CO VEDE ČLOVĚKA K BIBLICKÉMU KŘTU? (SK 8,26-40)

 

CO VEDE ČLOVĚKA K BIBLICKÉMU KŘTU?

(Sk 8,26-40)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 24. října 2021

S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Koloským 2:12

  1. Úvod: Kniha, kterou dnes potřebujeme

Pokoj vám a milost, milí Kristovci, domácí víry, vítejte také všichni dnešní hosté. Zpívali jsme právě písně oslavující Pána Boha, chválící jeho dobrotu a milost, i písně vděčnosti za Pána Ježíše Krista, Spasitele hříšníků. Také jsme se dnes již modlili a četli z Písma, Božího slova. O tom všem Písmo říká, že to má být součást uctívání Pána Boha. A je ještě jedna důležitá součást uctívání Boha, o které Písmo mluví jako o té nejdůležitější, abychom mohli poznávat Boží vůli pro naše životy: a to je výklad Božího slova. Očekávání mnohých je dnes upřeno na událost, která by měla přijít bezprostředně po dopoledním shromáždění: a to je křest Evy, skrze víru naší sestry v Kristu. Ale nevěděli bychom, co to vlastně takový křest je a proč vůbec má být někdo pokřtěn, pokud bychom neměli Boží slovo v rukách a pomoc Ducha svatého při čtení a výkladu Písma. Vůbec bychom ani netušili, kdo by měl být pokřtěn a kdo ne. Tak vidíte, jak důležitou knihu máme před sebou i pro dnešní den! Pojďme ji tedy otevřít a číst. Kéž nám Pán pomáhá Duchem svatým rozumět, co budeme číst a vzdát mu chválu skrze poslušnost jeho Slovu. Jedno z míst v Písmu, které nám pomáhá pochopit, co je to křest, je právě oddíl z knihy Skutků apoštolských, který jsme právě četli. Co se z něj můžeme o křtu naučit, co se můžeme dozvědět? Jak tento oddíl bude formovat naše porozumění potřeby křtu? To jsou všechno otázky, které jsou dnes před námi. Pojďme tedy sledovat, co nás Bůh učí na příkladu Filipa a etiopského dvořana a jejich setkání kdesi v pustině na západ od města Jeruzalém.

  1. Pán Bůh jedná (v. 26-31)

I. Křest je výsledkem Božího díla skrze službu církve (26)

Náš příběh, který vrcholí křtem etiopského dvořana začíná ve v. 26:

  • Sk 8:26 Anděl Páně řekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštěná.

Vidíte, je tu napsáno, že to byl Bůh skrze svého posla, skrze duchovní bytost, kdo započal celé dílo vrcholící křtem dvořana, jak je zapsáno o několik veršů dále. Bůh si zvolil Filipa, svého služebníka, aby byl jeho duchovním nástrojem v životě úplně neznámého člověka, dvořana z Etiopie v Africe. Nemůžeme si myslet, že biblický křest je výmysl lidí. Vždyť jej přikázal sám Pán Ježíš všem svým učedníkům. A že to není jen tak nějaké okrajové přikázání, to můžeme chápat, když si připomeneme, že jde o jedno z přikázání, která máme v Písmu zaznamenána z doby mezi Kristovým tělesným vzkříšením a jeho nanebevystoupením. Ano, byl ukřižován, dán do hrobu a třetího dne slavně vzkříšen mocí svého Otce. Po čtyřicet dní se dával poznat svým učedníkům, učil je a povzbuzoval. Jedenáct nebližších Kristových učedníků, apoštolů, se s ním setkalo v Galileji. Co jim přikázal? Co je to nedůležitější? Vzkříšený Ježíš je nejprve ujišťuje o své moci a pak posílá mezi národy: toto bude vaším úkolem, posláním, náplní vašeho života:

  • Mt 28:17-20 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Jděte, získávejte, křtěte a učte. Je to jednoduché, je to mocné, protože to je povolání pro každého Kristova učedníka dnes, aby podle míry svého obdarování dělal totéž. Filip je tedy poslán Pánem Bohem ke službě. Kdo je tento Filip? Na základě textu ve Sk 6: 2 je odlišován od apoštola Filipa, jednoho z 12 nejbližších učedníků Krista. Náš Filip je ten, který byl v Jeruzalémě zvolen církví za jednoho ze 7 diákonů (Sk 6:1-6). Bývá označován jako Filip evangelista nebo Filip diákon. Když v Jeruzalémě po smrti Štěpána, prvního křesťanského mučedníka (Sk 8:1), začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve, odešel Filip do Samaří, kde zvěstoval Krista. Odtud ho Pán povolal, aby se vydal na jih, na cestu z Jeruzaléma do Gázy u břehů Středozemního moře. Před časem byl Filip zodpovědný za rozdělování potravin křesťanským vdovám v Jeruzalémě. Staral se o velké množství lidí. Ale teď jej Pán posílá na opuštěné místo, protože s ním má svůj záměr: bude jeho nástrojem ke službě cizinci, který po té cestě právě jede. Pán Bůh posílá své služebníky na nejméně pravděpodobná místa ke službě a dává jim úkoly: příležitosti ke službě (27). Ale ať máš od Pána jakýkoliv úkol, i když vypadá těžce, můžeš mít i pochybnosti, zda to zvládneš, přece nad tím vším jasně září ujištění: já tě posílám, a já budu s tebou!

  • Žd 13:5 Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´

Zde vidíme druhý krok vedoucí nakonec k vyznání víry etiopského dvořana. Byl to Bůh, kdo tuto situaci připravil. A nyní vedl Filipa, křesťana, aby sloužil tomuto člověku. Pán Bůh si k šíření evangelia použil Filipa. Pán Bůh k šíření evangelia používá svou církev. Ano, veškeré stvoření svědčí o Bohu – všem lidem je toto svědectví přístupné, Bůh ho odhalil.

  • Ř 1:20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

Ale zprávu o cestě spasení Bůh vložil do rukou své církve: aby naplnila celý svět jednoduchým poselstvím: Bůh zachraňuje ty, kdo kvůli svému vzdoru vůči Bohu spějí k odsouzení a budou muset po celou věčnost nést spravedlivý Boží hněv. Jestli jsi byl skrze víru v Krista přidán k Boží církvi, pak vidíš, jaký nádherný a nesmírně důležitý úkol ti Bůh dává: skrze tvou službu se bude rozšiřovat Boží království, když lidé od tebe uslyší o Kristu, který volá lidi k pokání a víře. Jaké to privilegium pro tebe, který jsi byl z Boží lásky adoptován do Jeho rodiny! A jestli je tu někdo, kdo ještě Kristu neuvěřil, pak jste tu dnes správně – protože Bůh ve své milosti vyvolil právě tyto obmyté hříšníky, kteří sedí nebo stojí kolem vás, abyste skrze ně slyšel tu zprávu, která jediná vede k životu!

II.  Duch svatý připravuje srdce člověka ke slyšení evangelia (v. 27-31)

A pak je tu etiopský dvořan. Neznáme jeho jméno, ale dozvídáme se něco podstatného pro naše spasení! Tento muž vykonal pouť do Jeruzaléma (v. 27) a nyní se vrací domů – do Etiopie, do Afriky. Proč se vydal do Jeruzaléma, takovou dálku? Zjevně Bůh pracoval v jeho srdci. Tady je muž, který je buď Židem svým původem, anebo k židovství přistoupil. Zjevně nejde jen o nějakou vnější formu náboženství, které by přijal, protože se to od něj očekává, nebo proto, že se narodil do takové rodiny, nebo proto, že by mu to přineslo nějaké výhody – jako vyšší post v zaměstnání apod. Myslím, že dobře známe ze své vlastní zkušenosti, že lidé něco dělají, předstírají jen proto, že se to očekává, nebo je to společensky přijatelné až vyžadované. Kolik lidí za minulého režimu, před rokem 1989, bylo členem komunistické strany, aniž by byli přesvědčenými komunisty. Ale zde je člověk, který zjevně jen nepředstírá své náboženské zapálení. Podnikl takovou dlouhou cestu, značně nepohodlnou vzhledem ke způsobu a komfortu cestování, které bylo standardem v 1. století po Kristu. Žádná letadla, nebo lůžkové vozy ve vlaku. Žádný dálkový autobus s kávovarem, WC na palubě. Žádné dvouproudé dálnice protínající stovky kilometrů krajiny a spojující hlavní města zemí. Ne tady je člověk, který prožívá neklid ve svém srdci. Hledá odpovědi na svoje otázky. Kde je spravedlnost? A jestli ji Bůh vyžaduje, co bude se mnou? Kdyby jel do Jeruzaléma jen kvůli vykonání pouti, kvůli naplnění příkazů svého formálního náboženství, myslím, že nyní, když je po svátcích, když je po všem, nečetl by Písmo, a zvláště knihu proroka Izajáše. Starozákonní kniha proroka Izajáše je knihou o Bohu, který přichází k lidem dvojí tváře. Navenek je Izrael lidem, jehož Bůh je Bůh Písma. Svátky, oběti, rituály, to vše navenek vypadá jako zbožnost. Ale přitom jsou plní nespravedlnosti. Ze srdce vychází nespravedlnost vůči lidem a nevěrnost vůči Bohu. Bůh je svatý, svatý, svatý, a proto nenechá žádnou nepravost bez potrestání. Přichází Boží soud jako oheň spalující. A zároveň je kniha proroka Izajáše knihou plnou naděje na Boží milost a slitování. Bůh potrestá každý hřích a nepravost. Jeho soud bude hrozný a veliký. Izraelský národ bude pro svou nevěrnost rozdrcen. Ale nebude zcela zničen. Ze své lásky se Bůh smilovává a zaslibuje, že se smiluje. Jak ale Bůh, který je 100% spravedlivý, může některé lidi nechat bez trestu za jejich viny? Protože tento Bůh, kterého Písmo zvěstuje, je také láska. Tento Bůh je plný milosti a slitování nad těmi, kteří nedokáží a ani nechtějí celým srdcem patřit svému Stvořiteli. Tento Bůh místo, aby dokončil své dílo spravedlnosti a soudu, projevuje milost. To je Bůh Písma, to je jediný pravý a živý Bůh. Pán pánů a Král králů. A je to zjevně Boží milost, která nyní tak pracuje v srdci etiopského dvořana. Je to vysoký státní úředník v Etiopii. Je nám řečeno ve v. 27, že jde dnešní řečí o ministra financí v Etiopii. Je to správce pokladů etiopské královny, jež má pro nás tak neobvyklý titul: kandaka – titul královny matky, která zastává některé funkce jménem krále. Není to tedy jméno, ale titul – jako např. císařovna. Kralická Bible nás informuje, že tento dvořan je "kleštěnec", tedy eunuch, jako většina dvořanů v té době. Má kočár, cestuje stovky kilometrů, má služebníky, na starosti celý poklad, zjevně netrpí materiálním nedostatkem věcí, nebo nenaplněním svých osobních ambicí v kariéře v zaměstnání. Ale to, co hledá, je odpověď na touhy jeho srdce po spravedlnosti, po radosti, po pokoji s Bohem. Je zjevné, že jeho svědomí ho nenechává v klidu. Navíc Písmo, které čte mluví o jeho vině vůči Bohu. Bratři a sestry, milí přátelé, to, co jsme nyní popisovali, to je milostivé Boží dílo v srdci člověka. Je to dílo Ducha svatého, který našeho vnitřního člověka nenechává v konejšivém stavu blahé nevedomosti. Ne, tento dvořan, rozumí, že potřebuje pomoc od Boha! A to je třetí krok, popsaný v našem textu, kterému potřebujeme rozumět: Tak jako Bůh vedl etiopského dvořana do Jeruzaléma, tak jako pracoval v jeho svědomí, a proto dvořan četl Izajáše, aby se dozvěděl, jak mít pokoj s věčným, svatým Bohem, stejně tak Bůh pracuje i dnes! To, že jsi sem dnes přišel, není náhoda. To, že slyšíš výklad oddílu z knihy Skutků o tom, co znamená křest člověka pro víru v Krista, to není náhoda. Bůh pracuje i v tobě. Poslouchej tedy, k čemu tě volá! Dvořan naslouchal Bohu: když se vedle jeho kočáru objevil evangelista Filip a slyšel jeho otázku: Rozumíš tomu, co čteš? (v. 31), nezahodil tu příležitost, nenechal Filipa zahnat svými služebníky. Nezakřičel na ně: zbavte mě toho otravy, vyžeňte ho, já nechci poslouchat, co mi říká. Ne!

  • Pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho (v. 31).

A ty, milý posluchači, tím, že jsi dnes přišel sem do tohoto shromáždění, ačkoliv možná ještě nevíš toho mnoho o Kristu Ježíši a vůbec bys o sobě neřekl, že jsi křesťan, udělals dobře, stejně jako etiopský dvořan: necháváš Boží slovo a jeho výklad, aby promlouvaly i k tobě. Dvořan ví, že neví! Je natolik fér sám k sobě i k Filipovi, že přiznává: nerozumím tomu, co čtu! Není tu nikdo, kdo by mi to vyložil! Ale právě proto Pán Bůh poslal Filipa, aby dvořan slyšel a rozuměl. A nezapomeňte – už víme, že to také Bůh sám pracuje ve dvořanově srdci a připravuje ho ke slyšení o Kristu! Jaká to milost! Ze všech stran Boží dílo! Jak ve svědomí, jak v srdci dvořana, tak i skrze Filipa, jenž je jednou malou součástí Kristovy církve! A dvořan napjatě naslouchá! To, co uslyší má moc dát mu život! Á, říkáte: vždyť žije – tak jaký život? Věčný život! To, co nyní skrze uslyší skrze nepatrnou část celé Kristovy církve, skrze Filipa, má moc jej vzkřísit z duchovní smrti k věčnému životu. Etiopský dvořan tu na vlastní kůži zažívá stovky let staré zaslíbení Božího slova z Izajáše pro takové, jako je on:

  • Iz 56:3-5 Ať neříká kleštěnec: "Hle, jsem strom suchý." 4 Neboť toto praví Hospodin: "Kleštěncům, kteří, dbají na mé dny odpočinku a volí to, co si přeji, kteří se pevně drží mé smlouvy, 5 dám ve svém domě a na svých hradbách památník s jménem lepším než synů a dcer: Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno."

Nyní je den spásy pro dvořana! Nyní Bůh naplní své zaslíbení v jeho životě. Jestlipak je nějaké zaslíbení i pro tebe, milý posluchači? Ano, je-li pro dvořana, je i pro tebe: poslouchej jaké, protože zde máme před sebou dobrou zprávu pro život!

  1. Dobrá zpráva pro život (v. 32-35)

Filip si nasedl do kočáru vedle čtoucího dvořana.

  • Sk 8:32-35 To místo Písma, které četl, znělo: `Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. 33 Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.´ 34 Dvořan se obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?" 35 Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.

Přesně sem Bůh Duch svatý vedl dvořana ve čtení svitku Izajášova proroctví. Představte si dvořana, jak sedí v kočáře, na kolenou rozevřený svitek Izajáše, přesně v místě, které přinese milost a pokoj do jeho života právě ve světle událostí, které se staly nedávno o velikonočních svátcích v Jeruzalémě. Pokud jste již četli knihu proroka Izajáše, pak víte, že Bůh Izraeli zaslibuje do budoucna poslat jistého svého služebníka, který bude trpět nevinně za druhé. Toto je zaslíbený služebník. A poslouchejte, proč ho Bůh posílá:

  • Iz 53:2-6 Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. 3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.

Pro naše nepravosti jej Bůh postihl. Byl proklán pro naši nevěrnost Bohu, naši duchovní nemoc, která nám přivozuje smrt, tu nesl. Náš hřích byl uvalen na něj místo nás! Na Beránka bez vady dopadl Boží hněv spravedlivě vylitý za naše hříchy, pro nepravost náš všech! A tohoto Beránka nyní Filip dvořanovi zvěstuje. Zvěstuje mu Ježíše! (v. 35). Ano, toho Ježíše, o kterém jste už jistě slyšeli. Písmo o něm říká, že tohoto Ježíše Bůh dal jako Beránka bez vady a poskvrny, aby byl obětován za naše hříchy. A On to přijal. To, co nám lidem je nemožné, to Ježíš učinil: prožil celý svůj život a v každé chvíli při tom těšil Otce v nebesích! To my ve své slabosti nedokážeme. Nejsme schopni řídit se Božím zákonem – milovat Boha i bližního svého. Je tu někdo, kdo o sobě může říci: miluji Boha celým srdcem, celou svou myslí, celou svou silou?  I kdyby si to zde někdo o sobě myslel, že to dokáže, Boží slovo ho ihned usvědčí. Bůh nelže. V Písmu říká:

  • Ř 3:10-12 `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, 11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; 12 všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Lidé hledají bohy, ale podle svých představ. Že to není pravda? Že zde někdo hledá živého pravého Boha, Boha Písma? Tak ať činí pokání a věří v Krista Ježíše! To je Boží vůle pro každého z nás. Dnes, zde!

  • Ř 8:3-4 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Tak jako Bůh splnil zaslíbení dané pro etiopského dvořana, tak i pro nás zde má Bůh zaslíbení, které dnes naplní.

  • Sk 16:31 Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen!

Bůh odpouští hříchy každému, kdo ho prosí. To je jeho zaslíbení i pro tebe.

  • 1J 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Přesně to udělal etiopský dvořan. Vyznal Bohu své hříchy a uvěřil, že Ježíš byl ukřižován pro něho. Ježíš Kristus se stal hříchem a na něho byl také vylit Boží hněv vůči hříchu na golgotském kříži. Hněv, který bychom jinak museli po celou věčnost nést my sami. Ale ze své lásky to Bůh pro nás udělal. Otec i Syn i Duch svatý. Tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna Ježíše Krista za nás, abychom věříce už nezahynuli, ale měli život věčný. A to je jediný důvod, proč byl etiopský dvořan pokřtěn. Víra v Krista je jediný důvod pro křest. Dvořan porozuměl, že je bez Boží milosti ztracen. Vyznal své hříchy a uvěřil Kristu. Jeho život už nebude stejný. Byl před svatým Bohem ospravedlněn. Bůh mu daroval skrze víru Kristovu spravedlnost. Nyní mu byl darován Duch svatý, který ho povede po všechny dny jeho pozemského života v radosti z Boha. Povede ho k poznávání Pána, k životu pro Boha. Už ho nikdy neopustí.

  1. Křest dvořana (v. 36-39)
  • 36 Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?" 37 --- 38 Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.

Vidíme, jaké je místo křtu. Nemyslím nyní na vodu, ale na to, že křest je vnější vyjádření, důsledek toho, co se stalo v srdci dvořana. Činil pokání – tedy vyznal hříchy, a uvěřil že Ježíš na kříži za něho zaplatil dostatečnou cenu, která naplnila Boží spravedlnost dokonale. Jak to víme? Víme to jistě: protože Bůh Ježíšovu oběť přijal. Kdyby nebyla dostatečná, nevzkřísil by Krista z mrtvých. Kdyby byl Ježíš sám hříšný, zůstal by v hrobě. Ale hrob, tedy smrt, na něho neměla právo! Umřel – kvůli hříchům těch, kteří v něj kdy uvěří. Byl ale vzkříšen, protože sám je bez hříchu! Dokonalé! To nemohl dokázat nikdo jiný než Bůh v lidském těle, jako máme my, vyjma hříchu. Na lidském těle tak byl potrestán lidský hřích. Pro Kristovu spravedlnost však byl vzkříšen. Podívejte se prosím do Bible, do našeho textu, do verše 37. Není tam, že? V nejstarších rukopisech tento verš nenajdeme. Byl zřejmě původně vepsán k textu na okraj jako poznámka, vycházející z praxe církve. Ten verš zní:

  • 37 Filip mu řekl: "Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání." On mu odpověděl: "Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží!"

Tento verš shrnuje vyznání každého, kdo se znovu narodil skrze pokání a víru v Krista k novému životu. A fyzické znamení tohoto uvěření je křest. Křest tedy není nějaký magický úkon, který by měl změnit člověka. Ne, je to veřejné přiznání se člověka ke Kristu. Křest ani nezaručí člověku přijetí u Boha. Kdyby se snad chtěl nechat pokřtít bez víry, pak také bez víry ponese Boží hněv, i kdyby byl pokřtěný. Víra je podstata, křest je veřejné přiznání se ke Kristu. To, co se stalo v mém srdci, tedy uvěření Kristu, nyní vyznávám před lidmi křtem. Křest nemůže nikoho zachránit. Zachraňuje Ježíš, v kterého věříme. Křest je vyznáním víry a poslušnosti Kristu.

I. Co znamená slovo křest?

Jde o řecké slovo baptizo, tedy omýt nebo ponořit. Křest, který dělá Bůh, se odehrává v srdci člověka. Slyšíš zvěst o Ježíši a uvěříš jí. Vyznáváš hříchy a věříš – to je dílo Ducha svatého v srdci. To je jediný křest Duchem svatým a je společný všem křesťanům všech dob a ze všech míst na zemi (1K 12:13). Bez tohoto křtu, který se odehrává v srdci člověka, není nikdo křesťan, není Boží dítě, není zachráněn pro věčnost. Vnější vyjádření toho, co se stalo uvnitř v srdci, je křest ve vodě. Jím mají křtít jedni učedníci Krista jiné, nové učedníky, - ponořením do vody. Je to výraz toho, že se Kristus stal tvým Pánem. Je to výraz poslušnosti Kristu, je to veřejné vyznání.

II. Proč ponořením?

Křest symbolizuje smrt starého člověka, který nechtěl poslouchat Boha. Ponoření do vody je tak symbol toho, že je člověk umřel hříchu a byl pohřben spolu s Kristem. Vynoření z vody je potom symbol vzkříšení nového člověka spolu s Kristem. Zemřel jsi hříchu, abys žil k Boží radosti. Proto je den křtu důležitý – vždyť jistě přijdou v životě zkoušky a pochybnosti víry – pak se můžeš vrátit ke svému křtu, abys našel v díle Ducha svatého posilu. Vyznal jsi, co se stalo ve tvém životě: uvěřil jsi Kristu. On za tebe zaplatil. On tě vykoupil. Veřejně jsi se ke Kristu přiznal. On tě nyní, v čase zkoušky, neopustí. Na tom budeš pevně stát. A když přijde pokušení? Znovu se postav na skutečnost, že jsi spolu s Kristem hříchu umřel a nyní, nyní žiješ Bohu v Kristu Ježíši. (Ř 6:11)

 

  • Ř 6:3-11 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? 4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. 5 Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. 6 Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. 7 Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. 8 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. 9 Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. 10 Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. 11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.                                                                                                                                                                                                                                                                                                          

Radost

  • 39 Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.

Dvořan byl pokřtěn. Vyznal nově nalezenou víru v Krista před Filipem, před svými služebníky. A výsledek?  Radoval se! Ten, který byl duchovně mrtvý, nyní žije věčným životem. Bůh mu jej kvůli svému Synu Kristu Ježíši daroval. Ještě jsi nedošel až sem ke křtu, jako etiopský dvořan? Vydej se dnes po stejné cestě, jako on. Možná vypadá, jako pustá, protože po ní málokdo chodí. Ale setkáš se na ní s evangeliem, které je Boží mocí k věčnému životu. Nikde jinde jej nenajdeš. Věř evangeliu a následuj v poslušnosti Krista! Anebo jsi již byl třeba v dětství pokřtěný jako miminko? Myslím, že nyní už lépe rozumíš, že biblický křest, je křest na vyznání víry v Krista. To miminko nedokáže. A jako učedníci v Efezu, kteří byli sice pokřtěni na vyznání hříchů křtem Janovým (Sk 19:1-6), když uslyšeli o Ježíši, dali se znovu pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Tak i ten, kdo uvěřil Kristu, nechť se nechá pokřtít na vyznání víry v Krista.

Vzdávejme Bohu díky a chválu, že je to On, kdo převzal iniciativu a pracuje i dnes na spasení člověka. Křest ve vodě nikomu spásu nezajistí. Ale je-li někdo pokřtěn, protože uvěřil Kristu, nejen církev se raduje, ale také v nebi je radost nad jedním hříšníkem, který činil pokání! (Lk 15:10)

  • Lk 15:10 Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."

Kéž se církev i nebe mohou radovat i z dosvědčení tvého pokání a víry v Krista při křtu!

 

 

Osnova kázání

Otázky ke studiu