Ale zprávu o cestě spasení Bůh vložil do rukou své církve: aby naplnila celý svět jednoduchým poselstvím: Bůh zachraňuje ty, kdo kvůli svému vzdoru vůči Bohu spějí k odsouzení a budou muset po celou věčnost nést spravedlivý Boží hněv.

Může někdo ještě pochybovat, když čte devátou kapitolu listu Římanům, že Bůh je Bohem všemohoucím a naprosto svrchovaným. Absolutně pevně vládnoucím? Může někdo pochybovat o vyvolení? O jistotě spásy, o tom, že spása je vůlí, činem, a tedy dílem pouze Božím? O tom, že je to On, kdo rozhoduje, nad kým se smiluje a koho spasí? Jen ten to nechce slyšet, kdo chce odpírat Bohu a Jeho pravdě.

Svatí, tento žalm, je přehlídkou Božího charakteru. A jeho cílem je vést nás k uctívání v úžasu nad Božím charakterem stejně, jako to vidíme u Davida. Hluboké pravdy o Boží vševědoucnosti, všudypřítomnosti a všemohoucnosti, nad kterými David rozjímá, ho vedou k úžasu, k chvále a přemáhající touze žít svatým životem. Svatí je před námi studium tohoto Žalmu.

Jsi spokojený ve svém nitru, protože tě Kristus smířil se svým nebeským Otcem? Anebo si ještě stále myslíš, že budeš šťastnější, když budeš mít krásný dům? Nebo více peněz, lepší práci, manžela, manželku?

Co je tedy pravdivé u Boha? O čem to má křesťan přemýšlet, čím má naplňovat svoji hlavu? Ano, Kristem! Kristus je pravda! On je pravda! (J 14:6) Náboženští vůdci židů chtěli Ježíše chytit do pasti, a tak mu neupřímně pochlebovali. A přece mluvili pravdu, i když jí nevěřili!