věří, že vstal z mrtvých, ale neví se to. Tak jsme mohli mluvit o tom, že to není prázdná víra křesťanů, ale vzkříšení je historický fakt. Podívejme se do následujících veršů:

3-4 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,

Všimněte si prosím, co Pavel říká. Odevzdal jsem vám, co jsem sám přijal. Znovu je tu stejná zvěst. Mnoho let potom, co se Pavel setkal s Kristem na cestě do Damašku, předal totéž evangelium, které zachránilo jeho samotného před Božím hněvem také korintským. Kristus zemřel za naše hříchy. Haleluja! Jsme zachráněni. Ježíš Kristus dobrovolně zemřel na kříži za hříchy lidí. Beránek Boží, který snímá hříchy světa.

  • Jan 10:17-18 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."
  • Titovi 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Zemřel za naše hříchy. A každý, kdo v Něho věří, bude zachráněn. Tady máme v jediné větě shrnuté celé evangelium. Jádrem evangelia je smrt a vzkříšení Ježíše Krista. V knize Skutků to můžeme vidět takřka na každém kroku (stránce). Ježíš zemřel, byl pohřben a byl vzkříšen.

A všimněte si také několikanásobného svědectví, které tady je. Pavel to přijal od samotného Krista. Ale všechno – celé toto evangelium – je jasně dosvědčováno Písmem. Dvakrát se Pavel odvolává na Boží Slovo. To je naše jistota. To byla vždycky jistota Božího lidu. A vždycky to byla ďáblova strategie toto Boží Slovo zpochybnit, udělat ho neurčitým, nejasným. Ale Písmo svědčí o Kristu – jasně a srozumitelně. O jeho smrti za naše hříchy, o jeho pohřbu, o jeho vzkříšení. Všechno se to stalo podle Písem.

Celý Starý zákon svědčí o Pánu, Kristus je jeho vrcholem, jeho naplněním, završením. Židům řekl:

  • Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

A jinde čteme, že to, co je ve Starém zákoně, v nařízeních, slavnostech, obřadech, přikázáních

  • Koloským 2:17 To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.

Svou strašlivou smrtí zaplatil za naše hříchy a svým tělesným vzkříšením nás ujistil, že budeme v nebi s ním. Všechno, co o něm bylo napsáno, se splnilo do nejmenších detailů. Mohli bychom procházet evangelia – a zvlášť Matouš na to poukazuje – a ukazovat si, jak se na Ježíšově životě krok za krokem naplňovalo Písmo. Samotné Boží Slovo je tím nejlepším a nejdůvěryhodnějším svědkem evangelia. Ale jsou zde také další svědkové:

5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.

Vzkříšený Kristus se zjevil mnoha lidem nezávisle na sobě. Boží Slovo říká, že prvním byl Petr. My nikde nemáme přímý záznam o tomto setkání, ale víme o něm ze dvou míst. Toto je jedno a druhé je u Lukáše ve 24 kapitole – dva učedníci jdou do Emaus a po cestě se k nim připojí vzkříšený Pán. Oni ho nepoznali, a on je vyučoval všechno o Mesiáši – o tom, že musí trpět, být ukřižován a vstát.

  • Lukáš 24:27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Potom ho poznali a on jim zmizel z očí. Tehdy se otočili a upalovali zpátky do Jeruzaléma za ostatními. A všimněte si, co jim apoštolové řekli, když tito dva dorazili:

  • Lukáš 24:34 Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi."

Myslím, že to nebylo dlouhé setkání a muselo dojít ještě k dalším setkáním s Petrem, a nakonec k tomu, kdy byl Petr duchovně obnoven po svém trojím zapření Pána před ukřižováním – jak to čteme u Jana ve 21. kapitole. Tam už bylo i jasné povolání ke službě: Pas mé beránky. Petr se mnohokrát setkal se vzkříšeným Pánem a byl povolán i vyslán svým Pánem ke službě. Ovšem to první setkání proběhlo někdy v neděli brzo ráno, hned poté, co ženy oznámily apoštolům, že hrob je prázdný.

