Audio by kniha jakub_v

Musíme uznat a přijmout, že potřebujeme Boží moudrost a potom o ni s důvěrou a vytrvalostí žádat Pána Boha. A On nám ji dá!

Jakub nás napomíná - bohaté i chudé věřící - abychom svůj život orientovali směrem k věčnosti, k nebi, ke vzkříšenému a oslavenému Pánu.

Ti, kdo milují Pána - křesťané, poznávají Boha jako toho, kdo nikdy nepokouší ke zlému, kdo se nikdy nemění a jako toho, kdo dává to nejlepší na záchranu toho nejhoršího.

Členové Boží rodiny žijí život, který zjevuje Boží charakter - život založený na Božím Slově, život, který zapírá sebe sama a prokazuje milosrdenství druhým, život v čistotě a pravdě.

Víra v Ježíše Krista musí být vidět na životech těch, kdo Ho vyznávají jako svého Spasitele a Pána Slávy. Kromě jiného to znamená také nedělat mezi lidmi rozdíly na základě vnějších věcí, jednat se všemi s týmž milosrdenstvím a být důsledný v následování Pána.

Víra a skutky - jaký je vztah mezi nimi? Jsme ospravedlněni pouhou vírou bez skutků, přesto však víra bez skutků je mrtvá. Víra, která se neprokazuje skutky, nemá žádné dobré zaslíbení pro věčnost a je stejná jako víra démonů.

Lidský jazyk je klíčem k lidskému srdci, je ukazatelem skutečné zbožnosti, takové, která je čistá a pravá, která úzce souvisí s moudrostí a plností Ducha Svatého.

Lidský jazyk je malým, ale velmi mocným nástrojem, který dokáže dobře řídit, ale umí také smrtelně ničit. Tento mocný nástroj může být ovládán Božím Duchem a Božím Slovem.

Strom se pozná po ovoci. Tato slova Pána Ježíše Krista aplikuje Jakub do oblasti jazyka a mluvení a ukazuje nám, že jazyk neúprosně odhaluje, zda je srdce proměněné Duchem Božím či nikoliv.

Dobré a harmonické vztahy budou všude tam, kde bude zbožná moudrost – moudrost shůry, a nikoliv světská moudrost, tělesná a démonická. To je třeba v našich domovech, na pracovištích, v církvi, mezi přáteli, manželi, rodiči a dětmi.

Bůh není nikdy oslavován v našich bojích, svárech a hádkách. Naopak je oslaven, když dokážeme ukřižovat své sobecké sklony a zájmy, když své jednání naplníme milosrdenstvím, láskou a pokojem a budeme to prokazovat i těm, kdo Boží pokoj ještě neokusili.

Podléhat tělesným žádostem - a to až do té míry, že je následujeme ve svých modlitbách k Bohu - znamená dělat kompromisy se světem a stávat se přítelem světa. To vede nejenom k ďábelské pýše, ale také k něčemu mnohem horšímu - k nepřátelství s Bohem.

Jakub pálí v rychlém sledu po svých čtenářích deset příkazů, které nám mají pomoci žít v Boží blízkosti, vzdorovat ďáblu, nemilovat svět a vyvarovat se hříchu. Poslechneme?

Snižovat druhého, pomlouvat ho, znamená stavět se na úroveň samotného Boha. To je nejhorší rouhání, kterého se člověk může dopouštět, ale zároveň je to také podstata veškerého hříchu, jak to víme z Genesis 3.

Pýcha zaslepuje oči člověka a brání nám vidět realitu vlastního života. Takto zaslepený člověk si může připadat jako pán vlastního života a žít tak, jako kdyby Bůh neexistoval. Jaká pošetilost!

Svět pomíjí i jeho bohatství a spolu s ním směřují k zániku také boháči tohoto světa. Také my patříme mezi ně, a proto musíme mít na paměti pomíjivost bohatství, které je vysoce ceněné v tomto světě, ale nemá žádnou skutečnou hodnotu před Bohem.

Jak máme žít, když na nás přicházejí rozličné zkoušky? Jak se z nich máme radovat? Jak z nich můžeme růst k větší zbožnosti a slávě Boží? Jak mohou zkoušky napomoci mojí víře? Jak můžeme čelit nespravedlnosti, která přichází ze strany světa? Jak se mám postavit k rozdělením a hádkám v církvi? Odpověď je ve slově trpělivost.

Víra, která se neprokazuje skutky, nemá žádné dobré zaslíbení pro věčnost, je to mrtvá víra, která nemůže nikoho zachránit a je stejná jako víra démonů.

Opravdová víra není pouhým vyznáním ani postojem nebo životním stylem. Opravdová víra jedná k Boží slávě. A každé takové jednání začíná modlitbou. Kdekoliv chybí modlitba, tak tam nemůže být ani řeči o skutečném duchovním životě, o životě, který pramení z osoby a z dokonaného díla Ježíše Krista.