Audio by kniha luk_ovo_evangelium

Ježíš Kristus, Bůh, který přišel v těle, byl pokoušen, a proto nesmíme být překvapeni, když budeme pokoušeni i my a stejně jako On i my se musíme naučit bránit se zapsaným Božím Slovem.

Podívejme se společně na čtyři charakteristiky opravdových křesťanů, které můžeme vidět během spasení jednoho z lotrů, kteří byli ukřižováni společně s Pánem Ježíšem Kristem.

Ježíš Kristus přišel zachránit takové, kteří nejsou spokojeni se svým stavem před Bohem a pokoří se před Ním a Jeho Slovem.

Ježíš Kristus se prokazuje jako Pán nad démonickou mocí duchovního světa, jako ten, kdo vládne nad fyzickým světem a jako člověk, který se nenechá odvést od Božího záměru pro svůj život.

Ježíš Kristus na břehu Genezaretského jezera učí zástupy, ale svým jednáním učí své následovníky, jak mu mají sloužit, jak ho mají následovat a jak ho mají uctívat.

Pán znovu ukazuje svou velikost a moc, jasně dokládá, že je Bůh a vede lidi ke chvále a k uctívání. V tom všem se soustředí se na cíl - na kříž a čerpá sílu ze svého jedinečného soukromého vztahu s Otcem.

Ježíš Kristus se prokazuje jako skutečný Bůh, který má moc odpustit hříchy člověka, a to skrze víru. Aby naše víra rostla a mohla sloužit druhým ke spasení v Ježíši, potřebujeme se obklopit zbožnými lidmi, kteří svou naději upínají ke Kristu.

Bůh sám představuje svého vlastního Syna, který je cele Bohem a bude soudit svět a který zároveň cele člověkem, obětovaným jako oběť smíření za naše hříchy.

Čiňte pokání! A neste ovoce pokání - tedy kažte evangelium všemu stvoření a žijte podle toho, co kážete.

Zbožnost plodí zase zbožnost, a kde jsou rodiče a přátelé oddaní Pánu, tam můžeme očekávat také Pánu oddané děti.

Bůh neobyčejným způsobem zjevuje svou slávu obyčejným lidem uprostřed jejich všedního života.

Po setkání s Boží mocí je srdce opravdového křesťana naplněno bázní a jeho ústa přetékají chválou a Božím Slovem.

Plnost Ducha Svatého nalezneme jedině u Ježíše Krista a vždy souvisí s radostí, vděčností, chválou a mluvením Božího Slova.

Ježíš se narodil z panny jménem Marie, od které se můžeme učit pokorné závislosti na Bohu, kterou však nemůžeme uctívat ani se k ní modlit, protože i ona je člověk, který potřebuje Boží milost.

I zbožný služebník bude procházet zkouškami víry a ne vždy obstojí, ale nakonec ho Bůh vždy dovede k požehnání a milosti.

Věrný přítel a spolupracovník apoštola Pavla napsal vznešenému Theofilovi, aby ho utvrdil ve víře a posílil v následování Krista.

V následujících týdnech budeme společně otevírat Lukášovo evangelium, protože 1. Je to Boží Slovo, 2. Soustředí se na spasení, 3. Ukazuje na to, jak máme sloužit druhým a 4. Soustředí naší pozornost od začátku až do konce na Ježíše.

Ježíš Kristus přišel jako světlo a ozářil nás svou velikostí a slávou své milosti. Dostali nové srdce a v Kristu s námi Bůh uzavřel smlouvu, která je nová a na rozdíl od té předchozí, je smlouvou, která nikdy nezanikne.

Ježíš Kristus se dává poznat jako ten, kdo je Pánem nad sobotou, kdo dokáže prohlídnout a usvědčit pokrytecké náboženství a konečně jako ten, kdo znovu prokazuje svou velikou moc a dobrotu.

Ježíš Kristus - náš dokonalý vzor, se modlí, potom vybírá ty, kterým svěří své učení a ukazuje jim, jak mají zase oni sloužit druhým.

Následovat Pána Ježíše mohou jenom ti, kdo se znovu narodili z Ducha Svatého a pro život s Kristem čerpají sílu od samotného Boha. Všechno ostatní je jenom prázdné a mrtvé náboženství.

Duchovní slepota, která je nevěrou, i duchovní zaslepenost, tedy pokrytectví, mají jeden společný lék a to i přes to, že první se týká lidí nevěřících a druhá může být problémem věřících. Jedinou cestou z této slepoty je pokání a víra v Ježíše Krista.

To, co je skryté, se vždycky nakonec někde ukáže. Ať už je to ovoce našich úst, našich postojů nebo našeho jednání, které vyrůstá ze srdce nebo je to život pevně zakotvený v Pánu, postavený na stabilních základech zbožného života s Kristem.

Ježíš Kristus, mocný Spasitel z hříchu a smrti prokazuje svoji moc a moc svého slova a dává nám za vzor víru pohanského setníka. Víru, která staví jedině na Kristu a ne na vlastních zásluhách, víru, která je plná pokory a tak dochází skutečné záchrany.

Ježíš Kristus se prokazuje jako mocný Zachránce a dárce života. Dotýká se nás na naší cestě ke smrti, zastavuje pohřební průvod našeho života, a svým mocným Slovem nás volá ze smrti do života.

Ježíš Kristus je TÍM zaslíbeným Mesiášem a to i tehdy, když je tupen a zesměšňován a lidé v Něj odmítají věřit.

Mnoho lidí vyznává, že jim byly odpuštěny hříchy, přesto v jejich životě chybí podstatné věci - totiž jasné porozumění tomu, co je to hřích, pochopení toho, že jsem odsouzeným hříšníkem a že mojí jedinou nadějí je Ježíš Kristus.
Žena z našeho příběhu toto pochopila velice dobře a zařídila podle toho svůj život. Farizeus naproti tomu sice projevoval zájem o Krista, vyslechl si jeho vyučování, ale jeho srdce zůstalo chladné a zatvrzelé.

Opravdová křesťanská víra se nedá schovat. Buď je a potom bude vidět, nebo prostě není. Není nic mezi tím. Buď Ježíše následujeme a tedy zachováváme Jeho Slovo, nebo je naše víra mrtvá.

Víra je jedinou možností, jak můžeme přistupovat k Bohu. Je to víra v Ježíše Krista, Boha, který opustil svou slávu a stal se člověkem.

Přestože je Ježíš Kristus vítězem nad duchovní temnotou, mnozí lidé se děsí ceny za toto vítězství a proto ho odmítají. Ti, kdo ho přijímají, se stávají nositeli dobré zprávy o Ježíšově vítězství.

Ježíš přišel, aby hledal a spasil ty, kdo jsou ztraceni, jako byl posedlý muž z Gerasy, ale slitovává se také nad těmi, kdo s pokornou vírou přicházejí k Němu a hledají jeho milost a také je zachraňuje.

Zvěstování příchodu Božího království je prioritou učedníků Ježíše Krista. On je (nás) vysílá, On dává potřebné vybavení ke zvěstování evangelia a On se také zaručuje za výsledek tohoto zvěstování.

Boží království je nejenom zvěstováno, ale Ježíš Kristus dává svým následovníkům už nyní možnost zakusit něco z reality tohoto nového království, které v plnosti přijde na konci věků.

Jestliže je Ježíš tím, za koho se vydává (nikoliv za koho ho pokládají lidé), potom z toho vyplývají zcela jednoznačné a jednoduché (i když ne právě lehké) věci, které se týkají Jeho následování - a to za všech okolností a za každou cenu.

Ježíš přináší něco z odlesku Boží slávy, kterou učedníci zakusili na hoře proměnění také dolů, do údolí démonů a učí své učedníky čtyřem důležitým věcem: víře, porozumění, pokoře a opravdové toleranci.

Ježíš se cele soustředí na své poslání, znovu vysvětluje svým učedníkům důvod svého příchodu a potom ukazuje na principy následování, které odhalují podmínky, za nichž je možné Pána následovat.

Ježíš Kristus vysílá své učedníky do celého světa a svěřuje jim velmi závažné poselství - poselství, které je o životě a smrti. Jak se stavíme k tomuto poselství? Jak se jako učedníci Kristovy zachováme k Pánovu příkazu nést toto poselství dále?

Ježíš Kristus odhaluje svým učedníkům zdroj radosti, který je pevnější a jistější než jakýkoliv pozemský zdroj, protože je zakotven v nebi a jeho zárukou je oběť Božího Syna na kříži.

Láska k Bohu musí být v našem nitru, ale odtud se rozhodně bude projevovat navenek. Láska k Bohu se vždy prokáže také jako láska k bližnímu.

Jak si v životě máme zvolit to nejdůležitější? Marie je nám v tom tím nejlepším vzorem. Zvolila si to, o co nepřijde, co má věčnou hodnotu - strávit čas u Ježíšových nohou. Dříve než budeme pracovat PRO Ježíše, musíme strávit čas S Ježíšem.

Vedle zázraku, že můžeme trávit čas s Bohem je tady další - že s ním můžeme mluvit a prosit ho o dary, které nám rád dává. Obojí vede k prohloubení našeho vztahu s Ním a k naplnění Božího záměru s námi.

Ježíš vysvobozuje z duchovní němoty, z duchovní smrti. Odhaluje prázdnotu našeho života. Prázdnotu těch, kdo potlačují pravdu, kdo chtějí stavět na sobě samotném i těch, kdo se považují za dobré přijatelné pro Boha. A ukazuje nám jedinou cestu k naplněnému životu.

Ježíš Kristus zaslibuje, že dá lidem pouze jedno jediné znamení k víře - tímto znamením bude jeho zmrtvýchvstání. My se potom musíme bez přestání modlit za porozumění a za to, aby naše srdce byla otevřená a aby v nich vzkříšený Kristus zářil jako světlo.

Pán odhaluje povrchní a pokryteckou víru farizeů a zákoníků. Ukazuje na charakteristické znaky takové víry, která není skutečnou vírou vedoucí ke spasení, ale která přináší svým věřícím soud a odsouzení.

Chamtivost - to je kombinace závisti a lakomství a je hříchem, který svádí člověka od následování Krista. Náš život totiž není zajištěn tím, co máme, ale jenom skrze Boží milosrdenství.

Netrapte se starostmi o svůj život, ale dejte celý svůj život Bohu - jenom On ho může dokonale naplnit a zaopatřit. Proto hledejte Jeho království a On se o vás postará.

Pouze připravení a bdělí služebníci se mohou těšit z odměny a blahoslavenství, které jim Ježíš zaslibuje. Kdo bude překvapen při Pánově náhlém příchodu? Počítáš s Jeho příchodem v každé chvíli?

Pán Ježíš Kristus nás staví před nekompromisní rozhodnutí, které se týká Jeho následování. Ovšem ukazuje nám také cenu, kterou budeme muset zaplatit, když se rozhodneme být Jeho učedníky.

Jenom pokání je cestou do Božího království. Jedině pokání může vyvést hříšného člověka ze spárů smrti a odvrátit Boží soud. Na podobenství o neplodném fíkovníku nám Ježíš ukazuje, jak má skutečné pokání vypadat.

Přes odpor nábožensky založených lidí vítězí Ježíš nad Satanem, vysvobozuje ženu spoutanou nemocí, umlčuje a zahanbuje své lidské protivníky a ukazuje, jak Boží království přemáhá svět.

Do Božího království můžeme vejít pouze úzkými dveřmi. Ale to není nic pro nerozhodné, pro pokrytce, pro ty, kdo nemají osobní vztah s Ježíšem nebo pro ty, kdo spoléhají na vnější věci. Nikdo, kdo se dopouští bezpráví, nemůže vejít do království.

Na třech hostinách si ukážeme 1. falešnou zbožnost, s níž lidé mohou přistupovat ke Kristu, 2. falešnou popularitu, kterou lidé vyhledávají v přítomnosti Krista, 3. falešnou pohostinnost, kterou lidé prokazují a která je založena na zásluhách.

Bůh připravuje pro své věrné skvělou budoucnost. Ale ti, kdo odmítají Jeho pozvání k činění pokání a následování Krista, zůstávají pod Božím hněvem a neokusí nic z této nádherné budoucnosti.

Potřebujeme vyburcovat z naší letargie, z našeho duchovního spánku. A Boží Slovo nás k tomu tímto oddílem volá. Volá nás k naprosto radikálnímu a odevzdanému následování Pána. Volá nás k tomu, abychom ho milovali celým srdcem a stavěli ho ve všem na první místo. Díky Bohu za Jeho Slovo, které je tak ostré a živé, za slovo, které je pravda.

Boží láska je aktivní – Bůh sám hledá a nachází své ztracené ovce, Pán je bere do náručí a nese je domů. Boží láska začíná u Pána a naší reakcí na ni je pokání a odvrácení se od hříchů.

Bůh se slitovává nad hříšníky a dává jim poznat své milosrdenství. Duch Svatý rozsvěcuje lampu Božího Slova a prohledává každý kout. Nepřestane, dokud nepřivede všechny vyvolené ke spasení v Kristu.

Bůh nás ve své velké lásce nechává jednat svévolně a vyhlíží náš návrat v pokání. Pravé pokání znamená poznání odpornosti hříchu, poznání pravdy o sobě a o Bohu, rozhodnutí a jednání.

Bůh volá hříšníky k pokání, a kdo ho činí, toho Bůh přijímá jako svého syna. Bůh volá každého a ukazuje každému svou dobrotu a své milosrdenství. Ale každý, kdo nepotřebuje pokání, kdo odmítá Boží milost, nebude zachráněn.

Promrhaný život v současnosti bude mít věčné důsledky, ale vědomí toho, že jsme jen správcové toho, co nám Bůh svěřil, nás povede k dobrému správcovství všeho a k investicím do Božího království, které je naším domovem.

Pán Ježíš Kristus na příkladu nevěrného správce ukazuje na nejdůležitější princip správcovství, a to je věrnost. Tento princip potom aplikuje do tří oblastí lidského života – do oblasti materiálního bohatství, do oblasti duchovního bohatství (Boží Slovo) a do oblasti vztahů (manželství).

Na pozadí událostí, které se odehrávají po smrti, ukazuje Ježíš, že vztah člověka k Božímu Slovu je známkou vztahu k Bohu. Nejde jenom o slyšení, ale především o poslušnost a následování Pána.

Křesťanský život bychom mohli shrnout slovy: pokorná poslušnost Krista. Tato poslušnost se dotýká nejméně tří oblastí – jednak je zde varování před hříchem, dále výzva k napravování hříšníků a nakonec nutnost odpuštění těm, kdo činí pokání.

Jediný malomocný z deseti se vrátil, aby Pánu poděkoval za své uzdravení. A díky své víře byl zachráněn. Jediná správná reakce na Boží požehnání, která zakoušíme, je vděčností naplněné srdce, které vzdává chválu Bohu v bázni u Ježíšových nohou.

Jestliže chceme být v Božím království, potom musíme mít osobní vztah s Králem – Ježíšem Kristem a věrně očekávat završení Jeho království při Jeho druhém příchodu, kdy se zjeví ve slávě, aby soudil živé i mrtvé. (Text kázání)

Bůh slíbil, že se Jeho Mesiáš jednoho dne vrátí v moci a slávě. Bude soudit zemi – odsoudí hříšníky a vysvobodí svůj lid. Ale než k tomu dojde, tak je Boží lid povolán k tomu, aby neochaboval, ale vytrvale a bez přestání se modlil.

Vstup do Božího království není nic komplikovaného. Křesťanský život není složitý. Je to jednoduché, jako příklad celníka nebo dětí. Není to život bez problémů ani snadný život. Ale rozhodně není složitý. Je to velmi jednoduchá cesta víry v Ježíše Krista.

Na příběhu bohatého mládence vidíme, jak daleko je každý, ale opravdu každý člověk od Boha. Na Pánově odpovědi ale vidíme, jak veliká je Boží milost a dobrota. On je skutečně dobrý a prokazuje svou milost těm, kdo k němu s důvěrou přicházejí a prosí ho o smilování.

Ježíš vysvětluje svým učedníkům, jak vůbec je možné, aby byl kdokoliv spasen, jak Bůh umožnil spasení pro člověka, kdo je On sám a nakonec to vše svým nechápavým učedníkům demonstruje na slepém žebrákovi z Jericha.

Zacheus je nejenom úžasným příkladem Boží moci ke spasení, které je zdarma, ale je také krásným vzorem toho, co to znamená a co to stojí být opravdovým učedníkem Pána Ježíše Krista.

Pán Ježíš představuje pravidla práce pro Boží království. Věrná služba velkému králi - Kristu, v nepřátelském prostředí a přes nepřízeň okolností se vždycky vyplatí a nakonec přinese mnohonásobnou odměnu. Nevěrná služba přinese naopak odsouzení a trest.

Je celá řada důvodů, proč lidé následují Krista, a my můžeme vidět různé skupiny při příjezdu Krista do Jeruzaléma. Je ale jenom jeden opravdu správný důvod následování a to je ten, že Ježíš Kristus je Král. A jako Král se představuje také při svém příjezdu do Jeruzaléma.

Na podobenství o ukradené vinici a zlých vinařích Pán Ježíš ukazuje, k jak tragickým důsledkům vede odmítnutí Krista jako Mesiáše a Spasitele. Není to jenom vyloučení z Království, ale je to věčné oddělení od Boha a všech Jeho požehnání.

Lukáš splétá dohromady tři velká témata - nebezpečí náboženského pokrytectví, povinnost podřizovat se vládní moci a nad to vše povinnost poslouchat Pána Boha, a to především tehdy, když odhaluje náš hřích jednat nezávisle na něm, jako absolutní vládci nad svým vlastním životem.

Pán Ježíš naprosto otevřeně odhaluje náboženské pokrytectví a varuje před lidmi, kteří takto žijí. Ať již to jsou ti, kteří popírají vzkříšení - nábožensky založení praktičtí materialisté - saduceové, nebo náboženští puntičkáři - farizeové. Jediným východiskem je porozumět tomu, kdo je Pán Ježíš Kristus, vzdát mu chválu a následovat ho.

Dar chudé vdovy, která dala všechno, co měla, ostře kontrastuje s pokryteckými dary boháčů a ukazuje nám, jak i ta nejchudší vdova může potěšit a uctívat Pána Ježíše Krista.

Pán Ježíš Kristus staví na Božím Slově a napomíná jím své učedníky k horlivému následování, které bude překonávat překážky. Varuje před svody, povzbuzuje nás, abychom se nebáli a nestarali se, co budeme říkat, ale rozhodně to nevzdali.

Slavný příchod Pána Ježíše Krista je stejně jistý a nezpochybnitelný, jako se do posledního písmenka naplnila Jeho slova o zkáze Jeruzaléma, zničení chrámu, soužení Židů i jejich rozptýlení do celého světa.

Máme před sebou vyvrcholení celé kapitoly, které nás vede k hlavnímu bodu celého vyučování - k tomu, abychom byli připraveni na příchod Pána a Boží soud a nebyli shledáni nepřipravenými. To znamená především střežit vlastní srdce a vyhlížet blízký příchod Pána.

Před námi jsou dva velké příběhy – příběh zrady a příběh důvěry. Oba jsou naplněním Pánových slov. Věděl, že bude zrazen, věděl, že bude vydán do rukou velekněží a zákoníků, věděl, že bude obětován jako velikonoční beránek.

I my se z rozhovoru Ježíše s Petrem můžeme velmi poučit a připravit se na těžké chvíle, které jsou před námi. I my potřebujeme, aby naše víra obstála ve víru zkoušek. A k tomu jsou tato slova velmi vhodná a užitečná. Uvidíme, že zkoušky vždycky přijdou, že jejich smyslem je prověřit pravost naší víry, že se za nás Pán přimlouvá a že zkoušky vedou ke službě. Zkoušky jsou školou pro službu.

Pán připravuje své učedníky, aby obstáli v následujících zkouškách. Připravuje je svým vyučováním, praktickou radou, výzvou k modlitbám i osobním příkladem.

Dva úplně rozdílné způsoby zrady se dvěma rozdílnými konci: Jidášův konec byl stejně temný a zlý jako zrada, kterou vydal Pána do rukou jeho vrahům. U Petra je naopak naděje, odpuštění, milost a nakonec také požehnání.

Jaký je náš vztah ke Kristu? Můžeme ho ignorovat jako členové velerady nebo ho tupit jako stráže. Potom poneseme Boží hněv, který se zjevuje proti každé bezbožnosti. Nebo před Ním můžeme padnout a uctívat ho v bázni a strávit věčnost v Jeho přítomnosti.

Náboženští horlivci toužící se zbavit Ježíše, lhostejný Pilát, kterého Ježíš nezajímá i senzacechtivý Herodes, který nakonec pohrdne Kristem, když Pán nesplní jeho očekávání a neudělá na povel nějaký zázrak - všechny spojuje jediná věc: odpor vůči Kristu.

Náš nádherný velekněz, Ježíš Kristus, byl pokoušen samotným satanem, ale nepodlehl žádnému pokušení a nedopustil se hříchu. Bojoval se satanem zapsaným Božím slovem a zvítětil.

Vidíme tragickou ukázku zkaženého a zvráceného lidského srdce a v kontrastu k tomu vidíme pokoru našeho Pána a milost Boží k nám hříšníkům. Znovu nás Boží slovo přesvědčuje, že tak jak jsme, nejsme schopni udělat nic jiného než přibít Krista na kříž.

Kristův kříž je srdcem evangelia. Ale nejdůležitější na něm je skutečnost, že spravedlivý vzal na sebe hříchy nespravedlivých i jejich odsouzení, aby hříšníci byli zachráněni – z Jeho milosti pouhou vírou. I za minutu dvanáct je možné dojít spasení skrze víru.

Kristova smrt měla okamžité a viditelné následky, a to jak v přirozeném světě, tak i v náboženském světě a nakonec i v duchovním světě.

Svou smrtí Ježíš vykoupil svůj lid z moci hříchu a svým vzkříšením navždy překonal vládu smrti. Zaplatil spravedlivou mzdu za náš hřích a ve vzkříšení nás uvedl do spasení.

Nejenom Lukáš nebo ostatní evangelia mluví o Kristu, ale Kristus je hlavní postavou celého Písma – od Mojžíše po Jana, od Genesis po Zjevení.

Ježíš má univerzální lék, který otevírá oči, dává porozumění mysli a zapaluje srdce, dává moudrost a povzbuzení a vede nás tam, kde najdeme skutečný život, opravdové světlo a ryzí lásku. Tím lékem je Boží slovo.

Setkání se vzkříšeným Kristem a z toho plynoucí vírou zapálené srdce vede k jedinému – stejně jako to bylo v případě žen u hrobu, tak i zde to vede ke svědectví druhým lidem.

Ukážeme si: 1. co je obsahem Velkého poslání, 2. jaké jsou metody, 3. jaký je rozsah působnosti evangelia a 4. co k tomu jako křesťané potřebujeme. Na závěr uvidíme, k čemu vede poslušnost evangeliu.