Zemřeli jsme sami sobě, protože On za nás zemřel! (2.Kor 5, 14-18)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 21. června 2020

 

Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Efezským 2:9

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost milovaní v Kristu! Jako sbor dnes prožíváme těžší období. Zápasíme a usilujeme, abychom měli jako sbor jednotu. Chtěl bych vám k tomu říct, že ačkoli je to období těžké, nezoufejte! Viděli jsme náš sbor růst, a to Boží mocí a silou evangelia. Viděli jsme jeho formování. Zažili jsme jeho, tedy naše slabosti. V mnoha věcech bylo mnoho másla na našich hlavách a nejspíše ještě je. Nyní je před námi první těžší zápas o jednotu. A způsobil ho zdánlivě kousek látky přes ústa. Tak to ale není. Problém je v našich srdcích a myslím, že si to všichni moc dobře uvědomujeme.

Znovu ale vás budu vyzývat: „Nezoufejte!“ Bůh je dobrý a jeho záměry jsou dobré. Tyto věci dopouští, aby nás obřezával, posvěcoval a vyučoval v dobrém, v pravdivém jednání. Ukazuje nám důležitost jednoty a to, že prostě musíme vynaložit všechnu svoji snahu k tomu, abychom ji budovali a měli! Boží výzva je mocná, poslouchejte:

  • 2 Petrův 1:5 Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6 k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, 7 ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku.

A tak bych vás chtěl všechny poprosit, vytrvejte. Neutíkejte, naslouchejte druhým, snažte se je pochopit, mít jejich názor za přednější toho svého, i když s ním třeba nesouhlasíte. Naslouchejte hodně, umenšujte se v jednání i v obhajobě svého názoru hodně. To na prvním místě. Ale také samozřejmě přicházejte za druhými, aby se oni učili naslouchat a pochopit vás, vaše pohledy a názory. Neutíkejte prosím od tohoto Božího díla, protože kdo uteče, nevyhraje. Nýbrž brání Bohu, aby s ním spasitelně jednal a proměňoval ho do podoby svého Syna. To je totiž cíl Boha Otce i Syna Krista. Být jako Ježíš, jemu podobný. Mít v Něm plnost zralého lidství. Ef 4, 16.

Víte, znám jednoho, co se někdy rád schovává v křoví, jako Adam. Nebo utíká tak, že by i Emil Zátopek zbledl závistí. Jindy zase hraje mrtvého brouka tak dokonale, že pokud půjde jednou kolem nějaký entomolog, sebere ho a připíchne si ho špendlíkem do sbírky. Jako kdyby nikdy nečetl oddíl z 1 Pt 1, 5. 

Ale my dnes budeme hledět ne na nějakého tak trochu pošetilce, ale půjdeme se podívat na dokonalý zákon svobody, jak říká Jakub ve svém listu. Abychom nejen hleděli na něj, ale abychom ho pochopili, poznali a především žili. Protože k tomu jsme povolání.

Náš dnešní text je z 2 K 5, 14-18 a zní následovně.

2 Korintským 5:14-18 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

Odkazy: 2 Pt 1, 5-7; Ef 4, 16; 1 Pt 1, 5; 2 K 5, 14-18;

 

II. Boží láska nás má ve své moci

A. Jsme vlastnictví Kristovi lásky

Apoštol Pavel ve druhém listu do Korintu vede svou obhajobu způsobem, který bychom zároveň mohli nazvat vyznání Pavlova srdce. Odhaluje niterně zdroje a pohnutky své služby. Ukazuje na nádheru a bohatství evangelia Kristova, které nás všechny osvobozuje z otroctví hříchu a přenáší nás z temnoty do světla a ze smrti do života. J 5, 24; Ř 6, 4; 6, 13

Pavel dobře ukazuje skutečnost, že naše cesta z toho, co pomíjí, vede k tomu, co je věčné. Vede od toho, co bylo a je smrtelně pokažené hříchem, k tomu, co je dokonalé, nebeské 2 K 5, 1-3.