Ještě týž den se Pán ukázal dvanácti apoštolům. Z Lukášova textu, který jsme četli před chvílí je jasné, že v horní místnosti v Jeruzalémě nebylo shromážděno pouze oněch dvanáct Ježíšových učedníků, ale byli tam s nimi také další – jsem přesvědčen, že včetně Matěje, který potom nastoupil na místo Jidáše a doplnil počet Dvanácti. Proto mohl Pavel napsat, že se zjevil Dvanácti.

  • Jan 20:19-20 Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.

Jeden z nich však s nimi nebyl – Tomáš. Ale i jemu se Pán ukázal společně s ostatními – hned další neděli.

  • Jan 20:24-29 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pána a můj Bůh." Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."

Ukázal se Petrovi a potom Dvanácti. Ale byli zde ještě další:

6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.

Zjevil se 500 lidem najednou. Ukázal se jim v těle. Kdy se to stalo, o tom můžeme jenom spekulovat. Bible nám o tom nic bližšího neříká. Jediné, co víme, že tady bylo pět set věřících – věřících v Krista a všichni se setkali se vzkříšeným Pánem. A setkali se s Ním nejen duchovně, ale fyzicky, tělesně. Mohli udělat přesně totéž, co udělal již předtím Tomáš – sáhnout do jeho ran a vložit ruku do Jeho boku.

Pavel tady uvádí těchto 500 jako jasný důkaz. Jako kdyby korintským říkal – jděte se jich zeptat, vždyť většina z nich je ještě naživu. Ale někteří už zemřeli. Přesto tady byli živí svědkové, kteří se setkali s Ježíšem. Setkali se s ním podobným způsobem, jak to popsal apoštol Jan:

  • 1 Janův 1:1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.

Tady máme jasné svědectví. Přesto tady Pavel ještě nekončí, ale jde ještě dál.

7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.

V Novém zákoně nacházíme tři Jakuby – dva z nich jsou mezi dvanácti apoštoly – Jakub Zebedeův, první z apoštolů, který zemřel pro svou víru, a Jakub Alfeův. Dalším Jakubem, který není mezi dvanácti a o kterém tedy bude řeč v našem verši je Jakub, syn Marie a nevlastní bratr Ježíše Krista. Jakub, který dlouhou dobu nevěřil v Krista, ale poté, co se s ním setkal, nacházíme mezi apoštoly a později je jmenován jako sloup církve.

Tento Jakub měl poslední slovo na prvním „koncilu“ církve v Jeruzalémě, jak o tom čteme ve Sk 15. Tento Jakub je autorem listu Jakubova, tento Jakub byl nazýván „velbloudí kolena“ protože prý měl na kolenou mozoly od vytrvalých modliteb. Tento Jakub byl dlouho skeptikem, ale poté, co se setkal s Kristem, se nazývá otrokem Ježíše Krista.

  • Jakub 1:1 Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení.

A potom je zde ještě jedna pozoruhodná poznámka – ukázal se VŠEM apoštolům. Ježíš se po svém vzkříšení ukázal všem apoštolům. A v následujících verších uvidíme, že i Pavlovi. A apoštol Pavel, když obhajuje své apoštolství, tak píše:

  • 1 Korintským 9:1 Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána?

Jednou z charakteristik skutečného apoštola, toho apoštola, o kterém Pavel mluví v kapitole 12, že je darem pro Kristovu církev, je, že se setkal se vzkříšeným Pánem.

Pokud toto místo tvrdí, to co se zdá, že tvrdí při jednoduchém a zběžném čtení, tak z toho vyplávají velmi podstatné věci. Je to velmi radikální slovo pro všechna tzv. apoštolská hnutí současnosti, počínaje apoštolskou posloupností v katolické a dalších církvích a charismatickou novou apoštolskou reformací Petera Wagnera konče. Chtěl bych, abyste nad tím přemýšleli. Je to vážné slovo, a pokud se Pán opravdu ukázal všem apoštolům, tak z toho vyplývají závažné důsledky pro různé moderní „apoštoly“.

Ale Pavel ve své argumentaci nezůstává jenom u všech apoštolů, ale ještě pokračuje:

8-9 a naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Já jsem přece nejmenší z apoštolů; ani nejsem hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval Boží církev.

Tady se už dostáváme ke konkrétním důsledkům evangelia pro lidský život.

