Audio by kniha jozue

Bůh může porušit přírodní zákonitosti, které sám uvedl v existenci. Bůh existuje a je pánem zázraků.

Boží lid má postavit u Jordánu památník, aby si připomínali Boží zázrak a učili o něm své potomky. Kázání zdůrazňuje kontinuitu Božího plánu a s tím související povinnost Božího lidu pamatovat si, připomínat si a vzpomínat Boží skutky, vlastnosti, smlouvy, nařízení atd.

Bůh vysušením Jordánu přivedl skleslost na hříšné pronárody. Připravil také izraelský národ. Jeho zaslíbení platí. Projevil Izraeli přízeň skrze obřad obřízky, hod beránka, a darování úrody zaslíbené země. Kdo chce přebývat v zemi a zažívat požehnání, musí být vnitřně proměněn Boží mocí.

V šesté kapitole konečně dochází k boji. To nejdůležitější, co máme pochopit v 6. kapitole, se týká povahy tohoto boje. Není to běžný boj, kdy rozhoduje lidská síla, zbraně a strategie. Je to boj duchovní, který vede sám Bůh a který je Izraelci vítězně bojován díky jejich víře v Hospodina.

I skrytý hřích zůstává hříchem a hřích jednotlivce nikdy nezůstane osamocený, ale vždycky má dopad nejen na jednotlivce a jeho nejbližší okolí, ale také na celé společenství Božího lidu.

Izraelci po porážce u města Aj dostali druhou šanci. Měli město dobýt cele v Boží režii, podle Božích pokynů a k Boží slávě. Z jejich druhé šance se máme poučit přijímat a konat Boží vůli.

Jak reagují bezbožní lidé na šíření Božího království a na vyhlášení Jeho pravdy a Jeho zákona? Co můžeme čekat, když se budeme nabourávat do království temnoty?

Boj je Hospodinův. Bůh se přiznává k modlitbám svatých a povzbuzuje nás k tomu, abychom jednali pro Jeho slávu. 

Izraelci skutečně vytrvali, dokud zemi neobsadili. Jejich vytrvalost pod Jozuovým vedením je pro nás příkladem, který bychom měli následovat.
Podíváme se na 6 bodů a všechny budou nějakým způsobem spojeny s vytrvalostí.

Víra Káleba a Otníela, kteří dobyli Chebrón a Debír, je postavena do kontrastu s ostatními Judovci, kteří nedokázali dobýt Jeruzalém, tedy město, později tak zásadní pro Izrael.

Kapitoly 16 a 17 popisují dědičný podíl Josefovců, tak jak jim byl přidělený losem. Opakují se zde výtky vůči Izraelcům, protože nevymýtili ze země Kenánce. V 17. kapitole je navíc tato neochota Izraelců dotáhnout věci do konce znásobena nespokojeností Josefovců s jejich podílem. Na druhou stranu v 17. kapitole narážíme na Selofchadovy dcery, které si s důvěrou v Boží rozhodnutí nárokují podíl na zaslíbené zemi.

Izraelci se zabydleli v zaslíbené zemi, aniž by ji osídlili v Boží síle. Potřebovali napomenutí od Jozua a silnou výzvu k rozdělení zbývajících podílů. Přesto, jak se zdá, nešlo všechno přesně podle plánů.

Útočištná města ve Starém zákoně jsou obrazem našeho útočiště, které máme v Pánu Ježíši Kristu. Jen On je naše záchrana, jen On je naše pomoc v každé naší nouzi.

Podílem lévijců byl samotný Hospodin. Přesto potřebovali někde bydlet a k tomu dostávají města v Izraeli. Ale stejně jako byli oni, tak jsou i křesťané dnes na zemi pouze hosté bez skutečného domova. Naším skutečným podílem je Ježíš Kristus.

Podstatnou věcí 22. kapitoly je reakce Izraelců na Hospodinovo jednání s jejich národem. Izraelci nutně potřebují zůstat věrní Bohu, který na ně uvedl tolik dobrého. Jejich reakcí na Hospodinovo jednání tedy musí vášnivé úsilí o věrnost Hospodinu.

Jozue, zestárlý izraelský velitel se snaží svými slovy k Izraelcům zajistit, aby i po jeho odchodu z tohoto světa Izrael poslouchal Hospodina. Vždyť Hospodin je jejich Bůh, který jim prokázal mnohé dobro. Ale tento dobrotivý a milostivý Bůh je také svatý a bude trestat svůj vyvolený národ, pokud se od něj odvrátí k modlám. Tato hrozba má znít v uších Izraelců, aby kvůli svojí pošetilosti nevymizeli ze zaslíbené země.

Izrael si musí vybrat, komu bude sloužit. Proto si musí uvědomit, jaké jsou možnosti a co obnášejí. A v žádném případě nesmí být jejich rozhodnutí lehkovážné. Koho si vyberou? A komu budete sloužit vy?