CO ZNAMENÁ BÝT POSLUŠNÝ JEŽÍŠI KRISTU?

 

CO ZNAMENÁ BÝT POSLUŠNÝ JEŽÍŠI KRISTU?

(Fp 2,12-18)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 7. února 2021

Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.

Židům 12:1-2

  1. Úvod

Milost vám a pokoj, v Kristu Ježíši, Bohem milovaní!

Stále se nacházíme uprostřed společenské krize v naší zemi, která je způsobená reakcí na šíření nového koronaviru. V jednu chvíli se zdá, že svítá naděje na dohledný návrat do "normálu" doby před koronakrizí, a to díky očkování, aby za nedlouho začaly zase mezi lidmi převažovat obavy, zda se to skutečně stane a zda je to vůbec bezpečná cesta nechat se očkovat. Co jako křesťané máme dělat my? Máme se bát anebo beze strachu přijímat řešení zajišťovaná státem? Kde je pravda uprostřed všech těch protichůdných informací, které slyšíme v televizi anebo čteme na internetu? Svítá anebo bude stále větší tma?

Kéž jsou oči církve dnes o to více upřeny na Krista. Co na to On? Má pro nás odpovědi? Má pro nás vedení? Nemlčí snad Bůh? Věřím, že Bůh k nám dnes mluví - a to velmi hlasitě. On svrchovaný vládce a Pán, Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm (Sk 17:24), není němý, ani nespí, ani neodcestoval, jako němé modly Jezábeliných proroků, když se shromáždili na Karmelu (1Kr 18:27)! Bůh je živý a jedná s tímto světem! Stačí se rozhlédnout. Kdo má moc sehnout záda celého světa skrze okem neviditelný virus? A přece svět nechce slyšet ani takovou výzvu k pokání. Apoštol Pavel, jak o něm čteme v Božím slově v listu Filipským, procházel podobnou situací. Ne že by ho sužoval zákeřný virus. A přece ta situace vyvozuje podobné otázky v Pavlově mysli, jakými se zaobíráme my. Nejspíše v římském vězení, daleko od bratrů a sester filipské církve, drahých přátel, u jejichž znovuzrození - alespoň některých, sám byl, když jim před lety kázal evangelium (Sk 16), neví tento Pavel, zda a kdy vyjde z vězení na svobodu anebo zda vyslechne rozsudek a zakusí smrt. Kam upřel svou naději vězeň pro Krista, apoštol Pavel? Právě na toho, který ujišťoval i Jana:

  • Zj 1:17-18 "Neboj se. Já jsem první i poslední, 18  ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.
  1. Žijte ve světle Kristovy oběti na kříži (v. 12)

A přesně k Pánu pánů, Králi nepomíjejícímu, k Beránku, který zvítězil, když porazil smrt, k tomuto Kristu vede ve svém listě Pavel nejenom filipskou církev, ale i sám sebe! Jestli má člověk nalézt nějaké povzbuzení uprostřed soužení, jestli může mít v tomto životě nějakou naději, jestli může nalézt sílu k životu v tomto padlém světě, pak musíme upřít svůj duchovní zrak jen a jen k Ježíši Kristu! A přesně sem vede Pavel filipskou církev:

  • Fp 2:5-8  Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: 6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Jednejte jako váš Spasitel Ježíš Kristus, abyste vedli život hodný Kristova evangelia (1:27). On z lásky k nám nelpěl na svém způsobu bytí rovném Bohu, kvůli nám se zřekl všeho, co měl a kým byl u Otce na věčnosti a stal se tím nejponíženějším služebníkem, který umýval nohy hříšníkům  a nakonec vydal pro ně i svůj život!

Ježíš Kristus.

Ano, přemýšlíme o tom, jak napodobovat a tak následovat Ježíše v jeho službě. Ano, chci být služebník, jako On. Ale podívejte se, co Pavel a skrze něj tedy Duch svatý, chce, abychom pochopili pro náš život, abychom ho žili jako lidé hodní Kristova evangelia!

  • 12  A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní - nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti - s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.

Duch svatý nevede Pavlovu mysl a tím ani naše soustředění, aby bylo zaměřené jen na pokornou službu vtěleného Krista. Obrací naši pozornost na něco velmi důležitého: na poslušnost.

  1. Jak jste vždycky byli poslušní

Jako jste byli poslušní vždycky, píše Pavel ve verši 12, tak buďte poslušní i nyní. Jako Kristus v poslušnosti Otci podstoupil i smrt a to smrt na kříži (v. 8), tak buďte i vy poslušní. Máme být poslušní. Čekali bychom výzvu apoštola Pavla: buďte služebníky druhých, buďte pokorní, buďte vytrvalí ve víře až na smrt. Ale on píše: buďte poslušní. Nový zákon nás, moderní lidi 21. století, kteří si tak rádi zakládají na své svobodě a nezávislosti na druhých či na vnější autoritě, tak překvapivě často volá k poslušnosti! Nejen někoho, ale všechny skupiny, každého člověka a zvláště v církvi:

  • Ef 6:1  Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem.
  • Kol 3:18  Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu.
  • Ef 6:5  Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista.
  • 1Pt 5:5  Stejně se i vy mladší podřizujte starším.

Církvi:

  • Žd 13:17  Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat.

Nakonec:

  • Ef 5:21  V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:
  • Ef 5:24  Ale jako církev je podřízena Kristu, ...

Praktická poslušnost a podřízenost končí naší poslušností a podřízeností druhým lidem v církvi, protože ta samá poslušnost a podřízenost začíná u mé podřízenosti Kristu! A pokud se někdo brání poslušnosti a podřízenosti bratřím a sestrám v církvi, pak v konečném důsledku odmítá podřízenost Kristu. To je velmi závažné. Protože jedině takový život v podřízenosti druhým nás může bezpečně vést k životu v bázni a chvění (v. 12b).

  • 12  A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní - nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti - s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.

Vždy žijte ve světle Kristovy oběti na kříži. Dvě upozornění musíme povědět na začátek, abychom dobře chápali Pavlův příkaz církvi. Zaprvé - náš text není výzvou k nevěřícím lidem, aby začali pracovat na své spáse. To nejde - neobrácené srdce se nemůže a ani nechce podřídit Bohu (Ř 8:7). Ne, tento text je určen církvi: s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Zadruhé - je to Bůh, kdo jediný může odpouštět hříchy, a to kvůli dostatečné oběti za hřích, kterou dal Pán Ježíš. Sám sebe za nás vydal. K ní se už nedá nic přidat - žádný náš skutek, byť by byl sebevětší a sebelepší.

  • Jsme ospravedlňováni zadarmo Boží milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Ř 3:24)
  1. Uvádějte ve skutek své spasení

Proto požadavek uvádět ve skutek své spasení ukazuje spíš na ovoce víry ve tvém životě, milý křesťane. Bůh tě spasil: to je hotová věc! Je to nezměnitelná skutečnost, započatá Božím svrchovaným rozhodnutím na věčnosti již před stvořením světa (Ef 1:4). Je to skutečnost Bohem potvrzená na kříži Golgoty: bylo za tebe zaplaceno výkupné! Bůh ti dal do srdce víru ve vzkříšeného Krista - věříš a to je důkaz tvého spasení. A teď, říká Pavel, proměňuj každou oblast svého života do nové podoby: do důsledků svého spasení. Jak? Myslím, že nám pomůže, když si budeme pokládat tyto otázky: co ještě zbývá v mém životě udělat, aby můj život byl důkazem mé spásy? A pod slovem "udělat" mám na mysli mnoho: modlit se, studovat Písmo, říkat ne pokušení, odhazovat hřích, který se nás tak snadno přichytí, a tak dále. Co ještě zbývá, abych byl svatý, jak to chce Bůh. Jsou to otázky podobné těmto:

Za co se ještě zbývá modlit? Jak konkrétně a za co se mohu modlit v životě mého bratra, sestry, který sedává ve shromáždění vedle mě? Jak ještě mohu sloužit tomuto stádečku církve, kam mě Pán povolal? Anebo v jiných oblastech: Co ještě zbývá uskutečnit, aby mé manželství bylo důkazem, že jsem spasený Ježíšem Kristem. Co ještě zbývá, aby i mí nevěřící přátelé, sousedé, spolužáci nebo spolupracovníci řekli: Ten člověk je jiný než my. On jedná jinak než my, on jinak i smýšlí. Ne jako bezbožný svět, ale k Boží slávě! To je ovoce posvěcení v práci, ve škole, při jednání na úřadě, v rozhovoru se sousedkou, ...

  1. S bázní a chvěním

Dívejte se na Ježíše, Boha v těle, ve verších 6-11! Pak nemůžete jinak, než nést ovoce spasení s bázní a chvěním. Ne ze strachu před Božím odsouzením, když se vám to snad příliš nebude dařit. Jste přece Boží děti a ne Jeho nepřátelé! Byla za vás prolita krev Božího Syna! Jak by na to mohl Bůh zapomenout? Nikdy!

  • Ř 8:1  Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

Bázeň a chvění přichází při poznávání Boží velikosti a svatosti. Kdo by neměl bázeň, kdo by se nechvěl, když ve víře v Krista znovu čte verše 6-11! To je náš Bůh "Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." (Zj 4:8)  Svatí v nebi zpívají:

  • Zj 15:3-4  "Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů.  Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo."
  1. Bůh sám nás k tomu zmocňuje - zdroj křesťanovy síly (v. 13)

Slyšeli jste už ten povzdech? Ale já nemám sílu stále být Bohu poslušný! Zdroj té síly uskutečňovat své spasení nikdy nehledej v sobě. Nenajdeš ji tam. Zdrojem křesťanovy síly k posvěcenému životu je jedině Bůh sám! Pavel nám to vysvětluje:

  • 12:3  Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

První část tohoto verše obsahuje nesmírně důležitou pravdu, skutečnost, pro náš křesťanský život!

  1. Zdroj křesťanovy síly

Je to Bůh, kdo v nás působí... Slovo použité v řečtině na tomto místě, dobře známe: energeo. Bůh v nás působí svou mocí. Jak si to můžeme představit, že Bůh v nás jedná, že chceme a činíme, co se mu líbí? Může nám pomoci příklad ochrnutého člověka v Janovi 5.

  • J 5:2-9  V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. 3  V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody. 4  Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. 5  Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. 6  Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?" 7  Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde." 8  Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!" 9  A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil.

Ježíš řekl: vstaň, vezmi své lože a choď! Boží moc v tu samou chvíli uzdravila ochrnuté tělo, aby bylo schopno vstát. Ale byl to ten muž sám, kdo v moci Páně vstal a šel! To, čeho dříve sám od sebe ten muž nebyl schopen - tedy chodit, to nyní v moci Boží může udělat a dělá! Někdo dnes říká: To vše je jen Boží milost, že křesťan jedná k Jeho slávě. Ano, k tomu musíme říci jedině: ano! Ale nemůžeme si myslet, že Boží moc je jako droga vpravená do žil, která po chvíli zcela změní a ovlivní chování člověka, který ani vlastně neví, co dělá. Ne! Náš text říká: Bůh pracuje v tobě, a proto ty máš uskutečňovat, to co On v tobě činí. Můžeme si to celé představit na příkladu varné konvice. Co je třeba, aby se v ní začala vařit voda? Ano, musí být zapojena do přívodu elektrické energie, teprve pak bude ohřívat vodu.

  1. Motivy Božího jednání

Jak to Pán Bůh dělá, že chceme a činíme, co se mu líbí? Písmo má odpověď i na tuto otázku. Pojďte se mnou do

  • Eze 36:26-27  A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. 27  Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

To je to tajemství! Boží Duch v nás působí. A dělá to z jednoho důvodu: Bohu se líbí, když naše touhy i jednání jsou k Jeho slávě. On má potěšení v milosti a spasení hříšníků. Naopak, netěší se z hříchu ani z trestu za hřích:

  • Eze 18:23  Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?

Dvě věci vyplývají z nádherného Božího ujištění pro nás: Otec v nás bude pracovat svým svatým Duchem, dokud se nesetkáme s Kristem ve slávě. Nepřestane, protože nás miluje a chce, abychom rostli v posvěcení a byli mu tak v této charakteristice čím dál víc podobní. A druhá aplikace je podobná. Protože Bůh v nás začal své dobré dílo, s pohledem upřeným na Služebníka Krista nemůžeme ustat v následování Krista v poslušnosti. Nejde to. Protože je křesťan učiněn skrze víru křesťanem, půjde a bude hledat, jak být více poslušný Kristu. To, co děláme dnes - objevujeme co znamená Boží vůle pro náš život zjevená v Písmu - je přesně způsob, jak to dělat. Jsme ratolesti a Kristus je vinný kmen. Zůstaneme-li v Kristu, poneseme ovoce (J 15). Bohu se líbí dobré, užitečné, budující a posvěcující dílo křesťanského života. Tím bude oslaven na nás, kteří se neřídíme vlastní vůlí, ale vůlí Ducha, který zjevuje a oslavuje Krista mezi námi a v nás. Pán Bůh nás dokonce činí světlem v tomto světě.

  1. Bůh nás činí světlem ve světě (v. 14-16)
  • 14  Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, 15  abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, 16  držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.
  1. Bez reptání a pochybování (14)

Sbor ve Filipis měl zjevně potíže s jednotou  křesťanů mezi sebou. O tom jsme se přesvědčili v oddíle 1:27 až 2:4. Reptali dokonce tak moc, že je musí apoštol Pavel napomínat? Reptali dokonce proti Bohu samotnému, jako reptali Izraelci na poušti po vyjití z Egypta proti Hospodinu? Reptali kvůli své životní situaci? Reptali kvůli svým spoluvykoupeným bratřím a sestrám? Nebo reptali kvůli bezbožnému světu, do kterého je Bůh postavil? Nevíme. Ale co víme, je jasný příkaz Božího slova: nereptejte ani proti Bohu, ani proti lidem ani proti situaci, do které vás Pán postavil. Reptání a pochybování vede k oslabení svědectví evangelia ve tvém životě. Bůh nám dává jiný, lepší cíl: abychom byli bezúhonní a ryzí.

Dočetl jsem se, že jednou Martin Luther řekl něco nepěkného o Janu Kalvínovi. Kdo jste četl Lutherovu knihu O zotročené vůli, tak jistě víte, že Luther nechodil pro drsná slova daleko. A přece Kalvínova odpověď byla tak pokorná. Na urážku odpověděl: Ať mě Luther klidně nazývá ďáblem. Já to o něm nikdy neřeknu, protože vím, že Luther je ten nejvzácnější a nejodvážnější služebník Páně. Nereptal, ale jednal bezúhonně a ryze. Spurgeon říká, že takové jednání - tedy bezúhonné a ryzí, je jako jednání ovce: ta nemůže kousat, protože nemá vpředu horní zuby; nemůže ani drásat, protože nemá drápy, a protože nemá ani žihadlo, tak nemůže ani nikomu vbodnout jed do těla. Možná bychom se měli nad tímto vzorem ovce více zamýšlet.

  1. Sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět (15)

Místo ke stěžování si a k životu v rozepřích, nás Pán povolává k jinému úkolu:

  • 15  abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět,

Některé překlady mají: v němž - tedy ve světě - svítíte jako hvězdy.... Už svítíte. Díky Božímu dílu ve vás už svítíte. A Pavel nás vybízí: buďte bezúhonní a ryzí, abyste svítili čím dál víc! Co dělá světlo? Tam, kde se rozsvítí, je hned vidět skutečnost. Když půjdu do sklepa pro brambory, lehce ve tmě zakopnu o nějaké další věci, které ve sklepě jsou. Ale když rozsvítím, hned vím, kde leží prázdné lahve a můžu se jim vyhnout na cestě k  bedně s bramborami. Světlo také vede, když se ocitneme ve tmě. Nemusím připomínat známou pohádku o Jeníkovi a Mařence - uviděli světlo a to je dovedlo až do civilizace. Světlo také varuje před nebezpečím. Ne nadarmo se stavěly na skalnatých mořských pobřežích majáky, aby upozorňovaly mořeplavce na nebezpečné útesy při cestě do přístavu. Světlo také povzbuzuje. Po dlouhé zimě, kdy bývá zataženo a den je krátký, objevuje se zpravidla v únoru již slunce a přichází i den nádherně zalitý slunečními paprsky jako předzvěst ústupu zimy a přicházejícího jara. A světlo také přináší bezpečí. Nezřídka se malé dítě bojí samo ve tmě. Rozsviťte mu, byť slabou lampu, a uklidní se.

Právě jsem stručně popsal několik fyzických skutečností, souvisejících se světlem. A bratři a sestry, to samé platí v duchovní rovině. Kam přijde světlo evangelia Ježíše Krista, tam jsou lidské životy vedeny do bezpečí, do naděje, do odpočinutí duše i těla: k Bohu věčnému, který pro Kristovu oběť odpouští hříchy, osvobozuje vězně ze tmy a obdarovává je věčným životem. Bratři a sestry! Váš život není zbytečný! Držte se Krista a budete zářit lidem kolem sebe životodárnou zvěstí evangelia. Pak ať jsi malý anebo vysokého věku, Bůh tě učinil nádherným nástrojem požehnání druhým lidem kolem tebe! Jaké privilegium! Jaká výsada! On nás učinil v Kristu skrze víru svými služebníky, svým nástrojem, kterým se hlásá spravedlnost z víry v Krista Ježíše!

  1. Držte se Krista (16)

To světlo není z nás - že by lidé kolem museli říkat: o jak skvělý člověk je tento... Jan, Zbyněk, Olda... nebo kterýkoliv jiný křesťan. To světlo, které osvěcuje svět, je určeno v 16. verši: držte se Slova života. Slovo života je jen další z výrazů Božího slova, kterým je označen Kristus: On je světlo světa, Slovo života, Chléb života (J 6).

Nemusíte se bát, že budete nedostatečné světlo, protože nejste již dostatečně svatí, jako Bůh je svatý. To světlo nejsme my: je to Kristus v nás! A jeho světlo světu je dostatečné! Kamkoliv nás pošle, tam bude svítit jeho světlo!

  1. Jistá cesta radosti (17-18)

Ne nadarmo se listu Filipským přezdívá Epištola radosti.  A není náhodou, že apoštol Pavel je nazýván Radostný vězeň. Ano, dovedu si představit, že právě list Filipským bude nejlepším povzbuzením pro křesťana, který se ocitne kvůli víře ve vězení! Bude jistě hltat ta slova o radosti, která je v Kristu i uprostřed po lidsku beznadějné situace, ve které se ocitl. A po určitou dobu jsem si nedovedl představit, jak by mohl být tento Pavlův dopis užitečný do naší sborové situace. Ale Pán je mocný.

  • On je ten, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, 21  jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen. (Ef 3:20)

Od té doby, co jsme ho společně začali studovat, vidím, že  Duch svatý dělá přesně to, k čemu byl tento list napsán, i mezi námi. Přináší radost z Krista nezávisle na okolnostech, ve kterých dnes žijeme. Apoštol Pavel se tak držel Krista, že ani jeho radost nebyla závislá na okolnostech, ve kterých ho v tomto listě nacházíme: římské vězení. A to dokonce ani pod hrozbou odsouzení k smrti, ale je založena na životě, který je totálně odevzdán Kristu. Ať přijde cokoliv - držet se Krista je jediný jistý způsob života, který bude nejen naplněn radostí, ale bude jí také korunován na věčnosti!

 

 

 

Osnova kázání