Vždyť to, co se stalo v životě každého z nás je nadpozemské, nadpřirozené. Vždyť přeci Pán ježíš přemohl síly hříchu, temnoty a smrti tím, že se plný lásky a poslušnosti podal hroznému trestu, který byl pro nás, a ne pro Něho. Náš dnešní text začíná apoštol pohanů těmito slovy.

  • 2 Korintským 5:14-18 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova

Láska Kristova má ve své moci každého křesťana. Apoštol Pavel říká Korinťanům, přijměte moji obhajobu před vámi, ne kvůli mně. Věřte tomu a nepochybujte ne kvůli mně, ale kvůli Kristu. Kvůli samotnému evangeliu. Kvůli té moci, která uchopila a pevně drží každého z nás! Tou mocí je milovaní Boží láska. Láska Otce i syna i Ducha svatého. Kristova láska. Na jiném místě Písma jsou známá slova o tom, že nepatříme sami sobě, bylo za nás zaplaceno 1 K 6, 20. Ne penězi, ale Boží dokonalou, nezměrnou láskou. To je ta cena. To je ta síla, která se nás všech zmocnila. Bohu buď dík i naše chvála! Jsme Boží vlastnictví. Jsme vlastnictví Boží lásky.

Je to nádherná síla, které nikdo nemůže odolat. Je tím největším, nejkrásnějším, nejsladším a nejlaskavějším darem, jaký byl kdy dán a jakým kdy může být někdo obdarován.

Už jsme si řekli, že nás má ve své moci Ježíšova láska. Ale co to znamená? Když nás má něco ve své moci, znamená to, že je to rozhodující, určující, převládající a ovládající silou našeho života!

Diktátoři, jako třeba Stalin, nebo Hitler měli v moci své země a národy. A znamenalo to, že to byli oni, kdo určovali a ovládali život těchto národů, lidí. Všechnu svou moc vynaložili na to, aby lidé i celé národy konali jejich vůli. Zároveň svou moc používali k tomu, aby potlačili jakékoli projevy odporu, nebo jiné vůle.

Víme, že to není pozitivní případ. Víme, že vláda Boží lásky je něco úplně opačného. Vede k životu, ne ke smrti. Víme, že jho Boží lásky netlačí a je úplně jiné. Laskavé, dobré, naplňující a vítězí nad vším, co je zlé.

  • Matouš 11:28-30 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

Ale přesto bych chtěl, abychom si uvědomili na tom příkladu, který je negativní, ten princip. Má-li vás cokoli v moci. Je tomu podřízen váš život. Patříte vždy tomu, co vás má ve své moci. Konáte vůli té moci, která vás vlastní. A to musí být dobře vidět.

Jestliže tedy nás všechny má ve své moci láska Kristova. Pak to musí být dobře patrné u každého z nás! Musí to být dobře vidět na ovoci, které poneseme. A apoštol Pavel je toho důkazem. Ukazuje to dobře Korintským. Říká ve své obhajobě v podstatě toto: „Vše, co konám, konám proto, že patřím Kristu a Jeho lásce.“ Usilujme proto neúnavně o totéž v našich životech!

 

B. Dobře tomu rozumíme

Proč to má být i u nás všech dobře viditelné a patrné? Apoštol Pavel nám dává odpověď již záhy. V druhé polovině verše čtrnáct. Koho má Boží láska v moci?

  • 2 Korintským 5:14nn nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;

Každý křesťan musí být stejně dobře jako Pavel schopný vysvětli podstatu evangelia v jedné krátké větě. Podobné, jako je náš čtrnáctý verš, nebo dokonce jen jeho druhá polovina. Koho má Kristova láska ve své moci? Každého, kdo přijal evangelium. Každého, kdo pochopil, že Ježíš zemřel, aby všichni, kdo v Něho věří žili! Víte, takové pochopení, nebo poznání není z člověka. Je Božím darem. Písmo říká o každém, kdo věří evangeliu a činí pokání, že se v jeho životě stalo něco, co je Božím dílem. Poslouchejte.

  • Jan 6:45 Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha´. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

Toto pochopení evangelia není jen nějaké intelektuální poznání. Ale je skutečnou smrtí spolu s Kristem na Kříži. Ježíš zemřel, a proto v Něm všechny jeho ovce zemřeli!  Pochopení evangelia je také skutečným novým narozením. Všichni, kdo s Ním zemřeli, se v něm nově narodili ke skutečnému životu. Pravda, kterou člověk poznává, chápe, a tedy i přijímá není něčím, co ho formuje jen zvnějšku. Tato pravda se stává podstatou znovuzrozeného člověka. Je zdrojem, ze kterého vyvěrá život nového stvoření. Jinak by nikdy nemohla platit Pavlova slova. Nejen ta, že chápeme Ježíšovu zástupnou smrt a svou smrt v Něm.

Především by totiž nemohla platit Pavlova slova o tom, že tato moc, Boží láska nás vlastní. Nějaké intelektuální poznání, povrchní a schopné činit jen vnější a kosmetické změny nenaplní podstatu Pavlových slov o tom, že nás má v moci láska Kristova. Povrchní a vnější věci nás mohou nějak ovlivnit, nasměrovat, ale ne vlastnit. Okolnostem přihlížíme, počítáme s nimi, ale jsme to vždy my, kdo rozhoduje a vládne. Tak to je u přirozeného, starého člověka.

 Vnitřní skutečnost nového narození ale naopak vládne v našich životech navzdory všem vnějším věcem a okolnostem. Je vždy silnější, a nakonec vždy porazí a přemůže všechny tyto nejen vnější věci, stejnou mocí, jakou přemohla naši duchovní smrt. To je moc vzkříšení. Moc kříže. Každý křesťan jí dobře rozumí a zná ji dobře ze svého života po obrácení. Znovu opakuji, že ji musíme znát, protože ona prostě musí být v našich životech vidět. Tak, jako byla dobře vidět u Tesalonických. Pavel jim píše:

  • 1 Tesalonickým 1:6  A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. 7  Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji. 8  Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 9  Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému.

Je to vidět i v našich životech? Můžeme stejně směle jako Pavel prohlásit, že vše, co konáme, konáme kvůli Kristu a pro Krista? Můžeme stejně směle a nahlas volat? „Poslouchejte všichni lidé na celém světě, nás má v moci Láska Ježíše Krista!“ Modlím se, aby to tak bylo.

Odkazy: Ř 6, 4,; 6, 13; 2 K 5, 1-3; 1 K 6, 20; Mt 11, 28-30; J 6, 45; 1 Ts 1, 6-9;

 

III. Abychom nežili sami sobě, ale Kristu jako nová stvoření

A. Kdo skutečně žije a komu?

Pojďme si nyní ukázat, v čem je podstata a jak se pozná, že je v nás nový život. V patnáctém verši Pavel ukazuje, proč Pán Ježíš za všechny své ovečky zemřel.

  • 2 Korintským 5:15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

Takže Boží láska má ve své moci všechny Boží děti. A Boží děti jsou všichni ti, kteří pochopili, že Ježíš za nás zemřel a my spolu s Ním. Nyní Pavel k našemu pochopení smrti starého lidství a narození nového, přidává také záměr a cíl. Proč Pán Ježíš za nás zemřel? Aby nás přivedl a postavil před tvář Boha Otce čisté, svaté a neposkvrněné. Ko 1, 22. V Kristu jsme ospravedlněni a jsme v Božích očích svatí. To je dobrá zpráva milovaní. Ale Pavel ve verši patnáct přidává ještě další poznanou pravdu. Kříž Božího Syna dává zemřít starému padlému lidství. Dává povstat novému stvoření v Kristu. Přináší omilostnění a ospravedlnění před Boží tváří. A dává milost i sílu žít pro Boha a Jeho slávu. To je něco naprosto neuvěřitelného! A přesto tomu dobře rozumíme, dobře to chápeme. A dokonce přesto, že je to na jednu stranu tak neuvěřitelné, díky Božímu daru víry tomu pevně věříme!

Náš starý život byl uzamčený ve smrti. Mocí, která nás vlastnila byl hřích a tedy smrt. Byli jsme pro Boha mrtví ve svých vinách! Cesta, ke které se Bůh přiznává a kterou zná, je cesta spravedlivého. Cesta svévolníka vede do záhuby Ž 1, 4-6. Proto Pavel v patnáctém verši říká.

  • 2 Korintským 5:15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

Protože tady je totální změna. Absolutní, nekompromisní! Kůšijec nezmění barvu své kůže. Ani Michael Jackson to za všechny své milióny nedokázal. Levhart nezmění svou skvrnitost. I jeho černá forma má skvrny, které jsou vidět na slunečním světle. A i kdybychom použili všechnu sílu chemie a podařilo by se nám vybělit kůži Kůšijce, nebo odbarvit skvrny levharta, v genetickém kódu obou barva i skvrny zůstanou.

Ale to, co učinil Bůh je skutečná smrt v Kristu a spolu s Ním a je to skutečné, úplně nové narození z nové podstaty. Z Boha! J 1, 12-13.

Proto to musí být velmi dobře vidět na každém křesťanovi. Ovoce nové podstaty. Ovoce Ducha svatého. Odklon od starého, od model, od hříchu, k Bohu a ke svatosti. Byli jsme mrtví. Ale nyní skutečně žijeme. Všechno, co je ze vzpoury těla a hříchu nám musí být odporné, musí to být pro nás děsivé, musíme od toho prchat! A vše od Boha a z Boha musí pro nás být neodolatelné, musí nám to dávat radost, vyvolávat v našich srdcích vděčnost a lásku k Bohu! Musí to neodolatelně přitahovat i plnit naši mysl a srdce, naše oči i uši, naše ústa. Musí to být světlem i rozkazem pro naše ruce i nohy. A to bude vidět! Znovu žalm 1.

  • Žalmy 1:1  Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

To znamená nežít už dál jen pro sebe, své zájmy, radosti a přání, ale pro Boha a církev.

 

B. Život zamčený a chráněný v Boží lásce

Boží láska musí mít v moci každou oblast našich životů. Mysl, jednání, a nakonec i obecenství. Odmítáte v mysli to staré hříšné a chráníte svou mysl před tím? Sytíte svou mysl Bohem a Jeho slovem, tím psaným i tím, které se stalo tělem? Sytíte se Kristem? Pokud ano, potom ani nemůžete stát na cestě hříchu a nemůžete být nikde jinde, než v plném a těsném obecenství s Bohem Kristem a se svatými, s církví. Jestli to tak není, je něco v našich životech špatně!

Náš život musí být skutečně zamčený a chráněný v Kristu, musí být v moci Boží lásky, tak jak to Pavel kategoricky vyhlašuje. Vždyť nás má všechny v moci láska Kristova! A to je náš další bod. Život oddaný Bohu, zaměřený na Boha. Žitý ne pro nás, ale pro Něj.

To znamená být v moci lásky Boží. Stejně jako jsme byli v moci hříchu, ďábla a smrti a nemohli jsme činit nic jiného, než vzdorovat Bohu a hřešit proti Němu. Tak dnes je to přesně opačné. On za nás zemřel proto, abychom nežili už sami sobě, ale jen Jemu, Kristu a Bohu Otci!  

Musíme být v Bohu pevně skryti, uzamčeni a to jsme. Náš život je v Kristu skryt v Bohu. Ko 3, 3. Jde o zázrak. O nesmírnou moc. Nadpřirozenou, prostě Boží moc a od Boha. Plně se na ní můžeme spolehnout.  Proč, protože Ježíš za nás nejenom zemřel. On se kvůli nám ztotožnil s hříchem. A potom nejenom za nás a pro nás zemřel, ale Ježíš za nás i ze smrti vstal! Tím porazil jak hřích, tak také smrt i ďábla, který smrtí vládne. Žd 2, 14

A díky tomu my všichni, přestože zůstáváme dál ve světě, který celý leží v hříchu, ve zlém 1 J 5, 19.  Přestože dále zůstáváme v našich padlých tělech, v nichž je stále přítomný hřích, hříšný sklon, tak jsme ukryti, pevně uzamčeni, a tak i chráněni v Boží lásce, která nás má ve své moci.

Zkuste medúzu vytáhnout z vody, aby žila na suchu. Aby žila plně, nejen skomírala. Ale to je příliš slabé přirovnání. Vyndejte ji z vody a dejte ji do ohně. Ať žije, sílí, prospívá. To je hloupost. Ale Boží láska a její moc nás chrání, přestože jsme děti světla, děti Boží, a přitom jsme ve světě, kde vládne zlo, ďábel a hřích. A to ještě v tělech, které s tím vším zlým tak rádi kolaborují a zrazují nás!

A všechen ten oheň zla temnoty nás ještě přetavuje a pročišťuje, abychom byli stále více podobní Božímu Synu. A rostli do plnosti Jeho dokonalého lidství! Není to nádherné, poslouchejte Petrova slova.

  • 1 Petrův 1:5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6 Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, 7 aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.

Toto vše, o čem mluvíme musí zákonitě ústit do jistoty víry, do vděčnosti. Musí nás to vést ke chvále Bohu srdcem i ústy. Tyto pravdy vedou k vyvyšování a k uctívání Boha v Kristu! Vždyť nás všechny má ve své moci láska Ježíšova! Nemůžeme prostě jinak než následovat Krista, žít pro Ježíše Krista, být vděční Kristu, uctívat Krista, vyvyšovat Ho. Prostě milovat Ježíše Krista!

Odkazy: Ko 1, 22; 3, 3; Ž 1, 4-6; 1, 1-3; J 1, 12-13; Žd 2, 14; 1 j 5, 19; 1 Pt 1, 5-7;

 

IV. Služba Kristu je služba evangeliu smíření

A. Vystrojeni ke službě smíření

Pavel tuto velikou událost, tuto radikální změnu, smrt starého člověka a narození nového Božího dítěte v našem dalším textu popisuje ještě i jinými slovy. Verše 16-17

  • 2 Korintským 5:16 A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. 17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Volá hrdě nejen do korintské církve, nejen do celého Korintu, Pavel volá plný Boží víry a naděje do celého světa. A znovu ukazuje na radikální změnu. Za prvé v myšlení. Říká, že naše měřítka jsou dnes již jiná. Nejsou to lidská měřítka. Za druhé náš pohled je jiný. Už nehledíme na Ježíše Krista zrakem duchovně mrtvých. Už o nás neplatí následující strašlivá slova, která mají ještě strašlivější důsledky. Pavel ukazuje ve čtvrté kapitole na to, co platí o všech, kteří zůstávají v duchovní smrti.

  • 2 Korintským 4:3 Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. 4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

Všichni jsme před naším obrácením o Ježíši Kristu slyšeli. A každý z nás k Božímu Synu zaujímal nějaký postoj. Někdo tvrdil, že vůbec neexistoval. Další ho měl za jednoho z prvních revolucionářů a vizionářů. Další ho měl za lháře, nebo blázna. Jiný za slušného, morálně pevného člověka, který doplatil na své pevné postoje. A někdo byl třeba tak líný a oslepený, že považoval za zbytečné věnovat Ježíši Kristu, byť jen pár vteřin přemýšlení. Ale všichni to činili právě pro tu slepotu, kterou popisuje Pavel v 2 K 4, 3-4. slepotu od ďábla!

