Pavel Borovanský

Lidé činí Boha zodpovědného za zlo a utrpení ve světě. Ale je to snad On, kdo manipuluje, lže, krade, pomlouvá, vraždí? Rozpoutává války? On je ten, kdo ničí přírodu? Není ve všech těchto věcech vinen člověk a jeho chamtivost?

Dobrý, dobrý, dobrý je Bůh! Dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé! Sytí celé tvorstvo. Jak před Ním může obstát člověk? Syn Adamův?  Jak před Ním můžu obstát já, když jsem z podstaty nespravedlivý a převrácený? Aplikace zjevené pravdy, že Bůh je svatý a dobrý a ty ne člověče, zní! Hledej smíření s Bohem! Se svým Stvořitelem!

Saul z Tarsu! Sebejistý, sám v sobě silný! Podle svých vlastních slov bezúhonný podle zákona! Potřeboval kapitulovat před Bohem! Potřeboval, aby Bůh jeho domnělou sílu a jistotu zlomil a obrátil v poznání vlastní ubohosti a slabosti před Bohem! Saul silný a podle sebe bezúhonný v zákoně Mojžíšově by nebyl Korinťanům nic platný.

Pavel to dokazuje i v deváté kapitole listu do Říma, ve kterém rozvijí právě nauku o svrchovaném vyvolení. Jákob se ještě nenarodil a nemohl učinit nic dobrého. Ezau se ještě nenarodil a nemohl učinit nic zlého. Jákoba si však Bůh vyvolil a vyhlédl na věčnosti, Ezaua na té stejné věčnosti odmítl! Písmo také dosvědčuje tuto jistotu i dalšími texty.

Ukřižování Pána Ježíše je vrcholícím bodem lidské vzpoury, nepřátelství a války proti Bohu. Ale od počátku dějin, od pádu až ke kříži. A nyní od kříže až do druhého příchodu tato vzpoura a válka proti Stvořiteli trvá. Myšlení všech lidí, kteří kdy žili je formováno satanovou lží a jejich padlé srdce roste v převrácenosti.