Nejprve je tady zdůraznění, které se týká znovu apoštolství – předtím se zjevil všem apoštolům a naposledy, jako poslednímu, se zjevil Pavlovi. Jako nedochůdčeti. Doslova tam je něco jako potrat, dítě, které se narodilo předčasně. Pavel nebyl mezi učedníky od počátku, jako ostatní. Pavel se stal křesťanem mnohem později – a to dokonce jako pronásledovatel Kristovy církve. Proto říká, že ani není hoden jména apoštol. Přesto jím je a své apoštolství často dokládá a korintským dokonce dokazuje.

Evangelium o Boží milosti proměnilo pronásledovatele v apoštola – v nejhorlivějšího obhájce Kristova. A dodnes můžeme vidět stejnou práci evangelia na dalších lidech. A je to jeden z těch vážných argumentů, které mluví ve prospěch křesťanství – proměna člověka, proměna charakteru, proměna postojů, smýšlení, životního stylu. A to vše vychází z víry ve vzkříšeného Krista.

I dnes se pronásledovatelé stávají křesťany. Když jsme před lety byli s Peterem v Kazachstánu, tak jeden ze studentů v semináři, kde jsme učili, byl bývalým muláhem – učitelem islámu. Musel utéct ze své vesnice, protože jinak by ho zabili. Ztratil celou svou rodinu, protože se stal křesťanem. I já sám jsem se stal křesťanem, když jsem chtěl dokázat, že křesťanství je hloupost a nesmysl. Chvála Pánu za to, že takto jedná s lidmi.

10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

Všimněte si, jak nás tady Pavel vrací zpátky do 12 kapitoly. Neměl bych být apoštolem, říká, ale jsem jím. A jsem jím jenom z Boží milosti. Jenom proto, že:

  • 1 Korintským 12:11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

To je Boží milost. To slovo je také pro nás. Boží milostí jsem to, co jsem. Máme vzdávat Pánu chválu za to, co jsme. Protože to je jeho dílo. To On v nás takto působí.

  • Filipským 2:13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

To je Boží milost. Přesto zde Pavel dodává, že naše aktivita není vyloučena:

  • Filipským 2:14 Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování,

Vy jednejte. Tato milost nebyla nadarmo. Mnohem víc jsem se napracoval. Vede nás to k posledním dvěma věcem. Ta první je věcí teologickou a je věcí naprosto zásadního významu, protože se znovu týká podstaty evangelia. Předtím to bylo tělesné vzkříšení Krista a zde jde o Boží milost. Jsme spaseni z milosti.

  • Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

I dnes je mnoho těch (celé denominace, dokonce i ta největší), kteří vyznávají, že nestačí pouhá milost přijímaná vírou, ale že musíme přiložit ruku k dílu, aby nám Bůh mohl připočítat k dobru nějaké ty dobré skutky. Ale všimněme si v našem textu, komu připočítává Pavel dobré skutky – Boží milosti.

  • Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

A to je ta poslední věc v tomto verši. Boží milost v našich životech je aktivní. Vede k aktivnímu životu víry.

11 Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.

A tady se vracíme zpátky, na samostný začátek – k jednomu evangeliu, které je zvěstováno.

Celý ten text nás vede k tomu, že musíme zkoumat evangelium, protože to je základ, na kterém stojíme. Musíme dělat duchovní revize – zda evangelium, které vyznáváme, odpovídá tomu evangeliu, které je nám zjeveno v Písmu. Totéž máme dělat, kdykoliv chceme spolupracovat s dalšími křesťany, toto musíme dělat, když čteme křesťanskou literaturu, když sledujeme křesťanské pořady, když navazujeme přátelství s dalšími křesťany.

Nemusíme se bát, že naše víra bude nějak zpochybněna – stojí na pevných základech. Je totiž zakotvená v historických událostech. A to takovým způsobem, že to dosvědčuje jak samotný Bůh ve svém Slově, tak lidé, kteří se s Kristem setkali.

Konečně vidíme, že víra není jenom nějakým intelektuálním přitakáním k historii, ale má dopad na náš každodenní život. Pokud ne, je mrtvou vírou. Ale skutečná víra se šíří jako lavina, takže další lidé se stávají křesťany.

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer