Audio by rok 2010

Na třech hostinách si ukážeme 1. falešnou zbožnost, s níž lidé mohou přistupovat ke Kristu, 2. falešnou popularitu, kterou lidé vyhledávají v přítomnosti Krista, 3. falešnou pohostinnost, kterou lidé prokazují a která je založena na zásluhách.

Na příběhu prvních lidí a jejich potomků můžeme jasně vidět katastrofální důsledky hříchu a jeho pronikaní do všech oblastí lidského života. Současně můžeme v každém pokolení také sledovat neutuchající Boží milosrdenství.

Bůh připravuje pro své věrné skvělou budoucnost. Ale ti, kdo odmítají Jeho pozvání k činění pokání a následování Krista, zůstávají pod Božím hněvem a neokusí nic z této nádherné budoucnosti.

Potřebujeme vyburcovat z naší letargie, z našeho duchovního spánku. A Boží Slovo nás k tomu tímto oddílem volá. Volá nás k naprosto radikálnímu a odevzdanému následování Pána. Volá nás k tomu, abychom ho milovali celým srdcem a stavěli ho ve všem na první místo. Díky Bohu za Jeho Slovo, které je tak ostré a živé, za slovo, které je pravda.

Následování Ježíše Krista je spojené se zaslíbením pronásledování. Nejsou ze světa, proto je svět bude nenávidět. Jak si stojí naše víra ve světle těchto Pánových slov?

Celá řada církví i jednotlivých křesťanů po celém světě zakouší pronásledování. Bůh nás volá k tomu, abychom stáli po boku těmto pronásledovaným bratřím a sestrám.

Boží láska je aktivní – Bůh sám hledá a nachází své ztracené ovce, Pán je bere do náručí a nese je domů. Boží láska začíná u Pána a naší reakcí na ni je pokání a odvrácení se od hříchů.

Bůh se slitovává nad hříšníky a dává jim poznat své milosrdenství. Duch Svatý rozsvěcuje lampu Božího Slova a prohledává každý kout. Nepřestane, dokud nepřivede všechny vyvolené ke spasení v Kristu.

Odkud se bere všechno zlo, které kolem sebe vidíme? Jak můžeme své životní zkušenosti srovnat s prohlášením Písma, které tvrdí, že Bůh je dobrý a vše, co stvořil, bylo dobré? Je nějaký lék na zlo? Odpověď na tyto i další otázky nalezneme hned v prvních kapitolách zapsaného Božího Slova.

Bůh nás ve své velké lásce nechává jednat svévolně a vyhlíží náš návrat v pokání. Pravé pokání znamená poznání odpornosti hříchu, poznání pravdy o sobě a o Bohu, rozhodnutí a jednání.

Bůh volá hříšníky k pokání, a kdo ho činí, toho Bůh přijímá jako svého syna. Bůh volá každého a ukazuje každému svou dobrotu a své milosrdenství. Ale každý, kdo nepotřebuje pokání, kdo odmítá Boží milost, nebude zachráněn.

Epištola víry vítězící v utrpení, která vyhlašuje radostnou a živou, kristocentrickou naději věřícího v nevěřícím a nepřátelském světě.

Lidský jazyk je malým, ale velmi mocným nástrojem, který dokáže dobře řídit, ale umí také smrtelně ničit. Tento mocný nástroj může být ovládán Božím Duchem a Božím Slovem.

Boží milost a požehnání stále trvají a můžeme to vidět také v tom, jak se lidstvo - i přes prokletí hříchu - rozmnožuje a naplňuje zemi.

Promrhaný život v současnosti bude mít věčné důsledky, ale vědomí toho, že jsme jen správcové toho, co nám Bůh svěřil, nás povede k dobrému správcovství všeho a k investicím do Božího království, které je naším domovem.

Pán Ježíš Kristus na příkladu nevěrného správce ukazuje na nejdůležitější princip správcovství, a to je věrnost. Tento princip potom aplikuje do tří oblastí lidského života – do oblasti materiálního bohatství, do oblasti duchovního bohatství (Boží Slovo) a do oblasti vztahů (manželství).

Apoštol Petr vyvyšuje Boha za spasení, které dal věřícím. Popisuje spasení a skutečnosti s ním spojené, a tak vytváří základ k povzbuzení svých čtenářů v utrpení, kterým zde na zemi procházíme.

Strom se pozná po ovoci. Tato slova Pána Ježíše Krista aplikuje Jakub do oblasti jazyka a mluvení a ukazuje nám, že jazyk neúprosně odhaluje, zda je srdce proměněné Duchem Božím či nikoliv.

Zkažené lidstvo se blíží k zániku. Noe byl vybrán samotným Bohem, aby připravil záchranu pro další pokolení.

Na pozadí událostí, které se odehrávají po smrti, ukazuje Ježíš, že vztah člověka k Božímu Slovu je známkou vztahu k Bohu. Nejde jenom o slyšení, ale především o poslušnost a následování Pána.

Kristovo vzkříšení je základem a východiskem našeho vzkříšení. Podívejme se společně na to, co učí Písmo o tom, jak jsme již nyní "vzkříšeni spolu s Kristem".

Křesťanský život bychom mohli shrnout slovy: pokorná poslušnost Krista. Tato poslušnost se dotýká nejméně tří oblastí – jednak je zde varování před hříchem, dále výzva k napravování hříšníků a nakonec nutnost odpuštění těm, kdo činí pokání.

Dobré a harmonické vztahy budou všude tam, kde bude zbožná moudrost – moudrost shůry, a nikoliv světská moudrost, tělesná a démonická. To je třeba v našich domovech, na pracovištích, v církvi, mezi přáteli, manželi, rodiči a dětmi.

Jedním ze znaků křesťanů je radost, kterou zažívají i uprostřed zkoušek a zármutku. Ty Bůh láskyplně používá, aby pročistil víru křesťanů, takže při příchodu Krista se jim dostane chvála, čest i sláva. Kristus je nyní ještě v nebi, přesto v něj věří, milují ho a radují se - to vše darem od Boha.

Jediný malomocný z deseti se vrátil, aby Pánu poděkoval za své uzdravení. A díky své víře byl zachráněn. Jediná správná reakce na Boží požehnání, která zakoušíme, je vděčností naplněné srdce, které vzdává chválu Bohu v bázni u Ježíšových nohou.

Křesťanský život je trvalý boj s hříchem a pokušením. Podle toho, jak nakládáme se svým tělem, můžeme posoudit, zda žijeme duchovně nebo tělesně.

Jestliže chceme být v Božím království, potom musíme mít osobní vztah s Králem – Ježíšem Kristem a věrně očekávat završení Jeho království při Jeho druhém příchodu, kdy se zjeví ve slávě, aby soudil živé i mrtvé. (Text kázání)

Úžasné spasení, které je určeno pro nás, a o kterém Petr psal ve v. 3-9, je ještě více vyvýšeno činností proroků, evangelistů a dokonce i andělů. Ti všichni jednali či jednají tak, že je zjevné, jak veliké je naše spasení skrze Ježíše Krista.

Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.

Bůh není nikdy oslavován v našich bojích, svárech a hádkách. Naopak je oslaven, když dokážeme ukřižovat své sobecké sklony a zájmy, když své jednání naplníme milosrdenstvím, láskou a pokojem a budeme to prokazovat i těm, kdo Boží pokoj ještě neokusili.

Bůh slíbil, že se Jeho Mesiáš jednoho dne vrátí v moci a slávě. Bude soudit zemi – odsoudí hříšníky a vysvobodí svůj lid. Ale než k tomu dojde, tak je Boží lid povolán k tomu, aby neochaboval, ale vytrvale a bez přestání se modlil.

Vstup do Božího království není nic komplikovaného. Křesťanský život není složitý. Je to jednoduché, jako příklad celníka nebo dětí. Není to život bez problémů ani snadný život. Ale rozhodně není složitý. Je to velmi jednoduchá cesta víry v Ježíše Krista.

Na příběhu bohatého mládence vidíme, jak daleko je každý, ale opravdu každý člověk od Boha. Na Pánově odpovědi ale vidíme, jak veliká je Boží milost a dobrota. On je skutečně dobrý a prokazuje svou milost těm, kdo k němu s důvěrou přicházejí a prosí ho o smilování.

Ježíš vysvětluje svým učedníkům, jak vůbec je možné, aby byl kdokoliv spasen, jak Bůh umožnil spasení pro člověka, kdo je On sám a nakonec to vše svým nechápavým učedníkům demonstruje na slepém žebrákovi z Jericha.

Zacheus je nejenom úžasným příkladem Boží moci ke spasení, které je zdarma, ale je také krásným vzorem toho, co to znamená a co to stojí být opravdovým učedníkem Pána Ježíše Krista.

Pán Ježíš představuje pravidla práce pro Boží království. Věrná služba velkému králi - Kristu, v nepřátelském prostředí a přes nepřízeň okolností se vždycky vyplatí a nakonec přinese mnohonásobnou odměnu. Nevěrná služba přinese naopak odsouzení a trest.

Bůh obnovuje svou smlouvu s člověkem po potopě.

Je celá řada důvodů, proč lidé následují Krista, a my můžeme vidět různé skupiny při příjezdu Krista do Jeruzaléma. Je ale jenom jeden opravdu správný důvod následování a to je ten, že Ježíš Kristus je Král. A jako Král se představuje také při svém příjezdu do Jeruzaléma.

