Audio by kniha genesis

Čemu budeme věřit? Slovům lidské "moudrosti" nebo slovům živého Boha, která pro nás zaznamenal ve svém Slově, v Bibli?

První kniha Bible, kniha Genesis, je základem, od něhož se odvíjí mnoho dalších věcí. Podle toho, jak budeme přistupovat k této knize (a především k prvním jedenácti kapitolám), bude vypadat i náš pohled na další věci v Bibli i ve světě - naše vnímání Pána Boha, pohled na sebe sama, pohled na druhé, na Písmo, závažnost hříchu, ...

Hlavním tématem první kapitoly Bible není ani tak stvoření samotné, ale Bůh sám. A to je přesně to, nač se máme soustředit - abychom poznali Hospodina.

Druhá kapitola Bible nám ukazuje Stvořitele, který je plný milosti a dobroty a který nám dává řadu věcí. Podívejme se na některé z nich.

Na příběhu prvních lidí a jejich potomků můžeme jasně vidět katastrofální důsledky hříchu a jeho pronikaní do všech oblastí lidského života. Současně můžeme v každém pokolení také sledovat neutuchající Boží milosrdenství.

Odkud se bere všechno zlo, které kolem sebe vidíme? Jak můžeme své životní zkušenosti srovnat s prohlášením Písma, které tvrdí, že Bůh je dobrý a vše, co stvořil, bylo dobré? Je nějaký lék na zlo? Odpověď na tyto i další otázky nalezneme hned v prvních kapitolách zapsaného Božího Slova.

Boží milost a požehnání stále trvají a můžeme to vidět také v tom, jak se lidstvo - i přes prokletí hříchu - rozmnožuje a naplňuje zemi.

Zkažené lidstvo se blíží k zániku. Noe byl vybrán samotným Bohem, aby připravil záchranu pro další pokolení.

Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.

Bůh obnovuje svou smlouvu s člověkem po potopě.

Bůh smetl starý svět a přicházejí nové začátky - nejenom pro lidi, ale pro všechno stvoření. Ale kromě člověka byl v arše také hřích!

Desátá kapitola Genesis je jediným spolehlivým zdrojem, který nám může říci pravdu o tom, co se dělo po potopě. Nalezneme zde 70 různých jmen - lidí, národů i měst. Je také záznamem o obnovení vzpoury proti Hospodinu, která naplno propuká v 11. kapitole.

Lidská pýcha se stále pozvedá proti Bohu a chce dosáhnout do nebe jiným způsobem než Božím. Důsledky takového jednání našich předků, tedy Boží soud zmatení jazyků, neseme a zakoušíme všichni dodnes.

Dnes si připomeneme nejdůležitější události prvních jedenácti kapitol Genesis a podíváme se na to, o jakém Bohu mluví tyto úvodní kapitoly Bible. Kdo je Bůh knihy Genesis a kdo je tedy Bůh celé Bible? Bůh Stvořitel, Udržovatel, Soudce a Zachránce!

Abram byl mužem víry. Tím je příkladem pro každého z nás. Nový zákon ho dokonce nazývá otcem všech věřících (Ga 3,7) a všechny věřící nazývá pravými potomky Abrahama (Ga 3,29). Co to bylo za muže, kterého Bůh nazval svým přítelem (Jk 2,23)?

Zkoušky se nevyhýbají nikomu a nevyhnuly se ani Abramovi. Byl přítelem Božím, byl požehnaný nad jiné, dostal zaslíbení jako nikdo jiný a přesto v jeho životě vidíme celou řadu bojů, těžkostí a zkoušek.

Poté, co Abram zradil všechno, co mu bylo drahé, tak činil pokání, vrátil se zpátky k Božímu oltáři, který postavil a vzýval Hospodina. Nyní je před ním další krok víry, další zkouška, která má prověřit, zda se něco naučil.

Abram prokazuje silnou a odvážnou víru, která je ochotná podstoupit zápas za svého bratra. Ale uvidíme také velmi pokornou víru Abrama, když uctívá Hospodina a odmítá pokušení od svévolníků. Abram je praotec víry a my jsme jeho potomci.

Bůh sám opět Abrama ujišťuje o své přízni, ospravedlňuje ho z milosti na základě víry a uzavírá s ním smlouvu stvrzenou krví.

V patnácté kapitole Abram odháněl dravé nečisté ptáky, kteří chtěli znesvětit svatou oběť, která byla obětována, poskvrnit smlouvu, která byla s Abramem uzavřena. Ale ten největší nepřítel číhal uvnitř!

Bůh je naprosto svrchovaný a vedle toho nám Boží slovo jasně ukazuje, že člověk je plně zodpovědný Bohu. Zodpovědností člověka je poslouchat Boha a podřizovat se Mu. Správné porozumění Boží svrchovanosti je základem opravdové poslušnosti.

Dvacet čtyři let jsou Abram se Sárají v zaslíbené zemi a čím dál tím více je stále jasnější, že se žádným přirozeným způsobem nedočkají vlastního potomka. Pokud se jim nějaké dítě narodí, tak to nebude dílo lidské, věc těla, ale cele dílo Boží, dílo Boží milosti a moci.

Cílem života učedníka je zralost. Právě to se můžeme učit od Abrahama. Abraham má za sebou 24 let Boží školy, ale ještě není hotovým učedníkem – stále se má co učit. Přesto už také dosáhl velkého stupně duchovní zralosti – je skutečně přítelem Božím!

Abraham je přímluvce. Jeho víra ho vede před Boží tvář a Abraham se přimlouvá za spravedlivé. Jeho modlitba je vzorem pro každou přímluvu, kterou se modlíme za lidi kolem nás. Jeho příklad je burcující a Boží milost, která se zde zjevuje, je naprosto přemáhající.

Dodnes je Sodoma výstrahou, dodnes k nám promlouvá příběh Lota, který byl vychvácen z tohoto bezbožného města. I my se z něj dnes chceme učit a přijmout varování Božího slova, a nechat se povzbudit velikostí Boží milosti, která se obrací k nám hříšníkům.

Dostali jsme úžasný poklad, který Bůh vložil do hliněných nádob. Jako znovuzrozené děti Boží už nemusíme otročit staré přirozenosti, ale mocí Ducha ji překonáváme a přemáháme touhy této hříšné podstaty člověka.