Ale my už jsme si na začátku řekli, že dobře rozumíme a chápeme Ježíšovu zástupnou smrt za nás, i to že za nás vstal z mrtvých. Mluvili jsme o tom, že jsme všichni byli vyučeni od Boha. A nyní to Pavel znovu potvrzuje. My přistupujeme k Bohu a Kristu v Duchu svatém a pravdě. Tak Ho vidíme, poznáváme a věříme v Něj. A to je správné a v souladu s Boží vůlí. Protože Bůh to tak chce. Ta hodina již přišla do světa i do našich životů. J 4, 23 a odpověď Pána Ježíše samařské ženě o tom, jak Bůh chce, aby ho lidé ctili je celkem jasná.

A tak novost života, kterou Pavel potvrzuje v našem dnešním textu už podruhé, je něčím, co nás nadevše dobrým způsobem buduje, vystrojuje a připravuje k tomu, abychom nežili již sami sobě, ale Bohu. Činí nás to plně způsobilými a připravenými ke službě evangeliu. Té dobré zprávě o smíření mezi Bohem a člověkem, skrze Božího Syna.

 

B. Pověřeni službou smíření

Platí-li o nás to všechno, co jsme si až doposud řekli, jsme plně obdarování ke službě smíření. A to je náš poslední dnešní bod. Apoštol Pavel končí náš dnešní oddíl slovy osmnáctého verše.

  • 2 Korintským 5:18  To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

Co všechno je z Boha?  Myslím, že je nám to vše dobře jasné. Z Boha, nebo od Boha je plnost darů. Daroval nám svého jediného, jednorozeného Syna! On se učinil pro nás hříchem, za nás zemřel a za nás vstal z mrtvých. A ve svém Synu nám Bůh daroval všechno, co potřebujeme 2 Pt 1, 3.  V Kristu nám je darována víra, která nás střeží ke spasení. Boží láska nás má ve své moci a pod svojí ochranou právě díky této darované víře. 1 Pt 1, 5. V Kristu je nám darován život věčný, smrt ani hřích už nad námi nepanuje. J 3, 36. Jsme ospravedlněni vírou, a máme podíl na Boží svatosti. Ř  5, 1; Žd 12, 10. V Kristu máme nové srdce, novou mysl, jsme nová stvoření. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. My máme prostě vše, co potřebujeme ke zbožnému životu a zbožný život znamená být mrtví sobě a žít pro Ježíše Krista! Protože Jeho láska nás má pevně ve své moci. Kdo by se jí mohl vzepřít? Zkusíme to někdo?

Toto všeliké a přehojné obdarování od Boha ale není jen připravením a vystrojením ke službě. Je také povoláním k této službě smíření. Je rozkazem. To je naše služba a nejen obdarování ale i zodpovědnost. Děkuje snad Pán svému otroku, kterého koupil a kterému dal vše potřebné ke službě a práci pro něho, za to že činí k čemu byl zakoupen, vyučen a povolán. Ne!

  • Lukáš 17:10  Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci Doulos, otroci), učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.´"

Milovaní byli jsme koupeni, ne za zlato a drahocennosti tohoto světa. Ale krví Božího Syna Sk 20, 28. Má nás v moci láska Božího Syna! A to musí být vidět na vašem jednání, ve vašem životě. A musí to být zjevné všem. Nejenom Bohu, kterému nic neunikne. Nejenom vašim blízkým. Nejenom církvi, ale i pohanům. Celému světu. Tak jako v Tesalonice, tak jako u Tesalonických! Vaše pokání a obrácení musí být všem zřejmé. Protože….

  • 2 Korintským 5:17  Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! Amen!

Odkazy: 2 K 4, 3-4; J 4, 23; 2 Pt 1, 3; 1 Pt 1. 5; Ř 5, 1; Žd 12, 10; Lk 17, 10; 2 k 5, 17;

 

Osnova kázání