Na podobenství o ukradené vinici a zlých vinařích Pán Ježíš ukazuje, k jak tragickým důsledkům vede odmítnutí Krista jako Mesiáše a Spasitele. Není to jenom vyloučení z Království, ale je to věčné oddělení od Boha a všech Jeho požehnání.

Lukáš splétá dohromady tři velká témata - nebezpečí náboženského pokrytectví, povinnost podřizovat se vládní moci a nad to vše povinnost poslouchat Pána Boha, a to především tehdy, když odhaluje náš hřích jednat nezávisle na něm, jako absolutní vládci nad svým vlastním životem.

Pán Ježíš naprosto otevřeně odhaluje náboženské pokrytectví a varuje před lidmi, kteří takto žijí. Ať již to jsou ti, kteří popírají vzkříšení - nábožensky založení praktičtí materialisté - saduceové, nebo náboženští puntičkáři - farizeové. Jediným východiskem je porozumět tomu, kdo je Pán Ježíš Kristus, vzdát mu chválu a následovat ho.

Bůh smetl starý svět a přicházejí nové začátky - nejenom pro lidi, ale pro všechno stvoření. Ale kromě člověka byl v arše také hřích!

Podléhat tělesným žádostem - a to až do té míry, že je následujeme ve svých modlitbách k Bohu - znamená dělat kompromisy se světem a stávat se přítelem světa. To vede nejenom k ďábelské pýše, ale také k něčemu mnohem horšímu - k nepřátelství s Bohem.

Dar chudé vdovy, která dala všechno, co měla, ostře kontrastuje s pokryteckými dary boháčů a ukazuje nám, jak i ta nejchudší vdova může potěšit a uctívat Pána Ježíše Krista.

Jakub pálí v rychlém sledu po svých čtenářích deset příkazů, které nám mají pomoci žít v Boží blízkosti, vzdorovat ďáblu, nemilovat svět a vyvarovat se hříchu. Poslechneme?

Pán Ježíš Kristus staví na Božím Slově a napomíná jím své učedníky k horlivému následování, které bude překonávat překážky. Varuje před svody, povzbuzuje nás, abychom se nebáli a nestarali se, co budeme říkat, ale rozhodně to nevzdali.

Desátá kapitola Genesis je jediným spolehlivým zdrojem, který nám může říci pravdu o tom, co se dělo po potopě. Nalezneme zde 70 různých jmen - lidí, národů i měst. Je také záznamem o obnovení vzpoury proti Hospodinu, která naplno propuká v 11. kapitole.

Slavný příchod Pána Ježíše Krista je stejně jistý a nezpochybnitelný, jako se do posledního písmenka naplnila Jeho slova o zkáze Jeruzaléma, zničení chrámu, soužení Židů i jejich rozptýlení do celého světa.

Máme před sebou vyvrcholení celé kapitoly, které nás vede k hlavnímu bodu celého vyučování - k tomu, abychom byli připraveni na příchod Pána a Boží soud a nebyli shledáni nepřipravenými. To znamená především střežit vlastní srdce a vyhlížet blízký příchod Pána.

Lidská pýcha se stále pozvedá proti Bohu a chce dosáhnout do nebe jiným způsobem než Božím. Důsledky takového jednání našich předků, tedy Boží soud zmatení jazyků, neseme a zakoušíme všichni dodnes.

Před námi jsou dva velké příběhy – příběh zrady a příběh důvěry. Oba jsou naplněním Pánových slov. Věděl, že bude zrazen, věděl, že bude vydán do rukou velekněží a zákoníků, věděl, že bude obětován jako velikonoční beránek.

Pán uzavřel na kříži smlouvu, kterou připomínal učedníkům při poslední večeři s nimi. Vedle ní je tady také strach učedníků, který je přivedl k velmi tělesnému sporu o to, kdo z nich je největší. Ale největší je ten, kdo slouží – tak, jako i oni budou sloužit v Božím království.

Snižovat druhého, pomlouvat ho, znamená stavět se na úroveň samotného Boha. To je nejhorší rouhání, kterého se člověk může dopouštět, ale zároveň je to také podstata veškerého hříchu, jak to víme z Genesis 3.

Bůh nás miluje, jak jen otec může milovat své děti. Vychovává nás k podílu na své vlastní svatosti a to nás vede k tomu, abychom s radostí odhodili každý hřích a běželi za Pánem.

Na příběhu narození Krista si ukážeme čtyři velké charakteristiky Boha, Jeho velikost, lásku, věrnost, a péči. Jsou to věci, které nám Matouš ve svém příběhu předkládá jak na podnose a chce, abychom zde viděli dílo Boží a roli Pána Ježíše Krista. To je smysl příběhu o narození Ježíše.